Reklama

Reklama

Le Gai savoir

  • angličtina Joy of Learning
všechny plakáty
Francie / Západní Německo, 1969, 95 min

Obsahy(1)

Experimentální film je vystavěný okolo náhodného setkání mladého muže a dívky, alegoricky představujících děti své doby. Z jejich vzájemných diskusí o umění, společnosti a politice se pomocí nekonvenční práce s obrazem a zvukem postupně utváří osobitý pohled na západoevropskou společnost okolo turbulentního roku 1968. Film sice vznikl již na přelomu roku 1967 a 1968, ale jeho uvedení ve Francii bylo tehdy vinou vládní cenzury znemožněno. Film se však dočkal alespoň uvedení na berlínském filmovém festivalu v roce 1969. (Dionysos)

(více)

Recenze (5)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

„Banky nám můžou půjčit peníze, slovníky slova.“  Když teď začátkem týdne zemřel Jean-Luc Godard, chtěl jsem si ho po čase připomenout nějakým filmem. Zcela nečekaně mě jeho tvorba chytla natolik, že se u mě během 4 dnů konal hned menší maratón 6ti šedesátkových filmů pana režiséra! Šlo o většinou neotřelé, hodně poutavé, někdy i silné zážitky, ale jak mě překvapilo, že některé filmy (Banda pro sebe či Alphaville) se mi ani nesledovaly náročně, tentokrát šlo o tak silně abstraktní a experimentální záležitost, že si u Godarda, k jehož tvorbě se však určitě v budoucnu zase někdy vrátím, musím dát určitě PAUZU... Sledovat a vstřebávat tuhle Radost poznání (jak by šlo ten název přeložit) se všemi přesahy a odkazy, které na nás režisér chrlí hodně nekonvenční formou, je skutečně vyčerpávějící, chvíli jsem se obával, aby z té směsici myšlenek s levicovými a (proti)válečnými tématy ve výsledku nezbyl jen pseudointelektuální experiment. Jenže jak se mi aktuálně podařilo být s Godardem na jedné vlně, postupně se mi v téhle skládance obrazů, fotografií, archivních záběrů, výpovědí, doprovázené dialogy a poetickým bádáním dvou mladých herců v televizním studiu, vytvářela před očima tak zajímavá procházka moderními dějinami od konce 2. světové války až do velmi rušného roku 1968, že jsem čuměl... Hraný film? Dokument? Sestřih? Televizní pořad? Poetické představení doplněné o promítaný materiál? No.. já měl ke všemu pocit, jakobych se díval na hodně neotřelou sci-fi, zasazenou v této průvodní lince do jakéhosi prostředí jak mimo čas a prostor, tak i mimo část běžného lidského poznání (k prvnímu mě vedla Léaudova vize Afrencie coby budoucí Francie, k druhému zase divné čtení běžných nápisů typu Cinema po hláskách), s přesahem do postapa, kdežto po tak šílených dějinných událostech zůstali jen ti dva, pravidelně se setkávající mladí lidé, jako poslední zamilovaní trosečníci. Nemůžu tvrdit, že bych zde dokázal úplně všechno pochopit, ale plně upoutat i sdělit v té skládance obrazů nějaké to poselství se Godardovi v mém případě určitě podařilo. [75%] ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

"K nalezení řešení, ať už chemického nebo politického, je nutno rozpoštět (dissoudre). Rozpustit vodík, rozpustit parlament. My se tu chystáme rozpustit obraz a zvuk." Motto "dekompozice, redukce, nahrazování a znovu skládání" obrazů a zvuků do nových forem je vlastní celé Godardově tvorbě, po Květnu 68 se k němu však v intenzivní míře přidala i snaha objevovat nové formy společenské a politické. Ale tato snaha nebyla oddělena od prvotního motta! Godard je tak plně dědicem ducha Květnové revolty v její novátorské myšlence, dle níž se člověk mění skrze akci (např. participací na novém způsobu politického sebevyjádření a sebeovládání, např. slavné motto "autogestion" - samospráva). Člověk se nemění až po revoluci, ale již před ní a skrze ní, revoluci tak dokoná až změněný člověk. "Le Gai savoir" je filmový ekvivalent téhož - tento snímek není hotovým výsledkem nějakých autorových úvah o filmu, ale je 95 min. dlouhým sebereflexivním procesem, v němž autor hledá a neustále (re)formuluje vztah mezi obrazem a zvukem, filmem a společností (zde je proto nutno zmínit dojemnou touhu, s níž Godard věřil, že by revolučně tvořený film mohl být jedním ze stavebních kamenů revoluce - viz narážky na Cahiers de Cinema, jiné filmaře apod.). Tento film proto není dokonale uzavřenou strukturou sjednocenou jediným významem, ale má radikálně otevřenou strukturu, která mu umožňuje ve stejném okamžiku sdělovat mnohost různých poselství a zároveň experimentovat sám se sebou, sám sebe měnit a tím se připravovat na nové úkoly, které budou před takto objeveným filmem v budoucnu stát. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

jean Luc Godard je expert na art. A ma na to, Godard sa nemusi hrat na Bergmana, rezisersky talent ma, to len slepy nepocuje a hluchy nevidi. Teda zase pardon, samozrejme naopak : 77 % ()

rivah 

všechny recenze uživatele

VESELÉ VĚDĚNÍ...Reflexe poučená květnem 68 formou výbušného experimentu a expresivního vyjádření....Působivý film. ()

Reklama

Reklama