Lošėjas
The Gambler
Hráč
Režie:
Ignas JonynasKamera:
Janis EglitisHrají:
Vytautas Kaniušonis, Oona Mekas, Rimas Blockis, Giedre Giedraityte, Valerijus Jevsejevas, Lukas Keršys, Romuald Lavrynovič, Simonas Lindešis (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Debutový celovečerní snímek režiséra Ignase Jonynase je velmi realistickým obrazem záchranné zdravotní služby, která dennodenně bojuje o záchranu lidských životů. Díky skvělým hereckým výkonům a naprosto famóznímu hudebnímu doprovodu kapely The Bus se z Hráče stává jedinečný filmový zážitek. Vincentas je nejlepším lékařem záchranné služby, který má jednu silnou vášeň – gamblerství. Rychle vydělané peníze ještě rychleji utrácí, a tak se brzy dostává do problémů. Rozjede tedy hru, kdy se záchranáři vsází mezi sebou o to, který z pacientů daný týden zemře. Čím těžší zranění, tím vyšší šance na výhru. Hra začne nabírat širších rozměrů a Vincentas drží bank. Jeho nová záliba se však nelíbí jeho milence, a v sázce jsou nejen život a smrt, ale také láska. (Film Europe)
(více)Recenze (14)
Neobvyklý námět z lékařského prostředí balancující až na hranici etiky. Morálka očividně většině postav, se kterými se divák seznamuje, nic neříká. Hudební doprovod a zvukové efekty výrazně přispívají ke zneklidňující atmosféře, v níž se některé scény utápí. O gamblerech jsem nikdy neměla valné mínění, ale založit si „živnost” na sázení se o to, který pacient dřív zemře, to už je dost za hranou soudnosti. Když to vezmu kolem a kolem, téma mě zaujalo, jeho zpracování mělo jistý punc originality a při sledování filmu jsem se nestihla ani chvilku nudit, tak nevidím důvod, proč se nepřiklonit v hodnocení k většímu počtu hvězdiček. ()
Tenhle film je k divákovi poměrně nevtsřícnej. Ze začátku není úplně lehký se orientovat v tom, kdo je kdo , co je co a kdo jaký má s kým vztahy a nevztahy, když si to poměrně záhy sedne a začne se vyjasňovat přichází na řadu zápletka, která je vyprávěná s takovou cynickou samozřejmostí, že se ti její podstata prostě musí lidsky hnusit. Co postava, to nesympatie a tohle všechno se mění až v samém závěru, který dokáže pobrat body i hvězdičky. ()
Hodně zvláštní film. Určitě mě zaujal, ale nějak nedokážu přesněji popsat co jsem si z něj odnesl. Fakt je, že moc podobně laděných snímků se nevidí, ale nutno to vidět aspoň 2x aby si to člověk přebral.55% ()
Hodnoceno již před lety...nicméně, stále ve mně nebyla ta správná slova...snad dnes...? Velmi znepokojující film. Přesto maximální filmový diktát obnažující nejen litevský zdravotní systém v jednadvacátém století, ale i stát samotný. Docela by mě zajímal názor tamního ministerstva. Také se jedná o jeden z nejpovedenějších debutů, jaké jsem měl čest zhlédnout. Režie je skutečně excelentní, stejně tak hudba, strhující vývoj děje a pro našince naprosto neznámí herci to sehráli způsobem, který bych si v našich končinách moc přál...stejně tak vícero podobně smýšlejících tvůrců. Nekompromisně drsný film, který dokáže být i velmi jemný... ()
"Lidské duše coby chrti, na závodní dráze smrti." Očekával jsem větší zapojení madam zubaté, zlověstnější pípání přístrojů (btw, na JIP i ARO jsem letos strávil pár týdnů) a vnitřně víc konzistentní film. Začalo to dobře, jako drsné, civilně natočené drama o ruletě života a o (z pochopitelných důvodů) okoralých duších přepracovaných a nedoceněných zdravotních sester, lékařů a řidičů sanitek. Pak přišly zdravotní komplikace. Kameraman dostal křeč do ruky a režisérovi se zanítilo artové slepé střevo, takže okolo Gamblera s kamerou kroužili... a kroužili... a kroužili... zřejmě při pokusu o zápis do Guinessovy knihy stupidních rekordů. Tohle a další zbytečné rádoby artové sračičky mi zkazily prožívání příběhu. Což je možná i dobře, protože taková koncentrace postav záporných, vyloženě zlých, hloupých a finančně i citově negramotných by s přílišným prožívačem sekla a přivedla ho na zmiňovanou JIPku, možná i s vítězným protržením cílové pásky. Diagnóza: art toys inappropriate, nutno stabilizovat. Sázkový kurz na přežití pacienta Ignas Jonynas: [] 4:1 [] ()
