poster

Orfeova závěť

  • francouzský

    Le Testament d'Orphee, ou ne me demandez pas pourquoi!

  • francouzský

    Le Testament d'Orphee

  • anglický

    Testament of Orpheus, The

  • anglický

    Testament of Orpheus or Don't Ask Me Why, The

Drama / Životopisný / Fantasy

Francie, 1960, 83 min

  • mortak
    **

    Seminární práce studenta druhého ročníku filosofie. Cocteau se zuby nehty drží romantické představy umělce a snaží se najít výměr básníka. Jenže jeho "ponor" do duše je vlastně mělký a banální - bez ladu a skladu vrší na sebe Junga (archetyp v moderní době), Augustina (duše jakožto spojnice minulosti a budoucnosti), reflektuje spor vědy a mystiky (rozhovor s vědcem), homosexuální kult oduševnělé mladosti (Symposion)... pokud se někdo chce na sebe zálibně dívat, od toho je tu zrcadlo, a nikoliv film.(2.5.2011)

  • garmon
    ***

    ...vždycky si při vzpomínce na toto vybavím Eliotovu zlomyslnou poznámku ke Cocteauovi: "...jiskřil duchaplností... ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že je to jen zkouška na nějakou významnější příležitost" (Robert Craft, Igor Stravinskij, Deník ze společných cest, Supraphon, Praha-Bratislava, 1968, str. 35). V podstatě pak souhlasím s uživatelem mortak - je to hodně narcistní, nesourodé, teorematické. Nemluví to bez znalosti odkazů a i ty jsou podle mne vymyšleny asi tak, jako kdybych otevřel encyklopedii, zabodl prst a heslo použil do filmu - neprožité je to slovo... Samozřejmě některé postupy jsou z pohledu banality běžné kinematografie hodnotitelné jako výsostně nové, případně úžasné. Nicméně statičnost, staroba a především určitá bezvýznamnost - ve smyslu "bez tahu na bránu" "beze smyslu" - tohle všechno tu novost sráží. Lehkost francouzského espritu se všemi klady i zápory.(15.3.2012)

  • Iggy
    *****

    Film-báseň odkazující na Cocteaův předešlý film Orfeus. Úvahy o životě, poezii a básníkovi. Básník z 18. století (moc sympatický herecký výkon samotného Jeana Cocteaua) uvízl v cestování časem a vyhledá proto vědce, který mu umožní znovuožít v současnosti. Protože ale do tohoto světa nepatří, putuje v šerém bezčasí světem přízraků. Doprovází ho Cégeste, postava z filmu Orfeus. Putují přízračným světem a zažívají těžko popsatelná a mnohoznačná dobrodružství. Setkají se s Heurtebisem (Křehomráz) a princeznou, kteří za trest soudí jiné lidi. Později se básník setká sám se sebou, v kafkovské scéně ho sekretář (Yul Brynner) ujišťuje, že ještě pár minut a setká se s ministrem, prezidentem a králem, kteří ale nikdy nepřijdou. Nakonec se setká se smrtí (v jednom záběru se tu objeví Pablo Picasso) a odchází do podsvětí, cestou míjí oslepeného Oidipa (Jean Marais). Básník má zpočátku dobový kostým, ale v novém světě má i nové šaty. Postupem času je směšován se samotným Cocteauem (mluví o „svých filmech“, policisté chtějí autogram). Film vynalézavě používá záběry pozpátku. V roli třináctiletého vědce se mihne mladičký Jean-Pierre Léaud.(17.4.2007)

  • vypravěč
    *****

    Orfeova závěť je podmanivým rozžehnáním se Jeana Cocteaua se světem vtěleným ve film, čili: s proteovským zrcadlem pravdy a snu. Motivy a obrazy využité v jeho starších snímcích se vracejí a mytologie lidského života, dosud jen tichou archeologií ošetřované střepy, se skládá ve velkém dramatu Života a Lásky, jejichž pravým jazykem je Umění. Ač závěť je to dílo mimořádně vitální, dynamické, a to i přesto, že jej povléká stříbrná moudrost. Ostatně, jak napsal Ramón Lull ve své Knize o Příteli a Miláčku, když se ptali Přítele, „v kom je láska větší, zda v Příteli, jenž žije, či v Příteli, jenž umírá?“ – Odpověděl, že v Příteli, jenž umírá. – Proč? – Poněvadž nemůže býti větší v Příteli, jenž umírá z lásky, a může býti v Příteli, který z lásky žije.“(24.6.2010)

  • arthur.22
    *****

    Jeden by si myslel, že to bude intelektuálně nesmírně náročná slátanina pouze pro Cocteaua a pár jeho blízkých.. a ona je to přitom taková milá legrácka pro každého (chvílemi se mi zdálo, že Jean a Jára neměli společné jen iniciály). Zabývat se tím, jestli Cocteau byl nebo nebyl příliš zahleděný do sebe, je podle mě plýtvání časem. Chci-li natočit film, snažím se najít co nejzajímavější téma. Jsem-li já sám dost zajímavý, proč to točit o někom/něčem jiném? Je tu pochopitelně spousta vážných momentů k zamyšlení („If you wait long enough.. you change into a waiting room.“), stejně jako více či méně vyvedených vtipů (intelektuální milenci jsou skvělí.. a ten pes.. ten PES!). Jo, tohle budu chtít vidět znovu.(4.10.2011)

  • - Film je závěrečným dílem trilogie. První díl nese název Krev Básníka, druhý pak Orpheus. (Arbiter)

  • - Film vznikl na motivy Cocteaovy vlastní divadelní hry. (Arbiter)

  • - Ve snímku se mihne Cocteaův přítel, Pablo Picasso. (Arbiter)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace