Soigne ta droite
Keep Up Your Right
Režie:
Jean-Luc GodardScénář:
Jean-Luc GodardKamera:
Caroline ChampetierHrají:
Jane Birkin, Pauline Lafont, Jacques Villeret, François Périer, Rufus, Dominique Lavanant, Bruno Wolkowitch, Michel Galabru, Jean-Luc Godard (více)Obsahy(1)
Pěstuj si pravačku, jeden z Godardových filmově nejanarchističtějších a nejvtipnějších filmů, v sobě skrývá tři poměrně nezávislé narativní linie: v první z nich se postava filmového tvůrce nazývaná okolními lidmi občas Princ a občas Idiot (hraná značně sebeironicky samotným Godardem) snaží dopravit kotouče s filmem během dvaceti čtyř hodin producentovi; v druhé sledujeme dokumentaristicky zaznamenávané zkoušení písní skupiny Les Rita Mitsouko v hudebním studiu; v poslední linii se pak odehrávají bizarní setkání mezi Individuem a Mužem. Jedním z témat, jež propojují tyto linie, je zkoumání samotného procesu tvorby, který explicitně zobrazují scény se skupinou Les Rita Mitsouko a méně explicitně celý film svou vlastní rozbitou formou, umožňující divákovi, aby si dílo do značné míry skládal dohromady jaksi sám.
Pěstuj si pravačku se nesnaží působit jako dokonale vyhotovený a už dávno zakončený výtvor - spíše je čímsi, co se jakoby teprve utváří před našima očima, chaotickým děním smyslu, osvobodivým nabízením všech možných potencialit významů, emocí, filmu. Godard v tomto svém fragmentárním snímku využívá s mistrnou lehkostí typické prvky své nenapodobitelné poetiky (montáž bez ustání vytvářející nečekaná spojení obrazů, zvuků, hudby a slov; statickou, nicméně s kompozicí obrazu a světlem nesmírně jemně a precizně pracující kameru; používání citací z literatury namísto konvenčních dialogů atd.), aby stvořil dech vyrážející dílo plné humoru, myšlenek a poezie. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (34)
Godard musel být (a stále je) hrozný suchar, jestli je tohle jeho nejvtipnější film. 40% ()
Tuze roztomilá blbost - příště k ní prosím podávat LSD gratis, dík. ()
>Vtipná< intelektuálština čili lehce extravagantní taškařice, ryzí Godardovo >popmoderní< dílko i jako odraz a odkaz doby pro godardovské fanoušky a godardově pokročilé... A nakonec stejně - (lehká citace z filmu) - "...to co vytrskne, je odkaz pradávných dob..."... Tak co s tím... ;-) . . . Poeticko-hravá koláž jako vtipná záplata pro intelektuálovo velmi nudné pozdně večerní soiré... Netvrdím, že já osobně jsem se nějak hlubokooduševněle bavil, leč shlédl jsem si tenhle kousek se zájmem a s vědomím, že tenhle J.L.G. (na rozdíl od všelijakých těch pseudoumělců následovníků epigonů) věděl co, proč a jak to dělá a zaplaťduch to dělal po svém dobře. A tak ponejvíce mě nakonec upřimně řečeno sralo při uvedení tohoto filmku v naší >veřejnoprávní< to čétvcháčkovské připosrané překládání slova "merde" jako "do prčic" - a to prosím doprdele hned několikrát! Pouze jednou v závěru objevilo se v titulcích ono poetické "hovno"! . . . Takže mistrovi čtyři hvězdy potměšilé - a jedno lejno těm, co rádi si mažou hovno kolem huby, mluví přitom o kopru a mají pocit, že to nesmrdí... - - - P.S. A nesnažte se děcka furt všechno >chápat< ! Stejně akorát tak nepochopíte, proč to pro vás nepochopitelné a vámi nepochopené i vámi neuchopitelné a pro vás neuchopené jste schopni pochopit a uchopit až po určitém vzchopení se proti své vlastní neschopnosti chápat. Chápete?... ;o) - - - - - (Poprvé viděno 11.12.2006 na ČT, komentář napsán rovnou tehdy jako (asi?) devátý - a lehce doplněn a přepsán při druhém sledování na ČT2 - 11.9.2008) ()
