Režie:
Jean-Luc GodardScénář:
Jean-Luc GodardKamera:
Anthony B. RichmondHrají:
Mick Jagger, Keith Richards, Charlie Watts, Brian Jones, Bill Wyman, Marianne Faithfull, Anne Wiazemsky, Iain Quarrier, Anita Pallenberg, Nicky Hopkins (více)Obsahy(1)
Film je výpovědí o specifické kultuře konce 60. let dvacátého století. Drogy, beatlemánie, boje za lidská práva, za svobodu, za mír. Bouřlivé intelektuálské diskuse, nekompromisní politické proudy a hlavně rock'n'roll. Godard míchá autentické obrazy s uměleckými výjevy a fikce se prolíná s realitou jako droga s krví. Rolling Stones natáčejí své album. Jejich hudba je strhující, běsnící a ďábelská. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (19)
Genese písně jako genese jakéhokoli upřímně konaného díla zasazeného do dobového kontextu. Co tomu ještě chybí, kdy už je to "dobré"? Stonovský a godardovský jazyk nehovoří úplně stejnou řečí, přesto však jsou obě zcela srozumitelné i pro mnoho jiných. Nebyla to tato "Sympatie", co mě přivedlo k víře, ale: "High and dry well, I'm up here with no warning...", kdo to zná, asi také nebude pochybovat.. ()
Zdánlivě chaotická mozaika z citátů a myšlenkových vírů prokládaná nahráváním titulní písně Stounů poměrně přesně postihuje zmatek, naděje i nejistotu konce šedesátých let. V mnohém tak předjímá budoucí vývoj. V tomto kontextu šedesátá léta jsou určitým mezníkem, který jedno uzavírá (reminiscence na druhou světovou válku a předcházející dobu) a druhé otevírá (cesta k postmoderně). Tříšť se mění v přehledný obraz základních tendencí směřujících k 21. století. Silný zážitek pro odolné mozky, které nerezignovaly na vzdělání a schopnost i potřebu myslet a hloubat. I to je špička světové kinematografie. A ne ta nejhorší. ()
Pseudointelektuálské bláboly obklopují svérázně natočené scény ze studia. Ta studiová část je rozhodně zajímavější. Pozorovat Stones při práci na jedné jediné písni je pro jejich milovníky zážitek, ti ostatní zase mohou ocenit Godardův svérázný přístup. Velmi dlouhé záběry, při kterých kamera putuje studiem v podstatě bez toho, že by její objektiv vlastně zajímalo, co zrovna Jagger a spol. dělají. Zajímavé. Bohužel, film má i druhou rovinu, a to jsou ty bláboly. Konečně vím, co Monty Python's vlastně parodovali. Rozhovor s dívkou v lese je sice krásně natočený, ale úplně nesmyslný. Scény z prodejny časopisů a jakýchsi pamfletů jsou dokonce i vtipné (asi tak 10 vteřin), ale nekonečné. No a negři na vrakovišti, to snad byla parodie na svůj vlastní styl, ne pane Godarde? "Skončete už tu příšernou sekvenci." ()
Skvělí Rolling Stones, které Godard natáčel při nahrávání písně Sympathy for the Devil. Jinak ale i na Godarda snad až příliš nesmyslné politické bláboly a naprosté odmítnutí Západu. Formálně je film ukázkovým příkladem Godardova stylu – používání několika obrazových a zvukových plánů najednou, citace, politika, mozaikovitost. ()
Když já (jakožto buran, samouk a nedouk) mám s tímhletím avantgardním a postmoderním uměním (tedy s tím, které je umění, neb tak pravil tvůrce) často problém. Opravdu často nevím, zda to umělec míní vážně, zda si z obecenstva nestřílí, zda to není jen reklamní trik, intelektuálská zhůvěřilost.... etc. Tak dobře, výpověď o době to nepochybně je, zřejmě i koláž, z níž si divák má vybrat a sestavit vlastní film, asi i politický manifest. Je-li to však i politický manifest (který by měl mít za cíl oslovit co nejvíce lidí), pak nechápu tuto formu, nepříliš srozumitelnou, nudící a prudící. I mě mnoho scén silně připomínalo nonsensové scénky od Monty Python (jak zde již uvedli Rabina a Brejlil). Bludný film. ()
Galerie (7)
Photo © Archiv STV
Zajímavosti (3)
- Ke konci filmu se objeví sám režisér, a to jako muž, kteří přináší Rolling Stones pití a cigarety. (Dementra)
- Jean-Luc Goddard se rozmýšlel, zda natočit film s The Beatles nebo The Rolling Stones, ale Beatles byl odmítnut. (Dementra)
- Sympathy for The Devil je také název písně skupiny The Roling Stones (Terva)
Reklama