Korczak

Uvedomujem si, že ide o film slávneho režiséra i scenáristky, o významnom človeku, humanistovi, ktorý bez ohľadu na svoj osud venuje všetku svoju energiu ochrane a záchrane detí zo židovského sirotčinca. Rovnako si uvedomujem, že Pianista, Schindlerov zoznam a niekoľko ďalších filmov bolo nakrútených s väčším ohľadom na diváka, čo samozrejme nemusí znamenať, že boli pravdivejšie a filmársky kvalitnejšie. Ja som však už z filmov z druhej svetovej vojny unavený. Nachádzam v nich máločo nové, niečo, čo by som už v tej, či onej podobe predtým nevidel, prípadne o tom nečítal. Wajdov film si zapamätám najmä preto, že bol veľmi dobre filmársky zvládnutý a hlavná postava si za svoj humanizmus a neskutočnú ľudskosť zaslúži môj obdiv. (23.09.2023)

Nesmírně zajímavá a hluboce lidská postava doktora Korczaka je tím, co ten film táhne. Samozřejmě i díky Wojciechovi Pszoniakovi v hlavní roli. Je těžký si představit tu marnost, se kterou se musel potýkat. A stejně mu to dávalo všechno smysl, i když se sám nejspíš díky svým kontaktům mohl zachránit. (08.02.2020)

Zdrcující , to je první, co mě napadne, když chci nějak definovat tenhle film, který už si zřejmě nikdy znovu nepustím. Nikoliv pro jeho kvality, ty jsou naprosto výjimečné. A to od těch formálních, kdy máte pocit, že sledujete dokumentární záznam oněch událostí až k obsahu, kde se před vámi rozehraje bipolární příběh o podstatě člověka. Na jedné straně stojí temnota v podobě naprosto bezskrupulózních nacistů a na té druhé doktor Korczak a jeho nejbližší, kteří jsou schopni pro lásku k bližnímu obětovat vše, i svůj život. A mezi těmito póly se pohybují všichni ostatní.  Beznaděj se tu pak odkrývá postupně a nenápadně,  a o to je účinek působivější než kdyby jej tvůrci na vás chrlili po kýblech.  Sbírání mrtvých, zastřelený tramvaják, muž vykřikující pravdu v ghettu o plynových komorách a mnoho dalších (nespočetně mnoho) podobných střepů, které se vám postupně zařezávají do kůže, aby vás na konci Wajda  spořádaným pochodem dětí naprosto sešrotoval.  Osobnost doktora Korczaka byla až krásně neuvěřitelná a pokud se tací lidé rodí, možná máme pořád naději.  Film, který bolí, opravdu a fyzicky. Ale je to třeba, nikdy bychom na tohle neměli zapomenout. (24.07.2023)

Velice solidní film o Holocaustu, který skutečně neprávem zapadl. V tomto případě se spojily dvě silné osobnosti - režisérský matador Andrzej Wajda a výborná vypravěčka silných příběhů Agnieszka Holland. Toto spojení nemohlo dopadnout špatně. Nabízí se srovnání s filmem K. Kachyni Poslední motýl, jenž vznikal téměř současně a rovněž se zabýval tématem holocaust/ghetto a děti. Zatímco Kachyňa se vydal osobitější cestou sugestivního vyprávění, přičemž se nevyhnul se jisté efektnosti a emoční přímočarosti, Wajda je nenápadnější a syrovější - drží se fakt, klade důraz na každodennost a přitom pomalu graduje příběh, čímž vytváří přirozenou a silnou emoci, jež přichází až v samotném závěru. Navíc, tak jak již bylo v Polsku zvykem, se snaží problematizovat minulost, nahlížet ji morálně nejednoznačně a komplexně - v tomto je hlavní deviza snímku. I když tedy jde o pomník velikého člověka, jenž ze všech situací vychází s čistým štítem (a snad tomu tak opravdu bylo), polský národ samotný přichází trochu zkrátka - je nahlédnut se zdravou dávkou skepse a kriticky. Právě tato cesta skutečně vede k tomu, že nevznikla nová obdoba socrealistických biografií, ale snímek, v němž neochvějné hrdinství člověka nevyznívá nepřirozeně či jako umělá ideologie. Wajda historické filmy skutečně umí, jak dokázal i Katyní, jež vznikla ještě řadu let po Korczakovi - žádný chladný akademismus, žádná přehnaná pietnost, prostě dobře vyvážené filmy, nutící k přemýšlení beze strachu z možných střetů zájmů. (19.10.2012)

Rok 1936. Dr. Janusz Korczak (vlastným menom Henryk Goldszmit ) má v rozhlase svoju reláciu a chcel by ju rozšíriť na priame vysielanie s deťmi. Nepochodil a ako Židovi bola táto relácia zrušená. Sklamaný sa úplne oddá práci v prospech židovského sirotinca v priestoroch svojho domu, neskôr bol prinútený sirotinec presťahovať do geta. 5. augusta roku 1942 gestapo obsadili sirotinec, zhromaždili 196 deti a 12 zamestnancov. Deti boli oblečení do svojich najlepších šiat, a každý niesol modrú školskú tašku a obľúbenú knihu alebo hračku. Janusz Korczak pochodoval v čele a držal deti za ruky, odmietol všetky ponuky o svoju záchranu. Prepravili ich do koncentračného tábora Treblinka, kde ich v septembri 1942 povraždili nacisti v plynovej komore. (20.07.2015)