poster

La Chinoise

Drama / Komedie

Francie, 1967, 96 min

Režie:

Jean-Luc Godard

Scénář:

Jean-Luc Godard

Kamera:

Raoul Coutard
(další profese)
  • Radko
    **

    Videnie sveta ultraľavých revolucionárov vo Francúzsku 1967. Základom je poslušnosť skupine a teror voči imperialistom. Masy robotníctva a roľníctva v Európe tieto vysokoškolákmi importované koncepty kultúrnej revolúcie príliš neoslovili. Ideovo revolučné grupy boli aj názorovo roztrieštené. Úplne v duchu porekadla o schôdzke troch anarchistov, z ktorej vzíde cca šesť modelov usporiadania celku. Revolučná omladina sa potáca medzi stovkami hesiel. Zaštítená guruom Maom, jeho Červenou knižkou a počúvaním rádia Peking. Debaty o ideológii idú až ku koreňom zmyslu slova, jazyka a myšlienky. Splietajú ideológiu, lásku a kultúru.Godard dianie ironicky a obdivne režíruje. Prestrihy heslami, upozorňovanie na časti filmu, farebné koncepcie hesiel sú síce fajn, ale už niekoľkokrát vo filme použité. Samotné filozofické prednesy a debaty sú miestami pekelne nudné revolučné tliachy. Knižné koncepty vložené do úst robotníkov revolúcie odťažité. Rozpor medzi potrebou priamej akcie a rozsiahlou slovnou analytickou predprípravou. Debatné povaľovanie v nekonečných analýzach myšlienok a citátov. Všetko toto nakoniec prináša len chabé výsledky: rozkol v revolučnej skupinke, samovraždu ako prípravu na vraždu, potrestanie nevinného a divadlo v zmäti pochybností. Nadšenci teroru proti univerzitám a riadeniu kultúry štátom nemali iný program okrem teroru. Aj ten bol vykonaný hrozne grambľavo. Číňanka je napriek odvážnemu zámeru viac nudnou ako vtipnou a formálne hravou analýzou revolučných snáh a revolučnej nemohúcnosti. Nemohúcnosti, ktorá je podobná dnes ako v roku 1967 vo Francúzsku. Vyplýva zo základného predpokladu všetkých mysliacich revolucionárov: Extrémne dôležitá je pre nich dôkladná filozoficko - teoretická predpríprava a analýza každého pohnutia lístku na strome. To predčí akúkoľvek nevýznamnú akciu, v pozadí ktorej je prijatie zodpovednosti. Dôsledkom sú stovky hrdinov - mlynských ústnych kameňov s neuveriteľne bystrým mozgom, no minimum konajúcich.(10.2.2014)

  • Iggy
    *****

    Godardův politický snímek o skupině francouzských levicových revolucionářů, kteří obdivují čínského předsedu Maa. Celý film je založen na konverzaci hlavních hrdinů o životním postoji, politických otázkách komunismu, francouzského režimu, revoluce jak duševní tak státní. Obsahuje odkazy na Dostojevského Běsi (experimentátor sebevraždy Kirilov) a Camusova Člověka revoltujícího a drama Spravedliví (o ruských teroristech z přelomu století - etická otázka smyslu atentátu ve prospěch lidstva). Vzhledem k tomu, že všechny dialogy mají hlubší smysl a nutí k zamyšlení, je film dost náročný na sledování. Děj příliš nenavazuje, jde spíš o volný sled událostí. Film má velmi křiklavou barevnost a hudební doprovod, připomene tím Antonioniho Zvětšeninu a umění pop-artu.(1.12.2005)

  • Toj
    *****

    Godard natočil naprosto perfektní esej o komunismu. Ideologii ponechávám stranou. Netroufám si tvrdit, že době, kulturním i politickým odkazům rozumím natolik, abych byl Godardovi v této hře rovnocen. Nicméně to jako film funguje výborně. Geniální je vše - barvy, významotvorná práce s formou, roztroušenost a nejbrechtovatější brechtování (efektem zcizení se často stává samo jméno Bertolt Brecht). Tento film vytváří úžasný příklad toho, kam lze hranice média posunout, co lze vytvořit a nabízí mnoho cest k chápání..(19.9.2010)

  • Ferguson
    ****

    Krásná vizuální stránka filmu koncipovaná jako pop-art typický pro 60.léta. Skupina studentů okupující "vystajlovaný" byteček debatuje na téma socialismu ze všech možných úhlů. Téma je zde střídavě prezentováno vážně, ironicky, s nadhledem či vyhroceně, tak aby si divák v žádné fázi filmu nemyslel, že se jedná o prvoplánovou agitku. Obsahově si z toho neodnesete nic (což je plus) ale filmově hodně (což je také plus).(23.2.2015)

  • ancientone
    ***

    Godardov film (či skôr esej) sa dostáva do polohy, ktorá sa dá pomenovať ako rozpor medzi audiálnym a vizuálnym spracovaním (analyzovaním) témy. Veľmi invenčné vizuálne spracovanie (známe už zo skorších Godardových filmov - napr. Weekeend) založené na chŕlení hesiel, ironických komentárov,vizuálnych vtipov, medzititulkov, premyslenej diegézy a v neposlednom rade na bezmála neustálym "boji" medzi modrou a červenou,abstraktne odzrkadľujúcim politické nálady Godardových filmov z druhej polovice 60tych rokov, brzdí kontrast s úmornou statickosťou obsahu hovoreného slova. Číňanka je jasne politický film, ktorého politickosť exceluje v rovine bohatých obrazových hier a naopak nudí rozsiahlymi rozpravami medzi postavami, zdĺhavo odrážajúcimi nálady vtedajšej marxisticky naladenej mládeže s neprehliadnuteľnou neohybnosťou a pasívnou odťažitosťou, akousi hmlistou clonou vytvárajúcou sa medzi divákom a filmom, ktorá sa nakoniec podieľa skôr na dusení filmu, než na jeho plynulosti a dôležitej schopnosti upútať diváka a z letargie ho nevytrhnú ani fígle s prestrihmi a hlukom.(11.7.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace