poster

Žít svůj život

  • Francie

    Vivre sa vie : Film en douze tableaux

  • Slovensko

    Žiť svoj život

    (festivalový název)
  • USA

    My Life to Live

  • Velká Británie

    Vivre Sa Vie

Drama

Francie, 1962, 84 min

Komentáře uživatelů k filmu (40)

  • xxmartinxx
    ****

    Prototyp francouzské nové vlny, jak si ji představuju. Godard točí každopádně velmi zajímavě. Ne že bych u filmu nevydržel dvě hodiny, ale zjišťuju, že pro podobné snímky je délka kolem 80 minut naprosto ideální.(7.10.2012)

  • Houdini

    Zlatý Lev - výběr(20.12.2005)

  • Malarkey
    ****

    Moje úplně první setkání s francouzským režisérem Jean-Luc Godardem a hned naprosto brutální živočišná palba. Režisér vlastně nevykresluje příběh klasickou formou. On ho promítá v několika kapitolách a ty rozděluje na několik záběrů. Každý pojmenovaný a každý se svojí vlastní myšlenkou a podstatou. Některé momenty jsou lepší, jiné horší, ale nebýt závěru, asi bych tady tak kladné hodnocení nedal.(11.5.2014)

  • Enšpígl
    *****

    Obrazové vyprávění příběhu Godard pojal kapitolovou formou, tzn, že film není vyprávěn jako jeden souvislý film, ale formou několika scén - kapitol z nichž každá má svůj název, ale není třeba se bát jednotlivé kapitoly dávají velmi zdařilý celek, který nás navádí ke spoluexistování s hlavní hrdinkou. Tahle forma vyprávění umožňuje režisérovi věnovat se detailům a nechat vyniknout herecký Anin talent, nevím jak vy, ale já si Nanu zamiloval. Prostředí ostatně jak už je u Godarda, ale i mnoha dalších kluků z nové vlny působí velmi civilně až chladně, kamera se nebojí netradičních kompozic a můj kvalitní divácký zážitek překazily snad jen dvě kapitoly ke konci, při kterých jsme měl pocit, že se nám pan režisér chce zbytečně vykecávat. Tohle minus však vyrovnal konec, kdo zná francouzskou kinematografii ví, že franticí umí ukončovat hodně tvrdým KO, ale tnehle závěrečnej direkt mě fakt docela zabolel.(10.5.2014)

  • Lavran
    *****

    Karina klopí zrak k desce stolu, stydlivě i zahloubaně – v obou polohách rovnocenně neodolatelně -, zatímco v pozvednuté ruce (loket nonšalantně opřený o stůl) vyvažuje zapálenou cigaretu. Vznešenost této pózy však podvrací způsob, jakým krčí ramena (jejich zvláštní sklíčenost jakoby opisuje bolest v pohledu), přičemž palcem pozdvižené ruky si ještě stačí nedůtklivě pohrávat s malíčkem. To vše není typické jen pro Nanu, hrdinku smutné postavy, kterou zde Karina ztvárňuje, ale i pro její zbylé godardovské role a obrazy. Děvčátko a femme fatale v jednom těle. Naivita vedle zralosti. Rozjívenost vedle vyzývavosti. Křehkost vedle rozhodnosti. Dvojakost byla vždy součástí jejího naturelu i vizáže. Proto se mnohdy zdá, jakoby vystupovala před své herecké masky a dvojnice – a stávala se sama sebou. Veškerá gesta a pohyby (ať už jde o chůzi nebo tanec) provádí přirozeně, nenuceně, s lehkostí jí vlastní. Pokaždé však stejně rozporně; s děsivou osudovostí i přezíravou nedbalostí zároveň. Takové je její kouzlo. (celý text)(14.1.2011)

