Brzezina
Brezový háj
The Birch Wood
Režie:
Andrzej WajdaScénář:
Andrzej WajdaKamera:
Zygmunt SamosiukHudba:
Andrzej KorzyńskiHrají:
Daniel Olbrychski, Olgierd Łukaszewicz, Emilia Krakowska, Danuta Wodyńska, Elżbieta Żołek, Marek Perepeczko, Mieczysław Stoor, Jerzy Próchnicki (více)Obsahy(1)
Film Andrzeje Wajdy Březový háj je filmovým přepisem stejnojmenné povídky klasika polské literatury Jaroslawa Iwaszkiewicze. Po pobytu ve švýcarském sanatoriu přijíždí Stanislaw na lesní samotu k staršímu bratrovi. Cítí, že nebude dlouho živ, v domě svého bratra však chce vzbudit dojem plného, zdravého života. Již také proto, že starší bratr je zlomen úmrtím své ženy, příliš podléhá smutku a přenáší jej na svou malou dcerku i celé okolí. Do napjaté atmosféry v domě a do dramatických střetnutí jsou postupně vtahováni i ostatní obyvatelé samoty. Film vyniká výbornou psychologickou kresbou jednotlivých postav, navozením atmosféry a v neposlední řadě i hereckým výkonem obou hlavních postav. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (36)
Upraveno v prosinci 2021. Březový háj je poetickou vernisáží olejomaleb zásnubního tance Eróta a Thanata. Andrzej Wajda převedl do filmové podoby povídku polského básníka Jarosława Iwaszkiewicze z roku 1932. k jejímu existenciálnímu výkřiku a tělesně smyslovému požitku přidal symbolismus a barevné světlo z výjevů pláten malíře Jacka Malczewskiho, načež verše koketují v touze libostí se sváděním březové kory v dráždivé nahotě noci. Sexualita a smrt, základní invence lidského života. První smrt uvrhuje duši do zajetí, ta druhá ji zas osvobozuje z trudnomyslnosti, strachu a pocitu viny. Neutuchající žízeň po životě, erotismus jako životní síla, odhodlání i vykoupení, a smrt jako zmatek i naděje. A do toho všeho hra barev, kontrasty a smyslnosti bříz se štíhlými kmeny, jež chvějí se rozkoší. Kameraman Zygmunt Samosiuk vtiskl poetickým libostem výraz i soulad. Hlavním hrdinou je Bolesław (dobrý Daniel Olbrychski), hajný, utrápený ve své duši, když nabyla se stavem vdovství. Touha po životě se probouzí prostřednictvím zloby i rivality. Smutným hrdinou je Stanisław (zajímavý Olgierd Łukaszewicz), Bolesławův mladší bratr a souchotinář s příslibem brzkého konce. Proto ani není čas na truchlení, nýbrž na slastné vdechování života. Hlavní hrdinkou jest Malina (pozoruhodná Emilia Krakowska), prosté venkovské děvče v bezprostřednosti životních prožitků. To ona je pramenem té veškeré životní energie, neutuchající, prokrvené. Z dalších rolí: stále bezelstná malá Bolesławova dcerka Ola (Elżbieta Żołek), Bolesławova svědomitá hospodyně Katarzyna (Danuta Wodyńska), lesní dělník, místní silák a Malinin snoubenec Michał (Marek Perepeczko), Malinin bratr Janek (Jan Domański), nebo chorá vesnická učitelka ve hře na klavír (Alina Szpak). Březový háj: to je symbolismus, poetismus, olejomalba, hra barev se světlem a to smyslné toužení mezi stehny světlé pleti březových kmenů. Pozoruhodná poezie životní energie. ()
Die happy! Umrit stastny! Challenge tour2015 ()
Dobře zahrané, ale nesympatické postavy. _ Zarážející podoba Olgrieda s Davidem Tennantem. Že by na tom Timelordovi vážně něco bylo? ()
Nedokázal som sa vôbec naladiť na tento Wajdov film o umierajúcom chlapíkovi, čo sa snaží prinášať optimizmus do života. Jeho štylizácia s bielym mejkapom, aby vyzeral nezdravo, mi pripomínala výzor romantického upírskeho hrdinu z dnešných filmov. A slovenský dabing tentokrát urobil filmu medvediu službu. ()
