Lancelot du Lac
Lancillotto e Ginevra
Lancelot of the Lake
Obsahy(1)
Rytíři kulatého stolu se vracejí z neúspěšného hledání svatého grálu. Mezi nimi i Lancelot, oblíbenec krále Artuše a tajný milenec jeho choti Guenievery, se kterou však chce tento zakázaný vztah i přes vzájemnou lásku ukončit. Jeho slabého místa se snaží využít lstivý zrádce Mordred, který mu závidí prominentní pozici u panovníka a začne proti němu spřádat plány. Smyčka kolem Lancelotova krku se začíná pomalu utahovat a o jeho osudu může rozhodnout i blížící se rytířský turnaj. (Sarkastic)
(více)Recenze (17)
Poněkud náročnější, ale prvotřídní variace na téma legend o rytířích od kulatého stolu, tentokrát nezvykle vážně s mnohými tématickými přesahy. Hledání svatého grálu - snad symbolizující pátrání po Bohu - dopadlo neslavně, především pro svou násilnou formu a sebevědomí těch, kteří se tohoto, tak nesnadného, úkolu pokoušeli zhostit. Pro vyčerpaného Lancelota po návratu v blízkosti Artušovy královny začíná těžké dilema a trápení. Láska, kterou možná ukradl, kterou možná zradil, kterou možná použil pro zradu, mu přinese snad vykoupení nebo také zatracení. Myšlenkově neuvěřitelně bohatý snímek, s neopakovatelnou hloubkou prožitku. Režijně hodně spolehlivé, Bresson mimojiné dokázal, že oplývá obrovskou imaginací a trochu zprofanované středověké brutální zabíjení umí podat svěžím způsobem, při němž však zároveň tuhne krev v žilách. ()
Kinematografie se měnila, ale Bresson ne. Pouze zakrněl v tvrdohlavou hromádku trademarků, které svou sílu a platnost zratily kdysi dávno. Lancelot pro něj mohl být vykoupením, ale nakonec Bressonovu překonanost jen potvrdil. ()
Moje první setkání s Bressonem skončilo zklamáním. Já nevím, jestli jsem už natolik ztratil iluzi o době, ve které se příběh odehrává, nebo viděl moc dalších (a lepších) tématem podobných filmů, ale první věc, která mě při pokusu vystihnout tento snímek napadla, byla obyčejnost. Několik pohledů na mrtvoly v lese (přičemž první useknutí hlavy mě svojí trikovou nedokonalostí skoro až rozesmálo, stejně tak později gumový šíp v koni), jinak skoro ani trochu toho (jak píše Pohrobek „zprofanovaného brutálního zabíjení“ plného) špinavého středověku (když už, tak se kamera úmyslně dívá jinam), jen zidealizovaná podoba (ctnost, čest a spousta planých řečí). Netoužím se dívat na to, jak 5 rytířů totožně nasedá na koně (stejné opakování/variace při vlajkách, rozjezdech koní atd.) a třeba při turnaji marně čekat na záběr přímého střetu v souboji (a místo toho dostat až ležícího chlapa v brnění, který vypadá, že si zde dal šlofíka už před řádnou dobou). Takže ve výsledku Lancelot od jezera nabízí pouze nadprůměrný začátek a konec (ten má svoji sílu), vše mezi tím je nasáklé všedností (a ne, možná mám malou citlivost k tomuto filmu, ale žádné přesahy, o kterých se zmiňují jiní spolukomentující, jsem zde nenašel). ()
Na teraz by zatiaľ stačilo Bressonovho kinematografu, alebo : „Občas sa i majster tesár utne” ! ()
Robert Bresson ztvárnil závěr života rytíře Lancelota v souladu s prerafaelitskou imaginací a s důrazem na maximální symbolizaci filmového jazyka. Výsledkem je podivný, významy neobyčejně nabytý útvar připomínající rozpadající se nástěnné malby: kde jsou barvy a tvary vystřídány surovou šedí zdiva, tam se do nich dostává pohyb (nebo alespoň jeho iluze, zdání přítomnosti hybatele dosud patrnými obrazy). ()
