Sympathy for the Devil
Režie:
Jean-Luc GodardScénář:
Jean-Luc GodardKamera:
Anthony B. RichmondHrají:
Mick Jagger, Keith Richards, Charlie Watts, Brian Jones, Bill Wyman, Marianne Faithfull, Anne Wiazemsky, Iain Quarrier, Anita Pallenberg, Nicky Hopkins (více)Obsahy(1)
Film je výpovědí o specifické kultuře konce 60. let dvacátého století. Drogy, beatlemánie, boje za lidská práva, za svobodu, za mír. Bouřlivé intelektuálské diskuse, nekompromisní politické proudy a hlavně rock'n'roll. Godard míchá autentické obrazy s uměleckými výjevy a fikce se prolíná s realitou jako droga s krví. Rolling Stones natáčejí své album. Jejich hudba je strhující, běsnící a ďábelská. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Asi bych řekla, že je výrazným znakem všech výrazných děl, že je velmi těžké na ně vůbec koukat. Jen mě to tak napadlo. To se mi tak líbí na těch osobitých umělcích, že když například natáčejí dokument o vzniku písničky, tak vlastně nenatáčejí dokument, ale manifest filosofického směru. Nejlepší je Vše o Evě. ()
Zdánlivě chaotická mozaika z citátů a myšlenkových vírů prokládaná nahráváním titulní písně Stounů poměrně přesně postihuje zmatek, naděje i nejistotu konce šedesátých let. V mnohém tak předjímá budoucí vývoj. V tomto kontextu šedesátá léta jsou určitým mezníkem, který jedno uzavírá (reminiscence na druhou světovou válku a předcházející dobu) a druhé otevírá (cesta k postmoderně). Tříšť se mění v přehledný obraz základních tendencí směřujících k 21. století. Silný zážitek pro odolné mozky, které nerezignovaly na vzdělání a schopnost i potřebu myslet a hloubat. I to je špička světové kinematografie. A ne ta nejhorší. ()
Stouni nám zazpívají několikrát v různých aranžích stejnou píseň a mezitím se dozvíme kolikrát východní totalitní systémy doslova oprcaly obrovskými čuráky západní demokracii. Takže jediným pozitivem zůstává, že jsem zjistil, že Keith Richards nevypadal vždycky jako reklama na eutanázii, ale že bývával docela pohledný mladík. ()
“Umenie reklamného plagátu.” ()
Filmová esej, která je založena na kvalitní přípravě co a s jakými motivy natáčet (příprava textů, které čtou černoši nebo majitel obchodu s časopisy, jejich "herecké" zadání a výběr lokací) a pak v samotném průběhu natáčení jde už hlavně o intuici a umělecké, spontánní reakce na fungující skutečnost, rozhodnutí co zrovna a v jakém pohybu či detailnosti snímat a zachytit. Než přijde pravý zásah vznikající ve střižně - sřih si Godard dělal sám, tedy zde u stolu z materiálu sestavil esej, zpracoval si plakáty a (a)synchronizoval si zvuk, takže tak výsledek může vyznívat různorodě, je otevřený pro více interpretací a skládání významu, považování, které motivy jsou důležitější, které jsou skutečně směrodatné, to si pak divák činí sám - je otázka, zda je to film o Rolling Stones, což není, ani o jejich písni, nebo o politice a všeobecném globálním střetávání a kontrastování, což vychází ze společensky, rasově neklidné situace té doby (60. léta, studená válka, západ x východ, Berlínská zeď, válka ve Vietnamu, reakce v '68. - hnutí studentů ve Francii), o černoších, ale to není, zkrátka každý sleduje a všímá si teď témat zvlášť (a rovin: komentáře, obrazu a zvuku/hudby), místo aby považoval syntézu, hledá si svoje. Ovšem nesmí uniknout globální komplexní výsledek, jinak to nemá cenu a je to odfláknutý způsob reflexe a je nesmyslné se na to dívat. Godard tu byl oproti třeba La chinoise, nebo podobně Week-endu, klidnější, jeho styl trochu absorboval prvky, jak mě napadá, vlastně Tatiho Playtime - který je ze stejné doby - co se týče aktivity po celém rámu obrazu i mimo plán (ve "hraných" pasážích s černochy) a pohyb kamery odhaluje všechny na sobě nezávislé děje - to není divadlo, není to ani dokument, protože všichni hrají - Rolling Stones také hrají, jejich hudba a přednes spojené s image je - právě jak zmiňuje jeden z textů čtený černochem (černochem ve vozíku) - divadlo a varieté s hudbou. Jakékoli jednoznačné závěry jsou no prostě falešné. (Odbočka: dám 5 hvězd, aby se zvedlo hodnocení.) Takhle jednoduše to zavrhnout nejde, protože tohle právě je umění, jestli vůbec chápete, že film také někdy způsobem uměleckého vyjádření být může, a jestli to nechápete, tak prosím oddělujte většinu filmových výrobků a rohlíků k přežvýkání od jiného, zcela charakterově odlišného, kinematografického média... Pleased to meet you Hope you guess my name - But what's puzzling you Is just the nature of my game ()
Neuvěřitelná sračka. ()
Skvělí Rolling Stones, které Godard natáčel při nahrávání písně Sympathy for the Devil. Jinak ale i na Godarda snad až příliš nesmyslné politické bláboly a naprosté odmítnutí Západu. Formálně je film ukázkovým příkladem Godardova stylu – používání několika obrazových a zvukových plánů najednou, citace, politika, mozaikovitost. ()