  • Radko
    ****

    Do kapitol poskladaný osud mladej ženy, ktorá presne nevie čo chce, túži po kariére herečky a končí ako tovar. Formálne členenie filmu a názvy jeho 12. častí pripomínajú štýl dánskeho režiséra Larsa von Triera, ktorý si zvykne členiť svoje filmy obdobným spôsobom. Godard sa pohral sa s kamerovými strihmi, spôsobom zobrazenia dialógov, dokumentárne chladným popisom kariéry pobehlice či filozofickým rozhovorom so starým mužom. Humoru je poskromne, celé je to skôr pocitovo vážne, zároveň s pomerne veľkým množstvom jalových kecov. Ich charakter a myšlienková hĺbka je takého chrakteru, že zvykne vyšumieť z hlavy ešte pred skončením filmu. To, čo ostáva, je príjemný pocit zachytenia ženskej nestálosti spojenej s naivitou mladosti vedúcej k drsnému koncu, stojacemu v ostrom protiklade s filozofujúco - impresívnym dejom. Kvôli formálnym ozvláštneniam, cigaretovým scénam a pripomenutiu si niektorých úryvkov z dialógo/ monológov stojí film rozhodne za opakované pozretie. A ako tu už ktosi napísal, takto poňatému filmu, kvôli potrebe sústredenejšieho vnímania svedčí maximálne 80 minútová dĺžka.(12.5.2014)

  • LiVentura
    ****

    Velmi smutné..(8.11.2014)

  • Madsbender
    ****

    Veľmi dlho som premýšľal, aké slová použiť pre vyjadrenie toho, čím Vivre sa vie: Film en douze tableaux podľa môjho názoru jednoznačne je. Ako jedno z najjednoduchších riešení tohoto problému núka sa možnosť parafrázovať slová Anninej priateľky: "Príbeh je hlúpy. Ale je skvele napísaný." V podobe vzťahujúcej sa na film by zneli asi takto: "Príbeh je jednoduchý. Ale je skvele vyrozprávaný." Godardov skromný projekt je v skutočnosti veľmi premysleným a na prvotné uchopenie neľahkým dielom, ktoré je k divákovi netaktné. Spôsobené je to komplikovanou štruktúrou - mechanizmom, v ktorom žiadne koliesko nemá navrch, zároveň sú však všetky zásadné. Úvodným kapitolám dominujú dlhé jednozáberovky a úžasne úsporná strihová skladba. Neskôr kamera začína opisovať vzdušné elipsy a bez jediného zbytočného strihu strieda pohľady medzi svetom vnútri a tam vonku, za výkladom obchodu. Po vzore Občana Kanea často na postavy hľadíme od chrbta a ich tváre len nezreteľne zahliadneme v odraze zrkadla v bare. Do toho neustále plynú rozhovory, stretnutia. Ona netaktnosť spočíva v spôsobe rozprávania cez obrazy; divákova pozornosť je neustále zmietaná medzi príbehom a audiovizuálnymi vnemami, ktoré mu Godard nenútene podsúva. Treba si povšimnúť zaujímavej myšlienky, mám oceniť nevšednú kompozíciu či pohyb kamery? Vybrať si vždy môžeme len jeden prvok. Neskôr sa pridáva aj výrazná hudobná zložka, náznaky tanečnej choreografie; zároveň však v druhej polovici dáva Godard čoraz väčší dôraz na dialógy a myšlienky, ktoré dostávajú v jednej konkrétnej časti až filozofický podtón. Jedna kapitola je zasa naopak ozvláštnená recitovaním zo zákona o prostitúcii, počas ktorej obraz rozpráva úplne odlišný dej ako dialóg. Nedá sa preto povedať, že by Godardov tretí celovečerný film exceloval v jednotlivostiach - paradoxne v opozícii k rozdeleniu na 12 kapitol - obrazov je silným celkom, ktorý však toho ponúka až príliš mnoho v jednu chvíľu. Otázka je, či tento pokus naznačiť, že je Vivre sa vie: Film en douze tableaux filmom zámerne predurčeným na opakované zhliadnutie pohľadom správnym, alebo jednoduchým nepochopením tak úhľadného príbehu naivnej, ale dospelej a kompletnej ženy, ktorá sa nedokáže vymaniť zo všedného života, plného utrpenia. Nasledujúca časť obsahuje spoilery. Iste, rozumiem alegórii Nany ako Godardovej modernej Johanky z Arku, silnej ženy, ktorá však neunikne trpkému osudu, ocitá sa v moci mužov, ktorí nepoznajú zľutovanie a umiera mladá. Nemyslím si však, že táto doslovná analógia je práve tým, čo chcel dosiahnuť. Koniec spoilerov. Nazdávam sa, že je v rámci francúzskej nouvelle vague tento Godardov príspevok malou, umiernenou a ľahko prehliadnuteľnou vnemovou revoltou. Všedným, ale zvláštnym obrazom vo výklade filmového umenia, nad ktorým by návštevník v galérii strávil dlhé hodiny objavovaním stále nových detailov, slov, myšlienok a súvislostí. Poctou nemému filmu začínajúc a podobnými pokusmi o výklad tohoto impozantného, byť príjemne krátkeho diela písaného autorským tesnopisom zďaleka nekončiac. Po Alphaville, ktorý pre mňa zostáva nevylúštenou hádankou sa zdá, že s Godardom predsa len nebudem mať až taký problém. 85%(4.9.2014)

