Little Busters! - Refrain

„DNY POKLIDNĚ PLYNULY, TAK JAKO OBVYKLE. ALE... PROČ CÍTÍM TAKOVOU ÚZKOST? ZŘEJMĚ NA NĚCO ZAPOMÍNÁM. NA NĚCO VELMI DŮLEŽITÉHO…“ Přímé pokračování na předešlou anime sérii nás zanese do chvil, kdy baseballový klub oslavuje realizaci prvního oficiální zápasu formou palačinkové párty. Nedlouho poté si Riki najde přítelkyni a vypadá to, že veselé dny nebudou brát konce. Jenže to Riki ještě nepřišel na tajemství tohoto světa, které možná nebude tak prosté, jak se to zprvu tváří… » Co se mi líbilo: 1) Komplexní myšlenka. Hned v první kapitole se začínají dít nekalé události. Z drobné nejasnosti příběh přejde během pár epizod do nekončících útrap. Určitou roli v tom má taktéž narkolepsie, jíž Riki trpí. A možná ještě něco… ale co? Rád bych tento bod více rozvinul, ale cokoliv, co bych k tomu řekl, by vás mohlo ochudit a překvapení, které je pro prožití této sérky zásadní. 2) Příběhové zvraty. Konečně se dočkávám příjemné příběhové nejistoty, co se bude nadále dít. Ta v této sérii není rušena radostnými chvílemi, které tu nemají takovou hloubku jako v první sérii, kdy pokaždé zabíjela dramatickou část. Nečekané dějové změny vrcholí v posledních epizodách, ze kterých jsem býval často v naprostém šoku. Některé díly jsem si po přehrátí musel znovu pustit, abych dokázal pochopit vyřčenou myšlenku. A to je na mě už co říct. 3) Děvčata. Konečně tu dostane Yuiko svoji část příběhového koláče. Natolik mi zachutnal, že navzdory již vyřčené náklonnosti k fialovlasým děvčatům jsem si ji zařadil v imaginárním pořadači jako mě nejmilejší. Holt mám rád děvčata, kterým to pálí a zároveň s nimi není nuda (a mají stužku ve svých vlasech sahajících až po boky). Způsob, kterým si dobírala druhé, jsem měl rád; ale jednoznačným rozhodnutím bylo odhalení jejího hudebního talentu. Holt klavíristka; to byla trefa do černého. Ale hlavní hrdinkou tu byla Rin. Kočkofil…chtěl jsem říct bruneta s copem, vyzdobená drobnými rolničkami, hraje v příběhu zásadní roli. Přijal jsem ji jako poměrně zajímavou postavu a její příběhovou linku si užíval. Uměla se ozvat, když někdo sáhl na jejího zvířecího mazlíčka a v případě potřeby pachateli nakopala zadnici. Tomu říkám správná prchlivost! Rozhodně nebyla tak nudná narozdíl od nejmenované tvrdohlavé lolitky, která mi zruinovala Clannad After Story… 4) Hudba. Otvírák tu nedosahuje takových kvalit jako ten z první sérky. V posledních kapitolách mě fakt iritoval, nicméně zavírák; to bylo jiný kafe. Elektronickou hudbu já můžu, takže nemám žádné výhrady. A pak tu byly klasicky melodie na pozadí. Jak jsem už zmínil, mám pro klavír slabost, a právě proto jsem při poslechu melodií Unused Track a In the Town of Incessant Rain zadržoval slzy. Nicméně, stejně mi jedna sjela po tváři… 5) EX speciály. Dodatkové díly přidávají Refrainu další zápletky. Dostává se tu i na novou postavu, která zabírá celou polovinu speciálu. Dojde tu taktéž na romantickou zápletku a musím říct, zase jsem byl jak na trní a prožíval jsem to. Druhá polovina nabízí menší odhalení příběhů dvou vedlejších hrdinek, ze kterých především Sasami upoutala mou pozornost. Pozměněná rocková verze openingu rozhodně patří mezi nejlepší otvíráky v seriálu. Doporučuji speciály nevynechat, protože to považuji za příjemnou třešničku na dortu. » Co jsem nemusel: 1) Poutavý obsah seriálu až v druhé sérii. Už když se podívám do statistik hodnocení, svítí tu na mě velmi nízké číslo vyjadřující počet hodnotitelů. Je to zvláštní; však to byl ještě před pár lety tzv. ongoing, proč mu většina diváků přesto nevěnovala pozornost? Odpověď je jednoduchá; ukažte mi v dnešní uspěchané době dobrovolníka, kdo by shlédl předchozí sérii bez větších připomínek a neopustil v průběhu od sledování. A když se takový sebemrskač přeci jen najde, tak si stopro řekne, že druhá série bude to samý a zařekne se, že se na to zvysoka vykašle. Větší omyl jako anime fanoušek udělat snad ani nemůžete… » Shrnutí: Jak se říká, „kdo si počká ten se dočká“, a taky že ti vytrvalí rozhodně neprohloupí. Chcete znovu zažít ty těžko popsatelné emoce, které ve vás probudily předešlé adaptace vizuálních novel od studia Key? Keyovky v komunitě patří mezi známé visual novely, které se prodávají i na naších západních trzích úplně samy. To samé se dá říct i o adaptacích. Uplynuly už dva roky, co jsem viděl svou první Keyovku – Kanon. Dnes se jen usmívám nad tím nadšením, které jsem z toho seriálu měl. To samé platí i o komentáři, kdy dnes vím, že jsem v něm napsal asi tak jednu třetinu svého názoru a pocitů (a proto jsem ho kompletně přepracoval). Jedno je ale stejné; anime založené na romantice a dramatu mě stále baví. A asi jen tak nepřestane… Shlédnuto v japonském znění se slovenskými titulky v BD verzi (01.09.2018) (méně) (více)