Ziemia obiecana
Zasľúbená zem
The Promised Land
The Promised Land
The Promised Land
Režie:
Andrzej WajdaScénář:
Andrzej WajdaHudba:
Wojciech KilarHrají:
Daniel Olbrychski, Wojciech Pszoniak, Andrzej Seweryn, Kalina Jędrusik, Anna Nehrebecka, Bożena Dykiel, Andrzej Szalawski, Stanisław Igar (více)Obsahy(1)
Príbeh odohrávajúci sa v Lodži okolo roku 1880, ktorého hrdinami sú traja priatelia: Poliak, Nemec a žid. I oni sa chcú podieľať na hospodárskom zázraku a sú preto schopní obetovať všetky ideály a morálne zábrany. Režisér v jednom zo svojich najpôsobivejších diel, ktoré je prepisom rovnomenného románu nositeľa Nobelovej ceny W. S. Reymonta, v naturalistických obrazoch predvádza rozvoj a dôsledky industrializácie a zároveň detailne portrétuje dobu, v ktorej udávajú tón karieristi. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (45)
Oscar 1 nominace: Cizojazyčný film ()
Dle mého nejlepší Wajdův film. Poéma o kapitalismu... Krutá a nádherná... ()
Myslela jsem ponejprv na obrazy Hieronyma Bosche a potom i na Progres 2 ("Démonů úl / spí drogy v květinách / čím pláče sůl / když slzu proklíná.") Peklo na Zemi. Jak se jedná o vyšinutí, tak je Wajda mimozemský jak je působivý a přesný, a nebo zcela zemský čili zemitý. A nejspíš se odvážím říct i krutopřísný, tak. ()
Pojmy jako socialistické dělnické hnutí, dějiny dělnického hnutí, ale také dějiny podnikání a podnikatelství jsou dnes jakoby na periférii zájmu. Kvalitních nebo dokonce vynikajících uměl zaměřených na toto provokující téma rozhodně nejsou přehršele. Vůdčí osobnost moderní polské kinematografie hraného filmu vyšla z mimořádně zdařilého stejnojmenného románu Wladyslawa Rejmonta a dále jej domyslila a dotvořila v souladu i překonávání jeho přirozeného růstu i ústupu. Děsivé životní podmínky, špatné mzdy, bytí ještě poznamenané ještě děsivějším kontextem 18. století, to všechno tvoří až černobílou odpověď na bytnějící zbohatlický stav továrníků, šlechticů, úředníků. Ne německých, ne ruských, ne židovských, ale kupodivu nejčastěji polských. Hlavní postava, bohatý maloměstský židovský nobil, sní o hmotném přepychu ani ne tak pro sebe jako pro svou jedinou dceru, která je majetkem nacucaná" snad ještě dříve, než se stačila rozhlédnout po světě. Rozpor mezi povinností vystavovat svůj majetek na odiv všem, ale současně ho skrývat před novými juvenilními přáteli a žít nepřerušovaně tak, jak byl zvyklý, je zřejmý. Kontrast neobývaného přepychového vilozámku s někdy až příliš asketickou slumovou chatkou-domečkem, v němž židovský továrník (skvělý Pieczka) dospěl a kde se cítí skutečně doma na příkladě jednoho z těchto nečetných skutečných bohatců, je nad jiné výmluvný stejně jako mesalience mladého šlechtice (již tehdy pro mne fascinující Olbrychski) s majetkem. Film připomíná zlatokopecké snímky dřívějšího období a své zakotvení hledá právě tak marně jako oni. Lodž, další průmyslové srdce Evropy v době jejího zrodu, není z tohoto filmu gründerského podnikání rozhodně vycucána z palce; naopak. Polská obdoba GERMINALU, více realistická a méně naturalistická, má stále co nabídnout. Pro ty, kteří vědí, co od ní - s důvěrou -mohou požadovat a očekávat. ()