  • mchnk
    *****

    Podtitul filmu - Nikdo mě nemá rád. Silná melancholie, pomalu rozlévaná po "šedesátkové" Paříži. Městě plném cigaretového kouře, historicky provařených uliček a jejich obyvatelek i nedosažitelných nadějí. Duší nevinná a přemýšlivá kráska pomalu, ale jistě, klesá v pařížském bahně, ze kterého se občas nelze dostat, zvlášť, když jste tzv. "na prodej". Velmi citlivý a přitom drsný příběh, plný opravdových slz i inspirativních myšlenek, se odehrává v autentické dobové atmosféře, je úžasně nasnímaný a doveden do dokonalosti posmutnělou, doprovodnou melodií. Nádherné vyobrazení posmutnělé krásy a svobodná filmařina od srdce. (Challenge Tour 2015).(27.4.2015)

  • nascendi
    ***

    Viem, že Jean-Luc je čistokrvný filmár, ktorý všetky svoje nápady vyjadruje filmovými prostriedkami. Mám rád jeho filmy, ale Žiť svoj život nepovažujem za jedno z jeho najlepších diel. Určite je to zaujímavý a usporiadaním neštandardný film s krásnou a dobrou herečkou, ktorá mu dominuje. Vôbec neľutujem, že som ho videl, len mám pocit, že na štyri hviezdičky nedosiahol.(16.10.2014)

  • Snorlax
    *****

    Ani se nedivím, že Godard složil poklonu své dvorní herečce připomínkou filmu Utrpení panny Orleánské, jejímž režisérem byl Karinové rodák Dreyer. Karinová je do snímku evidentně velmi emocionálně zangažovaná, dává v plen reálie z vlastního života, to je neuvěřitelná odvaha. Díky tomu zní všechny dialogy velmi nenuceně. Filozofický rozhovor v jedenácté kapitole je náramně hravý, což bych nich nikdy nevěřila, že je možné. Samotný závěr filmu je jedna z mála částí, kterou si pro sebe celou neukradla Karinová, zde exceluje Godard coby scenárista. Hudební leitmotiv se Legrandovi velice povedl, ten konec mohl být klidně i delší, ráda bych si hudbu vychutnávala déle.(29.6.2019)

  • eLeR
    ***

    Ak nám chcel Jean-Luc porozprávať o trpkom a smutnom osude mladej Parížanky, tak ja som to akosi nepobrala. Nana, v podaní krásnej Anny, vykonávala tú svoju prácu prostitútky tak elegantne a s nadhľadom, až som bola miestami presvedčená, že ju to baví a že sa v tom našla. Nuž, ale to bol len môj pocit. Z toho začarovaného kolotoča, hlavne ak ho ovládajú nemilosrdní muži, sa niekedy vystúpiť nedá.(10.12.2016)

