poster

Lancelot od jezera

  • Francie

    Lancelot du Lac

  • anglický

    Lancelot of the Lake

Drama / Válečný

Francie / Itálie, 1974, 85 min

Režie:

Robert Bresson

Střih:

Germaine Artus
(další profese)
  • Merenre
    odpad!

    Jsem niterně přesvědčen, že i chovanci zvláštní školy v Chánově by při natáčení amatérského filmu pro svou besídku projevili víc filmařského umu a citu. Technickou stránku ponechám stranou, neboť je zjevné, že tvůrce se v době natáčení nacházel v zajetí epileptického mrákotného stavu či jiné neurotické poruchy – a tropit si posměšky z postižených je údajně neetické. Ale že film, jenž sluje Lancelot od jezera, oplývá dialogy a sekvencemi, za něž by se hanbou propadla i nejdekadentnější kazašská telenovela, to je příliš silná káva. Jméno George Delerue ve spojitosti s tímto…s tímto útvarem namoutě původu nepozemského… ve mně probouzí hořkou žalost, neb – ač šlo jistě o shodu jmen – tento nechvályhodný erb již mistru pravděpodobně nikdo nebyl odpáral, dokud si jej nevzala smrt. Ó, i bez kamery a za předpokladu, že by jedinou rekvizitou, kterou by měl člověk k dispozici, bylo poloprázdné krabicové víno, dal by se natočit zdařilejší rytířský epos. Pakliže režisér nebyl duševně nemocný a toto ztropil záměrně, nechť jej sežehne peklo a Satan ho bije důtkami po hořících zádech, až do konce věků.(17.1.2014)

  • radektejkal
    *****

    Tentokrát (téměř) bez komentáře. Přestože je Lancelot du Lac hodnocen na csfd jako Bressonův nejhorší (ovšem u mých oblíbených má přesto 90%), považuji tento film za skutečně nevšední filmový zážitek - filmovou delikatesu. Viděl jsem ho už dvakrát, a podívám se na něj znovu s každým, kdo mě o to požádá. Bressonovy filmy jsem zatím nekomentoval, po prvním shlédnutí by se mi to zdálo příliš ukvapené. Obecně mám pocit, že ten, kdo má Bressona Lancelota rád, viděl už spoustu filmů a má pro ně cit (šestý [filmový] smysl).(20.9.2017)

  • šarka
    odpad!

    Už první bojová scéna zabila. Byla ale ničím v porovnání s tím, co mělo následovat, protože byla aspoň vtipná. Čekala jsem příběh o rytířích, chrabrých, udatných a já nevím co...místo toho jsem koukala na zápletku jako vystřiženou z telenovely, kde všichni něco řeší, ale divák, netuší co, protože všechno důležité se děje mimo záběry. Divák řece ocení mnohem víc se desetkrát dívat na to, jak každý rytíř zvlášť a úplně stejným způsobem nasedá na koně, projede se na něm a zase sesedne, nebo jak se Xkrát vztyčuje vlajka. Při bojových scénách jsme si zase mohli důkladně prohlédnout nohy bojujících, nebo ještě líp, nohy jejch koní. Některé záběry jsme si navíc mohli prohlédnout hned několikrát, protože se opakovaly. Témata z okruhu rytířů kulatého stolu, hledání Gráálu, dvorské lásky a kultury mi nejsou cizí, Chrétiena de Troye mám pročteného a můžu vám proto zaručit, že rytíři tam nestáli a nekoukali přblble na měsíc...Nechápu, kde ostatní komentující našli nějakou myšlenkovou hloubku nebo ideové přesahy...možná chtěli jenom ospravedlnit čas ztracený sledováním tohohle filmu, který je naprosto o ničem. Herecké výkony stojí taky za hodně starou belu a o kameře rači ani nemluvím...jediné, co se mi líbilo, bylo, že každý rytíř měl moc pěkný barevný punčocháčky..taky bych takový chtěla ;)(29.9.2013)

  • Sarkastic
    ***

    Moje první setkání s Bressonem skončilo zklamáním. Já nevím, jestli jsem už natolik ztratil iluzi o době, ve které se příběh odehrává, nebo viděl moc dalších (a lepších) tématem podobných filmů, ale první věc, která mě při pokusu vystihnout tento snímek napadla, byla obyčejnost. Několik pohledů na mrtvoly v lese (přičemž první useknutí hlavy mě svojí trikovou nedokonalostí skoro až rozesmálo, stejně tak později gumový šíp v koni), jinak skoro ani trochu toho (jak píše Pohrobek „zprofanovaného brutálního zabíjení“ plného) špinavého středověku (když už, tak se kamera úmyslně dívá jinam), jen zidealizovaná podoba (ctnost, čest a spousta planých řečí). Netoužím se dívat na to, jak 5 rytířů totožně nasedá na koně (stejné opakování/variace při vlajkách, rozjezdech koní atd.) a třeba při turnaji marně čekat na záběr přímého střetu v souboji (a místo toho dostat až ležícího chlapa v brnění, který vypadá, že si zde dal šlofíka už před řádnou dobou). Takže ve výsledku Lancelot od jezera nabízí pouze nadprůměrný začátek a konec (ten má svoji sílu), vše mezi tím je nasáklé všedností (a ne, možná mám malou citlivost k tomuto filmu, ale žádné přesahy, o kterých se zmiňují jiní spolukomentující, jsem zde nenašel).(30.11.2012)

  • Dionysos
    ****

    Film o zániku rytířství, symbolizovaný zkázou jedněch z jeho největších legend: Artuše, Lancelota, rytířů kulatého stolu. Už v úvodní pasáži se nám bez okolků ukáže pravý obsah hrdinských skutků oněch středověkých hrdinů - jejich souboje jsou jen marné prolévání krve, jejich vznešené cíle (svatý grál) jsou jen falešným (protože neexistujícím) alibi pro tato zvěrstva. Film o zániku rytířsky chápaného smyslu pro šlechetnost a povinnost, vždyť život pravého rytíře by měl být velkorysou službou pánu a povinnostem. Lancelot v každém okamžiku plní povinnost vůči svému pánu, avšak problém tkví v tom, že má více pánů - svého krále, svou ctnostnou paní, svého boha. Lancelot jako pravý rytíř se v každém okamžiku snaží dostát povinnosti vůči svému pánu, ale vůči kterému z nich to zrovna bude, to nechává na svém rozhodnutí, tedy na svém cítění. Namísto vznešené služby povinnosti se tak dostaví tragická rozpolcenost mezi vlastními vášněmi a smyslem pro čest závazku. Vše směřuje k sebezničení rytířského stavu, jak to nejlépe dokazuje smrt Lancelotova nejlepšího přítele Gauvaina. Symbolicky je závěrečná bojová scénamístem triumfu pěchoty a lučištníků...(20.8.2014)

  • Luc Simon

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace