The Little Death
Režie:
Josh LawsonScénář:
Josh LawsonKamera:
Simon ChapmanHudba:
Michael YezerskiHrají:
Bojana Novakovic, Lachy Hulme, Damon Herriman, Josh Lawson, Lisa McCune, Patrick Brammall, Paul Gleeson, T.J. Power, Erin James, Kate Mulvany, Ben Lawson (více)Obsahy(2)
The Little Death – „Malá smrt" jako idiom pro orgasmus. Kolem sexuality se točí celá mozaika příběhů pěti párů z jedné ulice a jejich souseda, který se nedávno přistěhoval. V duchu hesla „kolik lidí, tolik chutí" je v tomto filmu vtipně i dramaticky ztvárněna celá škála sexuálních odchylek od relativně běžných typu sex po telefonu a role playing přes foot fetišismus a masochismus až po somnofilii a dakryfilii. (tereez)
(více)Recenze (251)
Scéna erotického telefonátu mezi ťapinou v domácnosti - zprostředkovatelkou do hluchoněmé řeči - a hluchoněmým mě protáhla bránici takovým způsobem, že se ještě teď mě bolí panděro. Hodně chytrá, ale hlavně vtipná záležitost, kdo by to byl řek, že na světě existujou úchylky, které nemám ani já ani malarkey. ()
Zde skvělý nápad překonal standardní filmový koncept. Vypráví příběh pár rodin, kde u jednoho se vždy promítne nějaká sexuální úchylka. Film se s tím pak nepáře a poměrně jednoznačně divákovi posílá nekompromisní sexistické dialogy, které ale v kombinaci s nápady parádně baví. To, že nápad přebíjí klasický filmový koncept je vlastně jedno. Právě díky nápadu se totiž dostaneme k předposlední scéně, která je top mezi dramatickými nápady. Tam jsem se nařechtal jako blázen. Pokud ještě někdo nikdy neviděl, jak tlumočnice do znakové řeči hluchoněmému po Skypu převádí právě probíhající telefonát s děvkou po telefonu, tak se toho nebojte. Nasmějete se neskutečně. Ta pointa je prakticky geniální. No a závěr, ten to všechno dokonal a opět celý námět otočil naruby a já po hodině a půl byl vyflusanej jak čerstvě po maratonu. Zvláštní, neotřelé a zatraceně originální drama, plus sem tam komedie k tomu. Opět skvělý výběr od Aussie & Kiwi Film Fest. ()
Říká se, že každý má své sexuální fantazie a fetiše, ať už běžné či nikoliv, o kterých s ostatními nemluví a realizuje je toliko ve svých perverzních představách. Nejsem si však jistý, jestli je to úplně pravda. Netvrdím, že olizování partnerova podpažního ochlupení po dvaceti hodinách šichty v uhelných dolech nemůže být vlastně i docela fajn úchylka, ovšem obávám se, že někteří celý život sní jen o tom, aby si vůbec někdy aspoň zašukali. I kdyby to měla být stotřicetikilová bachyně s nadstandardně zkoseným předkusem, je jim to jedno. Jim jde jenom o to opatřit si povolení na obsluhu těžkotonážní techniky, aby mohli svoji vyvolenou přemístit na postel, strhat z ní všechno oblečení, ze kterého by se daly bez problémů ušít záclony pro jedno středně velké sídliště, pod břišním sádelnatým přelivem nahmatat kundu, vylízat jí buchtu s krémem, pak se fyzicky vyčerpat při horolezecké expedici nahoru, tam se na ní párkrát zatřepotat jak epileptik při záchvatu a nakonec jít prostě domů, kde si ho radši ještě vyhoní nad plakátem Haliny v nadživotní velikosti, kterým si vytapetovali garáž. A pak tady máme samozřejmě ještě opačné spektrum a to takové ty extrémně cool páry, které se tváří že mají diplom z análního fistingu a atestaci na rimjob. On je většinou pocetkovanej kokot s Rytmusem ve walkmanu a kšiltem tak velkým, že by s ním mohl v zimě odhazovat sníh, ona je vychrtlá štětka s trochou obličeje na make-upu, kterou týpek vyhrál někde v tombole, prostě typická ukázka nevyvedeného experimentu somálského genetického inženýrství a oba se tváří jako hvězdné ikony sexuálního průmyslu, přitom ve skutečnosti šukají jak dva králíci po transplantaci mozku a borec ho strká do kostry jen proto, aby jeho smalldick vypadal větší. Stereotypní sex je totiž údělem nejenom praxe, ale i fantazie a pudů. Každopádně film mě seznámil s některými skutečně extravagantními sexuálními anomáliemi a vedle Divokých hysterek se jedná o další peckovní sbírku milých, vtipných a černohumorných příběhů, tentokráte se zaměřením na nejtemnější zákoutí naší zvrhlé fantazie a mně proto nezbývá, než si směle dvakrát po sobě zapětkovat, čímž bych také rád vyvrátil názor, který jsem si o sobě přečetl někde na netu a to sice, že tomu týpkovi se nelíbí žádnej film. To je samozřejmě sprostá lež, vy zmrdi, protože pokud se nejedná o žádnou komerční sračku, kde si Robert Patizón s Optimem Primem vyprávějí Kameňáky, tak to dokážu náležitě ocenit! ()
Australské Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat) pro 21. století, když na rozdíl od roku 1972 vlastně už úplně všechno víme, ale přesto je nám to málo platné, neboť tady platí Murphyho zákon, co se může pokazit, to se pokazí...stereotyp je totiž vysoce účinné hnojivo manželské/partnerské krize. Ale zpátky k filmu - 21. století si žádá postmoderní formu, tak Josh Lawson rozvíjí naraci postavového propletence, mozaikovitě skládaných příběhů několika svými osudy se proplétajících postav, v poslední době v západní artově laděné kinematografii tak populární tvar (který v 90. letech odstartoval PTA se svou Magnolií). Jen ve zkratce největší klady Lawsonova postmoderně-povídkového filmu: skvěle odpozorované momenty ze života, chytře napsaný scénář, potutelné, ale i osvobozující, silou humoru ventilující negativní a potlačené, skvěle zahrané, vtipně vypointované. A ve své odvážnosti je to v podstatě velmi decentní. Možná jen náhodná je pak další podobnost s Allenovským kultovním filmem - nad všechny ostatní ční závěrečná kapitola, v tomto případě ne o neurotické spermii, ale o bizarní sexuální úchylce s názvem telefonní skatologie (sexuálním vzrušení z obscénních telefonátů s cizinci) - jednak je to to nejvtipnější, co jsem za dlouhou dobu viděl (a že jsme toho viděl), druhak je to ta nejkrásnější romantická linka, nádherná, čistá, dojemná, odzbrojující... Josh Lawson je scenáristický i režijní génius... A právě v éře všudypřítomného boomu tuctových 50 odstínů šedi je dobré tohle vidět! ()
Zpočátku zábavné, ale přece jen poněkud tezovité "vymyslíme krátké příběhy na téma sexuálních úchylek" se postupně vygraduje a vypointuje v nečekaně citlivé a emocionální finiše. Vrcholem je neodolatelný závěrečný segment - třeskutě vtipný a dojemný zároveň - kde jsem se doslova zamiloval do Erin James. Film hodně bodoval v hereckých kategoriích ve výročních nominacích na domácí filmové ceny a další důkaz, jak silný byl australský filmový rok 2014. ()
„JE TO BĚŽNÁ SEXUÁLNÍ FANTASIE…“ /// Hledání důvodů k uspokojení a příležitostí k vyvrcholení, vážným, ale vtipným způsobem. Mít sex může bejt komplikovaný, ale prej je to všechno vo komunikaci. Čím víc spolu budete mluvit, tím si líp …. Překvapivě. (pokuď teda není lepší, když stará spí…) Příběhy s pointami, pohybující se na tenký hranici mezi komedií a tragédií. Takže mraky černýho humoru, kterej by mohl uspokojit vaši fantasii. Pokud zrovna netoužíte po znásilnění. Jak romantický! (Co? Ty brečíš? No tak pojď…) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dostal jsem za úkol najít film vo šukání a nemá to bej porno. (A všichni Milí lidé už Srbskej film viděli.) 2.) Když starej chrápe, jsem vždycky brzo hotová. 3.) Thx za titule ,,karis“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR *** AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Jeden z filmů, kde je Vám líto, že nemá o půl hodiny navíc. Little Death je slušný konkurent Divokých historek byť ty šly daleko více do thrilleru, tohle je pouze černo humorná povídková komedie založená na sexuálních uchylkách, všechny páry mají co nabídnout a definitivně zaujmou. Mne nejvíce pobavili Dana a Evie se svými kostýmy a Maeve s Joshem svým pokusem o znásilnění, ale i závěrečný pár s telefonáty měl velkou sílu a kouzlo. Perfektní věc a obrovská zábava. 80% ()
Co člověk, to originál, co manželství, to originál, myslím, že snad každý má něco pod pokličkou a když to Josh ještě naservíroval všechno v těch akorátních mezích, tak to byla prima koukatelná komedie a za poslední dvojku s telefonováním přihazuji hvězdu navíc. No a někdy to zkrátka při nejlepší vůli nevyjde, i to stává. A eLeR má pravdu, soundtrack byl výborný. - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. ()
Těžko hodnotit film, ve kterém se nejserioznější postavou jeví odsouzený sexuální deviant. Ti ostatní jsou totiž naprosto normální, protože mít nějakou tu sexuální fantazii je zcela přirozené, ale já jim zase tak úplně nerozumím. Smysl mi ještě dává žena, která chce být znásilněná, ale v roli jejího chudáka přítele bych rozhodně být nechtěl. Tam ovšem mé porozumění končí, neboť spící, brečící ani ochotnicky hrající partnerka můj penis neztopoří. Sranda s nimi ovšem je, i když zdaleka ne taková, jako když má hluchoněmý sex po telefonu. To jsem smíchy trošku nezvládal, ale já se z toho bez problémů dostanu při svém tradičním sobotním sexu s dvouhlavou trpaslicí. ()
Překvapivě velmi milý, zábavný a svým způsobem i něžný film. Místy zamrzí, že ne všechny části filmu jsou stejně dobře vypointované, některé podpříběhy pouze vyšumí do ztracena a zanechávají takový ten pocit, kdy potřebujete ještě lusknout prsty, ale máte mokré prsty a nejde to. Za překlad erotické linky pro hluché zaokrouhluji nahoru. 8/10 ()
V jednotlivostiach pomerne vtipné, ale výraznejší pozitívny dojem zanecháva iba vynikajúci posledný segment, ktorý kvalitou predčí všetky ostatné. Tým som sa vlastne nepriamo dostal k druhému problému a to nezvládnutej dramatugii. Príbehy sú síce pravidelne prestrihávané, ale hlavne v druhej polovici veľmi nešikovným spôsobom. Niektoré z nich sa tak dočkajú uzavretia ďaleko skôr, akoby sa dalo očakávať (aj preto nie vždy uspokojivého) a silná záverečná katarzia vyplývajúca z ich prepojenia skrátka absentuje. The Little Death vlastne hrá s divákom neférovú hru a snaží sa to kamuflovať práve tým, že to najlepšie si necháva na koniec. Lawsonov celovečerný debut naznačil potenciál tvorcu, ale súčasne ukázal aj jeho slabiny. Verím však, že do budúcna nás môže prekvapiť niečim ešte lepším. ()
Spíš The Little Lie nebo The Art of Lying. Lež (a různá podoba lhaní) je totiž sjednocujícím prvkem celého filmu a má zásadní význam pro vyústění každého dílčího (mikro)příběhu, i když je oproti explicitně proklamovaným sexuálním úchylkám a fantaziím více v implicitní rovině. Hodně váhám mezi 3* a 4*, protože v rámci čtení významů je pro mě film, ačkoli je poměně zábavný, docela zklamáním - je lež (sobecká, milosrdná nebo jakákoli) pro fungování vztahu nezbytná, protože se vzájemná důvěra již vytratila? ()
