Žít svůj život

Po ztřeštěné komedii Žena je žena mění Godard zcela polohu a pouští se do tohoto syrového dramatu, které má být zjevnou poctou Zolovi. Smutný příběh bývalé herečky Nany, která se rozhodne "žít svůj život" a skončí jako prostitutka, je pojednán velmi syrově (i proto se možná točilo na "dokumentární" černobílý materiál - předchozí film byl barevný). Nana, kterou zahrála krásná Anna Karina, nepřestává být idealistkou ani v nejhorších okamžicích. Život se k ní však chová macešsky až do úplného konce. (02.12.2005)

Po formální stránce dokonalé. Jen se nemůžu zbavit dojmu, že je to Godardovo stylistické cvičení, kdy režisérova úvaha nad prostředky probíhá naprosto odděleně od zobrazovaného děje. Proto i nejlepší část - jedenáctý obraz, v němž hlavní hrdinka vede filosofickou debatu o životě s náhodným mužem v baru, vyznívá naprázdno a bez pointy. Nicméně, Anna Karina je krásnej kus ženské... (16.10.2009)

Godardova intelektuální studie ženy. Režijně profesionální, kamerově poetická i umělecká, herecky dokonalá (božská femme fatale Anna Karina) a zvukově provokativní i dějově filosofická. To vše zabalené do elegantní a cigaretovým kouřem nasáklé Francie. Tohle už zkrátka není "jen" hra s filmovými obrazy. ___ Godardův styl francouzské nové vlny začínám milovat a rozhodně se nebude líbit těm, kteří musí mít mermomocí v každém filmu příběh. Ne, všude to nejde. (19.07.2012)

Nana (půvabná Anna Karina) opustila svého muže i syna, aby se mohla stát herečkou a splnit si svůj životní sen. Výchozí bod byl v tu chvíli pro mě na nule a sledovala jsem její počínání celkem dost nezúčastněně. Překlopýtala jsem poctivě všechny kapitoly, melancholie se nedostavila a slzu se ze mě nevymáčkla, tedy hodnotím tak, jak hodnotím... (15.12.2019)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (25.01.2009)

Zrejme najzvláštnejší pohľad do súkromia prostitútky. Občas to príde až tragikomické ( posledné sekundy filmu ), ale väčšinou nás režisér až nechutne realisticky ( nemyslím tým explicitné zábery, ktoré v tom období nemali šancu zhliadnuť svetlo sveta ) zoznamuje s pouličnou prácou jednej krásnej dievčiny. (06.08.2017)

Parádní Godartová studie o úloze kamery na atmosféru a pochopení postav a jejích interakcí, samozřejmě postavena na silném příběhu Nany, žijící svůj život. Vpravdě technicky dokonalý snímek včetně několika velice zajimavých vychytávek se skvělou a nádhernou Annou Karinou. Další slova jsou zbytečné, protože tohle je jeden z oněch autorských filmů, pracujících v základu s divákem a jeho vnímáním. The more one talks, the less the words mean. (03.06.2010)

Film ve dvanácti obrazech, které jednoznačně ukazují jaký vliv měl na Godarda Dreyer. Dlouhé detailní záběry, různými způsoby narušující klasické snímání záběru/protizáběru tu ale nejsou ani tak kvůli zachycování obrazu-afekce (deleuzovsky řečeno), ale spíše tematizují proměnu ženy v obraz a naopak. (09.01.2008)

Dojímavě, ač nesentimentálně natočený těžký život dobrodružky Nany... (09.05.2008)

Forma je tu pro mě zajímavější než to, co se snímek snaží říct. Kapitolové rozložení filmu je přece jen na svou dobu i dnes prvkem, který je celkem výjimečný a ne až tak častý. Navíc vkládání jiných děl a prvků, které se ve filmu tolik nevidí (například psaní dopisu), jen dokreslují specifický přístup k filmu. (23.04.2015)

