Andělé všehomíra

Velmi ponurá, pesimistická studie schizofrenie. Pečlivě a do všech detailů zmapovaná nemoc od doměnek o nitru postiženého, přes jeho nejbližší i vzdálenější okolí, až po personál psychiatrické kliniky. Malinko se mi zdálo, že snaha o medicínskou a sociální hyperkorektnost až zastiňuje uměleckou rovinu. (23.05.2009)

Příběh člověka, kterému se kvůli schizofrenii prakticky rozpadl celý život a Andělé všehomíra to sledují od úplného začátku, kdy byl hlavní hrdina ještě plný sil a nadějí. Celé to je pouze o úpadku člověka. Depka od začátku až do konce. Těžko se na to kouká, těžko se to nějak hodnotí. Nečekejte nijak rafinovanou hollywoodskou podívanou jako je například Čistá duše. Tohle je hodně nekompromisní evropská produkce, kde se moc světla ve tmě nedočkáte. (21.04.2021)

Dosti depresivní snímek, jenž dokáže člověka okouzlit svou poetikou a také donutit k zamyšlení. Ne každý bude asi nadšený, protože divák navnaděný srovnáním s kukaččím hnízdem bude zklamán, ale těm, kteří se od (zbytečného a nesmyslného) porovnávání oprostí, se dostane opravdu nádherného zážitku. Na něm se výrazně podílí i hudba, kterou neskládal nikdo jiný než Sigur Rós. Velkou pochvalu zaslouží také herci, kteří předvedli opravdu dobré výkony, ale z nichž jasně vyčníval Ingvar Eggert Sigurðsson, jenž se do své postavy opravdu vžil a věřil jsem mu každý záchvat i slzu. A dokonce se i přes velmi depresivní vyznění filmu dočkáme i několika odlehčení v podobě úsměvných momentů, ale je jich právě jen tolik, aby nenarušily atmosféru snímku. (29.08.2010)

Film značně připomíná zde již mnohokrát zmiňovaný Přelet nad kukaččím hnízdem. Ačkoliv nedosahuje jeho kvalit co se scénáře týče a postrádá výraznou osobu Jacka Nicholsona, dá se počítat mezi velmi počiny na toto téma. Osobně se mi líbil přístup k popisu rozvoje škaredé nemoci jménem schiozfrenie. Ve filmech obyčejně nevidíme postupný rozvoj (zkrátka tak jak to ve skutečnosti opravdu je), ale náhlé rupnutí v kouli. Postava Paula se nejdřív začne chovat trochu divně, posléze si toho všímá jeho okolí a nakonec je soužití s ním absolutně nesnesitelné, což vede k jeho umístění do blázince. Zde ho dají dohromady, vrátí se domů, po čase vysadí medikaci a vše začíná znovu. Dokonale realistické. A herec, který Paula zosobňuje a jehož jméno nejsem schopna ani napsat, by si určitě zasloužil nějakou islandskou filmovou cenu (pokud jí už nemá), protože jsem mu toho schizofrenika opravdu věřila. Rozhodně bych film doporučila všem těm, kteří se chtěji dozvědět něco o schizofrenii, protože je to zatím nejlepší snímek, který se touhle nemocí zabývá. (03.12.2013)

Spíše než s nepřekonatelným Přeletem nad kukaččím hnízdem jsem zpozoroval jisté podobnosti s knihou či filmem "Veronika se rozhodla zemřít" (P. Coelho). Avšak zde je vše ještě tvrdší a bezútěšnější, až mi z toho vysychalo v krku. Mnoho myšlenek, nad kterými se zde nelze nepozastavit, však není nijak nových a každý, kdo je trochu přemýšlivý, je jistě už mnohdy sám řešil. Co je na tomto filmu však nové, je jeho osobité zpracování a jakási těžko vyjádřitelná, lehce mysteriózní, přitažlivá atmosféra. (28.03.2011)