Les Enfants terribles
The Strange Ones
Les Enfants Terribles
Režie:
Jean-Pierre MelvilleKamera:
Henri DecaëHrají:
Nicole Stéphane, Edouard Dermithe, Renée Cosima, Jean Cocteau, Jacques Bernard, Rachel Devirys, Hélène Rémy, Jean-Marie RobainObsahy(1)
Film HROZNÉ DĚTI je společným dílem Jeana-Pierra Melville, jednoho z předních režisérů 20. století, a slavného Jeana Cocteau, autora stejnojmenné literární předlohy, která vyšla v roce 1929. Náročný převod provokativního románu na stříbrné plátno vedl k tomu, že oficiální režisér Jean-Pierre Melville (tehdy začínající) byl odsouzen do profese technické režie, zatímco na uměleckou podobu filmu dohlédl sám Cocteau. Příběh o zajímavém soužití dvou sourozenců, Elisabeth a Paula, zpracovával ožehavé téma incestu (kdy sourozenecká láska přerůstá v milenecký vztah), proto také narazil na odpor především ze strany církve. Film je významným a umělecky hodnotným dílem francouzské poválečné kinematografie, přestože z něj zřetelně vysvítají rozpory mezi Cocteauem a Melvillem, nejen v hereckém obsazení (a na to navazující málo přesvědčivé výkony u některých protagonistů), ale také například ve výběru hudby. K celkovému vyznění filmu ale přispěl svou prací kameraman Henri Decaë, který později spolupracoval s tvůrci francouzské nové vlny. Představitelka jedné z hlavních rolí, Nicole Stéphane, byla nominována jako nejlepší herečka na cenu BAFTA. Ve Francii měl film premiéru 29. března 1950. (argenson)
(více)Recenze (11)
V Kristových letech natočil Melville v kontextu své filmografie nezvyklý počin, jediný film o lásce. Výborná hudba a skvěle hravá kamera nemohou zamaskovat tvůrčí impotenci Cocteauova adoptivního syna. který byl přesným opakem Maraise, jenž byl pohledný muž a uměl hrát. Celkem nechápu, proč se Melville nechal uhovořit na obsazení hlavní role milencem autora scénáře, třeštit bulvy a prkenně se zmítat před kamerou mohl raději nějaký skutečný herec. Třeba by potom nebyl tak propastný rozdíl mezi postavou Paula a ostatních. ()
47th KVIFF 2012 - TRIBUTE TO JEAN-PIERRE MELVILLE - Pocta Jeanu-Pierru Melvillovi (Les enfants terribles / THE STRANGE ONES / Hrozné děti) ()
Když se spojí Cocteau a Melville, incest, narcisismus a homosexualita, surrealismus a estétství. ()
Po Mlčení moře další netradiční snímek filmového samorosta vymykajícího se dobovým normám francouzské kinematografie kvality. Zprvu mě příliš neoslovil kvůli značné teatralitě, přepjatosti a velmi svéráznému pojetí neopětované lásky. Film přechází od groteskně absurdní polohy točící se kolem vzájemného hašteření dvou osiřelých sourozenců, do nějž postupně vstoupí i dvě později velmi důležité postavy. Snímek mě dokázal plně vtáhnout až druhou částí postavenou na zničující intrice, jež velmi připomíná fatalistická melodramata poetického realismu a předchozí uvolněnost střídá velmi dusivou a bezvýchodnou atmosférou. Gradace napětí je podána skutečně působivě a dokáže hluboce zasáhnout. Po herecké stránce film skutečně nenadchne a také na mě dost rušivě působil příliš poetický a zašifrovaný Cocteaův komentář. Spíše jsem si užíval na svoji dobu inovativní práci s kamerou, dekoracemi, změny nálad a pozoruhodné vnitřní posuny nejednoznačných postav. Bylo pouze třeba překonat prvotní netrpělivost a nedůvěru a dostalo se mi podmanivého a nekonvenčního zážitku, jímž jsem se rád nechal duševně trýznit. ()