Pokud jsou Godardovy filmy stejné, pak já jsem vždy jiný. Pokud jsou jiné, pak jsem vždy stejný. Někdy se (spíš) shodnem, jindy (spíš) ne. V tomto případě jsme si nepadli moc do noty, i když uznávám, že Nana prošla od Zoly ke Godardovi jistým vývojem. Zolova Nana je nesnesitelná, Godardova je milá (v dopise píše, že je milá, nikoli krásná - joli), zábavná a mnohomluvná (ukecaná - jak jí to mnozí vyčítají). I když tak krásně ńafukovat balónek, jak to umí jeden z jejich klientů, by asi nesvedla. Pohled z druhé strany: kdyby tento film nenatočil právě Godard, pak bych ho pravděpodobně nikdy neviděl. Pozn: Co asi myslel Godard pod pojmem "Žít svůj život"? (20.11.2016)

Vobec neviem o com to bolo ale viem ze ma to tak fascinovalo ze som od toho nemohol odtrhnut oci. Ciry filmovy art, filmova basen ..... a na to Je Luc Godard expert : 95 % (19.12.2019)

Ze všech Godardových dramat je tohle rozhodně nejvíc a nejlíp propracované, co se postav a vedení příběhu týče. Dokonalé to sice pořád není, ale celkově to funguje dobře a skutečně hodně se mi zde líbilo i to experimentování s jednotlivými scénami, protože každá je jinak natočená a promyšlená, ale přesto dostatečně zajímavě udělaná. Dobře se na to dívá a dalo mi to určitě víc, než všechny ty novější Godardovy experimenty a je to i lepší než některá z těch jeho nejstarších děl. Akorát jediné, s čím mám ještě problém, je to, že tu krapet chybí cit pro tempo jednotlivých scén. U některých funguje dobře, ale u jiných moc ne a tak jsem se u nich časem začínal nudit a jednou dokonce jsem i netrpělivě očekával příchod další. Ale jinak spokojenost a slabé 4* tomu dám rád. (30.01.2022)

Scéna keď Karina pozerá Dreyera v kine sa mi dosť zapísala do srdca. (29.12.2020)

Atmosferou doslova nabity film. Zajimava hlavni postava, kterou vyborne ztvarnila Anna Karina. Nektere dialogy jsou genialne zrezirovane a natocene. Forma zpracovani prevysuje scenar, slusny filmovy zazitek. (27.09.2020)

Víc než průměr pro mě to není. Je vidět kvalitní práce režiséra, ale i prášek na spaní. 2,5/5 (09.11.2014)

Jean-Luc Godard na potřetí a prozatím nejlépe. Poté, co jsem se nenechal odradit U konce s dechem a pobavil u Žena je žena, jsem dal šanci i snímku Žít svůj život a dobře jsem udělal. Poprvé se objevuje nosnější příběh, jde o mladou ženu v podání půvabné i rozčilující Anny Kariny (zahrála to skvěle), která neví, co od života chce a tak zkouší všechno možné včetně prostituce a ještě u toho stíhá zajímavě filozofovat. Poprvé se mi líbilo i formální zpracování a rozdělení do kapitol. Občas to opět působí jako studentské cvičení různých filmařských postupů, ale tentokrát to nebylo na škodu. Samotný děj postupně, ze zdánlivě ničeho, začne nabírat po pár kapitolách na obrátkách a končí silným závěrem. No a mimo jiné se dozvíte i to, jak to reálně bylo s prostitucí v Paříži padesátých let… čtyři hvězdy. (09.03.2020)