Příjemně drsné drama s černým humorem a trochu klopýtavou snahou o přesah. Mimochodem vizuální styl je na vysoké úrovni a kdyby takto vypadala nová Sanitka, vůbec bych se nezlobil. Jinak zápletka je dost silná na celý film, hlavní hrdina je zajímavý a skvěle zahraný. Občas se zbytečně tlačí na pilu ve sdělování - když to film a příběh zvládnou docela dobře sami. Konec je už trochu přetažený, ale celkově ten zážitek stojí za to...75% Febio 2014 ()
příběh ,který od samého počátku graduje k neodvratitelnému konci.Syrová kamera,neutěšené příběhy postav chvílemi máte nutkání nad nimi až zvracet.Ukazují režim ve kterém je na prvním místě řeč peněz.Jak daleko jsou až schopni zajít ukazuje příběh těžce nemocného chlapce.Připoměl mi řeč jednoho našeho lékaře u nás že je účinný lék na diabetes ale že nechápe pacienty že nejsou ochotni si připlatit...Co dodat v souvislosti s tímto filmem .Mluví za vše. ()
Podobné téma jako v tomto filmu, jen ne tak dobře zpracované. ()
Klasická festivalová nuda zabalená do příběhu s rádoby přesahem, ve kterém naleznou hlubší smysl jen opravdoví fajnšmekři. ()
Jsem z tohoto filmu poněkud zmaten. Myšlenka filmu je zajímavá, byť nepravděpodobná. Řada věcí je nedotažená, film se potácí mezi rádoby poetikou evropského severu a hollywoodským akčním thrillerem. Že by byla parta záchranářů tak jednotně přistoupila na nápad sázek o smrt pacientů na JIP? Aby se to mohlo rozehrát, jednu mladou ženu Ievu z toho vyloučili a zápletkou bylo, že duchovní otec myšlenky na sázky se do téhle ženy, jejíž chlapec umíral na leukémii, zamiloval. Ženy byla bez prostředků, přesto po odhalení herny odmítla přijmout peníze na chlapcovu záchranu... Řada scén byla hysterická, přitom se vždy opakovaly stejné - rozbíjení nábytku, rozbíjení aut, rozbíjení zařízení herny... Ieva se zázračně rychle naučila plavat, že se na konci filmu tak sama vydat na moře, už byla tak daleko od břehu a přesto ji najednou vidíme, jakk vlny narážejí na břeh... Těch nedotažeností bylo ve filmu víc. ()
Artový snímek o tom, kam až může člověka zavést touha po hraní a sázení. O to víc je to horší, když takový člověk pracuje na záchranné službě a vymyslí sázky na přivezené pacienty. Přežijí nebo ne? Zaplete ještě do toho mafii, vyrobí webové stránky a mašinérie sázek na smrti může začít. Mezilidské vztahy dostávají zabrat a touha po výhře je neutuchající. Dynamická kamera podpořená dynamickou hudbou vytváří ponurý až úděsný zážitek. Příběh poukazuje na problém gamblerství. Názorný příklad toho, kam až tohle všecko může dojít. Což o to, napsáné a natočené je to dobře, ale přeci jen mi tu něco chybí. Buď větší dramatičnost a nebo větší citové výjevy. Takhle to je takové, jak se říká, slané nemastné. Za pozornost však tento zajímavý filmový počin stojí. Až nás někdy přiveze do nemocnice záchranka, můžeme zapřemýšlet, jestli si na nás také náhodou nevsadili. ()
Pohlcující drama s hudbou pronikavou tak, že se vám zaryje pod kůži a ještě pěknou chvíli po projekci vás nepustí. Tématicky na hraně, pro některé i přes ní, ale možná právě proto poutající divákovu pozornost. Lotyšskolitevský zářez na výbornou. @febiofest2014 ()
Nápad geniální.Z prostředí zachránky si hodíš jedničku na frajera co má raka jestli ztuhne do týdne nebo ne.Tady se kříž(remíza) nedává:) Doopravdy zvláštní filmek,který se kristalizuje.Malinko času a jste tam.Neřekl bych,že zrovna famózní hudební doprovod,jelikož jsem tu slyšel tak dva hudební motivy.Za to kamera občas vykouzlí super záběr a to je asi ten poslední,ale občas fakt super.Jak jsem psal ze začátku.Nápad je to fakt super a zpracování také,jen se to zbytečně dramatizuje a vyhrocuje.Láska jako symbol štěstí zde zrovna nehraje,Vincentas si nabrkne zrovna ženskou,která tomu zrovna neholduje a zde všechno začíná.Má syna,který trpí nemocí a jediné co není jsou peníze.Zde je hodně otazníků,proč nehraje taky,když prachy nejsou a na nájem taky ne.Zde jsem se malinko ztrácel v postavě Leva co vlastně vůbec chce.Snímek by si spíš zasloužil název Hráči.O tom kde schovat peníze je si myslím tohle epická schovka za všechny prachy a opět se budete ptát proč tam.To jak skončí film je sice otočka zdařilá,ale ty otazníčky tam jsou.85% ()
