Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Tento zřejmě nejosobnější Fridrikssonův film je pohledem na svět očima desetiletého chlapce Tómase, kterého bychom mohli považovat za režisérovo dětské alter ego. Hoch vyrůstá v Reykjavíku v období šedesátých let (Fridriksson se narodil v roce 1953), které je akcentováno přítomností studené války. Opakovaně se vydává do kina, aby se v magickém ztemnělém prostoru nořil do příběhů kovbojů, špiónů či monster. Zůstává stejně fascinován, ať už sleduje velkolepou biblickou epiku Král králů (King of Kings, 1961), nebo některou z kovbojských kreací Roye Rogerse. Toto městské dítě živené americkou kulturou se však na jedny letní prázdniny dostává na venkovskou farmu, do světa mimo civilizaci. Tady se nedá chodit do kina a příběhy jsou místo toho sdělovány ústním vyprávěním o islandských mýtech a legendách. Tato tradiční lidová forma chlapce okouzlí a podnítí jeho představivost. Konfrontací dvou odlišných světů nám snímek vtipným způsobem přibližuje kulturní ambivalenci, která byla typická pro Island šedesátých let. Toto poetické dílo je tak poctou nejen filmu, který doslova prostoupil svět režisérova dětství, ale i jeho domovské zemi a jejím příběhům. Všechny tyto vlivy totiž byly obohacující například různorodými způsoby vyprávění, které se odrazily na budoucí Fridrikssonově režisérské kariéře. Snímek je přirovnáván k Amarcordu (1973) Federica Felliniho či Bio Ráj (Cinema Paradiso, 1988) Giuseppa Tornatoreho, protože i tyto slavné snímky se vracejí k dětství malých chlapců a nostalgicky vzpomínají na doby dávno minulé a na zásadní události a lidi s nimi spojené. Fridrikssonovu filmu je tematicky blízké zejména Bio Ráj, neboť si v něm nyní dospělý režisér připomíná starého promítače, který ho přivedl k lásce k filmům. I Filmové dny jsou oslavou lásky k filmu. (Letní filmová škola)

(více)

Recenze (5)

Vodnářka 

všechny recenze uživatele

Jedná se teprve o druhý snímek islandské kinematografie, který jsem mohla shlédnout a z obou mám dost rozporuplné pocity. Konkrétně tento se výborně sleduje, vychutnáváte si sny i nápady hlavního hrdiny, naplno vnímáte atmosféru té doby i kouzlo Islandu... Na druhou stranu, po devadesáti minutách sice budete mít příjemný pocit i úsměv na rtech, nějakou poentu, myšlenku a vlastně ani pořádně děj ve filmu nečekejte. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

„Táto, ty seš komunista, že? Proč jsi pak nechtěl televizor, na kterém se můžeš dívat na americké programy?“ Příjemný nostalgický filmeček ve víru klukovských let na Islandě má zčásti smůlu, že podobných více či méně autobiografických filmů na témata příhod z dětství, počátečního naivnějšího vnímání záležitostí dospělých (např. politické poměry) a/nebo propadávání kouzlu filmového plátna ze strany dětského hrdiny vzniklo už v průběhu let celkem dost. A často i výraznějších. Tenhle má nádhernou atmosféru, občas mi evokuje Obecnou školu většinou bez školy (protože zrovna probíhají prázdniny), zato s důrazem na kino zážitky... příjemně uteče, víckrát dojme, pobaví nebo zapůsobí silnější scénou, ale zároveň děj zůstává jen poetickou mozaikou bez napínavějšího příběhu a s poněkud nevýrazným náhlým zakončením, aby se stal v rámci svého druhu výjimečnějším. Ke čtvrté hvězdě u mě přispěla ústřední postava táty (byť vzhledově ve společnosti kluků připomíná spíše dědečka) a řada ikonických scén s ním, jako třeba cenzura pro dětské oči v kině s kloboukem nebo noční boj proti neviditelnému duchovi. Oproti filmům jako Bio Ráj nebo Le Cinéma de Papa jsou však tyto Filmové dny v mých očích pořád tak trochu chudším příbuzným. [75%] ()

bassator 

všechny recenze uživatele

36. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2010 - FOKUS: ISLAND - Retrospektiva: Fridrik Thór Fridriksson (Bíódagar / MOVIE DAYS / Filmové dny) - 31. 7. 2010 - kino Reduta - Velký sál - Uherské Hradiště - 65% ()

Zmiu 

všechny recenze uživatele

Rozhodovala jsem se mezi 3 a 2* protože, to bylo bez titulek a mohlo mi něco uniknout. Ale film mě dost nudil, musela jsem se dívat po částech, tak nakonec 2*. Bíodagar je poetický film, který vypráví očima asi 10titého Tómase o počátcích kultury biografů a televize. Film se odehrává v 50. letech, kdy televizi nikdo ještě neměl a kluci koukali do oken toho štastlivce, co ji měl. Chodilo se hodně do kina, a děti to pak napodobovali. Tómas pak jede na prázdniny na venkov, kde se setkává se starým světem, vyprávěné ságy ho ale ve srovnání s biografem nemůžou zaujmout. Celé to bylo takové utahané. Spousta věcí mi tam přišla nedořešená, (a to není jen tím, že jsem třeba nerozuměla.) Film je zajímavý snad jen jako pohled do tehdejší společnosti a na tehdejší Reykjavík, jestli se dá ale režisérovi věřit. Už z jiných filmů mám pocit, že dost romantizuje. A také už tam měl asi dva motivy, které jsem viděla v jiných jeho filmech, a to mě taky nepotěšilo. Hudba: Hilmar Örn Hilmarsson ()

Ronee 

všechny recenze uživatele

Film je autobiografiou režiséra. O malom chlapcovi, ktorý objavil čaro kina práve v pohnutých časoch, kedy na Islande vypukla vojna. Chlapec žije na vidieku, uprostred krásnej islandskej prírody. Trávi čas na samote, behá po kopcoch, zažíva tajomné čarovné chvíle. Ani sa nebolo treba namáhať vymýšľať nejaký tajomný motív, pretože z takéhoto prostredia vzíde prirodzene aj sám. Je to film o detstve. O minulosti a o spomienkach. Ak čakáte pointu, nedočkáte sa. Pretože spomienky sú presne takéto - útržkovité, fragmentárne, mozaikovité, nostalgické a jedinečné. ()

Reklama

Reklama