Už jsem to viděl potřetí a musím říct, že mé nadšení do studia francouzského jazyka sílí. Dostal jsem se tomuto dílu na stopu díky svému oblíbenci Philipu Glassovi, který má Cocteaua rád a udělal na motivy tří jeho (či skoro jeho jako v případě Les Enfants Terribles, viz dále) filmů komorní opery, jejichž zvukové záznamy se mi moc líbily. Škoda, že se filmy nedají stahovat tak snadno jako Glassova hudba, i když DVDéčko z Criterionu, které jsem si až z Ameriky objednal, je velice hezké, kvalitou zpracování nesrovnatelné s ničím Levným u nás, bonusové materiály zajímavé, takže jsem nakonec z objevení zajímavého distribučního kanálu rád a budu nakupovat víc. V těch bonusových materiálech se nejvíce rozebírá, kdo vlastně snímek natočil a dochází se víceméně k tomu že Melville měl na starosti technickou režii, do které se svými poznámkami míchal Cocteau tak moc, až dva uvedení francouzští odborníci mluví o tom, že jde o čistě Cocteauovský snímek. Nevím, dobré školy nemaje to nerozsoudím, ale musela to být tenkrát na place legrace. :-) ____ Ten „Cocteau“ jako herec uvedený tady na ČSFD má racionální zdůvodnění v tom, že Cocteau do filmu zasahoval jako vypravěč. Hlavní roli (Elizabeth) odehrála Nicole Stéphaneová, hlavní mužskou roli (Paula) Edouard Dermithe. Tito dva hrdinové jsou sourozenci, Elizabeth je starší, Paul mladší (je o něm řečeno, že mu je 16). Paul je na začátku zraněn ranou sněhovou koulí do hrudi (u Cocteaua známý to motiv viděl jsem od něj jedinou další věc a bylo to tam taky ;-)) chlapcem Dargelosem, kterého zřejmě neopětovaně miluje a musí se doma léčit (jak z koule, tak z lásky). V malém pokoji tráví se sestrou čas, postupně k nim přibudou další dvě postavy, vztahy se komplikují, atmosféra sílí, je to paráda. ____ Nedělám si nárok na to tomu… zcela rozumět. Jsem kulturní nedochůdče, jehož hvězdičkové hodnocení je u tohoto druhu filmů asi zcela neodpovídající. Právě proto mne ale mrzí, že jsem první, kdo tu o tom něco píše a druhý, kdo hvězdičkuje. Je to nesmírně, nesmírně zajímavý, dodnes živý film, a že na něj nikdo nekouká je nevýslovná škoda. ()
Román Hrozné děti prý vznikl během 17 dní při jedné z Cocteauových odvykaček. Casting filmu nejspíš taky. Při vší úctě k autorovi i předloze, tohle je hrozný. Paul je dřevo, a když nastaví kameře svůj unylý výraz usínajícího telete, litujete, že jeho milý Dargelos nemířil přesněji. Ano, Paul je totiž teplárna s pozastaveným výkonem, aby se tak řeklo. Pak je tu jeho sestra Elizabeth, protivná a afektovaná bytost s vizáží cherubínského chlapce, což zápletce s náznakem incestu dává ještě úchylnější rozměr. A kamarád Gérard je do Elisabeth zřejmě zamilovaný, tudíž nejspíš taky gay. Vím, že teď vypadám jako negramotný česnek, ale je to tak. Hrozné děti jsou důkazem, jak to dopadne, když ignorujete lidovou a léty prověřenou moudrost: Neberte drogy. Nikdy nikomu neberte drogy. (titulky zde) ()