Zde je asi přesně ta problematika, která s tímto bývá spjatá. Film, který je od pohledu poetický se silným sdělením a silným zpracováním. To mě však obejde jak Smrt zmrda. Asi hlavním problémem je, že já nikdy neměl přímo pro takovéto filmy cit a je málo takových, co by mě opravdu a upřímně zasáhlo a líbilo se mi. Zde máme zkušenost s něčím, co Wajda natočil i trochu zvláštním způsobem až alternativně. Ale nedá se toho nic moc, co více říci. Příště snad bude větší štěstí. ()
Film jsem viděla ještě jako dítě; zapůsobil na mě tak, že pocit z něj ve mně žije dodnes; včera jsem film viděla podruhé a ten známý pocit, dojem se jenom umocnil. Ozřejmila se mi ve filmu některá fakta, která jsem jako malá nechápala nebo nevnímala, ale ta základní atmosféra filmu - k mému velkému překvapení - zůstala. Právě tím "něčím známým" je mi Wajda bližší než Tarkovskij. Krásný svěží březový háj od jara do podzimu; umírající bratr s tváří pierota, plný touhy po životě; druhý bratr, který má zdraví, ale srdce se mu utápí v smutku. Dvě životní polohy, ve kterých se může najít každý z nás. Dále malá dcerka, na kterou stíny otcovy bolesti krutě doléhají, a taktéž svůdná živočišná Malina, po které muži touží, protože je to Žena, Matka, Domov a Spočinutí. A potom jsou tu ještě důležité předměty: panenka s rozbitou tváří, kterou má malá Ola stále při sobě; fortepiano, které je smutné i bouřlivě a křečovitě veselé. Film končí smutně a nadějně - po smrti mladšího Stanislava nalézá Boleslav smíření a novou radost ze života. ()
Film si mě získal už v prvních momentech, kdy sledujeme cestu nemocného Stanislawa za svým bratrem na samotu. Krásná kamera... Děj není důležitý, zpočátku nepříjemně usměvavý Stanislaw je postaven do protikladu k zahořklému Boleslavovi. Není tu žádné tajemství, brzy se dovídáme, kdo umřel a kdo umírá. Přístup k bolesti, samozřejmě to jediné nesvědčí o charakteru, nikdo nevidíme na své dno a zda k němu vede žebřík. Stanislawův optimismus je jeho vlastní obrana, nehraje pro druhé divadlo, ale vyrovnává se tak s nemocí. Proč jen jsou některé promluvy nablble protivné a živočišná Malina se chová jako kurva... ()
Fascinující film o dvou bratrech, jedné mrtvé ženě, její dceři a březovém háji. Film o smrti, životě a naději v úžasném výtvarném ztvárnění. Mistrovský kousek pana Wajdy. Vše je zachyceno velmi snově a magicky, každý kousek filmového pásu je poset touhou zobrazit život v jeho nahotě a zranitelnosti. * Sugestivní sonda do duše dvou bratrů, z nichž jeden přišel zemřít v březovém háji. On však změní poklidný život v malinké vesnici a až smrt vše urovná. Atmosféra, výkon Daniela Olbrychského a režie činí ze zfilmované povídky klasiku. ()
Na opuštěnou samotu skrytou v březovém lese přijíždí navštívit svého bratra Stanislaw, prožije v jeho společnosti pár chvil o kterých by se nedalo říci, že by byly kdovíjak hezké, ale o to více z nich člověk cítí že opisují skutečnost. Do atmosféry odevzdanosti a smutku se přilije činidlo, které přemění tíži v lehkost a posléze je stráveno. Skvělý film Andrzeje Wajdy těží hlavně z blízkosti osob k nám, většinou je používán detail, který zprvu může působit nezvykle a může nás i rušit svojí intimitou, ale toho bychom se neměli lekat, neboť dobrý film by rušit člověka měl. Celý snímek je halen do hávu poetiky, kde nad vším tkví překrásný březový les, který skrývá mnohá tajemství, které si však nechá pro sebe. Ve filmu je několik nádherných