„Také jsem ze zákona povinen Vás informovat, že jsem odsouzený sexuální delikvent.“ Má paranoidní představa rádoby vtipné komedie založené na laciných sexuálních vulgarismech, která mě od filmu docela dlouho odrazovala, se naštěstí vůbec nepotvrdila. Ba naopak, nádherně jsem se bavil. Musím dodat, že Malá smrt je spíš místy hodně absurdní a sem tam i mile romantickou tragikomedií. Některé situace se dokonce dostávají až za hranici černého humoru, ale převážně se člověk od srdce zasměje (tvůrci poměrně zdatně balancují mezi vtipnými a vážnými scénami). Dlouho jsem si užíval hlavně „hraní rolí“ (oznámení výsledků testů, tygří mast) a „dakryfílii“ (především výborná pointa), těžko říct, který z „příběhů“ mě vlastně bavil víc. Celkově se film dlouho tvářil tak na 4*, ale to jsem ještě vůbec netušil, jaká lahodná třešinka na dortu mě nakonec čeká. Perfektní „telefonní skatologie“ snímek totiž vytahuje až na sice slabší, ale přece jen plný počet hvězd. „My budeme mít dítě? Myslel jsem, že zrovna kopalo. A to se ti jen třese koleno…“ ()
Velké lži kvůli malým smrtím. Takové skromné Love Actually, které vkusně a úsměvně ukazuje, kam až jsme ochotni zajít kvůli uspokojení sebe i druhých.. Holt, kde vázne komunikace, vadne ložnice. Jen pozor na starou pravdu, že první bylo slovo a hned po něm nedorozumění.. ()
Překvapilo mne, že se tvůrci vyvarovali trapným sexuálním příhodám, které se často ve filmech vyskytují a mají býti ,,vtipné". Film mě zaujal hned od začátku a udržoval si své tempo se spoustou vtipných scén párů, jejichž příběhy se navzájem proplétají. Líbilo se mi také, že film nám necpal zbytečnosti a také skončil velice otevřeně ať už pro některé postavy dobře či špatně. ()
Přesně ten typ filmu, který potřebuje divákův čas. Když vydrží a položí se do jednotlivých příběhů, čeká ho milá odměna. Navíc nečekaně od Australanů. Na úvod je to totiž docela nezajímavé, chladné, tezovité. Pak se to černohumorně rozjede. Pohled na plačícího chlapa, touha po opravdovém znásilnění, potřeby hluchého mladíka, podpantoflák uspávající svojí manželku, váznoucí komunikace mezi manželským párem, kterak si on vezme novou roli až příliš k srdci plus další příběhy, z nichž každý popisuje určitou sexuální poruchu/úchylku. Přesto je ve finále velmi decentní. Vše propletené a v závěru umně vypointované. Stále poměrně mladý scenárista a režisér v jedné osobě (zahrál si navíc i jednu z hlavních postav) solidně odpozoroval „běžné“ momenty života a na plátně je nechal uzrát. Závěrečná čistá romantická telefonní linka mě dostala. Výborná forma, která má stejně dobrý obsah. 80% ()
Brilantná komédia o tom, ako dokáže sex spríjemniť chvíle života, no i o tom, ako sa postupom času z neho stáva rutina. A ako túto rutinu prekonať? Uskutočnením svojich tajných (potláčaných či utajovaných) sexuálnych fantázií. Tak zahoďme všednosť a poďme na to! Skvelé, skvelé, skvelé !!! Nezvyknem sa nahlas rehotať pri komédiách, ale tu sa jednoducho nedalo. Neopozerané austrálske tváre, skvelo vypointované dialógy i smiešne nezrozumiteľná austrálska angličtina. Najprv som si myslel, že sa film bude viesť len na tak modernej vlne explicitne zobrazeného sexu, tak to som sa šeredne mýlil. Ale nakoniec - posúďte sami! ()
Love Actually, horror version. ___ Je zajímavý, jak si tvůrci v případě většiny rom-coms vystačí s premisou, že spolu lidi neumí mluvit (Přátelům to vystačilo na 10 sérií). The Little Death ale peci jen z běžné produkce.. vystupuje.. překvapivě... nepříjemně.. hodně. Jakože v dobrym. ()