oproti knihe znacne slabsie napriek tomu, ze cocteau nielen pisal scenar, ale je aj hlavnym rozpravacom... to je prave jedna z veci, ktore na filme posobia tazkopadne, postava rozpravaca, ktora je v knihe prirodzena posobi vo filme, ktory by mal pomocou inych prostriedkov (hudba,obrazy,herci) vyjadrit skrytu podstatu nadbytocne a v konecnom dosledku aj trochu nezvladnute ()
Absurdní tragikomedie o strastech dospěle vypadajících dětí. Ať je to sebeinteligentnější, bohužel je to strašná nuda. ()
Po pozretí tohto filmu som ostal veľmi prekvapený, pretože je to pre mňa doteraz asi jediný vzhliadnutý film, ktorý sa môže rovnať svojej predlohe. Teda knihe Jeana Cocteaua. Divák je vtiahnutý do deja takmer hneď od prvej minúty a popri množstve dialógov a "akčnosti", na 50ty rok takej výnimočnej iba ostáva sedieť a pozerať na plátno v úžase. Takmer jeden a trištvrte hodiny ubehne tak rýchlo ako pri máloktorom inom filme a ani potom neprestáva tento námet na diváka pôsobiť. Neviem, či je to tým, že knižka bola taká krátka, ale zdalo sa mi, akoby bola celá pretransformovaná do tohto filmu a tým postavy získali tvár. Tvár, ktorá nenarušuje čitateľovu predstavu, ale s ňou splýva a dotvára ju. Neviem ako by som hodnotil tento film keby som predtým nečítal aj knižku, ale myslím si, že by som ho musel vidieť ešte najmenej dva, alebo tri razy, aby som zachytil aspoň polovičku myšlienok, ktorými je toto dielo preplnené až po okraj, a to tak na povrchu, ako aj v hĺbke. Pravdu povediac, zrejme si aj tak budem chcieť pozrieť film znovu, alebo prečítať tú knižku, pretože aj keď dialógy v nej stále plynú, vždy je podstatné to medzi riadkami. No a na záver, rolu Jeana Cocteaua ako rozprávača hodnotím veľmi pozitívne. Dalo to celému filmu priamy hlas porozumenia. Bez neho by bolo veľmi ťažké pochopiť skutočnú podstatu filmu nielen na 3tí, ale možno aj na 10ty krát. U mňa 5* ()
Musim rict, ze i kdyz jsem byl hodne naladen abych si film "uzil" iritoval mne cteny komentar, kolikrat podle mne nepotrebny, navic. Az to zavanelo Cocteauovou exhibici. Dvaktat jsem usnul, aniz bych mel pocit, ze uniklo neco zasadniho. Dostane jeste jednu sanci, s odstupem... A bez unavy. Hlavni hrdina opravdu neumi hrat, doufejme, ze o to lepsi byl milenec. Lizinka(sic) a ostatni postavy jsou v ramci stylizace vyborni. Pokud ale vezmu v potaz, ze ve stejne dobe vznika Rasamon nebo Suset blvd., nejde jinak, nez uzavrit - no, nic extra... A moc mne to mrzi. ()
Jsou filmy, které jsou věčné a i po letech dávají smysl. A pak jsou filmy, které přežijí samy sebe a po letech jsou téměř nekoukatelné. Film Hrozné děti je ten druhý případ. Neznám předlohu Jeana Cocteaua, tak mohu hodnotit pouze film. Jean Cocteau si velmi přál, aby tento film natáčel právě Jean-Pierre Melville, bylo to po rozchodu s jeho životní láskou Jeanem Marais. Roli Paula hrál jeho nový milenec, Edouard Dermithe, který byl vskutku mizerný herec. Před natáčením byl Melville s Cocteauem přátelé, během natáčení vztahy velmi ochladly. Na filmu je zřetelně vidět, že každý z nich je někde jinde, že se skutečně "nepotkali" a nedošli souznění. Film je hodně absurdní a díky tomu divák nemá šanci se ztotožnit s některým z hrdinů. V dnešní hektické době nepochopitelné, nekoukatelné, 105 minut k nepřečkání. ()