Strhujúca, veľkoryso výpravná, trojhodinová epopej v rytme rachotu ozrutných textilných strojov. Hýbateľom deja je bezškrupulózna túžba troch kamarátov vlastniť fabriku, ako symbol úspechu v ére industrializácie. Vôľa byť úspešný popiera tradície. Láska, rodina, známi: všetko je využiteľné v mene vlastných výhod. Wajda ukazuje, že podvody a lži neboli cudzie žiadnemu z troch určujúcich národov Poľska tej doby: Poliakom, Židom ani Nemcom. Naturalistické zobrazenia kontrastov pudových zábaviek buržoázie v honosných prostrediach a biedy tisícov robotníkov (na ich trápenia sa zväčša odpovie: "Nech zdochne!") umocňujú zážitok jedného z Wajdových najsilnejších filmov. ()
Nevěřila bych tomu, že dám Wajdův třihodinový kolos ještě jednou, leč neočekávané se stalo skutkem. Musím říct, že Země zaslíbená na mne zapůsobila stejně jako poprvé. Wajda je mistrem velkých výprav, dokáže natočil celek plný lidí a přitom si nechá místo i pro detail Působivé! ()
Hodnotím 138 min. verzi. ()
solidní kritika polské industrializace pod typicky konvenční Wajdovou taktovkou.... [#46.LFŠ] ()
Ak si pozriete náhodou v krátkej dobe po sebe filmy Zaslúbená zem, Súmrak bohov a Stávka na neistotu (napríklad..., kombinácií bude viacero), zistíte, že ludia sa nemenia a zmena doby je skôr iba zmenou číslovky, všetko čo je iné, je iba vonkajšieho charakteru. Možno niektorí budú považovať adaptáciu z roku 1975 za tendenčne poplatnú vtedajšiemu režimu, ale bolo by to krajne nespravodlivé, to, o čom film rozpráva, je (ako som uviedol na dvoch iných príkladoch) husto nadčasové. Postavy pôsobia mierne karikatúrne, čo bude určite autorský zámer a ten funguje výborne. Nestotožníte sa s nimi, ale budete obdivovať herecké výkony úplne všetkých hercov vrátane štekov a možno vám ich bude lúto ako ludí, ktorí nedokážu byť šťastní preto, lebo ich pohltilo sebazničujúce sebectvo. Výprava berie dych, od premyslenej farebnej štylizácie po monumentálnosť dekorácií. Zem zaslúbená je tak skutočným velkofilmom vo všetkých svojich zložkách. ()
70%. Až na výjimky platí zásada, že když má nějaký film tři hodiny, nemá u mně šanci (ještě horší je, když na tu délku nejsem duševně připravený, což jsem nebyl). Během projekce tohoto byly chvilky, kdy jsem se díval na hodinky... ale zároveň i chvilky totálního ponoření, čemuž bohatě napomáhala kamera a hudba Wojciecha Killara (kdo neví, napovím - Coppolův Dracula, a kdo neví ani teď, tomu rozbiju hlavu holí). ()
Andrzeja Wajdu som mal doteraz v podvedomí zaškatuľkovaného ako výborného režiséra. On možno aj je výborným režisérom, ale pravdou tiež je, že okrem Popola a diamantu som jeho filmy hodnotil iba ako nadpriemerné a dva z nich ani tak. V komentároch sa často vyskytuje otázka: "Čo na tom tí ľudia videli?" A aj keď názory ostatných komentátorov neberiem príliš do úvahy, tentokrát ma napadlo to isté. Od vysokého, 87% hodnotenia som očakával vynikajúce, pravdepodobne najlepšie Wajdovo dielo. Určite je to zaujímavý, výpravný a široko poňatý film o nemilosrdných začiatkoch kapitalizmu, v ktorých platil iba zákon džungle. Určite je to dobre obsadený a dobre nasnímaný film. Nedokážem však posúdiť, či plochosť, až figúrkovitosť postáv a okázalá polarizácia spoločnosti bola prítomná už v predlohe laureáta alebo ju vniesol do filmu samotný Wajda, aby odviedol povinný desiatok vtedajším chlebodarcom. Na to, aby som pridal ďalšiu hviezdičku by som nesmel mať pocit, že som si pozrel propagandistický film. Takých som videl mnoho a niektoré sa ani netvárili ako umenie. ()
Barvitá (někdy až naturalistická v duchu autora leckdy až nepříjemně syrového) adaptace románu W. Reymonta, která nezastírá nic z praktik podnikatelského prostředí 19. století (ani náznak po nějakém idealismu jako ve Sňatcích rozumu, což se pozná i na scéně v divadle - žádná opera či důstojné drama, ale šantánový popěvek a ladné baletky), konkrétně na situaci Lodže. Podobně laděný (včetně silně kritických akcentů) román Bratři Aškenáziové napsal i starší bratr I. B. Singera Israel Jošua. S oběma autory se ztotožňuji v jejich náhledu na odlidštěný kapitalismus. ()
Film, který obsahuje jednu z nejlepších scén všech dob. ()
SLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: STV 2 = 22.2.2016, slovenské titulky (RTVS 2015) = (23.2.2016) ()
80. léta 19. století byla dobou, kdy se "obyčejný kapitalismus" dostal na vrchol. Ještě sice nepřišel Henry Ford se svou zázračnou formulí extrémně efektivní pásové výroby, ale co bylo důležitejší, do industriálně vyspělých států (s určitými výjimkami v Německu a Rakousku-Uhersku) dosud nedorazily legislativně-ekonomické sociální reformy, které se pod tlakem sílících sociálních nepokojů pokusily vtisknout kapitalismu lidskou tvář na sklonku 19. a v prní polovině 20. století. Obyčejný, nahý kapitalismus, tak jak je báječně zobrazený v Zemi zaslíbené - nebo v Andersonově nedávném Až na krev -, útočí na nejnižší lidské pudy a vlastnosti: chamtivost, závist, nenasytitelnou hltavost, povrchnost a "jednorozměrnost", vypjatý egoismus. Hmatatelným výsledkem je obří, v dějinách dosud nespatřená akumulace kapitálu v rukou úzké skupinky, sedící na vrcholu společenské pyramidy - a současné zbídačení širokých vrstev nepriviligovaného obyvatelstva. - Estetická metoda, kterou Wajda v Zemi zaslíbené používá je velmi podobná té z jeho staršího Březového háje: Film se svým střihem a dramaturgií nesoustředí na vyprávění uceleného příběhu, ale na konstrukci působivé atmosféry a divácké imprese. Snímek tedy není primárně vyprávěním o skupině kamarádů, kteří se rozhodnou postavit společnou továrnu, ale spíše portrétem "ducha doby" - která je zde zachycena jako pravé peklo na Zemi: Prolínající se příběhy mnoha postav z různých společenských vrstev střídají temně lyrické záběry na věčný smog vznášící se nad probouzející se Lodží či na nekonečné tlačenice trhanů, které se bez ustání a zřejmě bez cíle hrnou tam a zpět špinavými ulicemi města, na jehož pozadí plápolají zkrachovalé fabriky. Vkládány jsou naturalistické scény, v nichž jsou trhány dělníkům ruce poloautomatizovanými tkalcovskými stavy či jsou hrdinové rozšleháni na kaši obřím převodovým kolem. - Mozaikovitý impresionismus celého díla je zdůrazněn závěrečnou scénou, která takřka nesouvisí s dosud odvyprávěným dějem. Vidíme v ní symbolický obraz Lodže, do níž konečně dorazily krvavé sociální nepokoje, které destruují dosavadní společenský řád s jeho všemocnou továrnickou šlechtou - ony sociální nepokoje, v nichž "proletáři nemají co ztratit, leda své okovy". ()
