Reklama

Reklama

Week-End

  • Francie Week End (více)
Trailer

Obsahy(1)

Anarchistický výlet do duše buržoázní společnosti. Manželský pár se chystá na podivný Week-end, na cestu z Paříže do Oinville, kde by měl dědit po umírajícím otci. Při podivné „road movie“ narážejí na množství literárních a filmových postav, levicových intelektuálů, venkovských levičáků a anarchistických guerrilových skupin. Ke guerrilám se žena nakonec přidá a sní svého manžela. Vše je zahaleno do typického, na první pohled zmateného a nekonzistentního Godardova střihu ve stylu francouzské „nové vlny“. (Ferguson)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (45)

dobytek 

všechny recenze uživatele

Tak nevim, jestli byl na mě film moc intelektuelní a nebo jsem si měl nejdřív dát LSD, abych to pochopil. Ale tohle byl neskutečnej slepenec různejch epizodek, kterej dohromady nedával žádnej smysl. Musim uznat, že občas jsem se i něčemu zasmál, ale postupně se humor vytratil a zbyl jenom totální chaos a kecy o politice. A posledních cca 30 minut mi dokázalo celej film tak znechutit, že fakt nevim, jestli to nemam rovnou hodit do odpadu. Co tim chtěl Godard vůbec říci? Že po silnicích jezdí moc aut a je hodně nehod? Že se Francie chová špatně k imigrantům? Že jsou všichni boháči hrozný svině? No věřim, že kdyby se třeba někde v bufáči u nádraží sešel Honza Rejžek a Vladimír Just, každej by vypil tak 10 piv a 10 kořalek a vyblafal krabku startek bez filtru., tak by jistě nějakej smysl filmu našli. Já ten smysl hledat nebudu a radši se filmům od Godarda začnu vyhejbat. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Sloboda-rovnosť-bratstvo. Sex-násilie-politika. Majetok-rodina-štát. Otroctvo-socializmus-kapitalizmus. Ježiš-Marx-Engels. Mesto-vidiek-príroda. Weekendom sa možno inšpiroval Cronenberg, keď spojil autonehody a sex v Crashi, Tarantino, keď spojil humor s extrémnym násilím v tom, čo dnes nazývame postmodernizmus. A tvorcovia Kobry 11 musia trpieť závisťou nad počtom havarovaných áut v tomto filme. Week end je zámerný anarchistický bordel, ktorý sa zahráva s očakávaniami diváka, zvyknutého na klasicky vystavaný dej, so žánrami a s posolstvami, vyjadrovanými v množstve dialógov a predovšetkým monológov, ktoré nie je možné všetky na prvý krát pochytiť a premýšlať nad nimi. Bohužial forma a zastaralosť filmu spôsobí, že znova si ho už asi máloktorý dnešný divák pustí. Ježiš bol komunista, Godard bol socialista, sloboda je násilie, svet je anarchia, vraždiť je prirodzené, pochádzame z oceánu, ktorý nie je tak hlboký, ako ľudské srdce, návrat z mesta na začiatku filmu do lona prírody na jeho konci. To všetko za prítomnosti tej najprirodzenejšej ľudskej vlastnosti, krutosti. Week end sa možno odohráva v postapokalyptickej budúcnosti, možno je to iba film vo filme. ()