Neříkej hlouposti. Nejsme na divadle. Nejprve jsem se bál, že půjde o další Godardovu obrazově rafinovanou záminku k deklamaci filosofických průpovídek vytržených z autorova zápisníku a vycházejících nesouvisle a enigmaticky z úst nečitelných postavav v arbitrárním filmovém celku, který možná není tak hluboký, pouze mazaně kalný. Film, o kterém je zajímavější mluvit, než se na něj dívat. Dvanáct obrazů z neutěšeného života šlapajznice je ale jeden krásnější než druhý. Členění do kapitol dává nedějovému filmu řád, který se podobně tvořícím autorům obvykle nedaří jinak udržet. Postava Nany (krátce po mé domácí premiéře zesnula Anna Karina) propadne ulici v okamžiku tragickém jen tlumeně a její kariéra spěje ke svému vyvrcholení prostřednictvím situací, které se kavárenskému filosofování (to není ve zlém) nevyhýbají, ale film nepřetěžují, nýbrž lahodně sytí. Lakonický půvab nelehké děvy s tváří řecké soše podobnější, než jakým disponuje představitelka hlavní role ve filmu, jehož poutač v jednom okamžiku Nana míjí, byl pro kladný dojem z filmu klíčový. Godardova belle de jour, jejíž jizbička si provozem nezadá s prodejnou Decathlonu, je smutná žensky odevzdaně, ale její vztah k řemeslu je dokonce ještě tajemnější, než jaký lze pozorovat u slavnější kolegyně Séverine. Jako ostatní francouzské filmy obcující s prostitucí nezamlčuje Žít svůj život pro někoho děsivou možnost, že je prodej lásky cosi, co k ženství substanciálně patří; film koledující si o vymýtání. Hluboký smutek, těžko říci, zda víc Godardův či Nany, dodává nezaměnitelný Delerue. Láska je řešení, ale jen když je pravdivá. (20.12.2019)

"The more we talk, the less the words mean."     Jeden z ôsmich filmov Jeana-Luca Godarda zaradený medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, ktorý ma ale nezaujal až do takej miery ako Na konci s dychom (1960), či Pohŕdanie (1963). A to aj napriek magicky hlbokých očiach Anny Kariny, v ktorých som sa často topil. Táto herečka je tu doslova úchvatná a na jej tanček v bare tak skoro nezabudnem. Hudbu k filmu zložil môj obľúbenec Michel Legrand, na moje sklamanie je tu ale použitá dosť striedmo. Film ako celok na mňa pôsobí trochu roztriešteným dojmom, náboj sa vytráca hlavne v pasážach, kde je až príliš veľa slov a tie tak strácajú svoj význam. Ale nevylučujem, po ďalšom pozretí (zrejme nutnom) svoj postoj trochu skorigujem.     "What do you think of me?" "I think there's a lot of goodness inside you." "What? A lot of what?" "There's a lot of goodness in your eyes." (11.11.2022)

Přišlo mi to spíš jako nějaké technické cvičení. Narativně to moc orientované není, protože příběh je odvyprávěn dost úsečně skrze krátké kapitolky, které nebyly schopné dramaticky vypointovat předurčené téma filmu (tedy jak zdařile žít a prožívat). Svědčí o tom i to, že jsem se tím pronudil (navzdory krátké stopáži), ačkoliv bych ideálně měl s postavami prožívat jejich prožívání. Obsahově jsem si z toho nic nevzal. Neposkytlo mi to žádný intelektuální ani emocionální požitek. Technická stránka filmu je netradiční, avšak nepovažuji ji za působivou. Holt každý pokus o něco jiného/nestandartního/originálního ještě nemusí být funkční. Samotnej konec filmu mi přišel vyloženě ubohej a jenom mě to tvůrčí bídáctví nasralo. Pokud Godard chtěl divákovi znemožnit se na postavy jakkoliv napojit (k čemuž mě vede kupříkladu to, že mnoho dialogů mezi postavami snímá tak, aby jim nebylo vidět do tváře), tak uspěl, ale já z toho jakožto divák nic neměl, takže mu za jeho úspěšně naplněný záměr v divákovi nic nevyvolat fakt neděkuji. < Snad předpokládám správně, že to byl jeho záměr, protože se mi nechce věřit, že takto významný filmař byl takto neschopný: Godard svým dílem samozřejmě ovlivnil řadu tvůrců, kteří vytvořili řadu filmů, které mám velmi rád a snad i sám vytvořil nějaké filmy, které se mi trefí do vkusu (zatím jsem viděl jen dva), ale tento konkrétní film považuji ve vší své aroganci za debilní. (05.02.2024)