Le Diable probablement
The Devil, Probably
Režie:
Robert BressonScénář:
Robert BressonKamera:
Pasqualino De SantisHudba:
Philippe SardeHrají:
Antoine Monnier, Tina Irissari, Henri de Maublanc, Laetitia Carcano, Nicolas Deguy, Roger Honorat, Régis Hanrion, Geoffroy GaussenObsahy(1)
Příběh vychází z případu sebevraždy, k níž došlo v Paříži, a my sledujeme hledání příčin, které k ní jednoho mladíka vedly. Neobvykle prorocký film pojednávající téma revolty mládeže, která hledá upřímnost a východisko z krize společenského systému, je snad jediným Bressonovým politicky angažovaným dílem. (Letní filmová škola)
Recenze (18)
Zlatý Medvěd - výběr ()
Bresson začal jako precizní asketa a skončil jako překonaný pozér. Smutné. Na rozdíl od Antonioniho tu ta deprese není tak okatě samoúčelná, aby jen lacině uspokojila svojí přítomností, ale je nějak budovaná (i když leckdy až směšně prvoplánovými motivy, jako jsou záběry na vraždění malých tuleňátek a olejové skvrny), to je ale asi tak jediný klad. Na každý pár jde o film permanentně na profackování. 1 a 1/2 ()
Po většinou mladí, naštvaní, znudění francouzští aktivisté chodí po různých schůzích nebo jen tak po venku a plácají vyprázdněné fráze (a úplně stejné jsou i jejich city). Chápu Bressonův záměr ukázat nespokojenou mládež mající problém se systémem, ve kterém žije (stejně tak zvolení typu narace; ne že by to byl zrovna můj šálek kávy), ale mě ty postavy tak silně iritovaly a nudily zároveň (hlavně maestro sebevrah, ten byl nejvíc, jak se lidově říká, na-přes-držku), že jsem měl až problém film vůbec dokoukat (a moc nepřidá, když se přistihnete ani ne po polovině projekce, že křičíte na tu depresivní máničku, aby se už konečně zastřelila ve spásné představě, že tím film skončí…i když podvědomě tušíte, že vaše přání nebude vyslyšeno). A klišoidní a naivní ekologický podtón se zahrabává sám pokrytectvím všech těch „osvícených“ postav. Zvolání jedné z hrdinek „Ty mě snad unudíš k slzám.“ na definici tohoto snímku sedí víc jak „prdel na hrnec“. Výsledný nevalný dojem lehce spravil pouze rozhovor s psychologem, který měl cosi do sebe. Nicméně, po pár posledních solidních fimových setkáních mě pan režisér zase zklamal a snímek Pravděpodobně ďábel (který aktuálně považuju za nejslabší Bressonův film) hodnotím pouhými 2*. „Pověz mi, koho miluji víc, Edwige nebo Albertu?“ –„ No, to by mě zajímalo.“ – „Já nevím. Rozhodni to ty.“ ()
Viděl jsem to sice jen s anglickými titulky, ale myslím, že jsem to docela dal (dostatečně porozuměl). Je to o mladém muži, který je znechucen světem natolik, že spáchá sebevraždu (to není spoilerování - hned po ůvodních titulcích se objeví dva záběry na novinové články o mladíkově sebevraždě na jakémsi pařížském hřbitově a v zápětí po tom titulek "Před dvěma měsíci" - a pak teprve začne samotný příběh). Přestože od začátku víme, jak to dopadne (a snad právě proto), má film velmi silný náboj a zvláště u oné poslední scény na hřbitově cítíme jakési zvláštní napětí (podobně jako u K smrti odsouzený oprchl). Film divákovi může obžas přijít trochu schématický či tezovitý, to ale souvisí s tím, že se Bresson (jak sám říkal) nesnažil napodobovat realitu, ale osobytou stylizací skutečnosti vytvořit realitu vlastní, což se týká nejen strnulosti herců, ale i přímočarosti dialogů a schématičnosti stavby příběhu. Film se naopak vyznačuje nádhernou harmonií obsahu a formy, jako je to ostatně u všech zralých filmů Roberta Bressona. ()
"Raději budu vědět, že z toho není cesta ven." Jako bych během filmu nesl na svých bedrech tíhu celého světa a na konci mě tahle tíha zadupala do země. Bressonova krutá revolta ()
Komplikovanější obsah (téma) si žádá komplikovanější formu. Bressonův předposlední film je protnut skepsí. Všudypřítomnost pekelného, všeho, co pochází od ďábla, formuje v tomto od srdce jdoucím autorském vyjádření k duchu doby vší počínání a snahy mladé (neromanitcké) revolty. Ďábel, pravděpodobně, je (byť ke své době zacílený, přesto nesporně živý) genereční film, či lépe: generační román (a chtěl bych ho číst na stránkách knihy). ()
Zatím nejhorší film od Bressona, co jsem viděl. Podle mne myšlenkově destruktivní fantasmagorie o absenci smyslu života, krásně zalitá v uměleckém kadlubu. Zdá se mi, jako by se Bresson nechal příliš ovlivnit ekologickým strašením, beatnickou skepsí, psychoanalýzou, existencialismem a všemi těmi úlety 60. let, pokud svůj film nezamýšlel spíše jako výstrahu, ovšem bezvýchodnou. ()
