Číňanka

Krásná vizuální stránka filmu koncipovaná jako pop-art typický pro 60.léta. Skupina studentů okupující "vystajlovaný" byteček debatuje na téma socialismu ze všech možných úhlů. Téma je zde střídavě prezentováno vážně, ironicky, s nadhledem či vyhroceně, tak aby si divák v žádné fázi filmu nemyslel, že se jedná o prvoplánovou agitku. Obsahově si z toho neodnesete nic (což je plus) ale filmově hodně (což je také plus). (23.02.2015)

Toto sa asi značne minulo autorskému zámeru, nakoľko sa chcel komunista Godard vysmiať francúzskym salónnym pseudokomunistom z ich neschopnosti (zatiaľ čo v Číne skutoční komunisti hrdinsky činili najväčsiu masovú vraždu v histórii ľudstva) a vyšiel mu z toho snaď najdetailnejší výsmech komunistom celkovo, minimálne od One, Two, Three. Normálne človek zabudne na tú rozbitú formu, pretože v jednotlivostiach je to úplne presné. 90% (16.04.2021)

Když Lennon složil Revoution (předpokládám, že to byl on), But if you go carrying pictures of Chairman Mao / You ain't going to make it with anyone anyhow , bylo mu 28, nebyl tedy žádným studentem, ostatně jí nebyl nikdy, tak jako nikdy nebyl levičákem, luxus byl pro něj vždycky prioritou. Jeho pozdější píseň (1971) Gimme Some Truth už je jen nářkem nad rozlitým mlékem. Naopak, vývoj francouzského ML (viz Cahiers marxistes-léninistes) hnutí vedl až k RAF. Tak jako je Lennon především písničkářem, je Jean-Luc Godard především filmařem (viz jiné sešity - Cahiers du Cinéma). Dostojevského analýza zla uvedena v Běsech (levé či pravé zlo se tu nerozlišuje) nemůže být vstupním boden pro Godardovu Číňanku. Východiskem zde může být prohlášení (zazní na začátku filmu), které platí u nás i dnes, že “fancouzská dělnická třída se politicky nesjednotí a nepůjde na barikády za zvýšení mezd o pouhých 12%... kapitalismus se v blízké budoucnosti nedostane do takové krize, aby dělníci šli bojovat za své životní potřeby generální stávkou nebo revolucí.” (01.04.2023)

Politický film o mladé skupině maostických aktivistů v Paříži, který volně vychází z knižní adaptace Dostojevského. Nově vznikající levice, vzestup antihumanistického poststrukturalismu v mladistvých intelektuálních životech, ve kterých se rozvíjí nová ideologie. Godard vytvořil novou a neobvyklou formu filmového vyprávění, kterou v budoucnu několikrát obměnil. Obvyklá narativní struktura je rozbitá, jednotlivé scény neodvozují svůj původ a význam kontextu směrem k příběhu, přesto jsou samy soběstačné s dostatečnou výpovědní hodnotou, a zároveň umístěné do fiktivního světa, ve kterém existuje pouze filmová realita. Mnohohlasný film, který se vymyká všem běžným zavedeným způsobům filmové tvorby. Godard zcela nekontrolovaně cituje, kompletuje a spojuje komentáře ze všech možných oblastí, a diváka přehnaným stylem zahlcuje informacemi a myšlenkami, které vytváří jednotnou, ale unavující formu obsahu. (21.12.2021)

Videnie sveta ultraľavých revolucionárov vo Francúzsku 1967. Základom je poslušnosť skupine a teror voči imperialistom. Masy robotníctva a roľníctva v Európe tieto vysokoškolákmi importované koncepty kultúrnej revolúcie príliš neoslovili. Ideovo revolučné grupy boli aj názorovo roztrieštené. Úplne v duchu porekadla o schôdzke troch anarchistov, z ktorej vzíde cca šesť modelov usporiadania celku. Revolučná omladina sa potáca medzi stovkami hesiel. Zaštítená guruom Maom, jeho Červenou knižkou a počúvaním rádia Peking. Debaty o ideológii idú až ku koreňom zmyslu slova, jazyka a myšlienky. Splietajú ideológiu, lásku a kultúru.Godard dianie ironicky a obdivne režíruje. Prestrihy heslami, upozorňovanie na časti filmu, farebné koncepcie hesiel sú síce fajn, ale už niekoľkokrát vo filme použité. Samotné filozofické prednesy a debaty sú miestami pekelne nudné revolučné tliachy. Knižné koncepty vložené do úst robotníkov revolúcie odťažité. Rozpor medzi potrebou priamej akcie a rozsiahlou slovnou analytickou predprípravou. Debatné povaľovanie v nekonečných analýzach myšlienok a citátov. Všetko toto nakoniec prináša len chabé výsledky: rozkol v revolučnej skupinke, samovraždu ako prípravu na vraždu, potrestanie nevinného a divadlo v zmäti pochybností. Nadšenci teroru proti univerzitám a riadeniu kultúry štátom nemali iný program okrem teroru. Aj ten bol vykonaný hrozne grambľavo. Číňanka je napriek odvážnemu zámeru viac nudnou ako vtipnou a formálne hravou analýzou revolučných snáh a revolučnej nemohúcnosti. Nemohúcnosti, ktorá je podobná dnes ako v roku 1967 vo Francúzsku. Vyplýva zo základného predpokladu všetkých mysliacich revolucionárov: Extrémne dôležitá je pre nich dôkladná filozoficko - teoretická predpríprava a analýza každého pohnutia lístku na strome. To predčí akúkoľvek nevýznamnú akciu, v pozadí ktorej je prijatie zodpovednosti. Dôsledkom sú stovky hrdinov - mlynských ústnych kameňov s neuveriteľne bystrým mozgom, no minimum konajúcich. (10.02.2014)