  • poz3n
    ***

    Co nám tím Godard chtěl říct? Kamera zabírající po většinu času rozhovorů pouze jednu postavu, přinejlepším pouze zády, naznačuje odcizení. Nana se i přesto snaží Žít svůj život a dává se na dráhu prostituce. Obecně mi vyprávěcí forma snímků nové vlny nevadí, ba naopak, Godardovo Pohrdání je fantastické. Jenže u Vivre sa vie mám pocit, že se mi nedostalo žádného sdělení. Ano, život je těžký a v 60tých letech jste si alespoň mohli zafilozofovat v kavárně s neznámým dědulou. 6/10(28.10.2012)

  • Exkvizitor
    *****

    Po ztřeštěné komedii Žena je žena mění Godard zcela polohu a pouští se do tohoto syrového dramatu, které má být zjevnou poctou Zolovi. Smutný příběh bývalé herečky Nany, která se rozhodne "žít svůj život" a skončí jako prostitutka, je pojednán velmi syrově (i proto se možná točilo na "dokumentární" černobílý materiál - předchozí film byl barevný). Nana, kterou zahrála krásná Anna Karina, nepřestává být idealistkou ani v nejhorších okamžicích. Život se k ní však chová macešsky až do úplného konce.(2.12.2005)

  • Anderton
    ***

    Karinin komentár niekde v prvej tretine filmu na tému, že každý si môže za všetko sám, značne zkomplikovalo moje vnímanie Godardovej surovej snímky. Naivná Karininej postava si zrejme uvedomuje, čo činí a kam ju spôsob života zavedie, napriek tomu v tom pokračuje a stále verí v zmenu a vytúženú lásku. No takéhoto potešenia jej a nám Godard nedopraje. Zaujímavé je sledovať takmer dokumentárnu časť filmu, kde sa dozvedáme faktografickým komentárom niečo málo o prostitúcii vo Francúzsku spred 50 rokov a jej začlenenia do práva a spoločnosti. Lepšie porozumenie mi snáď časom sprostredkujú slovenské titulky, videl som film s anglickými a niekedy to bol dosť problém....(18.5.2012)

  • Deschain
    ****

    Najviac vzrušujúca pasáž pre mňa bolo čítanie Poea. Naplno som rozmýšľala, ale mám pocit, že tú konkrétnu poviedku som ešte nečítala. To musím napraviť! Palec hore za Annin tanec. (Febiofest - Lumiere - 6.3.2017)(7.3.2017)

  • MontyBrogan
    ****

    Ja by som len chcel vedieť, či by ma ten film vedel takto zaujať, aj keby hlavná postava bola škaredá. Inak nemám veľmi čo dodať, možno jedine citát, ktorý by som si aj ja mal občas vziať k srdcu: "Čím viac sa hovorí, tým menej slová znamenajú."(17.10.2012)

  • nathalee
    ****

    Je lever la main, je suis responsable, je tourne la tete á droite, je suis responsable, je suis malheureux , je suis responsable. U mňa veta, ktorá vyjadruje podstatu celého diela.(13.6.2011)

  • Skrk
    *****

    Godardova intelektuální studie ženy. Režijně profesionální, kamerově poetická i umělecká, herecky dokonalá (božská femme fatale Anna Karina) a zvukově provokativní i dějově filosofická. To vše zabalené do elegantní a cigaretovým kouřem nasáklé Francie. Tohle už zkrátka není "jen" hra s filmovými obrazy. ___ Godardův styl francouzské nové vlny začínám milovat a rozhodně se nebude líbit těm, kteří musí mít mermomocí v každém filmu příběh. Ne, všude to nejde.(19.7.2012)

  • Hwaelos
    ****

    Po formální stránce dokonalé. Jen se nemůžu zbavit dojmu, že je to Godardovo stylistické cvičení, kdy režisérova úvaha nad prostředky probíhá naprosto odděleně od zobrazovaného děje. Proto i nejlepší část - jedenáctý obraz, v němž hlavní hrdinka vede filosofickou debatu o životě s náhodným mužem v baru, vyznívá naprázdno a bez pointy. Nicméně, Anna Karina je krásnej kus ženské...(16.10.2009)

  • Revanx

    Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(25.1.2009)

<< předchozí 1 2