VOD (1)
Obsahy(1)
Osamělá žena rozešle 1 212 dopisů neznámým lidem. Odpoví jí jenom jeden adresát, zato se ale do sebe zamilují. Jenže tahle pohádka má i svoji temnou kapitolu. (Netflix)
Recenze (3)
Nemůžu říct, že by mi ten film sedl po celou dobu, ale určitě měl své klady. Jakkoliv mě ta nevšední poetika na hraně bláznovství (místy hravého, jindy i psychopatického) a spolu s ní i hlavní postava se mi do cca 20ti minut omrzela, přestala bavit nebo začala býti otravnou, bylo vidět, že tvůrci se alespoň snaží o nekonvenční trpkou komedii, a že i to vyprávění mají celkem promyšlené. Dařilo se jim dost i po výtvarní stránce a byť mě ten film od chvíle narození dítěte začal občas svojí bizarností lézt na nervy, ocenil jsem, že se začala odhalovat i do té doby záhadná minulost kolem nevšední hlavní hrdinky. Dokonce jsem tu vnímal i několik náběhů k zajímavým myšlenkám – zejména pokud jde o ukázku neschopnosti komunikovat s člověkem vedle sebe jinak, než písemně (což jsem spočátku navzdory retro stylizaci s psacím strojem vnímal jako varovné poselství v době, kdy písemná komunikace přes internet nejednou začíná převažovat nad tou ústní i tam, kde by nemusela) nebo cestu přes nejrůznější překážky k alespoň částečnému úspěchu a štěstí. Dal bych možná i ty 3 hvězdičky, byť slabší, neboť mě mimo již zmíněného upoutalo i více drobných nápadů (např. listování fotoalbem). Jenže pak přišel závěr s jednou pointou (objektivně smutnou, pro postavy však paradoxně radostnou), která sama o sobě by nemusela být špatná, kdyby z ní pramenilo rozumné poselství, jenže je zde podána tak imbecilním způsobem, že shazuje i ten myšlenkový potenciál. Nechci spoilerovat, ale přestože nejsem rodič dítěte, s tím, co film v závěru sděluje a hlavně JAK to sděluje, se nedokážu v žádném případě stotožnit. [50%] ()
Obecně mám tyto filmy, vyznačující se svéráznou poetikou a zábavnou stylizací, moc ráda. Tentokrát mě ale trochu nemile překvapil závěr. Spoiler! Celou dobu jsem si myslela, že vím, co mi chtějí sdělit, že jde o úsměvné překonávání překážek v běžném, nudném životě, ale na konec to posunuli někam úplně jinam, až k nezodpovědnému rodičovství. ()
Dokážeme být šťastní, s tím co máme? Když se nám splní, co jsme chtěli budeme šťastní? Budeme opakovat chyby minulosti? Co když všechno nebude tak "růžové" jak se na první pohled může zdát? Není nakonec to co jsme měli na začátku lepší? Překonáme své strachy? .. na tohle všechno se snaží film odpovídat, ale po svém. Stylizovanou formou. Artové filmy moc nemusím. Tenhle se rozhodl že nám naservíruje "typické" strasti života, ale jen z něj vyzobal to podstatné. Ale to ty malé nepodstatné okamžiky které nejsou vidět, ty malé radosti, kvůli kterým stojí za to pokračovat. Ty nám film neukáže. A navíc se vytasí s naprosto nevhodným koncem, které celé poselství jaksi zabije. Nebo jsem to nepochopil, či jen s koncem nesouhlasím? Podivný zážitek, který nesedne každému. U mne za tři. Byla by to i dobrá a nápaditá divadelní hra, jako film ale může ta podivnost spíš odradit. ()