Reklama

Reklama

Žít svůj život

  • Francie Vivre sa vie (více)
Trailer

Nana (Anna Karinová) je krásná dvacetiletá Pařížanka, která záměrně opustí svého manžela i malého synka, aby se mohla stát herečkou. S tím málem, co si jako prodavačka vydělá, se však nemůže pustit do uskutečnění svého snu, a proto se rozhodne získat peníze prostitucí. Brzy se jí ujme pasák Raoul, který ji naučí všechny triky, bez nichž se v tomhle byznysu neobejde. Po čase se Nana zamiluje do mladého umělce a pokusí se s prostitucí skoncovat. Raoul však nehodlá pustit jednu ze svých nejlukrativnějších komodit z ruky... (HBO Europe)

(více)

Recenze (58)

Matty 

všechny recenze uživatele

Listování knihou, kterou Godard napsal v době, kdy mu ještě šlo rozumět. Na úvod každé z dvanácti kapitol, jež film rozdrobují do několika epizod, jsme stejně jako v některých románech stručně informováni, nač se těšit. Sevřené, vygradované drama logicky není na pořadu dne. „Jak“ se stává důležitějším než „co“. Každá kapitola je mírně odlišná (střihem, délkou záběrů, svícením, prostorem ponechaným textu, náladou), všechny spojuje Anna Karina v nejednoznačné (využívá, nebo je využívána?) roli mladé dívky, která by ráda věřila, že ví, jak smysluplně žít svůj život. Spontánnost a hravost její i celého Žít svůj život se vzpírá snahám o racionální analýzu. Třeba vidět a užít. 80% Zajímavé komentáře: Radko, Anderton, Madsbender ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Obrazové vyprávění příběhu Godard pojal kapitolovou formou, tzn, že film není vyprávěn jako jeden souvislý film, ale formou několika scén - kapitol z nichž každá má svůj název, ale není třeba se bát jednotlivé kapitoly dávají velmi zdařilý celek, který nás navádí ke spoluexistování s hlavní hrdinkou. Tahle forma vyprávění umožňuje režisérovi věnovat se detailům a nechat vyniknout herecký Anin talent, nevím jak vy, ale já si Nanu zamiloval. Prostředí ostatně jak už je u Godarda, ale i mnoha dalších kluků z nové vlny působí velmi civilně až chladně, kamera se nebojí netradičních kompozic a můj kvalitní divácký zážitek překazily snad jen dvě kapitoly ke konci, při kterých jsme měl pocit, že se nám pan režisér chce zbytečně vykecávat. Tohle minus však vyrovnal konec, kdo zná francouzskou kinematografii ví, že franticí umí ukončovat hodně tvrdým KO, ale tnehle závěrečnej direkt mě fakt docela zabolel. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Moje úplně první setkání s francouzským režisérem Jean-Luc Godardem a hned naprosto brutální živočišná palba. Režisér vlastně nevykresluje příběh klasickou formou. On ho promítá v několika kapitolách a ty rozděluje na několik záběrů. Každý pojmenovaný a každý se svojí vlastní myšlenkou a podstatou. Některé momenty jsou lepší, jiné horší, ale nebýt závěru, asi bych tady tak kladné hodnocení nedal. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Prototyp francouzské nové vlny, jak si ji představuju. Godard točí každopádně velmi zajímavě. Ne že bych u filmu nevydržel dvě hodiny, ale zjišťuju, že pro podobné snímky je délka kolem 80 minut naprosto ideální. ()