Film o zániku rytířství, symbolizovaný zkázou jedněch z jeho největších legend: Artuše, Lancelota, rytířů kulatého stolu. Už v úvodní pasáži se nám bez okolků ukáže pravý obsah hrdinských skutků oněch středověkých hrdinů - jejich souboje jsou jen marné prolévání krve, jejich vznešené cíle (svatý grál) jsou jen falešným (protože neexistujícím) alibi pro tato zvěrstva. Film o zániku rytířsky chápaného smyslu pro šlechetnost a povinnost, vždyť život pravého rytíře by měl být velkorysou službou pánu a povinnostem. Lancelot v každém okamžiku plní povinnost vůči svému pánu, avšak problém tkví v tom, že má více pánů - svého krále, svou ctnostnou paní, svého boha. Lancelot jako pravý rytíř se v každém okamžiku snaží dostát povinnosti vůči svému pánu, ale vůči kterému z nich to zrovna bude, to nechává na svém rozhodnutí, tedy na svém cítění. Namísto vznešené služby povinnosti se tak dostaví tragická rozpolcenost mezi vlastními vášněmi a smyslem pro čest závazku. Vše směřuje k sebezničení rytířského stavu, jak to nejlépe dokazuje smrt Lancelotova nejlepšího přítele Gauvaina. Symbolicky je závěrečná bojová scénamístem triumfu pěchoty a lučištníků... ()
Tentokrát (téměř) bez komentáře. Přestože je Lancelot du Lac hodnocen na csfd jako Bressonův nejhorší (ovšem u mých oblíbených má přesto 90%), považuji tento film za skutečně nevšední filmový zážitek - filmovou delikatesu. Viděl jsem ho už dvakrát, a podívám se na něj znovu s každým, kdo mě o to požádá. Bressonovy filmy jsem zatím nekomentoval, po prvním shlédnutí by se mi to zdálo příliš ukvapené. Obecně mám pocit, že ten, kdo má Bressona Lancelota rád, viděl už spoustu filmů a má pro ně cit (šestý [filmový] smysl). ()
ocenenia : MFF Cannes 1974 - Zvláštna cena FIPRESCI (?) (R.Bresson odmietol cenu akceptovať) (?), nesúťažný výber ()
Francúzi si zobrali na paškál britský historický námet. Div sa svete! Bohužial, dopadol ako väčšina francúzskych filmov. Lacná výprava, nudné filozofujúce dialógy a remeselné spracovanie na úrovni experimentálnych filmov. Keď pri rytierskych súbojoch na koni vidíme iba záber na kopytá a po zvuku rynčania pád jazdca z koňa, čo sa opakuje zo 10-krát, vyčarí to na tvári diváka snáď iba nechápavý úsmev. Nesmiem nespomenúť topornejšie výkony hercov. A tá zápletka o hľadaní svätého kráľa (samozrejme, iba slovného hľadania) či nevera Lancelota - škoda slov. Je to typ filmov, pri ktorom aj 80 minút nudí. ()
člověk na to kouká jako osel. přál by si, aby film skončil. ptá se tedy: "už tam budem?" film zakroutí hlavou, odpovídá: "ne." člověk se po pěti minutách - pocitově hodině - táže: "...už tam budem?" lehko odhadnout, co film odpověděl. //// Bresson zkrátka není pro každého. zpomalenému (ne)dění bez akce i bez herectví zcela jistě nepomáhá malá obrazovka. filmovědci můžou jásat nad sémantikou, ale já bych radši jásala nad tím, že ten film je aspoň pocitově, když už ne časově, krátký. ()
Historická výpravnost, myslím, Bressonovi nesvědčí. Z filmu mám poněkud rozporuplný pocit. Na jedné straně (což nacházím u Bressona vždy) silný příběh, hluboký obsah, přesah atd., na straně druhé filmařská stránka, která tady nefunguje bez rezerv (s čímž jsem se u Brassona ještě nestkal). Jindy tak skvělé a rafinované elipsy, hyperboly, paraboly a jánevímcovšechno zde najednou působí neorganicky, strojeně. Ale možná jsem na tento film jenom neměl tu pravou náladu. 70% ()
