Korczak
Korczak
Korczak
Režie:
Andrzej WajdaScénář:
Agnieszka HollandKamera:
Robby MüllerHudba:
Wojciech KilarHrají:
Wojciech Pszoniak, Ewa Dałkowska, Teresa Budzisz-Krzyżanowska, Marzena Trybała, Piotr Kozłowski, Zbigniew Zamachowski, Jan Peszek, Aleksander Bardini (více)Obsahy(1)
Životný príbeh lekára a pedagóga Janusza Korczaka, ktorý zasvätil svoj život deťom z detského domova. I v ťažkých vojnových pomeroch zostal verný svojmu poslaniu a staral sa o siroty židovského pôvodu vo Varšavskom gete. Pokúša sa izolovať deti od každodennej hrôzy, no súčasne ich psychicky pripravuje na blížiacu sa smrť. Napriek možnosti osobnej záchrany sa do poslednej chvíli snaží uľahčiť život svojim chránencom. V auguste 1942 bol odvezený a zavraždený spolu s deťmi v koncentračnom tábore v Treblinke. Kameramanom bol spolupracovník Wendersa a Jarmuscha Robby Müller. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (26)
Film v režii Andrzeje Wajdy s působivým scénářem Agniezsky Holland. Úžasný výkon Wojciecha Pszoniaka v roli rebelujícího lékaře. Všem, které film oslovil doporučiuji i dokument: http://www.csfd.cz/film/292108-nedokonceny-film/ ()
Uvedomujem si, že ide o film slávneho režiséra i scenáristky, o významnom človeku, humanistovi, ktorý bez ohľadu na svoj osud venuje všetku svoju energiu ochrane a záchrane detí zo židovského sirotčinca. Rovnako si uvedomujem, že Pianista, Schindlerov zoznam a niekoľko ďalších filmov bolo nakrútených s väčším ohľadom na diváka, čo samozrejme nemusí znamenať, že boli pravdivejšie a filmársky kvalitnejšie. Ja som však už z filmov z druhej svetovej vojny unavený. Nachádzam v nich máločo nové, niečo, čo by som už v tej, či onej podobe predtým nevidel, prípadne o tom nečítal. Wajdov film si zapamätám najmä preto, že bol veľmi dobre filmársky zvládnutý a hlavná postava si za svoj humanizmus a neskutočnú ľudskosť zaslúži môj obdiv. ()
Zdrcující , to je první, co mě napadne, když chci nějak definovat tenhle film, který už si zřejmě nikdy znovu nepustím. Nikoliv pro jeho kvality, ty jsou naprosto výjimečné. A to od těch formálních, kdy máte pocit, že sledujete dokumentární záznam oněch událostí až k obsahu, kde se před vámi rozehraje bipolární příběh o podstatě člověka. Na jedné straně stojí temnota v podobě naprosto bezskrupulózních nacistů a na té druhé doktor Korczak a jeho nejbližší, kteří jsou schopni pro lásku k bližnímu obětovat vše, i svůj život. A mezi těmito póly se pohybují všichni ostatní. Beznaděj se tu pak odkrývá postupně a nenápadně, a o to je účinek působivější než kdyby jej tvůrci na vás chrlili po kýblech. Sbírání mrtvých, zastřelený tramvaják, muž vykřikující pravdu v ghettu o plynových komorách a mnoho dalších (nespočetně mnoho) podobných střepů, které se vám postupně zařezávají do kůže, aby vás na konci Wajda spořádaným pochodem dětí naprosto sešrotoval. Osobnost doktora Korczaka byla až krásně neuvěřitelná a pokud se tací lidé rodí, možná máme pořád naději. Film, který bolí, opravdu a fyzicky. Ale je to třeba, nikdy bychom na tohle neměli zapomenout. ()
,,Musíte prežiť! Musíte, je to vaša povinnosť." Väčšina divákov s aspoň základnými znalosťami okolo histórie 20.storočia bude vopred tušiť negatívny koniec, napriek tomu ma film v celom rade momentoch veľmi prekvapil. Vyzdvihnúť zaslúži určite osobnosť doktora a pedagóga Janusza Korczaka, ktorá ešte viac posilňuje tematicky silnú záležitosť zo života židov v období 2. svetovej války v Poľsku. Na prvý pohľad snílko, ktorý verí ešte uprostred rozbehnutých transportov verí, že ,,Poliak nikdy nebude prenasledovať svojho brata len preto, že je Žid", vo vnútri človeka vo vážnom ohrození, ktorý napriek vážnej situácii nestačí svoje okolie prekvapovať svojim správaním a silným sebavedomím. Až takmer rebelsky odmieta akékoľvek kompromisy a podvrhy s cieľom