Lavran 

všechny recenze uživatele

Karina klopí zrak k desce stolu, stydlivě i zahloubaně – v obou polohách rovnocenně neodolatelně -, zatímco v pozvednuté ruce (loket nonšalantně opřený o stůl) vyvažuje zapálenou cigaretu. Vznešenost této pózy však podvrací způsob, jakým krčí ramena (jejich zvláštní sklíčenost jakoby opisuje bolest v pohledu), přičemž palcem pozdvižené ruky si ještě stačí nedůtklivě pohrávat s malíčkem. To vše není typické jen pro Nanu, hrdinku smutné postavy, kterou zde Karina ztvárňuje, ale i pro její zbylé godardovské role a obrazy. Děvčátko a femme fatale v jednom těle. Naivita vedle zralosti. Rozjívenost vedle vyzývavosti. Křehkost vedle rozhodnosti. Dvojakost byla vždy součástí jejího naturelu i vizáže. Proto se mnohdy zdá, jakoby vystupovala před své herecké masky a dvojnice – a stávala se sama sebou. Veškerá gesta a pohyby (ať už jde o chůzi nebo tanec) provádí přirozeně, nenuceně, s lehkostí jí vlastní. Pokaždé však stejně rozporně; s děsivou osudovostí i přezíravou nedbalostí zároveň. Takové je její kouzlo. (celý text) ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Do kapitol poskladaný osud mladej ženy, ktorá presne nevie čo chce, túži po kariére herečky a končí ako tovar. Formálne členenie filmu a názvy jeho 12. častí pripomínajú štýl dánskeho režiséra Larsa von Triera, ktorý si zvykne členiť svoje filmy obdobným spôsobom. Godard sa pohral sa s kamerovými strihmi, spôsobom zobrazenia dialógov, dokumentárne chladným popisom kariéry pobehlice či filozofickým rozhovorom so starým mužom. Humoru je poskromne, celé je to skôr pocitovo vážne, zároveň s pomerne veľkým množstvom jalových kecov. Ich charakter a myšlienková hĺbka je takého chrakteru, že zvykne vyšumieť z hlavy ešte pred skončením filmu. To, čo ostáva, je príjemný pocit zachytenia ženskej nestálosti spojenej s naivitou mladosti vedúcej k drsnému koncu, stojacemu v ostrom protiklade s filozofujúco - impresívnym dejom. Kvôli formálnym ozvláštneniam, cigaretovým scénam a pripomenutiu si niektorých úryvkov z dialógo/ monológov stojí film rozhodne za opakované pozretie. A ako tu už ktosi napísal, takto poňatému filmu, kvôli potrebe sústredenejšieho vnímania svedčí maximálne 80 minútová dĺžka. ()

Madsbender 

všechny recenze uživatele

Veľmi dlho som premýšľal, aké slová použiť pre vyjadrenie toho, čím Vivre sa vie: Film en douze tableaux podľa môjho názoru jednoznačne je. Ako jedno z najjednoduchších riešení tohoto problému núka sa možnosť parafrázovať slová Anninej priateľky: "Príbeh je hlúpy. Ale je skvele napísaný." V podobe vzťahujúcej sa na film by zneli asi takto: "Príbeh je jednoduchý. Ale je skvele vyrozprávaný." Godardov skromný projekt je v skutočnosti veľmi premysleným a na prvotné uchopenie neľahkým dielom, ktoré je k divákovi netaktné. Spôsobené je to komplikovanou štruktúrou - mechanizmom, v ktorom žiadne koliesko nemá navrch, zároveň sú však všetky zásadné. Úvodným kapitolám dominujú dlhé jednozáberovky a úžasne úsporná strihová skladba. Neskôr kamera začína opisovať vzdušné elipsy a bez jediného zbytočného strihu strieda pohľady medzi svetom vnútri a tam vonku, za výkladom obchodu. Po vzore Občana Kanea často na postavy hľadíme od chrbta a ich tváre len nezreteľne zahliadneme v odraze zrkadla v bare. Do toho neustále plynú rozhovory, stretnutia. Ona netaktnosť spočíva v spôsobe rozprávania cez obrazy; divákova pozornosť je neustále zmietaná medzi príbehom a audiovizuálnymi vnemami, ktoré mu Godard nenútene podsúva. Treba si povšimnúť zaujímavej myšlienky, mám oceniť nevšednú kompozíciu či pohyb kamery? Vybrať si vždy môžeme len jeden prvok. Neskôr sa pridáva aj výrazná hudobná zložka, náznaky tanečnej choreografie; zároveň však v druhej polovici dáva Godard čoraz väčší dôraz na dialógy a myšlienky, ktoré dostávajú v jednej konkrétnej časti až filozofický podtón. Jedna kapitola je zasa naopak ozvláštnená recitovaním zo zákona o prostitúcii, počas ktorej obraz rozpráva úplne odlišný dej ako dialóg. Nedá sa preto povedať, že by Godardov tretí celovečerný film exceloval v jednotlivostiach - paradoxne v opozícii k rozdeleniu na 12 kapitol - obrazov je silným celkom, ktorý však toho ponúka až príliš mnoho v jednu chvíľu. Otázka je, či tento pokus naznačiť, že je Vivre sa vie: Film en douze tableaux filmom zámerne predurčeným na opakované zhliadnutie pohľadom správnym, alebo jednoduchým nepochopením tak úhľadného príbehu naivnej, ale dospelej a kompletnej ženy, ktorá sa nedokáže vymaniť zo všedného života, plného utrpenia. Nasledujúca časť obsahuje spoilery. Iste, rozumiem alegórii Nany ako Godardovej modernej Johanky z Arku, silnej ženy, ktorá však neunikne trpkému osudu, ocitá sa v moci mužov, ktorí nepoznajú zľutovanie a umiera mladá. Nemyslím si však, že táto doslovná analógia je práve tým, čo chcel dosiahnuť. Koniec spoilerov. Nazdávam sa, že je v rámci francúzskej nouvelle vague tento Godardov príspevok malou, umiernenou a ľahko prehliadnuteľnou vnemovou revoltou. Všedným, ale zvláštnym obrazom vo výklade filmového umenia, nad ktorým by návštevník v galérii strávil dlhé hodiny objavovaním stále nových detailov, slov, myšlienok a súvislostí. Poctou nemému filmu začínajúc a podobnými pokusmi o výklad tohoto impozantného, byť príjemne krátkeho diela písaného autorským tesnopisom zďaleka nekončiac. Po Alphaville, ktorý pre mňa zostáva nevylúštenou hádankou sa zdá, že s Godardom predsa len nebudem mať až taký problém. 85% () (méně) (více)

