Mý věci

Pro mě je sdělení dokumentu že žádné extrémy nejsou dobré. Ale takhle prázdný byt mu závidím, i odpočinek od dnešní komunikačně psychický obtížné techniky (mobily, notebooky). (01.05.2020)

Nápad a námět dobrý, zpracování slušné, přínos ovšem minimální. Žádná překvapení se nekonají, vše dopadne přesně tak, jak každý čekal... 6.5/10 (05.04.2014)

Doporučuji! Po shlédnutí tohoto dokumentu, jsem čekala, že na čsfd bude mít film větší hodnocení. Film mě oslovil svoji myšlenkou, nápadem Petriho, měl pro mě svižné tempo. Rozhovory s babičkou byly úžasné, mít takovou druhou babičku by bylo super. V nečekanou chvíli, až dalo by se říct, že osud tomu chtěl, přišlo i zranění Petriho babičky, díky čemu film získal většího emotivního prožitku. Opravdu dobré k zamyšlení, co člověk potřebuje k životu. A podotýkám, že žena opravdu potřebuje k životu dvakrát víc věcí. :) (20.03.2014)

Tento film není o věcech, ale o štěstí a lásce. Skvěle postavený příběh, jak z per těch nejlepších scénáristů. Otázka je, do jaké míry nás tvůrci "šidili". (12.03.2014)

Na počátku se zrodil skvělý nápad na skvělý experiment. Zbavit se všech věcí a pak si každý den po dobu jednoho roku brát po jedné věci nazpět. Skoro to vypadalo, že bychom se hravým způsobem mohli dozvědět něco o tom, co ve skutečnosti potřebujeme k životu. Tak tomu ale není. Spíše zjišťujeme, že hlavní protagonista a zároveň režisér měl doma opravdu moc věcí, kterých se potřeboval zbavit, navíc se s ním rozešla přítelkyně, tak bylo třeba se zabavit nějak jinak. Na začátku to i funguje. Petri přespává v kabátu, z okna si dělá provizorní ledničku, navíc to tu a tam koření příjemným humorem. Ve chvíli kdy si zpět do bytu přinese dostatek věcí k životu, přestává ho tahle hra bavit a na scénu vstupuje jeho nová přítelkyně. Bohužel tato osobní rovina zastínila původní záměr a režisér se už moc nevěnuje hromadění věcí po tom, co jich má dostatek k "přežití". Spokojuje se s pouhým konstatováním, že těchto pár věcí mu stačí a další si vezme až s časovým odstupem. I přes vyprchání původního záměru je dokument vizuálně poutavý a ke konci má člověk pocit jako by sledoval osud hrdiny v hraném filmu. Ono v průběhu filmu mě kolikrát napadlo: Neni tohle už náhodou až moc inscenované? Režisér po filmu tvrdil, že nebylo. Dobrá, ale rozhodně to tak působilo. (10.03.2014)

Celkem nuda, přišla mi dost nevtipná jakákoliv (častá) snaha o humor, Petri nesympaťák a na konci jsem se rozhodně nezamyslel o nic více nad smyslem svého života než při průměrném pondělku. Prostě další takový ten těžce uměle vynucený dokument, kterému nevěřím ani nos mezi očima, ale narozdíl třeba od tohoto se nedočkáme ani uspokojivého závěru... 35 % (12.02.2016)

This Petri guy..... (09.03.2016)

Takové to, když se vaše myšlenka zkusit štěstí v minimalismu zvrtne v jednoduché řešení, že všechno, co vlastně potřebujete, je nová holka. Tak. (30.03.2014)

Moje hodnocení může obsahovat spoilery. Určitě zajímavý nápad, ale čekala jsem, že Petri bude možná trochu víc radikálnější. Přece jen se chtěl zbavit všech věcí, ale jídlo mu nosil bratr, někdo jiný mu zase vypral a střechu nad hlavou měl. Takže je sice fajn, že pak poznal, že sbírání důležitých životních momentů je důležitější než hromadění materiálních věci, ale to není v dnešní době až takovou horkou novinkou. Takže dávám 3, minimálně za pěkné zpracování. (03.02.2015)

