Les Anges du péché
Angels of Sin
Režie:
Robert BressonScénář:
Jean GiraudouxKamera:
Philippe AgostiniHudba:
Jean-Jacques GrünenwaldHrají:
Renée Faure, Jany Holt, Mila Parély, Silvia Monfort, Louis Seigner, Andrée Clément, Elisabeth Hardy, Madeleine Rousset, Bernard La Jarrige, Sylvie (více)Obsahy(1)
První celovečerní film Roberta Bressona nás přivádí do ženského dominikánského kláštera fungujícího jako nápravné zařízení pro bývalé trestankyně. Sem přichází mladá dívka Anne-Marie v naději, že se stane novickou. V klášteře se spřátelí s dívkou Therèse odsouzenou za krádež. Anne-Marie vědoma si své svobody a možnosti kdykoli klášter opustit zde zůstává, aby pomohla své přítelkyni najít toužený klid . Therèse však jednoho dne klášter opustí a zabije muže zodpovědného za její odsouzení. Brzy se však do kláštera opět vrací, ve snaze skrýt se před policejním pátráním. (ČSFD)
(více)Recenze (18)
Dotknout se malomocného chce hodně odvahy. Nebo pýchy. Bressonův debut už je dílem minimálně co do řemesla hotového režiséra. To není vyloženě pozitivní - značí to zároveň, že se za celou svojí kariéru nikam neposune. Počáteční stav je však naštěstí dostatečný. ()
Silný a dojemný příběh o poslání, touze pomoci, víře a lásce. A co se týče nepřijetí toho, kdo se odlišuje a vyčnívá, také zároveň kritický…tím spíš, když je obžaloba mířena do společenství jeptišek, tedy žen, které by, dle většinového očekávání, měly přijmout každého. Vadily mi trochu 2 věci: a) přišlo mi divné, že by ženě v té době (pravděpodobně někdy mezi světovými válkami) jen tak prodali zbraň b) měj jsem osobní problém s tím, že mi klášterní život nepřišel tak přísný v porovnání s tím, který mi byl představen např. v Příběhu jeptišky (možná, že kdybych zmiňovaný film nezhlédl, viděl bych to jinak, nevím). Na druhou stranu sesterská korekce pro mě byla něčím novým. Až na ty 2 (přiznávám, čistě subjektivní) výtky jde však o velmi kvalitní počin, tím spíš, že jde o Bressonův celovečerní debut, a v mých očích si zaslouží silné 4*. ()
Cielene som si vybrala tento film. Zaujíma ma Bressonova tvorba a tento film je jeho celovečernou prvotinou. Určite nevšedné! Zvláštny, hlboký spirituálny zážitok. Zažila som dokonca ešte viac empatie a povzbudenia ako pri Denníku vidieckeho farára. Napriek menším výhradám je to zatiaľ môj "Film roka". ()
Vpravdě spirituální film s pevnými principy katolické víry; pro někoho možná jen drama z ženského kláštera...Typický Bresson, pomalý, průzračný, nepřehrávaný, pravdivý, k samému smyslu života směřující. Tento film osloví asi zvláště ženy, s jejich vrozenou tendencí "pomáhat jiným". Ale v žádném případě nejde jen o film pro ženy. ()
Taky jste tam viděli tu inspiraci pro řád Jediů? ()
„Matky-predstavené” versus rehabilitované sestry, niektoré i “r-e-b-e-l-k-y” , v ozvláštňujúcom, mníšskom kláštore, v ktorom sa budú odvíjať neskutočné súvislosti, a predsa skutočné... ! ...A toto je dielom, prácou ešte len začiatočníka, keď to svojou vyspelosťou, zrelosťou (filmovaním) vyzerá skôr na mierne-pokročilého, až pokročilého tvorcu, a to je v konečnom dôsledku veľmi prospešné pre ďalší vývoj do budúcna v režisérovej (Bressonovej) filmografii. Videl som už deväť filmov, v ktorých ma väčšinou upútali výrazné ženské hrdinky, postavy- krásne aj záhadné, zároveň. V Nežnej, Dámach... , Muške, Procese Jany z Arcu som to tak aspoň vnímal. _ V „Anjeloch hriechu” , keď už samotný názov filmu vypovedá, o čom de-facto je, bude, tak