VŠECHNO, CO JSTE KDY CHTĚLI VĚDĚT O SEXU, ALE BÁLI JSTE SE ZEPTAT 2. Tragikomedie. Prostřednictvím několika dvojic se divák dozvídá o zajímavých sexuálních odchylkách (třeba když někdo pláče, druhý je z toho sexuálně vzrušen...ne řve, to je pak sadismus). Osobně mě nejvíce dostal sex po telefonu, který je zprostředkováván hluchoněmému mladíkovi připojenému přes internet (ano, v jisté chvíli jsem dostal záchvat smíchu). Některé postavy se nakonec sejdou, aniž by to vůbec tušily...nechápu, proč jsem tenhle film tak dlouho odkládal... ()
Návštěva či absence pro mnohé bájného řeckého rajdaře, dámami poeticky přezdívaného „Malý zmrd“, bývá často překážkou úspěšných pohlavních interakcí. Pánové tvorstva se většinou pouze strachují, aby ten hajzl nepřišel příliš brzo a zrovna, když jsou v nejlepším, no a u kvokajícího pohlaví je to námět na polemiku v rozsahu zhruba Vojny a míru. Některým stačí prostě jen zmáčknout jedno ze dvou červených tlačítek na přivolání výtahu do sklepa, jiným strčit po dechu lapajícímu kaprovi prostředníček do huby či jim lehce kliknout na myšku, jsou však i takové, s nimiž můžete vylízat celý kamión nanukáčů ze Slezských mrazíren, uhnat si akutní revmatický zánět v prstech ze sáhodlouhého sahání do svědomí, načež s nimi ještě dvě hodiny zběsile bušit do pelesti, a ten zasraný peloponéský fantom stejně nedorazí, protože se patrně zdržel u sousedky, jejíž Orgasmický řev celou tu dobu zborcený potem a s křečí ve veškerém svalstvu zoufale posloucháte zpoza zdi. A to jste si předtím všiml, jak si táhne domů liliputa!!! Dříve nadějně vypadající zásuvné vazby se rázem hroutí, protože záhy přijdete na to, že sedět s lahváčem u počítače a virtuálně se seberealizovat s nějakou rétoricky zdatnou a dle jejího tvrzení multiorgasmickou samicí, je daleko méně vyčerpávající. Ovšem nejvíce nasere, když posléze zjistíte, že ta reálná kráva byla jen tak trochu jeblá, a kdybyste u toho třeba hustě smrkal do rukávu, nebo se stylizoval a převlékl za zpoceného stokilového traktoristu, jenž by zul po dvanáctce na poli propocené gumáky a nevybíravým způsobem ji nutil, aby vám cumlala mykotické palce u nohou, okamžitě by louskala průrvou vlašáky, aniž byste vůbec musel vykasat lemroucha. Tolik k poznatkům z odborné literatury. Musím se přiznat, že jsem v tomto oboru jinak naprostý laik a vždycky jsem orgasmy jen předstíral, a to dokonce i při masturbaci, abych se náhodou nedotkl své pravice, a ta mě při příští seanci neodmítla vzít znovu do ruky, protože jí to minule nenaplňovalo. Ne, tentokrát tu ani zcela výjimečně nehodlám jako obvykle vykrádat neoddiskutovatelnou protřelost škaredého tlustého panice Kaďáka a šířit to tolik světácké masturbační pižmo empiricky nabyté nejspíš z nějakého tatínkova oblíbeného porna, nebo erudovaně poukazovat na autenticitu behaviorálních vzorců jako zajisté ukrutně zkušený šosácký monogamní soudruh Zadek99. Jen tedy poznamenám, že to byla úplně normální, vcelku příjemná a nápaditá komedie, která však naprosto neodpovídá ani názvu, ani auře „úchylnosti“, jež se tu kolem ní šíří. Tedy, pokud nepovažujete za nechutně perverzní, když se nějaká nehezká pipinka vyprstí při pohledu na plačícího chlapa. A ta tolik proklamovaná povídka znakové transkripce potřeb hluchého honibrka je sice opravdu vtipná a originální, ovšem vzhledem k tomu, že to byl pouze hluchoň a nikoliv i analfabet, tak ve věku počítačových četů kapku postrádá Aristotela. Jestli tedy hledáte nenáročnou pičovinku, která sice pobaví, ale svého registrovaného partnera s ní do rozkleku rozhodně nedostanete, neváhejte. Jestli však toužíte po něčem, co se alespoň trochu opravdu dostane, řekněme, za hranice všedních dnů, pak volte raději tuto Milou sbírku dánských úchylů, popřípadě Malé zmrdy, mnohem zdařilejšího plurálního jmenovce této taškařice! () (méně) (více)