Reklama

Reklama

Popely

Drama
Polsko, 1965, 226 min

Režie:

Andrzej Wajda

Předloha:

Stefan Żeromski (kniha)

Kamera:

Jerzy Lipman

Hrají:

Daniel Olbrychski, Bogusław Kierc, Piotr Wysocki, Beata Tyszkiewicz, Pola Raksa, Władysław Hańcza, Jan Świderski, Jan Koecher, Zbigniew Sawan, (více)
(další profese)

Polsko na přelomu 18. a 19. století. Vášnivý, tragický obraz polského osudu v rozhodujícím období, kdy se v atmosféře poraženého národa, rozděleného mezi tři vítězné mocnosti, formovala nová polská společnost. Hlavní hrdinové tady zastupují její tři různé části: aristokracii rodovou i duchovní, ozbrojený boj po boku Napoleona i idealistický odboj v emigraci. (NFA)

(více)

Recenze (10)

Anderton 

všechny recenze uživatele

Prežiť štvorhodinový, mohutný Wajdov epos na jeden záťah by som prirovnal k "prežitiu" Viscontiho Ľudovíta Bavorského, len s tým rozdielom, že som film pozeral oddelene po častiach deň po sebe. A toto rozdelenie má svoje opodstatnenie. Prvá časť je príbehom na pozadí vojny, pričom tá druhá je film vojnový do morku kostí. Vojna je v podstate pre ich aktívnych účastníkov niečo podobné, ako hostina. Na hostine jete, pretože sa to patrí, vo vojne zabíjate, pretože máte pocit, že musíte a že je to vaša povinnosť, inak by ste tam predsa neboli. Wajda je v tomto smere nesmierne krutý a kritický a bojové scény sa vyznačujú až extrémne mechanickým zabíjaním. Vrcholom je potom dlhá sekvencia v kláštore, po ktorej budete voči Napoleonovi, i keď ten je tu iba epizodická figúrka, pociťovať nič iba hnus. On to totiž celé začal. I keď všetci umierajú, podstatné je, že on musí žiť! ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Když uslyším Andrej Wajda, hned se mi vybaví Poláci, historie a nezaměnitelný rukopis. Wajda se zaměřuje až na nepatrné výjimky na historické mezníky v životě Poláků. Většinou jde o velkoryse pojaté snímky kde nešetří ani herci ani stopáží. Zde byl patrný nižší rozpočet, ale podařila se atmosféra napoleonské biitevní vřavy. ()

