Reklama

Reklama

Za osudovým setkáním Marca se Sylvií stojí jednoduchá věc – zmeškaný vlak. Prozářená noc francouzského provinčního městečka pak vybízí k příjemné procházce a nezávazné konverzaci dvou dosud cizích lidí. Bylo by však škoda nevyužít této až neuvěřitelné harmonie, která mezi oběma panuje. Ideálním místem na další rendez-vous je pak Paříž. Zamilovaného Marca však zradí jeho vlastní srdce a vinou nenadálého infarktu schůzku nestihne. Bez kontaktu a iniciálů těžko najde ženu svých snů. Ve svém pátrání po osudové ženě Marc potkává jinou: Sophii. Netuší, že Sophie je Sylviinou sestrou, a tak se znovu setkávají. Jejich jedinečná harmonie stále přetrvává... ale je již příliš pozdě... (Film Europe)

(více)

Videa (2)

Recenze (38)

emma53 

všechny recenze uživatele

Chvílemi jsem měla pocit, proč dělají z komára až takového velblouda, ale proč ne. Život někdy přináší různá překvapení, tak proč ne i takové, které jsem mohla sledovat. Charlotte hrála tak jako vždy bezchybně a já si musela jen zvykat na Benoîta Poelvoorda, protože ho znám spíš z komediálních rolí. Tady hrál vyděšeného, infarktózního člověka, který nevěděl co dělat sám se sebou, natož pak s nastalou situací. Jediný problém jsem měla s hudbou, která byla přímo hororová a já jsem se s tím zpočátku velmi těžko ztotožňovala, ale vzhledem k občasnému, hororovemu jednání Marca to mělo asi svůj význam. Zajímavý komentář má uživatel Traffic. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Nevím, zda nejsem škodolibější divák, než jakého film předpokládá, ale namísto dojímání jsem se bavil tím, s jak přehnanou důsledností jsou utahovány šrouby melodramatického vyprávění. Stejně poučeně nakládal s konvencemi žánru Truffaut, rovněž s oblibou využívající komentář nezaujatého vypravěče. Na prvního muže francouzské nové vlny jsem si ovšem vzpomněl také v souvislosti s jeho rozhovorem s Hitchcockem. Buď můžete diváka šokovat tím, že znenadání necháte explodovat bombu ukrytou pod stolem, nebo bombu ukážete s předstihem a diváka budete několik minut držet v napětí, kdy dojde k explozi. Ve třech srdcích je takovou bombou, na jejíž výbuch nejen díky hororovému ladění některých scén téměř po celý film čekáme, srdce hlavního hrdiny. Film přitom funguje jako černohumorný thriller, aniž by pohrdal postavami a kazil zážitek těm divákům, kteří se (doslova) neskutečné ironii osudu nechtějí smát, ale plakat nad ní. Zvláštní hybrid. Ukazuje však jednu z možných cest, po nichž se dnes melodrama, nemá-li být vysmíváno pro svou staromódnost, může vydat. 75% ()

Reklama

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Naprosto vymazlená filmová delikatesa. Příběh vyprávěný s citem filmařským o citech lidských. Hoď mně jehlu do přeplněnýho seníku a najdu jí spíš než chybu v tomhle filmovým diamantu. Řeklo by se, jak musí být těžký vyprávět o lidských citech, o lásce, o shodě okolností, tak aby tomu divák uvěřil, aby to působilo lehce a přirozeně, ale stačí být bohem nadaný umělec a jde všechno. Filmařská lahůdka se současně stala i lahůdkou hereckou, dámy jsou výborný, ale Benoit si tady svým herectvím vypsal žádanku na Cesara. ()

POMO 

všechny recenze uživatele

Milostný trojuholník ako nikdy predtým. Zamotávanie sa do pavučiny citov a vášní, a gradovanie odhalovania skrývaných tajomstiev tak hlboké, že hudobne vyjadriteľné iba zlovestnou, až hororovou hudbou. Pri zachovaní absolútnej civilnosti, uveriteľnosti a presnej psychologickej drobnokresby každého pohľadu, gesta, tónu hlasu. A už tak famózna réžia do toho ešte s prehľadom vnáša jemný háv absurdnosti. Masterpiece, evidentne nedoceniteľný každým. ()

Traffic 

všechny recenze uživatele

Tři srdce jsou regulérní melodrama a zároveň melodrama v uvozovkách, což je poměrně riskantní manévr, ale protřelému Jacquotovi to tady vychází. Funguje to v praxi tak, že přepjatost až afektovanost typická pro tenhle žánr je tady místy nepřirozeně zesilovaná, občas lehce ironicky komentovaná a zároveň s vážnou tváří naplňovaná. Vodítko můžou představovat už úvodní zlověstně znějící smyčce, které podkreslují relativně banální situaci (hrdina nestihne vlak) a předznamenávají budoucí nevyhnutelnou tragédii. Především Poelvoorde jako herec v sobě obě polohy dost přesně ztělesňuje - jednak se dá jeho Marc číst jako pohnutá figura vystresovaného úředníka a stejně tak jako poněkud směšně působící milenec, který nepochopitelným způsobem uhrane obě dvě sestry. Jacquot k tomu ještě přidává přehnaně dramatická přerámování kamery nebo suše glosujícího vypravěče, který závažným hlasem sděluje zcela banální informace (komu při scéně se západem slunce definitivně nedojde, že to má být legrace, tak už nevím). Tohle balancování na hraně mezi oběma polohami - lehce parodickou a naprosto seriózní - se filmu daří ustát, takže pokud jej začnete včas sledovat touhle optikou, bavíte se všemi těmi sebeshazovačnými momenty a zároveň jste schopní to prožívat jako romanci. Navíc je to kromě toho chytrý, nenápadně podaný komentář k dnešní kultuře zdravého životního stylu, kterou dává Jacquot do kontrastu s onou francouzskou "amour fou" - šílenou láskou, kterou byste nemohli prožívat, pokud byste nekouřili, pravidelně běhali a jedli saláty k obědu a suchary k večeři. ()

Galerie (26)

Zajímavosti (4)

  • Natáčelo se ve francouzské správní oblasti Île-de-France. (Terva)

Reklama

Reklama