(Neveriacky hľadí na mnohosť absurdna a zla. Obe sú nepochopiteľné.) Len neúnosnosť... A akoby sa v nej všetko napĺňalo, až po samý okraj. Plnosť bytia a jeho zmar. ()
Nejhorší film, jaký jsem zatím od Bressona viděl. Neseděla mi barva, současnost ani aktuálnost. Od toho má Francie i film Godarda. Líbil se mi jen dialog u psychologa, zřejmě klíčová scéna filmu. Kdysi jsem měl podobné názory, ale čas bývá silnější než většina mladých rebelů... ()
Dokonalý film s až hranatou stylizací (jako všichni Bressoni které znám), přesahující téma studentských revolt a doby směrem k výpovědi nejen o mladistvé bolesti a schopnosti/neschopnosti ji vyřešit. Chvílemi je to velmi godardovské - neviděl jsem ještě Bressona nechat rozvázat jazyk komparzu tezemi, chvílemi je to i didaktické - byť dodnes děsivé. Především se mi ale při vstřebávání filmu do noci vracel pocit, že Bresson teorematizoval hlavní postavu trochu do podoby mladého Ježíše a trochu mu vědomě - až k ironii - usnadňoval jeho pouť zájmem a péčí jeho přátel (všechno to nohsledství, ta láska, ta snadnost, ten zájem, sdílení - a vysvítá to o to nápadněji, že nám Bresson neukazuje jediný důvod PROČ by Charles měl být pro všechny ty dívky a muže okolo sebe tak vábivý - proč mu prostě nerozbili hubu, když kradl, proč nezůstal jako kůl v plotě jako většina mladých, kteří tohle zažívají...). O to přesněji pak ale působila Charlesova volba "Jidáše" jako strůjce vlastního osudu. A finální počátek dialogu mezi nimi napovídal, že možná ani zde by nesebral odvahu a nechal by váhu ne-činu na svém kumpánovi. ()
Snad stojí za úvahu, že Bresson tady ani zdaleka nemoralizuje, naopak. Jeho chápání mladýho člověka je láskyplný a otevřený, vlastně ho vidí jako nevinnýho, hledajícího nevědomě Boha, kterýho ovšem nemůže nalézt kvůli zhoubnýmu vlivu společnosti. A když ho nakonec najde, ďábel ho zastřelí, ale naděje zůstává..., jelikož duše neumírá :-). ()
Jéé, Klub rváčů před třiceti lety? Jůů, Koyaanisqatsi se scénářem? Néé, to byly jen pocity z prvních třech minut, zbytek je snad nejnudnějších, co jsem v životě viděl. Jestli bylo úkolem vyvolat ve mě absolutní beznaděj, tak se to povedlo. Jen taková drobnost, jen kdyby ten její původ nebyl v beznaději prezentace sdělení filmu. Že je hlavní kluk úplně zničen společností a že teda se něco snaží dělat a tak chodí střílet pistolí do řeky nebo ležet ve spacáku, tak prosim. Ale aby prostě vždycky něco takového vyved, byl furt stejně depkózní, vyved něco jinýho, tvářil se jak socha a jeho socha kamarád se ho začal ptát na něco, co se nikdy v ději nestalo. To je ostatně furt. Lokace na sebe zásadně nenavazují, a to ani v nějakém skrytém smyslu odhaleném později. Já prostě vůbec netušil, co má tohle dílo za smysl, kde se vzalo a co kromě tvrzení, že vrátit na stromy by bylo málo, chce dávat. Jestli je nějaký žánr co potřebuje vývoj postav, tak je snad to právě čistokrevné drama. Jen jsem umíral hledáním, jestli to není vyprávěno pozpátku, přes oblouky, mosty nebo cíleně míněné bezcenné nicotné body.... ()
Absolutně příšerné herecké výkony, děj se táhne jako sopel a nikam nevede. ()
Je zaujímavé ako plagát k filmu -spoločne s jeho názvom- poskytuje vodítko pre jeho interpretáciu ako celku a zároveň rozširuje jeho zdelenie. ()
Můj jedenáctý celovečerní Bresson, a zatím zřejmě ten nejslabší. Možná je to ale jenom tím, že je první, který jsem neviděl v kině Ponrepo, ale jenom na počítači (ono pouštět si Bressona na počítači je jako poslouchat operu v kravíně, jeho filmy zkrátka potřebují velké plátno a auru kinosálu). Taky mě zklamalo, že všechny dívky v tomto filmu mají tak maličké kozičky... ()
Bresson a jeho vlastní osobní příběh o mládežnické revoltě bojující proti společenskému systému, jenž má v jeho tvorbě překvapivě politické ambice o ovlivnění veřejnosti, a zároveň se ukazuje jako výzva pro ostatní. Svět, jenž stupňuje své znečištění a postupné ničení planety je nejenom výkřikem, ale taktéž i vykřičníkem, na který je potřeba neustále myslet. ()
Po několika - dle mého - slabších kusech od Bressona je tohle definitivně kus, který by se u mě dostal do TOP 5 jeho tvorby. Oduševnělé a očištěné fakticky od všeho nepostatného. ()
Jestli existuje naštvanější film, tak jsem ho zatím neviděl. ()