Asi bych neměl hodnotit, protože jsem film viděl v originálním znění a francouzsky neumím ani slovo (ale trochu jsem věděl, o čem to je) - přesto jsem se ale (věřte nevěřte) strašně bavil - stejně těch pět dám... 15. 12. 2006 : Tak jsem to teda konečně viděl i s titulkama - a na pěti trvám. Je to překrásný film o umění, kultuře, člověku, jeho údělu a "poslání", o tvorbě, o životě. A je to sranda. ()
Nevím, nevím... ()
"Nic se ještě neobjevovalo, neboť nad mlčením světelných hlasů snu se zázračně rozprostřelo mlčení ještě hlubší." Jsou filmy, které skoro nepoberete a pak jsou filmy, které nepoberete vůbec. Pozn.: přečíst si Dostojevského Idiota. ()
Velmi vrtkavá je dráha experimentátora Godarda...a paradoxně jde kvalita jeho filmů časem dolů, začátky byly skvělé. ()
Dát Godardovi možnost režírovat byl zločin proti filmu, lidstvu a panu Dostojevskému, když už se v tomto "díle" odvolává na jeho Idiota. Naprosto bezobsažné, prázdné a nudně ubíjející cosi plné nelogických obrazů a ještě nelogičtějších slov. ()
Keď som tento film pozeral, tak zhruba v dvoch tretinách nám vypadol v baráku signál. Možno to bol osud, lebo to, čo som dovtedy videl, mi nedávalo žiaden zmysel a nemám ani v pláne to niekedy zistiť. Nechápem, kto mu to financoval a čo očakával od diváckych reakcií. Oficiálny text distribútora v niektorých tunajších obsahoch sa snaží vysvetlovať posolstvo filmu, ako keby tušil, že naňho nikto sám nepríde. ()
Humor? Výsměch!... O JLG se po bouřlivém roce osmšedesátém v širší divácké obci většinou taktně mlčí, pokud už mluví, tak začasto nedělá mnohým problém odsoudit jeho tvorbu coby „pseudo“ (cokoli). Podle mě se přitom Godardova tvůrčí etapa po roce 1980 v lecčems spíše vystupňovala a stala se ještě více svobodomyslnou, nemyslím si, že by programově popřela vlastní zásady. Zachované jsou hrátky s filmem coby médiem a neutuchající touha všemožně experimentovat pro vlastní potěchu (a na úkor diváka). Takhle bych vnímal i „vtip“ ve filmu obsažený. Jde o to, že Godard neumí vyprávět anekdoty, ale jako málokdo další se dovede vysmát přímočarým postupům vyprávění, takže si (možná na základě náhody, kdo ví) sestavuje vlastní svět, stále ho popírá a cituje při tom všemožné autority. Otázka zajisté zní – interesuje vás takový humor? Neodmítám celek, zamlouvá se mi hravost, kupříkladu perfektně využitá práce se zvukem (celkem typicky). Hlavní zvukový motiv byl v nejednom případě umístěn mimo obraz a režisér ho neodkryl, nechal diváka jen tušit, co se za ním skrývá. Absurdní situace, co s toho vzešly, byly snad jediným verbálním humorem („Platini!“). Zato sám JLG se shodit jednoduše neumí. Coby kníže se ironizuje s očividnou grácií (jedna grimasa?!) a za pitomce jsou osoby kolem něj. Motiv s kapelou mě nepřesvědčil a připadá mi idealizovaný, odtržený od reality osmdesátých let. Myšlení a sny „šedesátníků“ jsou pro jejich účastníky hold nesmrtelné. Dokonale chápu otrávené reakce, my se Godardovi nesmějeme, on se vysmívá nám. ()
