Banda pro sebe

Když si tam povídaj a jeden z nich balí holku a leje jí panáky do koly je to fajn. Nejlepší asi bylo, když celá trojice začne v kavárně dost dlouho předvádět cool taneček. Jakmile ale dojde na loupež ke které celý film směřuje, tak je to bída. Chlapi byli neuvěřitelně neschopný a ta finální přestřelka mě rozesmála. Něco tak trapného, jako umírání jedný postavy jsem fakt dlouho neviděl. Přežije pět kulek a furt pomalu jde a pak tam megakomicky chcípá. Jean-Luc Godard je holt asi moc velkej intelektuál a umí natočit lidi jen když nic nedělaj, protože jakmile se v tom filmu začlo něco dít stala se z něj fraška. (14.01.2011)

Dysnarativní heist movie, v němž se sice moc nestane, ale myšlenek je v něm za deset dějem natřískaných žánrovek. Godard ústy postav i dekonstruováním žánrových schémat prozkoumává hranici mezi fikcí a realitou, slovem a činem, lží v umění a lží v životě. Neustálé proměny stylu a nálad, zpomalování (nebo úplné zastavení) málo sdílného vyprávění, nečitelnost postav a jejich úmyslů, reakce nediegetického světa na diegetický (vypnutí zvuku), střihy přes osu nebo komentář, jenž jako by chvíli patřil vypravěči a chvíli kritikovi, který film interpretuje - všechny tyhle zcizovací prostředky nám brání identifikovat se s postavami a nechat se poklidně unášet příběhem. Film je tvořen pásmem her, jimiž tvůrce i postavy utíkají od závažných témat. Nakonec jim ale stejně neutečou. Režisér si hraje s žánry, jichž jsou postavy stejnými oběťmi jako mnozí diváci. Odhalení pravidel hry rozbitím narativu se tak stává stejně důležitým jako hra samotná - namísto toho, abychom se vyprávěcími mechanismy nechali ošálit, můžeme (resp. musíme, chceme-li si film užít) zkoumat jejich podstatu. Způsob, jakým zde Godard "vychovává" diváka, přitom vzbuzuje pocit, že se učí společně s námi, že není intelektuálně povýšeným kantorem, který připouští jenom a pouze svůj vlastní názor. 75% (01.12.2006)

Film o ničem který nikam nesměřuje, přiznáno samotným panem režisérem, nicméně mě to moc nestačilo. Logika hodně pokulhává, krimi tento film není, a není ani tím, jak se některé věci zvrtnou. Je to totiž mdlé. (05.12.2006)

║Rozpočet $120,000║Tržby USA $182,857║Tržby Celosvetovo $-║ (15.05.2009)

:::::::::::::::::::::::::::::::::::: Ukliďnující film s velkým charismatem !! Nádherná Anna Karina, skvělé dialogy, krásná Francie, nezapomenutelná tančící scéna v baru ! Nezapomenutelný film ! :::::::::::::::::::::::::::::::::: (30.08.2008)

Zajímalo by mě, zda Jean-Luc Godard viděl Krejčíkovo Probuzení. Vzhledem k jeho evropským úspěchům bych to nevylučoval. Banda pro sebe je podobná v tolika ohledech, až je to podezřelé. Ale zatímco Jana Brejchová a Petr Kostka byli gauneři, jež bylo možné pochopit, se zájmem sledovat a vlastně s nimi trochu smypatizovat, hlavní hrdiny Bandy bych popsal jako dvě nafrněná hovádka a venkovskou husu. Godardův syrově chladný odstup od postav mi nikdy moc nevyhovoval. Já chci k hrdinům citově přilnout. :-) 60% (14.05.2008)

Godardova režie je tu na hraně osvěžující originality a samoúčelného oblbování. Sám nevím, co z toho platí víc a jestli neplatí oboje zároveň. Každopádně mě to nechytlo a hrdinové mě nezačali zajímat, což rozhodně umělecký záměr nebyl. (20.10.2012)