Tři kamarádi, Polák, Němec a žid si chtějí splnit sen vlastnit továrnu. Podvody, lži, využívání vlastních rodin i přátel pro svůj prospěch, nebyly cizí ani jednomu z nich. Nikdo z nich nebyl lepší nebo horší. Kontrast mezi životem bohaté buržoazie a bídou zbytku populace, otázka žebříčku hodnot, tudíž vlastně celý Wajdův film je aktuální i v dnešní době. ()
Wajda byl světský režisér. Dovedl dobře mapovat národní traumata a měl smysl pro postihnutí dobových společenských poklesků - byl moralista. A ovšem byl výtečný umělec - byť v nižším umění, než co dělal třeba Tarkovskij anebo Bergman. Nevadila mi tu tolik úlitba ideologii komunismu jako to vědomí, že všechny ty vzmachy, pády, létajíci hlavy s kusy masa, groteska, orgie, pletky, bída atd. nemají žádný větší přesah. U Tarkovského mi zas někdy vadilo, že pro přesah jsou jeho charaktery bezkrevné a příběh jen teorematický. Chce to rovnováhu. ()
Drásavá pohlednice ze zlatého období průmyslové Lodže. Nezapomenutelné záběry, hutná atmosféra, působivé kamerové kreace, odzbrojující bizarní stylizace. Filmu by se dalo spílat, že je velmi černobílým pohledem na kapitalismus, přesto jeho působivější historickou analýzu jiný film stěží nabídne. A i když mozaika situací nabízí jednu tezi za druhou (naštěstí Wajda pozoruhodně rezignuje na jakýkoli nacionalistický tón), mistrovské a pohlcující filmové zpracování je dokáže přetvořit v ryzí umělecké dílo. ()
Úžasný film na podkladě románu polského klasika W.S.Rajmonta. Andrzej Wajda dokonale vystihl dobu rodícího se kapitalismu v Polsku a jeho krutou podobu. ()
V německém šlágru z roku 1974 (znám ho z doby studia) se zpívá: „Ich habe diese Landluft satt/ ich möchte wieder in die Stadt/ Theo, wir fahren nach Lodz…“. Šlágry pocházejí z jiných šlágrů - tento se dá datovat ze 17. i 19. století (zde ve verzi „Itzek, komm mit nach Lodz …“. Łódź. se v 19. století stává průmyslovou metropolí se stálým přílivem venkovanů, kteří podobně jako páni továrníci a finančníci, v ní vidí takřka zaslíbenou zemi, Není to tedy pouhý pomysl režiséra Wajdy ani spisovatele Reymonta, kteří v tom vidí především zlořády gründerského kapitalismu. Tak či onak zaslíbenou zemí je primitivní kapitalismus a jeho podbízivá služka - demokracie. Jak to vypadá ve skutečnosti (tedy ve filmu) se není třeba příliš šířit: surovost, podlézavost, podvod, zkrátka podouštví (jak by řekl Benjamin Kuras) na pozadí kouřících komínů a továrních hal. Příběh je nesen třemi mladými gründery, z nichž každý zastupuje svoji třídní vrstvu, a jejichž touha po vlastní továrně přesahuje všechny etické meze. Pokud při sledování filmu uvažujeme o odborových a sociálních hnutích, pak je to jen přirozená reakce. Ještě jeden citát z klasika: "... Z robotérů stávali se fabričtí dělníci; panské zámky ztrácely svůj lesk; bázeň před nimi mizela; jejich velitelskou úlohu převzaly továrny; ty počínaly panovat svému vůkolí a stávaly se tím, čím byly ve středověku hrady rytířů, kteří v nových dobách neloupili v rukou se zbraní, ale s kapitálem po kapsách a pokladnách" (Antal Stašek, České slovo, 3. 4. 1927). ()