taktiež táto dvojitá kombinácia je perfektne prevedená do hotového výsledku, t.j. typickou predstaviteľkou je hriešnica Thérèse, ktorej „vyčínanie” uvidíme na vlastné oči. Anne-Marie Lamaury je jej pravým protipólom. Sympatická a spoločenská Anna-Mária je tŕňom v oku viacerým sestrám zo spoločenstva. A práve jeden „incident” bude kľúčovým... _Jednou nevýhodou ale je to, že sa orientovať vo všetkých sestrách nie je jednoduché. Totiž, neustále sú poobliekané vo svojich, tých mníšskych habitoch, a vtedy vlastne vidím iba ksichtík, a to považujem za nedostačujúce pre diváka... I napriek tomu sa jedná o mimoriadny debut vynikajúceho Roberta Bressona. ()
Režisérsky debut vo veľkom filme Roberta Bressona sa vyznačuje jeho veľmi kvalitnou prácou. Svedči to o talente, ktorý dokázal nadmieru zúročiť vo svojej kariére. Les anges du péché je náročný snímok, silne ľudský, čiastočne duchovný. Rozpráva o citoch, vine, svedomí a zodpovednosti. V téme však absentuje silnejšie uchopenie diváka, výsledok mohol byť zreteľnejší. ()
Robert Bresson ve svém celovečerním debutu uvádí diváka do ženského kláštera otvírajícího svou náruč především propuštěným vězeňkyním. Na ose napínavého (bezmála kriminálního) dramatu zde citlivě navozuje atmosféru tohoto prostředí, které zobrazil v jeho plném imaginativním bohatství (dvě barvy řeholního roucha dokázal v dialogu s tvářemi sester, s prostředím, kterým se pohybovaly, naplnit nejrůznějšími tvary a významy), a konstruuje fascinující, legendaristicky laděné duchovní drama cesty lidské duše ke spáse. (Jen na okraj si zapisuji čtyři verše Alberta Samaina: "Ach! pod střechami z břidlí, pod luny pocely / těch čistých panen sen zřít v jasu jejich komnat / a jejich šíjí sklon, jak škapulíř je poutá / a jejich těla bez hříchů v běli těch postelí!..") ()
Při sledování Andělů hříchu mě napadala pozoruhodná paralela s Deníkem venkovského faráře a vlastně i s Janou z Arcu. Ve všech případech (mladý farář, nová řeholnice, osvícený prosťáček) jde o solitéry víry, kteří chtějí především zřít a rozumět, než akceptovat bez výhrad dogma a podřídit se tradici a církevní hierarchii. ()
Jedna hrdá a arogantní, druhá jízlivá a s nejtěžším hříchem ve svém svědomí. Dvě jeptišky, které nepatří mezi nejctnostnější řeholnice pokory. Bůh je ke všem svým ovečkám milosrdný a pomůže i těm zbloudilým na cestě k nápravě. Každé vykoupení si ovšem vybírá svou daň. Minimalistická černobílá kamera fantasticky čaruje se stíny a s vytvářením kontrastů a v Bressonově teologické prvotině se nejúčinněji zasloužila o mou spirituální blaženost. ()
Velmi povedený debut mistra náznakového vyprávění sice oběma nohama tkví v klasickém vyprávění s příměsí noirových tendencí a melodramatického vyvrcholení, avšak přesto již své době dominuje nekonvenčně ztvárněným tématem, jenž spíše postupně odhaluje paradoxy vztahu dvou žen, jež zaujímají zcela opačný vztah k řeholnímu slibu a přesto je spojuje esenciální potřeba vzájemného pouta. I když jejich cíle spíše vyznívají pragmaticky, přesto se nakonec obě pronikají do nadpsychologických rovin milosti a odpuštění. Zajímavá analýza dvou povah výborně odhaduje hranici mezi dobrem a zlem a tím pádem se vyhýbá jakýmkoliv náběhům ke konstruované příběhovosti s přísně odlišenými stranami zajímavě rozehraného konfliktu. Některé scény jako by předbíhaly svoji dobu (s notným využitím civilních výkonů), například vnitřně velmi napjatá scéna nepodařeného úniku z vězení či závěrečná scéna na schodišti, stejně jako sympatická snaha o obrazově symbolické vyprávění. Přesto však této polomystické tématice více vyhovuje styl, ke kterému Bresson zamíří krátce po konci války. ()