Mick Jagger je sympatický Ďábel. A dokument je skoro umělecké dílo. Má takovou duši, jakou jen Ďábel může mít. ()
Když já (jakožto buran, samouk a nedouk) mám s tímhletím avantgardním a postmoderním uměním (tedy s tím, které je umění, neb tak pravil tvůrce) často problém. Opravdu často nevím, zda to umělec míní vážně, zda si z obecenstva nestřílí, zda to není jen reklamní trik, intelektuálská zhůvěřilost.... etc. Tak dobře, výpověď o době to nepochybně je, zřejmě i koláž, z níž si divák má vybrat a sestavit vlastní film, asi i politický manifest. Je-li to však i politický manifest (který by měl mít za cíl oslovit co nejvíce lidí), pak nechápu tuto formu, nepříliš srozumitelnou, nudící a prudící. I mě mnoho scén silně připomínalo nonsensové scénky od Monty Python (jak zde již uvedli Rabina a Brejlil). Bludný film. ()
Genese písně jako genese jakéhokoli upřímně konaného díla zasazeného do dobového kontextu. Co tomu ještě chybí, kdy už je to "dobré"? Stonovský a godardovský jazyk nehovoří úplně stejnou řečí, přesto však jsou obě zcela srozumitelné i pro mnoho jiných. Nebyla to tato "Sympatie", co mě přivedlo k víře, ale: "High and dry well, I'm up here with no warning...", kdo to zná, asi také nebude pochybovat.. ()
Pokus o propojení hudebního dokumentu s dokumentem politickým. To se povedlo jen částečně, nejvíce fungují scény ze studia, kde se dočkáme několika verzí písně Sympathy for the Devil. ()
Chcete-li udělat revoluci, kupte si barvu a počmárejte někomu barák. Když si toho nikdo nevšimne, kupte si tmavý brejle, hodně tlustou knihu pod paži a blekotejte něco o masách a papeži. Když si i toho nikdo nevšimne, tak natočte film o holce co se prochází lesem a mluví úplně zcesty. Když si stále toho nikdo nevšimne, tak o tom všem natočte rovnou celý film. Hlavně se nezapomeňte domluvit s nějakou slavnou kapelou která vás pustí do studia, kde pak natočíte dokument o tom jak skládají hudbu. Alespoň toho si pak někdo všimne. ()
Scény ze studia s Rolling Stones jsou fajn, zbytek strašnej. ()
Stouni jsou tu tak trochu odstrčeni kvůli politice, která hraje prim, ale na druhou stranu výtvarně je film povedený, kamera velmi slušná. Moc se mi líbila scéna rozhovoru s divkou z lesa. Bohužel je to taky dost nudné. Celkově je to klasické dílo z 60. let od režiséra z románské země okořeněné velkým důrazem na politiku. ()
Pseudointelektuálské bláboly obklopují svérázně natočené scény ze studia. Ta studiová část je rozhodně zajímavější. Pozorovat Stones při práci na jedné jediné písni je pro jejich milovníky zážitek, ti ostatní zase mohou ocenit Godardův svérázný přístup. Velmi dlouhé záběry, při kterých kamera putuje studiem v podstatě bez toho, že by její objektiv vlastně zajímalo, co zrovna Jagger a spol. dělají. Zajímavé. Bohužel, film má i druhou rovinu, a to jsou ty bláboly. Konečně vím, co Monty Python's vlastně parodovali. Rozhovor s dívkou v lese je sice krásně natočený, ale úplně nesmyslný. Scény z prodejny časopisů a jakýchsi pamfletů jsou dokonce i vtipné (asi tak 10 vteřin), ale nekonečné. No a negři na vrakovišti, to snad byla parodie na svůj vlastní styl, ne pane Godarde? "Skončete už tu příšernou sekvenci." ()
Godard ví, jak si pohrát s divákem. Škoda, že zatímco voice-over mi zpočátku připadal osvěžující a zajímavý, zejména v druhé polovině místy vysloveně rušil. Díky bohům, že ho nepřimýchal i do finální verze písničky! Celkový dojem: živelná koláž, výdech doby ()
55%, napriek tomu ze mam Rolling Stones (aj Godarda) rad, nebolo v mojich silach to dopozerat. Nic proti avangarde, ale menej je niekedy viac. ()
Musim říct, že tohle se mi opravdu hodně líbilo, a to nejen proto, že mám rád stouny Působilo to na mě jako "okénko" do tý doby a vtáhlo mě to. Každá "část" měla něco do sebe a v každý je dost pravdy(i když je někdy těžký si to přiznat) Taky pozorvání toho, jak vzniká písnička je zajímavý.... ()
Godard si s divakom zavtipkoval a predlozil mu avantgardnu skladacku s mottom "vystrihni si dokument o stounoch kterak nahravaji jednu zo svojich zasadnych veci". Problem je v tom ze vystrihnut tu treba tonu uplnych s*aciek (musim si zvyknut na to pre mna neobvykle slovo) ktore podmazavaju a tym znehodnocuju casto i samotne zabery zo studia. Historka o tom ze Godard chcel po uvedeni inzultovat (producenta) Quarriera ktory si dovolil pripojit na zaver konecnej podoby filmu vyslednu verziu skladby a tym dat veci ktora by inak bola cistym pseudoideologickym vyplachom Zmysel doklada ze Godard bol k...t vzdy.__________ Treba uznat ze pouzita pomaly plavajuca kamera bez strihu ktora by bola v pripade standardneho dokumentu vysoko atypicka vytvara zvlastny kontrast so zaujatim hudobnikov i nezaujatostou okolitych cumilov, dotyka sa vecnosti._________ Mimochodom: je to ten isty Ian Quarrier ktory si strihol inak orientovaneho (chrum) upira v Polanskeho Plese upirov. ()