Reklama

Reklama

Dvě či tři věci, které o ní vím

  • Francie Deux ou trois choses que je sais d'elle (více)
Trailer

Obsahy(1)

Juliette Jeanson je bohatou ženou v domácnosti žijící na předměstí Paříže. Je znuděná životem a ve vlastním domě se stane luxusní prostitutkou...
Slavný tvůrce francouzské nové vlny Jean-Luc Godard vytvořil tímto snímkem jeden z milníků své režijní dráhy, a přestože se odehrává v Paříži šedesátých let, je překvapivě aktuální i dnes. Na rozdíl od svých některých dalších filmů zde Godard kladl větší důraz na příběh, který nicméně zůstává jen širším rámcem pro obecnou kritiku mravního úpadku a sklonu ke konzumnímu stylu života té doby. Jako debutující herečka se zde objevila později slavná Anny Duperey, v jedné z dalších rolí můžeme zaznamenat slavného producenta Raoula Lévyho, který krátce po dokončení filmu zemřel ve věku 44 let na infarkt. Ve Francii měl film premiéru 17. března 1967 a dodnes bývá uváděn na filmových přehlídkách s tématikou francouzské nové vlny. (argenson)

(více)

Recenze (16)

Morien 

všechny recenze uživatele

(1001) Nemám komentář. Zajímalo by mě, jestli by se mi to v mém pseudo intelektuálním období (tak dvanáct, třináct let zpátky) líbilo víc nebo míň než teď, když už jsem víc já. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Niekedy mám z imperatívneho zoznamu 1000+1 filmov, po dopozeraní niektorého z filmov v ňom obsiahnutých, pocit, že vo svojej väčšine nepredstavuje škálu vybraných najskvostnejších filmov, ale skôr takých, ktorým dobovo kritici prisudzovali mimoriadne hodnoty, a preto boli do watchlistu zaradené. Oboznámenie sa s navrhovanou škálou potom akoby slúži skôr hĺbavejším záujemcom o film, ako bežnému fanúšikovi. Pretože ten môže byť, a oprávnene, často sklamaný. Podobné sa prihodilo mne, a to nielen pri dvoch, troch filmoch, o ktorých som zo zoznamu vedel. Platí aj pre tento Godardov zárez. Veď od JLG viem nafleku vymenovať najmenej päť oveľa lepších filmov. Do istej miery zaujala netradičná práca s príbehom ľahostajnej paničky, ktorá sa transformuje na prostitútku pre intelektuálno-umeleckú klientelu a celkom pekné herečky. Niektoré z prezentovaných myšlienok zaujali tiež, no politicky "radikálna" myšlienka výsmešne sa posmievajúca americkému imperialistickému vpádu do Vietnamu a útočiaca proti nemu, sa stala smiešnou a absolútne demodé. Rovnako tak snahy o pretvorenie mesta v akomsi socialisticko - komunistickom duchu. Spôsob prezentácie ideí je intelektuálsky nadutý, povýšenecky snobský, tak vzdialený robotníckej triede, s ktorou Godard vraj súznel, ako ďaleko sa len dá. Typický produkt kaviarenského marxizmu, odtrhnutý od problémov biednych, slúžiaci len intelektuálnej onanii a vybudenému libidu tvorcov. No divákov len minimálne. Ak, tak nad týmto sa môžu vzrušovať len študenti a absolventi filmových škôl, filozofií a kadejakých ďalších, viacmenej zbytočných, humanistických odborov. ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Není nic jednoduššího než žít s představou samozřejmosti všeho, co člověka obklopuje. A když o tom všem začne člověk přemýšlet? Co když zautomatizované procesy začnou zadrhávat, co když každodenní reprodukce našich společenských (a výrobních) vztahů začne klopýtat? No nic, zapálím si cigaretu. Nebo kouknu na televizi - tu si dík modernizaci může pořídit každý (i ten, kdo nemá na LSD). Reklamní sny jsou také sny a zapomíná se s nimi příjemně lehce. Potom si člověk ani nevšimne, že dům ve kterém žije, je vlastně jen další krabice od pracího prášku... /// Tradičně godardovský sociologizující/ etnografický pohled na hrdiny filmu, determinované prostředím v němž žijí (na nižší rovině pařížské předměstí, na vyšší pak kapitalistická společenská formace), je obohacen o v mnohém revoluční přístup ve vztahu autora-umělce ke svému dílu. Ten díky jedinečnému vstupování pomocí voice-overů do samotného filmu nastoluje mezi sebou a divákem nová spojení a otázky, konvenčním přístupem jinak nemyslitelné. Aneb reflexivní filmová sociologie, v níž JLG zkoumá uměleckou reprezentací uchopený předmět takřka vědeckého zájmu a skrze tento proces i sebe samého jako tvůrce díla - umělce, zapuštěného do své doby stejně, jako Marina Vlady. /// Nápaditost s formou a mizanscénou je pak dotažena k dokonalosti - stačí slavný příklad s detailem kávové pěny symbolizující pomíjivost lidského vědomí nebo ranní probouzení M. Vlady, kdy se z jejího polštáře a deky složí vlajka Francie - poukazující na to, že to, co nám film ukázal na příkladu pařížského sídliště se netýká rozhodně jen něho. ()