mchnk 

všechny recenze uživatele

Podtitul filmu - Nikdo mě nemá rád. Silná melancholie, pomalu rozlévaná po "šedesátkové" Paříži. Městě plném cigaretového kouře, historicky provařených uliček a jejich obyvatelek i nedosažitelných nadějí. Duší nevinná a přemýšlivá kráska pomalu, ale jistě, klesá v pařížském bahně, ze kterého se občas nelze dostat, zvlášť, když jste tzv. "na prodej". Velmi citlivý a přitom drsný příběh, plný opravdových slz i inspirativních myšlenek, se odehrává v autentické dobové atmosféře, je úžasně nasnímaný a doveden do dokonalosti posmutnělou, doprovodnou melodií. Nádherné vyobrazení posmutnělé krásy a svobodná filmařina od srdce. (Challenge Tour 2015). ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Ani se nedivím, že Godard složil poklonu své dvorní herečce připomínkou filmu Utrpení panny Orleánské, jejímž režisérem byl Karinové rodák Dreyer. Karinová je do snímku evidentně velmi emocionálně zangažovaná, dává v plen reálie z vlastního života, to je neuvěřitelná odvaha. Díky tomu zní všechny dialogy velmi nenuceně. Filozofický rozhovor v jedenácté kapitole je náramně hravý, což bych nich nikdy nevěřila, že je možné. Samotný závěr filmu je jedna z mála částí, kterou si pro sebe celou neukradla Karinová, zde exceluje Godard coby scenárista. Hudební leitmotiv se Legrandovi velice povedl, ten konec mohl být klidně i delší, ráda bych si hudbu vychutnávala déle. ()

dr.horrible 

všechny recenze uživatele

Doba predkondómová (asi najkrajšia filmová prostitútka; Snehulienka ❤️). Ne, nebavilo ma to, asi rovnako jak Pohŕdanie. Tiež je to kvalitka, ale jak nemám rád Godardov humor, tak mi nesedí ani smrteľne vážny. Navyše som od neho nedávno videl Sauve qui peut, na rovnakú tému, a ako komédia mi to sadlo viacej. A dosť mám rád jeho film Žena je žena, tak by som teraz chcel Karinu, aby furt hrala len tú jednu postavu. Tak hovorím, minulo ma to. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Karinin komentár niekde v prvej tretine filmu na tému, že každý si môže za všetko sám, značne zkomplikovalo moje vnímanie Godardovej surovej snímky. Naivná Karininej postava si zrejme uvedomuje, čo činí a kam ju spôsob života zavedie, napriek tomu v tom pokračuje a stále verí v zmenu a vytúženú lásku. No takéhoto potešenia jej a nám Godard nedopraje. Zaujímavé je sledovať takmer dokumentárnu časť filmu, kde sa dozvedáme faktografickým komentárom niečo málo o prostitúcii vo Francúzsku spred 50 rokov a jej začlenenia do práva a spoločnosti. Lepšie porozumenie mi snáď časom sprostredkujú slovenské titulky, videl som film s anglickými a niekedy to bol dosť problém.... ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Viem, že Jean-Luc je čistokrvný filmár, ktorý všetky svoje nápady vyjadruje filmovými prostriedkami. Mám rád jeho filmy, ale Žiť svoj život nepovažujem za jedno z jeho najlepších diel. Určite je to zaujímavý a usporiadaním neštandardný film s krásnou a dobrou herečkou, ktorá mu dominuje. Vôbec neľutujem, že som ho videl, len mám pocit, že na štyri hviezdičky nedosiahol. ()