Nasledujúci text obsahuje spoilery. Niežeby na tom záležalo... Bol som zvedavý najmä na to, ako si Petri poradí s každodennými problémami. Spočiatku to bolo fajn - spánok v kabáte, čistenie zubov prstom... Potom sa ukázalo, že na ďalšie služby (nákupy, pranie... ) má spústu poskokov a potom film úplne prestal byť o veciach. Škoda. Fajn myšlienka, ale vytratila sa príliš rýchlo (30.12.2019)

Jestli je tohle experiment, tak si jeho metodika zaslouží rozcupovat. Film (i celý "projekt") My Stuff totiž působí dojmem, že si předem stanovil, co chce sdělit a následně se toto snaží naplnit - a přitom dost tlačí na pilu, což je občas docela křečovité, na pár místech vyloženě trapné a především prakticky po celou dobu strašně ploché a povrchní. Problematika "závislosti na defacto zbytečných věcech" je aktuální, koncept autobiografického social experimentu stále zajímavý; jsem přesvědčená, že to, co hrdina ten celý rok ve skutečnosti řešil bylo mnohem komplexnější a to, co prožíval, mnohem hlubší. Tím spíš ale nechápu, že z toho sestříhal tak mělký a plytký film. Hlavní (a v zásadě i jediná) myšlenka je pěkná, ale upřímně, dost banální a nikterak překvapivá: na svižný kraťas by vydala, na celovečerní film to ale opravdu není. Zde některými vyzdvihovaná babička se během filmu objeví několikrát, aby pokaždé pronesla naprosto totéž moudro - onu nosnou myšlenku, která je divákovi jasná od první chvíle (z čehož mi bylo mírně trapně). Nalezení partnerského vztahu je ve filmu prezentované jako věc a) podmiňující osobní štěstí (což mě trochu nadzvedává, ale dejme tomu...) a b) komplexní asi jako spárování dvou postaviček z The Sims: potřebuju holku - hele holka, tu sbalím - opravím jí kolo - pozvu jí na výlet - tadá, hotovo, mám funkční dlouhodobý vztah (což mě strašlivě vytáčelo - zvlášť proto, že "holka" nemá ve filmu vůbec žádnou osobnost (většinu času ostatně ani tvář) a představuje vlastně jen další "věc", kterou si hrdina "rozhodne pořídit"). (31.03.2015)

Dokument ťaží z originálneho námetu a z dôležitej otázky súčasnosti - potrebujeme toľko vecí? Hlavný hrdina prichádza na poznanie, že nie. Vkusne komediálne, vkusne emočné. Páčilo sa mi to, akurát záver s priateľkou nenavodzuje celkovo výborný dojem a vcelku dokument dopadol ako som čakal. (05.12.2014)

Rozhodně stojí vidět tento dokument o věcech a nejen o nich. Začátek filmu je výborný a jen samotná myšlenka autora uskladnění všech svých věcí a následné postupné navrácení těchto předmětů je úžasná. Postupem času samozřejmě odpadá úvodní nadšení, jelikož hrdina snímku už téměř všechno má, ale stále je zajímavé sledovat jeho osudy. Například scéna s kolem v parku či rozhovory s babičkou jsou skvělé. Nakonec zjištujeme, že věci nejsou to podstatné co potřebujeme, ale je to láska a přátelství kolem nás. (01.04.2014)

Na filmu se mi rozhodně líbila práce s kamerou. A na závěr postupné začleňování přítelkyně do filmu. Jinak to mohlo mít kratší stopáž. Postupný přerod dokumentaristy, že spíš než věci má řešit vztahy a lásku ho opět "překvapivě" zařazuje tam, odkud vyšel. Nijak neobjevný dokument, který jen potvrzuje, že žijeme v době konzumu, že je rozdíl mezi chtít a potřebovat. Kdy naši přátelé jsou našimi přáteli často proto, že děláme to co oni očekávají, protože se pohybujeme v určité sociální rovině a rodina, je prostě důležitá. Tím víc, pokud nás podporuje v tom co děláme. Slušné a celkem citlivé dílko - 55% (13.01.2016)