Související novinky
Severský filmový podzim zahájí Muž jménem Ove
Severský filmový klub přináší tradiční přehlídku severské filmové kinematografie již po sedmé. Uvedeny budou filmové novinky, méně známe snímky staršího data výroby a na přání diváků i vybrané tituly… (více)
Revoluční snímek, který se především formálně pohybuje na hranici etiky: dynamika kamery, její pohybová intimita či odstupování, ostření či rozmývání, rytmizace, syntaktický střih, choreografie postav i celých scén, významové zpomalování, plastická zvuková stopa - vlny soundrackové hudby, střídané v tichu se rozléhajícími zvukovými efekty, zesilování či tišení, zvuková selekce - a přitom se nejedná o na pohled konstruovanou realitu, maniakální budování, aranžování, jak to známe třeba z Kaurismäkiho - naopak, obsah je civilní, původní, dokonce až navýsost obyčejný, veskrze "lidský materiál", jako ostatně i celá malá lidská ponižující zápletka, všechno je ovšem bohatě, podmanivě postprodukované - rafinovaně a po svém, takže způsob zpracování náběrů se nesnaží přesně imitovat individuální vnímání "člověka v situaci", co s "realitou" dělá filmující hlava někoho, kdo je pod tlakem, v tísni, zmítaný emocemi..., jak specificky soustředěně stříhá, vybírá, zpomaluje, přejíždí, jak plasticky mění obraz a zvuk, hučení v uších, zatmívání etc., ale o to rafinovaněji k tomu poukazuje. Čisté vstupy nejsou, každý nějak zpracováváme materiál, zpracováváme se, tvoříme dílo. a dost možná ani neexistuje nic jiného než způsob zpracování, smysl je v přístupu. *** "Přístup" je klíčové slovo pro tento film, v nejširším možném chápání toho slova. *** Film nemá "sociální přesah", jak se píše v anotaci, žádné sdělení či poselství tady nepřesahuje film, nečouhá z něj žádné sociálně kritické kopí, naopak - film daleko přesahuje běžnou realitu, vrací se k ní obloukem z individuáního tripu vědomí, sebou ji augmentuje (čímž se zároveň teprve legitimizuje, vykazuje pozitivní existenci), a vytváří k ní originální přístup, aby ji znovu a po svém uchopil, jako to musí udělat každý, kdo chce proniknout k podstatě. Film je vypálenou stopou po průniku k vědomí o bytí v těch nejbanánějších, nejtristnějších, nejubožejších podmínkách, jaké společnost člověku může vnějškově vnutit k životu (ekonomické a sociální tlaky jsou tu teprve prostředím, s nímž je možné nějak nakládat, aby se člověk dobral sebe, popově komerční hazard s umíráním je sakrastická a legitimní cesta pro hlavního hrdinu ven, a zotročené panoptikum pracovního kolektivu, v němž udidla a bandáže názorů, morálky a předsudků podkopávají všem ostatním odvahu být sebou, čelit, prodrat se k sobě, nedejbože i k sobě navzájem, představují pro něj nemožnost spojenectví na takové cestě, nemožnost spoluhráče...) - a sžíravě kritický komentář k těmto podmínkám podává snímek jedině zevnitř, v důrazném rozhodnutí hlavní postavy o tom, jak je v těchto "lidských" podmínkách jedině smysluplně možné naložit se svým životem. *** Hrdina se v závěru nerozhoduje ke smrti proto, že by se domníval, že jeho život nemá větší cenu než ty, které svou smrtí přes jejich tvrdohlavost (naivitu, zastřené vědomí, zbabělost, malichernost, hloupost a strach) tím "zachrání", "vykoupí", ale právě naopak: ironicky se směje, vědom si toho, že není možné s nikým dalším se opravdu spojit v nahém, odvážném, tvůrčím bytí (ten moment, kdy se děj zastaví a on a ona stojí proti sobě, a všechno se doslova točí kolem nich, a pak mu ona pod rouškou morálky hodí obálku k nohám a odejde a s ní zmizí i jediný možný důvod chtít cokoli fyzicky realizovat), hrát si a vyšroubovávat se ke smyslu stále širšímu a vznešenějšímu, uděluje svému životu pointu, korunuje dílo - ukončuje ho ve chvíli, kdy je to dramaticky nejlogičtější, vnitřně esteticky uspokojivé. Tohle jeho rozhodnutí je svrchovaný, lakonický komentář k realitě, jakou si lidé dnes navzájem netečně ponechávají k "životu". *** () (méně) (více)