Reklama

Mr.Apache 

všechny recenze uživatele

Tenhle film jsem hledal 33 let! Viděl jsem ho někdy v osmdesátém osmém na rakouské televizi, kde v rámci pořadu Kunst Stücke dávali každý pátek v noci různé divnofilmy z dob, kdy byl David Lynch ještě malý skautík, i z dob, kdy na tomhle světě nepobýval ani jeho tatík. Když mi pak o mnoho let později různí lidé tvrdili, že Lynch je ten, kdo ve filmu přišel s něčím, co tu nikdy předtím nebylo, vždycky jsem oponoval, že jsem viděl kousky, které je usvědčují z hlubokého omylu. A tohle je jeden z nich. Marně jsem pak popisoval jeho děj v diskuzích jako Hledám film apod. Nikdo nevěděl, co je to za šílenost. Smířil jsem se za těch třiatřicet roků s tím, že identitu téhle bombastické podivnosti, stejně jako mnoha dalších, které jsem na dvojce ORF za těch dávných pátečních večerů na sklonku eightees sledoval, už nikdy neodhalím... Asi před týdnem jsem zahlédl Willyho Kufalta v profilu Godardova snímku Week-End a při pohledu na tamní galerii jsem konečně mohl zvolat své heuréka. Těch pět hvězdiček berte s velkou rezervou, jinak to ale opravdu hodnotit nemohu. Week-End (a spousta dalších divnofilmů, vzniklých celá desetiletí před všemi těmi Mullholand Drivy a Lost Highwayi) si ze zpětného pohledu mladého vyhládlého intelektuála, cídícího samopal v bláznově šatu, tohle ocenění rozhodně zaslouží. ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Dokáže buržoazie rozlišit smazávání rozdílu mezi noční můrou svých "post-industriálních" tužeb a realitou - realitou, ve které se smazává rozdíl mezi rozpáráním těla člověka a tragickou smrtí kabelky od Hermese? Dokáže levicový filmař odlišit svůj film od obdobné úchylné imaginace, kterou předvádí v úvodu jím vytvořené buržoazní charaktery? Buržoazie fantazíruje o zhýralém sexu s vejci a mlékem, anarcho guerilla v závěru vaří lidi, mísí je s vejci či vepřovým. "Week-end" proto ještě není Godardův plně politický film - je ještě sebeironický a místy nejednoznačný. Je spíše špinavým snem levičáka, který to nandává vrcholným filmovým uměním postavám, které si sám vymyslel k ukojení svých tužeb. Ale stejně jako každá fantazie i tahle má svůj původ v realitě, na kterou reaguje: v totální degradaci člověka konzumem a penězi. Na což film/ levičácký sen odpovídá totálním masakrem, anarchistickou auto-destrukcí světa, který sám sebe odmítá a požírá bez východiska (už o cca rok později Godard východsiko nalezne: Maovu žlutou ponorku). Jinak geniální spojení absolutně jasných motivů a scének (celým filmem se ostatně nese Godardova láska ke grotesknímu humoru) s nejartovějším uměleckým odcizením všemu (tehdy) jasnému. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Vůbec se nedivím, kam až politická situace ve Francii v květnu 1968 a na pár dalších měsíců dospěla, když jsem teď sledoval tenhle film a skrze celé to politické pozadí v tom zneklidněně vnímal, jak mladí rebelové spolu s levicově orientovaným lidem tenkrát asi smýšleli a jak si svobodu ducha představovali, když byli schopni tuhle pouť za svobodou překlopit až do anarchie. Kdybych neviděl ten rok vzniku, spíše bych tipl, že Week-End vznikl až v druhé polovině roku 1968, možná 1969 a již nastalou situaci umělecky reflektuje. Jean-Luc Godard se holt pohybuje na zcela odlišné politické vlně, než abych s ním dokázal souznit, nicméně dávám 4 hvězdičky, protože filmový zážitek to byl vážně skvělý. Celý příběh se odehrává v jakémsi surrealistickém světě plném anarchie, do něhož se hlavní dvojice dostane přejetím obrovské kolony aut v protisměru, a v němž jsou na denním pořádku brutální autonehody, objevují se tu podivní umělci v kostýmech jakoby z jiného světa a žánrově se film z road movie stále více přesouvá do postapa. Film obsahuje nejednu skvělou scénu, dokáže být ve vizuálu, vykřeslení prostředí či různých příhodách nápaditý, nejednou jsem se tu i nahlas zasmál, aby mě záhy úplně zamrazilo – asi nejvýstižněji bych to popsal na pasáži se zácpou aut, během níž se přes ty vtipné a groteskní nápady dostáváme během jediného dlouhého záběru až k realisticky ztvárněné tragedii na cestách. Na mě film výborně fungoval v dramatické i komediální rovině, kamera včetně záběrů krajiny a atmosféra onoho světa jsou často působivé a kdyby si Godard odpustil pár nechutných momentů (úvodní vyprávění Mireille Darcové o perverzním lesbickém sexu či dlouhý záběr na krvavé psí maso) a kdyby vygradoval celý film daleko silněji podaným závěrem, asi jdu s hodnocením ještě výš. Jean Yanne se tady do budoucna měl od koho naučit, jak se dělá originální a zábavná satira (nejen) ve víru levicové politiky, a jako herce v hlavní roli jsem si ho i dost užil. Pro mě jeden z nejlepších i nejzábavnějších Godardů. [80%] ()

Galerie (43)

Zajímavosti (1)

  • Časopis Premiere označil snímku Week End ako najnebezpečnejší film všetkých čias. (Hamaradža)

Související novinky

Zemřel režisér Jean-Luc Godard

Zemřel režisér Jean-Luc Godard

13.09.2022

Na filmovém nebi nad Francií dnes přibyla další velká hvězda, ve věku 91 let totiž ve Švýcarsku zemřel významný francouzský režisér, scenárista, střihač, herec, producent a jedna z nejvýraznějších…

Reklama

Reklama