Mám trochu rozpolcené pocity, možná to bude tím, že nejsem věřící. Každopádně klášter, do kterého matka představená pašuje doslova a do písmene ženy právě propuštěné z bran vězení, kterým hodlá nabídnout novou životní cestu. Velmi zajímavé. Detaily kláštera a života sester slušně propracované, herecké výkony velmi dobré. No, ale to náboženské zanícení, které se dostavilo u hlavní propuštěné hrdinky, to už mi dost hraničilo k inklinaci k lesbickém vztahu. Tak tedy tři i když musím říci, že na dobu svého vzniku film určitě hodně silný. ()
Klášterní (potažmo duchovní - tím myslím i Lancelota od jezera) život je pro Bressona prostorem, který si zvolil (nebo který mu byl dán či přidělen) pro vyjadřování svých vlastních obrazových vizí (režie téměř vždy jde před scénářem). Složité vztahy v ženském klášteře, byť neostré ve slovech, jsou čitelné v obrazech. Dialogy pouze upřesňují to, co již bylo vyjádřeno vizuálně. A film jako takový? Řešení problému zločinu a spásy (nebo trestu, chce-li někdo), vždyť celý klášter byl plný ženských Raskolnikovů. Na otázku, zda je právě tohle "ženský svět", nedokážu odpovědět. ()
Prolnutí světů dvou mých oblíbených filmových/literárních typů: řeholnice a detektivové. Akorát těch detektivů tam bylo žalostně málo a moc dlouho se na obrazovce také neohřáli. :-) Nevadí, o ně ve filmu nešlo, ale bavilo mě, jaký "světský" kontrast tvořili k sestrám dominikánkám. Líbilo se mi, že ani jedna ze dvou hrdinek nebyla hned od začátku zobrazena jako dokonalá už-rovnou-svatá. Obě byly hříšnice: pyšné a (svým způsobem) životu nebezpečné. Ale nad žádnou sestrou ve filmu nebyla zlomena hůl. Jak ve filmu pravila matka představená: nemůžeme se zabývat její vinou, ale její spásou. V dané chvíli to platilo pro Terezu, ale tahle slova by mohla být losovaným mottem pro celý film. ()
"Nebuď poslušna mých rozkazů. Buď poslušna mému mlčení." Všimněte si častých stínů mříží - má to být znamení kříže (a Krista) či snad nápověda, jak film skončí? Nebo připomínka toho, že většina jeptišek byla nějakou dobu ve vězení? Je snad klášter jen další formou vězení? Snímek je černobílý, černá a bílá jsou barvy hábitů jeptišek. Pokud budeme takto pokračovat, je Anne-Marie bílá (čistá, dobrá, nevinná) a Therese černá (zlá, nenávistná)? Je vnější svět černý a ten uvnitř klášterních zdí bílý? Pro mě rozhodně jeden z nejlepších Bressonových filmů. ()
Byl jsem dojmut. Kéž by dnešní kláštery zažívaly něco podobného. ()
Náboženské drama, jenž je prvním filmem, který režíroval Bresson. Vizuálně zcela jednoduché a neestetické, bez hlubší dramaturgické části. Přesto celý film, jeho forma a samotný obsah naznačuje Bressonovo pozdější nezaměnitelnou tvůrčí osobnost. Záměrně se teologickým způsobem zabývá lidskou povahou a její problémy, jako je vina, milost, svoboda, odhodlání, víra a náboženské témata. Nesentimentálním, přesto přímočarým stylem vytváří filmové dílo o milosti a odpuštění. ()
Na dobu vzniku a skutečnost, že je to režisérům celovečerní debut, si příběh drží od samotného počátku mohutnou dynamiku. Film svádí k opětovnému sledování, skvěle zkomponované prostředí řádových sester, jejich oblečení, na detail prostých interiérů v ostrém kontrastu k energickému obsahu. Celek je opravdu famózní. ()