Napodruhé velmi příjemná zábava a - jak už to u Godarda bývá - taky "škola hrou". Tentokrát dostanete za cenu jednoho filmu lehoučkou reflexi hned dvou klíčových žánrů klasického Hollywoodu: melodramatu a filmu noir. No neberte to! (08.12.2006)

Zbytečně podceňované, stejně jako je U konce s dechem - s ohledem na zbytek Jean-Lucovy tvorby - přeceňované. (Tehdejší enormní zájem byl mystériem i pro samotného Mistra). Při troše trpělivosti však Banda pro sebe skýtá celou pokladnici pozitif (sic!) a hlavně čiré joie de film, radosti z filmu. Jednání postav i děje s jejich konáním provázané jsou motivovány čistě kompozičně a umělecky - těžko v jejich zbrklém a nepodloženém jednání hledat nějaký hlubší (rozuměj: realistický) smysl. Protagonisté jsou doslova uvězněni v pasti filmu, resp. v síti jeho zvrácené logiky. Základním schématem, podle kterého je děj Bandy pro sebe modelován, je "zrcadlení se" filmu v realitě a vice versa. Vzniká díky tomu prostor pro řadu sebereflexivních (převážně parodických) situací, které jsou vystavěny s typicky godardovskou mazaností; čili neprodávají se zadarmo, ale vyžadují od diváka vlastní intelektuální vklad a zároveň posilují dojem "filmovosti". Ať už jde o groteskní (a opravdu vtipnou) hodinu angličtiny, nekonečnou minutu ticha, poetickou jízdu metrem, překonání amerického rekordu v proběhnutí Louvrem, předčítání z novin, tanec s choreografií ála Bob Fosse či (pro protagonisty) tragicky amatérskou scénu loupeže s přehnaně teatrálním úmrtím v závěru, je Banda pro sebe velkou koláží drzých, rafinovaných atrakcí i oslavou tvůrčí a životní svobody. Godard specifickými prostředky upomíná na své předchozí práce i na cizí filmové texty, pohrává si s hranicemi žánrů, záměrně narušuje kontinuitu střihu opakováním jedné a téže akce ve dvou záběrech, rozvíjí dialektiku mezi jazykem literárním a jazykem obrazů, je nadále fascinován Annou Karinou a celý film překrývá zvláštní nostalgickou atmosférou, která upomíná na doby nenávratně ztracené v čase, ale zároveň navěky znovu a znovu objevované filmem. Ve hravém světě Bandy pro sebe není nic jisté. Co působí realisticky ve filmu, je směšné v realitě, co naopak působí nepatřičně ve filmu, je ve skutečném životě přirozené. Myslím, že se tím Godardovi podařilo postihnout zásadní filmovou/životní "pravdu". A navíc přiměřeně hravě a s citem pro film samotný. Tudíž pro sebe. (10.06.2010)

Znovu jsem shlédl a musím říci, že se jedná o brilantní vyvedení psychologického profilu několika hlavních postav, Godard mne vždy dostává.! (09.12.2006)

Ten film vám zase tak moc nedá, je vlastně zbytečný, ale ta atmosféra co z toho dýchá je nepopsatelná!!!:-) Taneční scéna v kavárně - 10/10. (28.08.2008)

„♪♫ Françoise Hardy: Oh Oh Cheri.“ Tohle mě namlsalo, bohužel film byl zklamání. Proč? Protože Godard. Stručná charakteristika aneb vyloveno z cizího termitiště: „Dysnarativní heist movie, která dekonstruuje žánrová schémata, film interpretuje... vychovává diváka... zcizovací prostředky nám brání identifikovat se s postavami.“ A pozor, velmi vypasený termit: „...reakce nediegetického světa na diegetický.“ Teď chvíli česky. Asi mi uniklo poselství filmu. Krást se (ne)má? Obzvláště když se to neumí. Jedna divně hloupá naivka, byť s uhrančivýma očima, v totálním vleku dvou budižkničemů. Tři výstřely by měly stačit. OKÉNKO aka Fr: [][] Pár důvodů, proč film vidět: ♪ ♫ Rád bych se proběhl Louvre. ♪ ♫ Mám holku a chci ji naučit líbat. ♪ ♫ Nemám holku a chci vědět, jak nějakou sbalit. Jednu jí ubalit?  ♪ ♫ Měl jsem holku, ale nechtěla držet ani minutu hu... ticha. ♪ ♫ Chci zjistit, proč měl Godart varovnou cedulku „POZOR! Divácky nevstřícný!“ už na kolíbce. [][] Jo a Matty říkal, že v tom kdosi rozbil nějaký narativ? Já to nebyl! Faustka je mi svědkem, že už to bylo rozbitý... (06.08.2023)