Člověk od počátku ví, co od filmu čekat, a tak se nedočká žádného překvapení. (14.04.2023)

Nepotřebujeme tolik věcí. Skvělej nápad. Ráda bych ho aplikovala na sebe. Pokusím se. Zbavit se všeho haraburdí, ke kterýmu mě nepojí opravdu silnej citovej vztah, se bude hodit. Jeho byt - vypadl mnohem líp, když v něm bylo minimum potřebného. Líbí se mi tenhle styl osobního dokumentu, není to přehnanej narcismus, ale schopnost obětovat se pro svoje téma, protože nikdo jinej by nebyl ochoten. Jen se mi zdá, že bylo až příliš jasný, k čemu dospěje - vlastně nepřinesl žádný nečekaný zjištění. Možná byl ke konci trochu patetickej, ale nevadí mi to, odpouštím mu to. A že jen na celkem velké ploše osmdesáti minut řekl něco, co jsme tušili - nevadí, bylo to dobrý. Provokuje tématem - trochu, v době a místě, kde všichni touží mít všeho co nejvíc a taky se jim to víc než kdy dřív daří. Plus: Babička s krásným úsměvem, ale to se nedá vyzdvihovat jako podstatná přednost - někteří lidé v určitém věku prostě vypadají dojemně a nemůžou za to. (25.09.2014)

Dobrý nápad... akorát by film stačil o polovinu sestříhaný a možná by měl i větší náboj... a přidat více scén s babičkou a možná trochu jiný konec... (01.02.2015)

Dokument krásně shrnuje nešvar dnešní doby. Aneb jak zaznělo na přednášce v hodinách environmentalistiky: "Nikdy nebudeme mít všechno dost nové, dost IN." Doba je nemocná hmotou a po duchu si stýská. Snímek není kvalitní jen základní nosnou myšlenkou, ale i kamerou, perfektním střihem, sympatickým humorem a především dalšími odbočkami od hlavní myšlenky. Přátelství (jen ta pravá se obejdou bez mobilu). Lásky (když není stojí všechno za prd). Stáří (do hrobu si odneseme doslova a do písmene jen ten kabát). Rodina (má držet pohromadě). A tak dále. Ne nadarmo vyhrál tento dokument diváckou anketu v Brně (2014). Dávám tedy lepší čtyři hvězdičky. Pátou si šetřím nevím na co :). Můžete shlédnout v jednom, ale i v jakémkoliv jiném počtu. Sledujte web www.promitejity.cz, kde se objevují dokumenty z festivalu Jeden svět, které je možné si znovu promítnout zdarma. (25.03.2014)

Začátek dobrý, seznam věcí by u přeskakovaných dní byl fajn, ale aspoň je na konci. Přesto zůstaly otázky, co toaletní papír, mýdlo a takové věci. A jestli je považoval za věci ze skladu, tak jak sbalil holku - jsem nepostřehl, že by byly v těch prvních 100 věcech. Navíc je škoda, že vynechává některé dny, a pak bere víc věcí najednou. Sice to matematicky vychází, ale trochu to narušuje původní myšlenku. Aspoň jsou jeho deprese produktivní a dělá zajímavý dokument. (16.02.2015)

Tohle je jeden z příkladů, kdy škola udělala něco fakt dobře. Byli jsme mladí puberťáci a se třídou jsme jednoho dne šli zase do kina. Říkám si, co zase za kreslenou volovinu to bude... A nejednou na nás vybafne tenhle skvost! Vynikající námět s perfektním nástinem sociálních otázek. Jestli by si to neměl zkusit každý... P.S. V Německu se pak rozhodli podle tohohle natočit velmi zdařilou komedii. /viděno v kině/ 75% (27.11.2021)