oklamať zákon, pošpiniť svoje svedomie vo svete, kde ,,existujú ľudské i božie zákony" a opustiť vychovávané deti. Silný dojem od začiatku vo mne vyvolal ale tiež samotný vzťah medzi dr. Korczakom a židovskými deťmi z detského domova a neskôr veľmi netradičné výchovné metódy ako napr. riešenie drobných malérov (krádež čokolády) prostredníctvom súdnych procesov v celom detskom obsadenstve. Z pôsobivých scén by som vypichol dialóg Korczaka s vyšetrovaným chlapcom: ,,Kedysi som chcel zmeniť svet. Napríklad zrušiť peniaze, takže už by neboli chudobní ľudia." / ,,Ale to nie je možné." / ,,Ty už to vieš teraz, ale ja som to ešte vtedy netušil. Neskôr som pochopil, že tak radikálne se svet nemôže zmeniť." ... a samozrejme snovo poetický záber, ktorými malinko pripomenul oscarový Obchod na korze. (95%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) ()
Dúfam, že nebudem pôsobiť akýmsi samoľúbym dojmom, keď tu prehlásim : „Poľsky režisér Andrzej Wajda je ojedinelý svojho druhu, konkrétne ho považujem za najlepšieho poľského režiséra všetkých čias” . Dostal som sa k filmu s témou - HOLOCAUST, ktorý je opäť - veľmi málo poznaný, ohodnotený a okomentovaný. Ah tá naša nevedomosť, nezáujem a lajdáckosť !!! Bol som vo varšavskom ghette, s dvesto deckami - SIROTAMI ( samozrejme, že celkový počet detí by sa dal napočítať v desiatkoch tisíc... ), a k tomu JEDEN obetavý DOKTOR KORCZAK, a je mi jasné, že som doteraz nikdy v živote nevidel takýto „exkluzívny pohľad” za múry , kde sa TIESNILO zhruba pol milióna Židov, ktorí boli v neustálom pomykove. I napriek týmto všetkým negatívnym záležitostiam, ktoré sa tu odohrávali, jestvovali tzv. jedinci s „chladnými hlavami” , čo si udržiavali “pozitívne myslenie” , ak to tak vôbec môžem pomenovať ? Janusz Korczak, vlastným menom Henryk Goldszmit, je reálne jestvujúca postava, o ktorej geniálny režisér Wajda nakrútil naprosto strhujúci, sugestívny a surový FILM - POCTU. Pochválim brilantnú kameru Robbyho Müllera, ktorá ak by bola farebná, tak by sa nikdy nevytvoril takýto intenzívny, depresívny pocit absolútnej beznádeje. Scenár Agnieszky Holland je nemilosrdný a neľútostný. Najväčší TRIUMF je excelentné obsadenie Wojciecha Pszoniaka, ktorý je na NEROZOZNANIE od skutočného Korczaka. Skvostný film, popri ktorom je „slávny” SCHINDLER, teda film Stevena Spielberga z roku 1993 - Schindlerov zoznam, iba chudobný príbuzný, obidva síce majú vynikajúce čiernobiele kamery, ale narozdiel od Stevena Spielberga ide Wajda na vec oveľa, ale oveľa efektívnejšie, účinnejšie, bravúrnejšie a cetera. Majstrovský film ! ()
Silný životný príbeh lekára Korczaka, ktorý sa staral o židovské deti počas pogromov v Poľsku. Bez príkras, teatrálnosti, skromne. Vykreslenie varšavského ghetha bolo veľmi realistické. ()
Nesmírně zajímavá a hluboce lidská postava doktora Korczaka je tím, co ten film táhne. Samozřejmě i díky Wojciechovi Pszoniakovi v hlavní roli. Je těžký si představit tu marnost, se kterou se musel potýkat. A stejně mu to dávalo všechno smysl, i když se sám nejspíš díky svým kontaktům mohl zachránit. ()
Doktor Korczak zasvětil celý svůj život dětem, pediatrii, pedagogice, publicistice.. O varšavský sirotčinec se s upřímným a optimistickým nasazením staral třicet let, chápu, že ho nemohl opustit, ani své svěřence.. Snímek vnímám jako poctu, vyjádření úcty, poklonu.. „Kde je vaše důstojnost? Nemám důstojnost, mám 200 dětí..“ ()
Rok 1936. Dr. Janusz Korczak (vlastným menom Henryk Goldszmit ) má v rozhlase svoju reláciu a chcel by ju rozšíriť na priame vysielanie s deťmi. Nepochodil a ako Židovi bola táto relácia zrušená. Sklamaný sa úplne oddá práci v prospech židovského sirotinca v priestoroch svojho domu, neskôr bol prinútený sirotinec presťahovať do geta. 5. augusta roku 1942 gestapo obsadili sirotinec, zhromaždili 196 deti a 12 zamestnancov. Deti boli oblečení do svojich najlepších šiat, a každý niesol modrú školskú tašku a obľúbenú knihu alebo hračku. Janusz Korczak pochodoval v čele a držal deti za ruky, odmietol všetky ponuky o svoju záchranu. Prepravili ich do koncentračného tábora Treblinka, kde ich v septembri 1942 povraždili nacisti v plynovej komore. ()
Krásný film o statečném starém lékaři, který pečuje o židovský sirotčinec. Od svých posluchačů a známých, kteří mají v ghettu i mezi Němci významná postavení, dostane mnoho šancí na svou záchranu. Všechny ale odmítne, protože chce být po boku svých dětí i ve chvílích nejtěžších. ()
"The Nazis are ruthless, but surely they will spare the children." Přehlížený film, dle mého lepší než tématicky podobné snímky, včetně Schindlerova seznamu. Wojciech Pszoniak v hlavní roli je k nerozeznání od skutečného Korczaka a řekla bych, že nejen vzhledově. I když víte, jak to celé dopadne, až do samotného závěru nemáte moc příležitostí se dojmout, celé to na vás dolehne až následně. Scénář: Agnieszka Holland ()
Velice solidní film o Holocaustu, který skutečně neprávem zapadl. V tomto případě se spojily dvě silné osobnosti - režisérský matador Andrzej Wajda a výborná vypravěčka silných příběhů Agnieszka Holland. Toto spojení nemohlo dopadnout špatně. Nabízí se srovnání s filmem K. Kachyni Poslední motýl, jenž vznikal téměř současně a rovněž se zabýval tématem holocaust/ghetto a děti. Zatímco Kachyňa se vydal osobitější cestou sugestivního vyprávění, přičemž se nevyhnul se jisté efektnosti a emoční přímočarosti, Wajda je nenápadnější a syrovější - drží se fakt, klade důraz na každodennost a přitom pomalu graduje příběh, čímž vytváří přirozenou a silnou emoci, jež přichází až v samotném závěru. Navíc, tak jak již bylo v Polsku zvykem, se snaží problematizovat minulost, nahlížet ji morálně nejednoznačně a komplexně - v tomto je hlavní deviza snímku. I když tedy jde o pomník velikého člověka, jenž ze všech situací vychází s čistým štítem (a snad tomu tak opravdu bylo), polský národ samotný přichází trochu zkrátka - je nahlédnut se zdravou dávkou skepse a kriticky. Právě tato cesta skutečně vede k tomu, že nevznikla nová obdoba socrealistických biografií, ale snímek, v němž neochvějné hrdinství člověka nevyznívá nepřirozeně či jako umělá ideologie. Wajda historické filmy skutečně umí, jak dokázal i Katyní, jež vznikla ještě řadu let po Korczakovi - žádný chladný akademismus, žádná přehnaná pietnost, prostě dobře vyvážené filmy, nutící k přemýšlení beze strachu z možných střetů zájmů. ()
Vedle tohoto filmu vypadá i Schindlerův seznam jako trochu na efekt vypočítaná a laciná podívaná. ()
S tímhle filmem jsem váhal, i přes Wajdovo dosavadní špičkové renomé. Natočit něco o Januszi Korczakovi, aby to nebyl příliš dokument, příliš naivní a příliš mýtizující, to rozhodně není jen tak. Když jsem nedávno viděl izraelský dokument z Waršavského ghetta "Nedokončený film", nemohl jsem už jinak. Wajda (nejspíš s Agnieszkou Hollandovou) se rozhodl pro vysoké tempo, jak se říká: od startu až do cíle. A cíl byl také to, čeho jsem se obával... a tak bych rád viděl film o tom, jak tato varianta "neukončeného konce" vznikla, kdo ji vymyslel a kdo ji prosadil... ()
ocenenia : MFF Cannes 1990 - nesúťažný výber ()
Korczak je romantizovanou legendou o lidskosti uprostřed nejděsivější hrůzy moderních lidských dějin. Andrzej Wajda zkomponoval lidskost bez neúnosného dojení slz, poezie je dílem neutuchajícího tepu lidského srdce v obrazech kameramana Robbyho Müllera. Jistě, lze sice vznést námitky proti kanonizaci hrdiny, avšak jednak osoba Henryka Goldszmita alias Janusze Korczaka (velmi dobrý Wojciech Pszoniak) zřejmě jinou možnost ani nedává, a jednak Wajdovi slouží ke cti, že nezneužívá dané situace k citovému vydírání (závěr filmu je toho nejlepším důkazem). Pozoruhodné v konfrontaci judaismu s krutostí lidských dějin je náboženské zhodnocení dějin židovskou vírou sahající do šestého století před naším letopočtem, tedy význam dějin jako epifanie Boha, což znamená, že nepříznivé dějinné události nabyly náboženského významu a přeměnily se v negativní teofanii, v Jahveho hněv. Je to snad až krutý sadomasochismus, na jedné straně sice vedl k pevnému sepjetí židovského národa, na druhé straně se však židovský národ stal častým cílem frustrací ostatních národů. Sám Korczak usiloval o zbourání vzájemných přehrad a zároveň podporoval sionistické ideje. Ovšem jeho nejvýznamnější počiny byly v oblasti výchovy a péče o děti, v tom má Wajdova filmová romantizující legenda jasno. K nejvýznamnějším postavám patří též Korczakova nejbližší spolupracovnice a pedagožka Stefania Wilczyńska neboli Stefa (pozoruhodná Ewa Dałkowska), z první dětské lásky ve špatné době zmatený Korczakův dlouholetý svěřenec Józek (Michał Staszczak), z nepřízně osudu divočejší novější přírustek Korczakova sirotčince Szloma (Wojciech Klata), v nepříznivé době bezstarostnější Józkova láska Ewa (Agnieszka Krukówna), či v bídě zla ghetta velmi přizpůsobivý Korczakův ochránce Ichak Szulc (zajímavý Zbigniew Zamachowski). Z dalších rolí: učitelka a Korczakova přítelkyně se svou touhou pomoci Maryna Falska (Teresa Budzisz-Krzyżanowska), svědomití vychovatelé Korczakova sirotčince Esterka (Marzena Trybała) a Heniek (Piotr Kozłowski), z těch mohutných zástupů příbuzných vystrašený bohatý žid Max Bauer (Jan Peszek), ze své role předsedy židovské rady varšavského ghetta smutný Adam Czerniaków (Aleksander Bardini), nebo z propouštění oblíbeného moderátora nervózní ředitel Polského rozhlasu (Andrzej Kopiczyński). Korczak: toť demokratizace dětské výchovy a vzájemného respektu ve funkčním modelu, podmanivá poezie lidských tužeb a především city nevydírající romantizovaná legenda. Zajímavý filmový zážitek. ()
Wajda si umi najit silne a zajimave namety pro sve filmy. Jeho rezie je vyborna. Pszoniak v roli Korczaka mozna trochu prehrava, ale svou postavu zahral temer nezapomenutelne. ()
Pámbu ví, proč tenhle film u nás vůbec neběží. ()
„Nemám důstojnost, mám 200 dětí… Jak bych mohl v hodině neštěstí opustit 200 dětí?“ Hodně působivý příběh polského židovského doktora, autora literatury pro děti, pediatra, pedagoga a publicisty Janusza Korczaka. Těžko věřit, kde se v daných těžkých, téměř bezvýchodných podmínkách, našlo v dotyčném starém, nemocném muži tolik vnitřní síly a tolik víry v dobro mezi lidmi a v lepší svět. Jeho odhodlání být až do krajnosti se „svými“ dětmi je bezpochyby hodno té největší úcty a obdivu. Obdiv si zaslouží i Andrzej Wajda, kterému se tento skvělý Korczakův charakter podařilo vykreslit tak, že divák mnohdy ani nedýchá. Zaujaly mě jistě i scény z každodenního života dětských sirotků včetně té při nácviku dětského divadla, kterým chce Koczak pomoci dětem, aby si „zvykly na smrt a přijaly ji jako něco laskavého.“ Ale nejvíc mě mrazilo, když dotyčný pronášel své různé humanistické myšlenky, včetně asi té nejznámější: "Nemohu Vám dát Boha, tohoto musíte hledat sami, ve vlastní duši. Nemohu Vám dát vlast, protože tu musíte najít sami vlastní prací Vašich srdcí a myšlenek. Nemohu Vám dát lásku, nebo není lásky bez odpuštění. A je to dřina, které se každý musí ujmout sám. Co Vám mohu dát? Touhu po lepším životě. A možná ta touha vás dovede k Bohu, lásce a vlasti." ()
Úžasný, černobílý příběh o úžasném muži, který svůj život zasvětil záchraně židovských sirotků v napadeném Polsku. Život tohoto muže byl vážně impozantní a přitom tak smutný, a jeho sebeobětování zůstat s dětmi i na jejich poslední cestě, tomu říkám charakter až za hrob! Poslední záběry jsem si vysvětlil jako pokus o zmírnění hrůzy "konečného řešení". ()