okamžiků, kdy se mi doslova zastavil dech a já si uvědomil, že podobný postup jsem ještě neviděl, nebo že v roce vzniku filmu 1970, to muselo být docela novum. Zvláště mne zaujal okamžik kdy Stanislaw vyhlíží z okna, kamera ho rámuje v celku a začne se nám měnit příroda, která je za oknem, myslím že toho Wajda docílil tak, že kamera najížděla k oknu a zároveň se měnila ohnisková vzdálenost objektivu (zoom), takže se postupně proměňuje hloubka ostrosti, což na naše smysly působí jedinečným způsobem a třeba já v tomto kratičkém záběru nejsem schopen vnímat čas, člověk ani nedutá. Film se nesnaží člověka násilně přitáhnout k předkládanému poetismu, spíše tak nějak ořezává život člověka od pentliček a nachází krásu v těch nejběžnějších věcech z kterých se raduje. Ve filmu si vychutnáme skvělé herectví všech zúčastněných, většinou s velmi civilním vystupováním. Ve filmu jsou místa hodně tmavá, kdy toho moc nevidíme, ale pak se nám z černoty vynoří něco klíčové pro snímek, je potřeba se nad onou tmou zamyslet a třeba pošpekulovat jaké by to bylo bez bytí. ()
Opravdu hodně impresionisticky laděný snímek a rozdílnosti a přeci podobnosti dvou bratrů. Jeden z nich umírá a přesto si život užívá. Druhý je zdravý ale nešťastný a uzavřený od doby co mu umřela manželka. Stanislaw mi docela připomínal Hemmingse ze Zvětšeniny. Nedovedu vysvětlit proč ale prostě je to tak. Asi nějaká podvědomá asociace. ()
Spolu s Katyní je Březový háj z Wajdových počinů pro mě jednoznačně největším zážitkem. Přírodní lyrismus připomínající plátna nejslavnějších impresionistů a skvostný herecký výkon Olgierda Lukaszewicze v roli umírajícího Stanislawa. Síla krevních pout a sourozenecké lásky tváří v tvář neúprosné nemoci, která si nekompromisně jednoho z bratrů přebírá do své moci. Kontrast dvou bratrů, kteří jsou tak různí přesto jejich esenciální podstatu tvoří stejná míra živočišné touhy. Jeden je životem unaven a zklamán, druhý prožívá každý další jeden nádech jako by byl ten poslední. ()
Wajda ve své nejlepší formě. Stanislaw se vrací umřít ke svému bratrovi a ve skutečnosti mu dává příklad, jak žít ( po smrti ženy). Úsporné drama v dechberoucích exteriérech, úsporné dialogy . Snad rolí Michala si režisér Polák vybral M. Perepezka pro roli vraha do filmu Smrt stopařek ()
Tématem je Březový háj trochu neobvyklým filmem Andrzeje Wajdy. Na rozdíl od společensky či politicky angažovaných filmů, které jsou pro Wajdu typičtější, je Březový háj psychologickou drobnokresbou. Zaměřuje se na emoce postav, snaží se o co nejjemnější vybarvení atmosféry. Děj se točí převážně kolem dvou bratrů. Jeden z nich, žijící nedaleko březového háje, je zlomený po smrti své ženy. Za Boleslawem tam přijíždí Stanislaw, který ví, že zanedlouho zemře. Boleslaw svůj zármutek přenáší na svou dceru, Stanislaw se zase snaží vzbudit dojem, že svůj život prožívá radostně. Za tím vším vystupuje téma smrti a možností, jak se s ní vyrovnávat. ()
V pražských kinech se promítal od 11.11.1971 (Paříž) ()
Tento film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1984/85. Stálo by za opakování. ()
Iritoval ma kŕčovitý úsmev Łukaszewicza, /hral oveľa lepšie v Sexmisii/, hysterický krik Olbrychskeho /hral lepšie v čomkoľvek/, pozerať sa dalo akurát na Perepeczka / viac sa mi páčil v Smrti stopáriek/. Jediné čo bavilo, bola zmyselná a jednoduchá radodajka v podaní Emilie Krakowskej. A to je na film od takej osobnosti ako je Wajda sku..........točne málo. ()