Sám som prekvapený, že sa mi to páčilo docela dosť. Určite podstatne viac, ako U konce s dechem. Možno, že to nie je tak prázdne; že zatiaľ čo tam “odohral” hlavnú rolu Paríž, toto je viac interiérové. Najviac asi scéna vo vlaku. (01.03.2021)

Téměř zapomenutelný film, nebýt pár pěkných scén (např. minuta ticha). Ale i přesto baví a nenudí. Byl to snad první černobílý film, u kterého jsem si přál, aby byl barevný Pan režisér mi ale svůj monochromatický záměr na konci filmu pěkně vysvětlil a dal mi tím ránu pod pás. (28.11.2006)

Ke Claudu Brasseurovi jako herci jsem si hledal cestu vždy obtížně: viděl jsem ho dříve v pár dobrých filmech, kde mi příliš svým výkonem nesedl nebo mě naopak dost bavil tam, kde mě zase moc nenadchl film jako celek. Tady si mě snad poprvé Brasseur získal ve skvělém filmu a dlouho jsem jeho Arthurovi fandil směrem k získané náklonosti k Odile víc, než spočátku namyšlenému Franzovi v podání Samiho Freye. Získala si mě opět i krásná Anna Karina, která zde sice oproti jinému režisérovu filmu Žít svůj život působí se svým úsměvem a culíky jako roztomilá holčička, ale neměl jsem problém jí uvěřit i tuhle polohu, dokázal jsem se plně vžít do její problémů dospívání (včetně chvil, kdy má pocit nebo alespoň tak matce říká, že už pomalu nic kolem nemá ráda) a dost jsem trnul, aby její Odila s Arthurem nespadla uprostřed své mladické nerozvážnosti a dlouhodobého znudění ve společnosti toho třetího do děsné bryndy... Hodně mi to připomnělo (včetně přítomnosti stylové taneční scény) o 5 let starší film Jiřího Krejčíka Probuzení s Janou Brejchovou, který mě kdysi chytl a zasáhl podobným způsobem. Akorát zatímco Krejčík jde hodně do psychologie, Jean-Luc Godard si ve svém filmu více pohrává s formou, ale naštěstí v takové míře, aby zachoval souvisle vyprávěný příběh. Pro stoprocentní spokojenost z mé strany a větší uvěřitelnost bych sice přivítal více psychologie v poslední třetině, kdy se charaktery obou mladých mužů v klíčové situaci až nečekaně „vymění“, ale vzhledem k tomu, že Godard (což potvrdí i svým komentářem v závěru) tímto filmem vzdává hold různým různým „černým“ příběhům, i s ohledem na celkový zážitek nad tím přihmouřím oči. Atmosféra Paříže 60. let v černobílých obrazech, velice civilní herectví a vůbec mnohé ty šťastné okamžiky, které si hlavní postavy plně vychutnvávají tady a teď, vytvořilo jedinečné kouzlo celému filmu, který mi velice rychle uběhl. Já si tu podobně vychutnával snad každý okamžik a ač jsem Bandu pro sebe vnímal víc jako drama s úsměvnými momenty, než vyloženě komedii, není nouze o slušnou dávku humoru. Stejně tak jsem si užíval různé odkazy, např. když Arthur s Franzem spontánně na ulici parodují scény z gangsterek, či vtipné hry s formou – když poté, co jeden z trojice v podniku vyhlásí minutu ticha a zastaví se na chvíli i kompletní zvuk filmu, než jeden z nich toto ticho přeruší, nebo když se ve stejné sekvenci místo kamery v rámci záběru vtipně posouvají postavy... Dobový umělecký film o mladých, pro mladé, s nápaditou formou, mi od Godarda velice sedl. [90%] (14.09.2022)