corpsy 

všechny recenze uživatele

Godard ma nesklamal. Myslené v tom zlom slova zmysle. Ono je to pre mňa záhada záhadnejšia ako samotné čierne diery vo vesmíre. Prečo sa tento francúzsky režisér dočkal takého svetového obdivu? Takéto námety a takou formou, dokážu točiť dnes deti na chytré telefóny. Podobne bludne. ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

Já se na tyhle film dívám, ale jako kdybych nic neviděl. Baví mě různé prvky, které Godard používá, například v tomto případě hlas vypravěče, ale jako celek mi ten film prostě nesedl, a to i přesto, že téma je zajímavé a je podáno téměř dokumentárním stylem, anebo alespoň formou velmi realistického pojetí scén. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Tváře jsou jako města, odkrývají a zakrývají, kopou do země a staví do výšky; jsou stále plné stavebních strojů, které se pohybují a něco přenášejí. Pro někoho je ale člověk, se kterým se seznámím v metru "chlapem z metra", jindy to může být "ženská z kavárny", příběhy se dějí ve městě, doma se jen zpracovávají a hodnotí; oddělit sféru soukromou od veřejné však není tak snadné. Je prostituce soukromá nebo veřejná? Jaký je rozdíl mezi návštěvou u kadeřníka a pobytem v hodinovém hotelu? ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Godarda už jsem si sice z Druhých šancí vyřadil, ale vzhledem k jeho nedávnému úmrtí jsem si řekl, že aspoň jednu šanci mu ještě dám. A už teď vím, že připomínat si ho ještě nějakou dobu budu. Náročné je tohle teda dost a je to snad i víc experimentální, než vše ostatní, co jsem z jeho šedesátkové éry viděl, nicméně mi to sedlo. Jednak tím Godardovým experimentováním, které mi tu přišlo dost zajímavé, nápadité a nestálo jen na jedné stejné věci (byť tu jsou opakující se prvky, jako třeba ten šepot), ale také tím, že je to celé sociologické pojednání o zvládání strastí světa a zároveň i kritika zjednodušeného pohledu na svět. Ono je to kupodivu celkem rozsáhlé a opravdu na určité téma, není to klasická Godardova změť všeho možného (čímž se vyznačují snad všechny jeho novější filmy), ale film, který sice je silně experimentální a "útržkovitý", bez jakéhokoli děje, ale také je opravdu hutný a má co říct. Jen se to nedá shrnout jednoduše, je to na rozsáhlý rozbor, který tu ale momentálně nemám náladu úplně vypisovat - potřeboval bych k tomu totiž i přesné citace dialogů a monologů, co zde zazní, a že by jich nebylo zrovna málo. Nicméně to zkusím popsat ve zkratce. Godard zde občas postavy - obzvlášť tu hlavní - představuje ne životně, ale tak, aby se mu to hodilo do jeho stylu, což mi celkem vadí, ale celkem to funguje i tak. Ona je ke všemu lhostejná a "jednoduchá", protože světové problémy vnímá, ale nehodlá se jimi zabývat a on je zase do nich vyloženě zažraný, celý den je vnímá a jediný důvod, proč se ještě psychicky nezhroutil, je ten, že si vždy večer zapálí cigaretu a spí vedle své manželky - která je ale úplně jiná než on. Nikdo ale z nich nemá špatný přístup. Ono to tu tak nějak vyznívá skrytě mezi řádky, ale je to tu. Godard ty dialogy a monology občas sice prostě musel proložit svým nadšením z komunistické ideologie, ve které vnímá světlé zítřky a řešení všech problémů (což mě štvalo taky), ale nebylo tu toho tolik, aby to přebilo vše ostatní a finální myšlenku tím taky nezkazil. A co se týče té kritiky zjednodušování všeho, ta je zase převážně v pseudo-dokumentárínch monolozích postav, které jiný účel ve filmu nemají. A těch je zde taky dost a i ta kritika mají svoji míru - je třeba vidět věci z více úhlů pohledu, ale pitvat se do největších podrobností u všeho nemá smysl, je to přehnané a Godard si tady z toho občas udělá srandu. A v neposlední řadě mě fascinuje, jak mě to všechno dokázalo tak chytnout a zajímat od začátku až do konce. Má to své vady, není jich zrovna málo, ale po dlouhé době jsem měl u Godarda konečně zase pocit, že mi nějaký jeho film opravdu něco dal. Je to povedené jak jako experiment, tak i jako artový film. 4* ()

