Kalendář

Existují filmy, které mají pár základních myšlenek a snaží se je rozvíjet a opakovat, aby si je divák uvědomil a občas se na ně snaží i odpovědět. Takové filmy na vás zapůsobí podle toho jak podobné téma vnímáte a znáte. Pokud sledujete film o komunikaci a odcizenosti a téma osobně znáte nebude pro vás možná tak působivé jako pro ostatní. To je případ Kalendáře, který možná většině lidí dá hodně, ale mě nedal. Atom Egoyan se snaží jak může, ale jeho film je pro mě odcizený. (29.07.2007)

Muž a žena; zakázka na nafocení dvanácti historických arménských chrámů pro kalendář, která se změní v pouť poznání jeden druhého na pozadí krásné arménské krajiny; zkouška pevnosti jejich vztahu; narůstající podezřívání ze strany muže a ženino sbližování se s jejich řidičem/průvodcem; nešťastný rozchod, odloučení, neschopnost komunikace,... - a na závěr...kdo ví... - rozhodně velmi osobní a osobitý film, jenž je krásný jak obrazem, tak příběhem. (silné 4*) (19.10.2006)

"Jak můžeš být tak pasivní? Proč po mně chceš, abych odpovídal na ty otázky, když znáš všechny odpovědi? Jak můžeš předstírat, že tě všechny mé odpovědi udivují? Kvůli tobě si připadám jako cizí člověk. Kvůli tobě mám pocit, že tě moje odpovědi zklamávají, že tě zklamávám já. Necháváš mě v tom. Musím se sám bránit. Sám tě musím přesvědčovat o tolika věcech, které už dávno musíš vědět, nebo jsi zapomněla?" Velmi zajímavý film, který ne každého chytne za srdce, ale já byla nadšená už jen z toho, že jsem si mohla Atoma vychutnat i před kamerou i když tady je mnoho scén, kde je také za ní. Je to příběh o postupném odcizení manželské dvojice a retrospektivním vzpomínání fotografa na jejich cestu do Arménie, kde měli vyfotit dvanáct chrámů do kalendáře. Mně se líbila i forma předložení příběhu, která se sice může někomu zdát trochu rozpačitá, ale o tom to přece je, to se Atomovi podařilo na jedničku, protože právě takový byl manželský vztah fotografa a jeho ženy. Zajímavá byla i modelová situace s telefonem a ženami, v kterých hledal co největší podobnost se svou bývalou ženou. Je to Egoyanův velmi zvláštní snímek a já rozhodně nelituji, že jsem ho viděla. (29.10.2015)

LFŠ '07 - Formálně vytříbený film Kalendář režiséra Atoma Egoyana je považován za jeho nejosobnější. Snímek o neporozumění, neschopnosti komunikace a postupném odcizení manželů, kteří přijíždějí do Arménie (země jejich předků), aby zde nafotili dvanáct památek pro kalendář, patří k vůbec nejzvláštnějším, které jsem mohl dosud zhlédnout. (28.07.2007)

Více jsem si užívala malebných pohledů na arménské památky a přírodu, do osudů té trojice se mi tak úplně vcítit nepodařilo, tady jsem byla příliš nezaujatým pozorovatelem. Oceňuji nápad zastavit se u každého z 12 snímků nafoceného kalendáře a s každým dalším měsícem se vracet k pocitům, za kterých záběry vznikaly. V polovině roku mě už to bohužel přestalo bavit. Viděno v rámci Challenge Tour 2017:30 dní se světovou kinematografií. (12.03.2017)

Přiběh není špatnej, ale jeho zpracování je tak nudné, že je celkem složité ho dokoukat... V tomto případě platí zmínka o nudě ještě více než v případě Pirosmaniho... Možná je moje přísné hodnocení dáno také podmínkami, v nichž jsem film viděl. Byl to můj předposlední film na LFŠ, takže únava již byla značná a film byl promítán v neodvětrávané aule, která byl přeplněna lidmi, takže horko bylo nesnesitelné... Každopádně jsem měl pocit, že ten film je nekonečnej... (28.07.2007)

"CHRÁM A PEVNOST. PEVNOST V TROSKÁCH. VŠE CO NÁS MÁ CHRÁNIT, NÁS ZÁROVEŇ ZNIČÍ.....VŠECHNO, CO NÁS MĚLO CHRÁNIT, NÁS ZÁROVEŇ ODDĚLUJE....A VŠECHNO CO NÁS MÁ ODDĚLOVAT, NÁS BUDE BOLET" Zvláštním způsobem natočený film o rozpadu jednoho manželství v kterém více než děj mě zaujala vizuální stránka a tou jsem byl uchvácen. Nádherné chrámy a kostely zasazeny do kopcovité Arménské krajiny, pomalé klouzavé záběry po starých zdech, nápisech, rozvalinách....to miluju a taky to jak průvodce o těchto památkách se zaujetím mluvil....být já tou ženou fotografa, který neměl ani zájem si ty skvosty osobně ošahat, načerpat energii těch míst.....taky mu dám kopačky :-) (15.11.2014)

Šablonovitý (až smyčkovitý) postup montáže psychologického vhledu kopíruje funkčnost klasického nástěnného kalendáře o dvanácti stranách. Zajímavý krok natočit celovečerák, v němž (po odkoukání pevně nalajnované struktury) najisto víte, jak bude koncipován další záběr a další a další a další... pokud zde někdo mluví o nudě, vidím její příčinu právě v tomto přístupu. Jestli je to ke škodě si musí každý probrat ve svém nitru. Tím hlavním, jež stojí před vším ostatním, je vztah trojúhelníku - muž, jeho žena a jejich řidič. Složitost mezilidskosti je ve svém rozsahu nepostižitelná. (29.07.2007)

Námět filmu je velice silný, zatímco forma podání je sice originální a zvláštní, ale bohužel se domnívám, že se to negativně podepsalo na schopnosti dokoukat film, což se v mém případě nepodařilo. Žel bohu ani kamera nebyla nijak úchvatná. (23.01.2011)