Reklama

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Román Stefana Žeromského je pro čtenáře, kteří chtějí zůstat o běžného pohledu na polskou historickou problematiku, je značně rozsáhlý, a takový je i Wajdův film. Zvláště pak druhý díl, který převážně líčí francouzskou anabázi do  Španělska. Přitom možná se stačí podívat na jediný obrázek Francisca de Goyi z cyklu Los desastres de la guerra, abychom dostali stejnou představu o hrůzách, které tuto dobyvačnou válku provázely. Sám se zde řadím mezi čtenáře a diváky, kteří považují film za "předimenzovaný" (viz jedna z recenzí). ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Popely jsou filmovým eposem a olbřímy malířských pláten o rozpolcené a rozporuplné polské národní duši v nánosech tufu slávy a bídy jejich historických chvilek. Andrzej Wajda vznešeně, bez národního sentimentu převedl do filmové podoby stejnojmenný román od polského spisovatele Stefana Żeromskiho z roku 1902, stíhaného carskou cenzurou. Podmaňující jsou plátna kameramana Jerzyho Lipmana, v jejich uspořádání s místem, časem, akcí a poezií. Obrazy by nebyly úplné bez scénografie prostředí přelomu 18. a 19. století od Anatola Radzinowicze, ani bez navrženého reje kostýmů Ewy Starowieyské a Jerzyho Szeskia. Polsko ve své historii stálo na cestě mocenských ambicí Švédů, Germánů, Rusů i Rakouského mocnářství, byť za tím byla i jejich vlastní politická ctižádost. Frustrace ze ztráty národního státu se potom nutně promítla i v dějinných událostech. Napoleon byl vynikajícím stratégem, aristokracii dokázal nabídnout mámení polského obrození a polským nevolníkům zbavení se jha pánů, vytvořil iluze toužebným žádostem, kázal bodákem a dělovou koulí, přičemž vždy sledoval pouze vlastní neskromné mocenské choutky. Další věcí jsou nelichotivé polské účasti v bojích. Ale nezapomíná se ani na poezii, antickou tragédii lásky, kratochvíle urozených a kontrasty okamžiků. Hrdinství není na pořadu dne, idealismus se třese v rozporuplnosti smysluplnosti štítů získaných cílů, vlastní boj je zbaven romantického nánosu slávy a stává se jatkami lidské existence. Hrdinou filmového eposu je Rafał Olbromski (pozoruhodný Daniel Olbrychski), lehkomyslný mladík z prostředí nižší venkovské šlechty. Život je hrou a rozkoší s krutým vystřízlivěním, kdy se potom smysluplnost hledá naivně na bitevním poli. Druhým hrdinou je Krzysztof Cedro (zajímavý Bogusław Kierc), Rafalův bývalý spolužák a dobromyslný hrabě s idealistickou představou. Struktura boje i s jeho nelidskými dopady jsou náročným křtem. Důležitou postavou je Jan Ginatult (dobrý Piotr Wysocki), dobře postavený aristokrat, již vystřízlivělý z ideálu bojem, a přesto stále jich plný. K nejvýraznějším ženským postavám patří Rafalova láska Helena (křehká Pola Raksa), a Janova povýšená sestra Elzbieta (zajímavá Beata Tyszkiewicz). Z dalších rolí: Rafalův otec, hrdější venkovský šlechtic (Władysław Hańcza), polský velmistr svobodných zednářů, Janův přítel i Helenin manžel, generál de With (Jan Koecher), ze španělských bojů rozervaný kapitán Wyganowski (Jan Nowicki), slavný Polák, generál Michał Sokolnicki (Jan Świderski), Rafalův starší idealistický bratr Piotr (Józef Duriasz), věrný Piotrův a poté i Rafalův služebník Michcik (Zbigniew Józefowicz), bezstarostný Krzysztofův otec (Zbigniew Sawan), rozmilá Kryzstofova sestra (Anna Narowska), nebo sám Napoleon Bonaparte (Janusz Zakrzeński). Popely: jak Rusové mají Vojnu a Mír, tak Poláci zase své Popely. Sympatická je ona deromantizace hrdinství a polského patosu z historie. Je to pozoruhodný filmový zážitek. ()

curunir 

všechny recenze uživatele

,,NATO JE VOJNA, ABY KAŽDÝ MAL MOŽNOSŤ VRAŽDIŤ, KOĽKO MU DUŠA ZAPRAHNE." __ Štvorhodinová epopeja vedená svojráznym Wajdovým režisérskym prístupom, scenáristicky patetická, zároveň charakterovo odlišná od iných historických veľkofilmov nakrúcaných v Poľsku v danom období určite neuspokojí každého. Dĺžku je prirodzene poznať a preto je pre diváka rozdelenie na dva diely žiadanou nutnosťou (pozrieť si film na jeden záťah by som dokázal iba za peniaze :-)). Samozrejme tiež vyvstáva otázka, či všetko vo filme obsiahnuté je nevyhnutné pre jeho plastické vyrozprávanie a či by sa prestrihaním najmä prvej časti, ktorá by celok skrátila na tri hodiny, nedosiahol rovnaký - možno aj lepší - výsledok. Wajda umne točí veľké celky s desiatkami komparzistov a kamera sa behom jedného záberu posunie aj o desiatky metrov. Počas vojnového ťaženia v druhej polovici filmu sa však snaží aj o zvláštne umelecké podanie, ktoré môže vyvolať otázku: ,,Čo tým chcel básnik povedať? / Načo to sem umiestnil?" Takéto počínanie je badateľné počas dobýjania Zaragozy (kedy postava Rafaela záhadne zmizne na celé minúty z príbehu), prípadne v sekvenciách ústupu (roztratenej) armády. Herecké nadanie mladého Olbrychského však nie je márne a už v začiatkoch kariéry presvedčivo preukázal, že patrí medzi najnadanejších poľských hercov. Po veľmi optimistickej predposlednej scéne ma rozčaroval následný nesmierne tragický záver. (54. hodnotenie, 5. komentár k filmu) ()

Galerie (20)

Zajímavosti (1)

  • Za najväčšie chyby, ktorých sa pri adaptácií dopustil, považuje režisér voľbu čiernobieleho materiálu a širokouhlého anamorfického formátu. (Johnny.ARN)

Reklama

Reklama