PetrPan 

všechny recenze uživatele

Začínal  jsem s předsudkem a opatrností, končil okouzlen a zdrcen.  Očekával jsem intelektuální  užvaněnou onanii a ona je tu vlastně nemilosrdně vysmívána.  Formální komedie už od úvodních tónů tklivého hudebního doprovodu jednotlivých obrazů. Detail zprava, detail zepředu, detail zleva a...  Obraz první, začínáme. A detailem zezadu.  Godard si s filmovým vyprávěním prostě hraje po svém a je na vás, jestli na jeho pravidla- nepravidla přistoupíte.  Tentokrát jsem se nechal unášet pohledem do živých či  lépe živoucích očí krásné (hodné!) Nany. Strach, štěstí, láska, lhostejnost, humor, vše se v nich zatřpytí, stačí se dívat.  V 11. kapitole jsem se  i upřímně zasmál, došlo totiž na onen výsměch. Nejprve se dozvíme, že čím více mluvíme, tím méně slova znamenají a pak přijde právě ona smršť intelektuálního žvanění. Já se tu díky Godardově vzkazu prostřednictvím  Nanina pohledu na diváka (ještě měla mrknout) začal smát a přestal poslouchat, nikoliv se dívat. A pak přišel závěr a já si najednou přál, aby to byla  hloupá romantická komedie, která končí polibkem při západu slunce.   Za svlékání do naha bych  Naně pak dal asi i víc než pět tisíc franků. ()

eLeR 

všechny recenze uživatele

Ak nám chcel Jean-Luc porozprávať o trpkom a smutnom osude mladej Parížanky, tak ja som to akosi nepobrala. Nana, v podaní krásnej Anny, vykonávala tú svoju prácu prostitútky tak elegantne a s nadhľadom, až som bola miestami presvedčená, že ju to baví a že sa v tom našla. Nuž, ale to bol len môj pocit. Z toho začarovaného kolotoča, hlavne ak ho ovládajú nemilosrdní muži, sa niekedy vystúpiť nedá. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Dokonalost není potřeba detailně analyzovat, stačí se ní nechat unášet. Tento Godardův film jsem s odstupem času viděl dnes už potřetí a považuji ho za dokonalý a dlouhodobě za režisérův nejlepší (byť se teď u mě co do největšího zážitku z Godardovy tvorby začal prát s Bandou pro sebe :)). Dokáže na mě pokaždé hodně zapůsobit komorním dramatem mladé ženy svedené vlastním rozhodnutím a osudem na špatnou stranu, upoutat všemi nápaditě vyladěnými záběry v jednotlivých střípcích a kapitolách tak, že mi zde vůbec nevadí ani délka záběrů, krásnou hudbou a v neposlední řadě půvabnou a herecky excelentní Annou Karinou v jedné z její životních rolí. Nejoblíbenější scéna: Příjemně poetická chvilka v 6. kapitole v doprovodu šansonu Jeana Ferrata. Nejzábavnější: Přeci balónek a taneček u kulečníku! Nejpůsobivější: Rozhodně kapitola poslední. Nejdřív silný vrchol romance, poté tragedie. Nejsymboličtější: Pro mě osobně 11. kapitola. Pamatuji si, jak mě kdysi poprvé ono filozofování s dědouškem o slovách, mlčení a samotě dostalo do transu, až časem jsem v něm postřehl i dříve přehlédnutý nadhled. Ale pořád je to stejně kouzelné a má v sobě jako celý snímek podmanivou atmosféru. Filmové umění dělané s láskou, je to vidět i slyšet... ústřední hudební motiv se mi okamžitě zapsal do srdce. [95%] ()

MontyBrogan 

všechny recenze uživatele

Ja by som len chcel vedieť, či by ma ten film vedel takto zaujať, aj keby hlavná postava bola škaredá. Inak nemám veľmi čo dodať, možno jedine citát, ktorý by som si aj ja mal občas vziať k srdcu: "Čím viac sa hovorí, tým menej slová znamenajú." ()

poz3n 

všechny recenze uživatele

Co nám tím Godard chtěl říct? Kamera zabírající po většinu času rozhovorů pouze jednu postavu, přinejlepším pouze zády, naznačuje odcizení. Nana se i přesto snaží Žít svůj život a dává se na dráhu prostituce. Obecně mi vyprávěcí forma snímků nové vlny nevadí, ba naopak, Godardovo Pohrdání je fantastické. Jenže u Vivre sa vie mám pocit, že se mi nedostalo žádného sdělení. Ano, život je těžký a v 60tých letech jste si alespoň mohli zafilozofovat v kavárně s neznámým dědulou. 6/10 ()

Deschain 

všechny recenze uživatele

Najviac vzrušujúca pasáž pre mňa bolo čítanie Poea. Naplno som rozmýšľala, ale mám pocit, že tú konkrétnu poviedku som ešte nečítala. To musím napraviť! Palec hore za Annin tanec. (Febiofest - Lumiere - 6.3.2017) ()

Související novinky

Zemřel režisér Jean-Luc Godard

Zemřel režisér Jean-Luc Godard

13.09.2022

Na filmovém nebi nad Francií dnes přibyla další velká hvězda, ve věku 91 let totiž ve Švýcarsku zemřel významný francouzský režisér, scenárista, střihač, herec, producent a jedna z nejvýraznějších… (více)

Reklama

Reklama