Velmi těžký snímek, který z artušovské legendy těží dalekosáhlou přidanou hodnotu. V závěru film (dokonce!) nabere tragický spád, jehož vyvrcholení se pro mne okamžitě stalo jednou z nejsilnějších scén filmového plátna vůbec. ()
Už první bojová scéna zabila. Byla ale ničím v porovnání s tím, co mělo následovat, protože byla aspoň vtipná. Čekala jsem příběh o rytířích, chrabrých, udatných a já nevím co...místo toho jsem koukala na zápletku jako vystřiženou z telenovely, kde všichni něco řeší, ale divák, netuší co, protože všechno důležité se děje mimo záběry. Divák řece ocení mnohem víc se desetkrát dívat na to, jak každý rytíř zvlášť a úplně stejným způsobem nasedá na koně, projede se na něm a zase sesedne, nebo jak se Xkrát vztyčuje vlajka. Při bojových scénách jsme si zase mohli důkladně prohlédnout nohy bojujících, nebo ještě líp, nohy jejch koní. Některé záběry jsme si navíc mohli prohlédnout hned několikrát, protože se opakovaly. Témata z okruhu rytířů kulatého stolu, hledání Gráálu, dvorské lásky a kultury mi nejsou cizí, Chrétiena de Troye mám pročteného a můžu vám proto zaručit, že rytíři tam nestáli a nekoukali přblble na měsíc...Nechápu, kde ostatní komentující našli nějakou myšlenkovou hloubku nebo ideové přesahy...možná chtěli jenom ospravedlnit čas ztracený sledováním tohohle filmu, který je naprosto o ničem. Herecké výkony stojí taky za hodně starou belu a o kameře rači ani nemluvím...jediné, co se mi líbilo, bylo, že každý rytíř měl moc pěkný barevný punčocháčky..taky bych takový chtěla ;) ()
Francouzský rytířský historický film vyprávějící příběh kolem rytířů kulatého stolu, svatého grálu a samotného Lancelota. Bresson se drží svého klasického střídmého a odtažitého osobitého stylu, kterým redukuje mystifikaci celého příběhu, proto je jeho vlastní adaptace natolik střízlivá. Záměrně se drží faktu, že obraz a zvuk by se měly navzájem doplňovat, proto je patrný větší důraz na diverzifikace těchto aspektů; divák ne vždy vidí vše co slyší a naopak. Středověký epos, který je svým důrazem na minimalismus a přísnou kompozici obrazu pouhým experimentem, který jenom potvrzuje absolutní chladnost celé Bressonovy tvorby. ()
Jsem niterně přesvědčen, že i chovanci zvláštní školy v Chánově by při natáčení amatérského filmu pro svou besídku projevili víc filmařského umu a citu. Technickou stránku ponechám stranou, neboť je zjevné, že tvůrce se v době natáčení nacházel v zajetí epileptického mrákotného stavu či jiné neurotické poruchy – a tropit si posměšky z postižených je údajně neetické. Ale že film, jenž sluje Lancelot od jezera, oplývá dialogy a sekvencemi, za něž by se hanbou propadla i nejdekadentnější kazašská telenovela, to je příliš silná káva. Jméno George Delerue ve spojitosti s tímto…s tímto útvarem namoutě původu nepozemského… ve mně probouzí hořkou žalost, neb – ač šlo jistě o shodu jmen – tento nechvályhodný erb již mistru pravděpodobně nikdo nebyl odpáral, dokud si jej nevzala smrt. Ó, i bez kamery a za předpokladu, že by jedinou rekvizitou, kterou by měl člověk k dispozici, bylo poloprázdné krabicové víno, dal by se natočit zdařilejší rytířský epos. Pakliže režisér nebyl duševně nemocný a toto ztropil záměrně, nechť jej sežehne peklo a Satan ho bije důtkami po hořících zádech, až do konce věků. ()
Čekal jsem trochu jiný film. ()
K tomuto typu filmů se Bressonův styl vůbec nehodí. Chvílemi to vypadalo jak východoněmecké porno. ()