» Zatiaľ, čo som videl z Godardovej tvorby, tak ma najviac oslovil iba jeho debut - Na konci s dychom « 『 Namiesto písania filmových recenzií sa radšej začal venovať režírovaniu filmov, ale u mňa nenastal ešte ten čas, aby som im načisto podľahol 』No, ale sledovanie týchto troch sympatických darebákov má asi niečo do seba ? Ak náhodou aj nie, tak režisér ide úplne na ostro do exteriérov, d.p. berie sekvencie bez servítky, že okoloidúci sa len prizerajú, čiže mám akýsi dokumentárny pocit z toho, čo vidím. Z francúzskej novej vlny je najväčší frajer - Francois Truffaut, ktorý mi sedí viac, ako jeho kolega, o ktorom momentálne pár riadkov píšem do prosta. PS : Aby som len nekritizoval, tak tanček v kaviarni, či beh Louvreom, som si vychutnal plnými dúškami, lebo v nich účinkovala okaňa Anna Karina. (03.02.2019)

Godard nezrozumiteľný, nejasný, komplikovaný. Slušný námet je stratený v nezmyselných dialógoch a naťahovaní času na celovečernú stopáž. Až záver všetko zachraňuje, ale to je neskoro. (17.11.2020)

Ohromné tápání ve snaze vykřesat z natočeného materiálu cosi, co by mělo dávat nějaký smysl. Je to jakýsi experiment, ve kterém herecké výkony vypadají jako improvizované, vedené odnikud nikam. Jako by Godardovi chyběla nějaká ústřední myšlenka, a nebo se mu ji nepodařilo správně zachytit. Při sledování jsem si vzpomněl na Truffautovu Smrt pianisty, která se mi zdála podobně experimentální, ale funguje na více úrovních – jako drama, komedie, i zamyšlení. Godard svůj film zaklenul naprosto nepodstatným příběhem o krádeži peněz. Nefunguje tu nic, krom tří krátkých scén – minuta ticha (v hlučném baru na jednou vše zmlkne, a divák neslyší nic, jen sleduje postavy, držící minutu ticha), scéna ve třídě angličtiny (v níž si dospělý hrdinové posílají psaníčka stejně jako děti ve škole) a dlouhý záběr v němž ústřední trojice tančí. Ta je neuvěřitelně tarantinovská (což mě asi napadlo hlavně po zjištění, že Tarantino nazval svou filmovou společnost Bande á part – nedovedu si představit jiný důvod než tuto scénu, co by ho k tomu mohlo vést. Záběr je to dlouhý, na první pohled stejně samoúčelný jako mnohé scény Tarantinovy, na pohled druhý však vykazuje chrakteristiku postav, silnou atmosféru apod.), a ve své jednoduché eleganci skrývá víc smysluplnosti, než celý film dohromady. (12.11.2005)

Tradičně pěkná Coutardova kamera + několik zajímavých nápadů (rekordní běh Louverem, "minuta ticha"...) + jinak celkem nic = Průměrný Godard a jeho další hříčka o vyděděncích ve stylu (a částečně jako parodie) amerických filmů noir - tedy á la U konce s dechem (což je ovšem dle mého názoru podstatně zajímavější film). (11.12.2005)

Hodne zajimavy film. Chvilku se divite, chvili neverite vlastnim ocim (usim), zajimava kamera, scenar, reziserovo vypraveni behem filmu. Obcas se nejakym scenam zasmejete, obcas jste napjati a ocekavate co prijde. Mozna jsem od tohot filmu ocekaval neco jineho, mozna me i trosku zklamal, presto s odstupem casu soudim, ze se jedna o velice zajimavy snimek. Jsem zvedavy, jestli se dockam i pokracovani, o kterem reziser na konci mluvi.... Jestli pak si vsilmli jak mi skacou prsa?? (28.11.2006)