Slušná intelektuální masáž nebo co to vlastně bylo. Dávám 1 hvězdičku za to, že něco takového se skutečně jen tak nevidí. ()
Poskládej si svůj vlastní film. Naneštěstí (?) nedává Godard divákovi absolutní svobodu (divák je stále limitován obsahem obrazu), ale ani manuál, odkud s rekonfigurací začít, tip čeho se chytit, aby z chaosu vyvstal alespoň jakýs takýs řád. Výsledek: prázdnota a bloudění (křeč); tázaní se, zda se múza minula s Godardem či s Vámi. 1* za přemýšlení nad tématem výkonnosti vlastní imaginace, 1* z úcty ke Godardovi (tohle byl bohužel první film, který jsem viděl po jeho smrti, a to v rámci piety, rozloučení; inu, ne vždy se výběr filmu povede). 35 % ()
Hranice mezi genialitou a idiocií je zde takřka nehmatatelná... ()
Pro mě zcela nepochopitelný film, nepochopitelné dialogy, nepochopitelný komentář mimo obraz. Zřejmě se tam někde citoval Idiot, ale to na pochopitelnosti nijak nepřidalo. Jediné pochopitelné z celého filmu bylo dohadování hudebníků ve studiu, co a jak zahrát, to mělo aspoň nějakou tu hlavu a patu. Jinak absolutně nevím, co tím chtěl Godard říct. ()
Roztomily a hodne o humor sa snaziaci Jean Luc Godard 50 % ()
Už vím co udělalo z Petra Marka to čím je... ()
No co říct k tomuhle, prostě Godard. Děj to nemá vůbec žádný (jako jo, prvních 5 minut se tam objeví zápletka s tím, že se Godard snaží někam dopravit kotouče s filmem, ale ani tahle zápletka nijak neskončí), snaží se to o komedii, Godard se tu chová jak postavička z grotesky, ale bohužel, mě to prostě nebavilo a ani vtipné mi to nepřišlo. Zasmál jsem se jenom u té scény, kdy tam chlap u okna tančí s ženskou, která je nejprv oblečená, pak se otočí dokola, ženská je nahá, otočí se ještě jednou a borec tam tancuje sám. Do toho tu jsou hala bala poházené myšlenky, citace z Idiota a sem tam pár nastínění nějakých myšlenek, které se ale od sebe hodně liší (nejvíc znát je tam asi úvaha nad tím, jestli je Nebe nebo ne). Stylem mi to připomnělo Socialismus, až na to, že tady není myšlenka jednotná a chvílemi to vypadá, že tam i o něco půjde. Ale jinak se tu objevují různí lidé, co říkají všemožné věci, co na sebe ani nenavazují. 2* ()
Tenhle film jsem ani s vypětím všech sil nedokoukal, takže hvězdičky dávat nebudu... Asi po 20 minutách sledování jsem se tak nudil, že jsem u toho začal dělat něco jinýho a jen občas jsem se mrknul, jestli se něco změnilo, ale bohužel tam bylo pořád stejný blábolení... Nakonec jsem to po hodině vypnul úplně. Takže nehodnotím, ale to, že jsem to nevydržel, o mnohém svědčí... ()
Mozaika, ktorej výsledný obraz si môžete domyslieť sami. Ale nemusíte. Neviem ako vám, ale mne príde veľmi oslobodzujúce nechať tento film tak, ako je, nič si k nemu nepridávať. Bodka. ()
David Lynch a Jean-Luc Godard mají jedno společný - užívají symboliku, nad níž se má divák zamyslet, podle který se má ve filmu zorientovat a utvořit si tak podle ní příběh, ovšem zatímco Lynch svou symbolikou baví, Godard tou svou naopak nudí, a touto "metodou" nás má popostrčit k pochopení filmu. Ale děkuji, nechci. ()