Jîn

[Febiofest 2014] Meditativní pacifistickej snímek se 17letou Jîn [žin], která uteče od partyzánů, doslova splyne s přírodou a ozbrojena kalashnikovem, se kterým občas zalehne, když se cítí ohrožena, sama putuje nebezpečnou částí Turecka. Jakoby odnikud se v horské přírodě občas po Jîn střílí a stejně tak znenadání přilétají stíhačky bombardující území a narušující pomalu plynoucí příběh. To co je mimo rám plátna jakoby neexistuje a může odtud kdykoliv bez varování přijít smrtelná hrozba, čímž Erdem navozuje dost klaustrofobickej permanentní pocit ohrožení v kontrastu s pomalu plynoucím pacifistickým humanistickým příběhem se symbolickou rovinou s do příběhu naklíčovanými zvířaty. Scéna s vajíčky nebo s vystrašeným medvědem jsou víc než výmluvné. Jîn (hlavní hrdinka i film) se po většinu stopáže obejde beze slov, která by tento podmanivý snímek spíš rušila, ale ve filmu je s nimi nakládáno velmi dobře a účelně. (23.03.2014)

Posolstvo, ktoré chcel Erdem týmto filmom povedať, je jasné a silné, no ten spôsob mi príliš nesadol. Kamera a zvuk sú skvelé, zábery prírody stoja za to, no toto je hraný film, nie prírodopisný a ten dej tu bol poslabší, až takmer žiadny. Hlavná hrdinka žije v lese, nevieme prečo, potom sa niekam vyberie medzi ľudí, nevieme prečo, potom zase ujde do lesa... Za celý film sa o nej nedozvieme vlastne nič, okrem mena. Z času na čas sa po nej spustí z ničoho nič streľba alebo bombardovanie, no nevidíme žiadneho nepriateľa, ktorý by po nej šiel... Asi až moc lyrické na môj vkus. (30.01.2019)

Tolik pravdy, tolik poselství a tolik jasně formulovaných názorů. I s minimem dialogů, které jsou tady naprosto zbytečné. S nádhernou kamerou a přírodou, která už je jen takovou třešničkou na dortu. Bez ohledu, na zemi, v které je tenhle film natočen má bezpochyby silně internacionální záběr. V dnešní době a konfliktech to platí dvojnásob. Bohužel, nedělám si žádné iluze, že by snad nějak přispěl, k vyřešení, nejenom turecko- kurdského konfliktu. Na to už po tomhle světě nějaký ten pátek chodím… (21.01.2015)

Divokým Kurdistánem cestou necestou, utíká odvážné děvče samo před sebou, samo před válkou.....Silné poselství zasazené do filmu takřka beze slov, kde o to silněji a kouzelněji promlouvá citlivá kamera a úchvatné přírodní scenérie! Symbolická poetika tu stříká do všech stran.......jak z .malebné, stále se měnící i drsné krajiny a jejích zvuků a zvířat, tak z hrdinčiných dojmů, pocitů, strachu a naděje. Silně pocitový a emoční film, který i mně zasáhl velmi, velmi hluboce. (04.03.2015)

Tihle chtějí do EU? Co na to říct? Že lidi jsou dobytek, nejlíp věděl i ten méďa. Mimochodem, smutná a zároveň krásná scéna ve filmu, kde první nezpívané slovo padne asi po 25 minutách, všemu dominuje parádní kamera a zvuk (prosím o evropskou cenu zvukaři). Doporučuju tohle si dát na velkém plátně a s aspoň šestikanálovým zvukem, bude-li příležitost. Do zákulisí tureckého filmového průmyslu nevidím, ale tohle se klidně mohlo příští rok na jaře objevit v Brně na Cinema Mundi a stejně tak usilovat o Oscara (nestane se, nominaci získal film Kelebegin rüyasi). Někdy to jde i beze slov a díky Reha Erdemi jsem byl při tom, když se válčilo. (06.11.2013)