Rozjimatel 

všechny recenze uživatele

2,5   "If you can't afford LSD, try color TV."   Komediálna dráma zaradená medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, v ktorej Godard smeruje svoju kritiku na prázdny, konzumný spôsob života modernej mestskej spoločnosti (názov filmu sa odkazuje na Paríž). Ako metafora toho slúži prostitúcia, keď tá najintímnejšia súčasť života, sex, sa stáva, tak ako všetko ostatné, obyčajným tovarom. Zatiaľ čo myšlienky sú to bezpochyby veľmi trefné a na film sa aj vďaka krásnym ženám pekne pozerá, forma a vlastne ani obsah filmu ma príliš nezaujali. Večne experimentujúci Godard sice celkom efektne nabúrava vtedajšie filmové konvencie, z dnešného hľadiska však vyznievajú jeho samoúčelné experimenty akosi do prázdna. Jeho čiastočne dokumentárny, čiastočne hraný štýl s chabou dejovou linkou považujem za dosť nefilmový a pre diváka málo príťažlivý (to ustavičné Godardovo filozofovanie je občas dosť otravné) a upodozrievam ho, že tými krásnymi ženami sa to snažil aspoň trochu kompenzovať. A príliš mi nesadol ani ten humor, keď som sa v priebehu celého filmu zasmial asi len pri dvoch scénach (elektrikár v kúpeľni a kombinácia škôlky a bordelu).   "Don't watch me undress." "Why not?" "I don't want you to." "But you'll be naked in a minute." "That's different." ()

Doutas 

všechny recenze uživatele

U tohohle filmu jsem usnul tolikrát, že bych ho snad ani neměl hodnotit. Ale představa, že bych na něj musel koukat znovu, mě upřímně děsí, takže zůstanu ignorantsky u jedný hvězdičky. ()

StaryMech 

všechny recenze uživatele

Pár dní předtím, než to velký básník, malíř, filosof a angažovanec francouzského filmu důstojně zabalil, jsem se vrátil k podobizně Paříže a jejích žen "Dvě tři věci, které o ní vím" - a cítil se obluzen víc než kdysi. Druhého Godarda se v tomhle životě už určitě nedočkám. ()

Reklama

Reklama