Pickpocket
Vreckár
VOD (1)
Obsahy(2)
V jednom z nejobdivovanějších, nejpodmanivějších a nejvlivnějších filmů Roberta Bressona se Michel zdokonaluje ve vybírání kapes nic netušících obyvatel Paříže padesátých let minulého století. Po nevyhnutelném zatčení (a téměř okamžitém propuštění) přemítá o morálce zločinu a vyslovuje nejasné teorie o výjimečných jedincích, kteří stojí nad zákonem. Ztracen v jiném světě odmítá podporu svých přátel, dává přednost kapesním krádežím a připravuje se na krutý střet se společností, do které nedokáže zapadnout. (Cinemax)
(více)Recenze (63)
Zlatý Medvěd - výběr ()
Jediné, v co věřil, byl Bůh. Celé tři minuty. Už nevěří. Nevěří, že by někoho zajímal, že by ho kdokoli bral v potaz. Proto krade. Teprve když rukou, jakoby nezávislou na zbytku těla, šátrá v cizích kapsách, cítí se být součástí nevšímavého okolního světa. Někam patří, něco dělá. Žije… ve stejné zmechanizované náhražce života jako všichni ostatní. Stejně jako v případě předcházejícího K smrti odsouzený uprchl, si také tentokrát lze představit, jak by v Hollywoodu z obdobné zápletky vysoustružili napínavý thriller. Bresson volí opačnou cestu. Naprosté oddramatizování, eliptické vyprávění. Nezájem o akci, která je záměrně nepřehledná a natočená bez vzruchu. Jako i zbytek filmu. Komentář, odůvodněný tentokrát Michelovým dopisem, se nabízí jako nejpohodlnější pojítko s hrdinovými duševními pochody. V zásadě se z něj ale nedovídáme víc, než kolik sami vidíme. Kapsář není zrovna přístupný film (což o něm platí ještě víc než o Deníku venkovského faráře a K smrti odsouzeném), tím víc vás však nutí pod povrch proniknout. Stojí to už jen za ten pocit, že jste se přiblížili. 75% Zajímavé komentáře: Anderton, Jester_X ()
Smutný existencionální snímek o kariéře, bezvýchodné situaci a ztracených životních šancích jednoho pařížského kapsáře. Hlavní postava si svůj úděl zvolí víceméně sama a je pro ní i způsobem vyjádření společenského a životního názoru. Snímek je natočen typicky bressonovsky jemně, hloubavě a citlivě. ()
LFŠ 2009 KAPSÁŘ bylo mé první setkání s Bressonem, které mi potvrdilo, co jsem si o slavném filmaři přečetl, slyšel a vypozoroval: minimalismus, kdy jsou herci pojímáni jako loutky, v morálně komplexním filmu (inspirovaném ZLOČINEM A TRESTEM), na kterém je patrný perfekcionismus a cit pro detail (seznámení se s tím, jak to u kapsářů chodí), schopnost zachytit prostředí a důmyslná práce se zvukovou stopou (komentátoři dostihů nepřímo glosující kapsářovo počínání). Krystalicky čistá filmařina, která by si však zasloužila více času, aby nevyznívala tezovitě a nemusela si vypomáhat žánrovými schématy. 8/10 ()
Velice citlivý film téměř až do nitra duše jednotlivých osob. Kapsář Michel si sám o sobě myslí že je kapsář z přesvědčení , věří totiž, že někteří lidé jsou tu od toho, aby porušovali zákony, a právě on se mezi ně počítá. Jeho přítelkyně Jean a policejní komisař jsou však jiného názoru, a pokoušejí se ho přesvědčit o opaku. Bressonův film ještě jakožto ukázka a později typický film nastupující francouzské "Nové vlny", vykazuje už veškeré charakteristické znaky jeho pozdější tvorby. Dialogy jsou vyslovovány takřka nezvučně, aniž je do nich vložena zvláštní dramatičnost. Také ve vizualitě se Bresson vzdal jisté efektnosti, avšak právě tato jakási odříkavost a úspornost projevu propůjčuje filmu zvláštní a svébytnou dynamiku kterou u jiných filmů od jiných autorů jen tak nenajdeme. ()
Hodně minimalistický Bresson. S filosofii hlavní postavy (Martin LaSalle) se nemůžu úplně ztotožnit (produktivní chlapík, který věří, že část populace se musí živit zločinem a on patří k ní), když k tomu přidám hodně vyprázdněné herecké výkony (kde právě LaSalle s jeho camusovskými cancy patří k nejslabším) tak to zachraňuje už jenom krátká stopáž. Z úcty k Bressonovi a velmi dobře natočeným kapsářským scénám dávám za tři. ()
Až na to, že protagonista se nachytal na nejhloupější léčku, jakou si umím představit, je to samozřejmě skvělý film o člověku ztraceném ve světě, který mu nemá co nabídnout a kterému (na rozdíl od vlastního přesvědčení) nemá co nabídnout on sám. Tedy až do konce - ten považuju za jeden z nejvkusnějších happy endů (pokud ho tak lze vnímat - já myslím, že jo). ()
Já tomu Bressonovi snad ještě začnu přicházet na chuť…Kapsář mě velmi mile překvapil. Už jen hlavní hrdina. Není to vůbec klasický ostřílený zloděj, naopak, jde o naprosto obyčejného bledého kluka, u kterého, pokaždé když krade, tajíte dech stejně jako on sám, a přejete si, aby se mu to povedlo a nechytili ho. Čímž se dostávám k samotným krádežím, které byly drzé a napínavé, a nejvíc se mi asi líbila „prácička“ u taxíku. Postupně se navíc začne projevovat posedlost, nutnost krást a dostávat tak přísun potřebného adrenalinu. Dalším okořeněním je vysoká a přespříliš upřímná hra mezi Michelem a policejním inspektorem, jejichž dialogové výměny stojí za to. Bavilo mě taky sledovat smutné oči představitelky Jeanne, Švédka Marika Green mi hrozně připomínala Natalii Portman. Krom pár much mně nesedla akorát pasáž před závěrem, mám na mysli onu „cestu“, která na mě působila jako pěst na oko. A pointa mi přišla trochu naivní, ale na druhou stranu byla fajn. Za mě jsou to silné 4*. „Ten, kdo takové věci dělá, o nich většinou nemluví.“ ()
Hodně zvláštní. Zajímavý příběh, herecké výkony, režie, všechno, ale ve výsledku neuvěřitelně chladný film. Zlodějské scény byly ale skutečně napínavé. ()
Martin LaSalle a jeho podání utrpení Michela vykreslené podle oblíbených předloh typu Utrpení mladého Werthera nebo Zmatky chovance Törlesse přináší skutečnou depresi i do duše náhodného diváka, který se nemůže bránit. ()
"Jeho hlavním principem bylo rozbití takzvané expresívnosti. Chtěl zrušit hranici mezi obrazem a skutečným životem, jinými slovy, chtěl donutit samotný život, aby byl obrazný a expresívní. Žádný speciální přísun materiálu, nic strojeného, žádné viditelné a úmyslné zobecnění. Skoro se zdá, jako kdyby měl Paul Valéry na mysli přímo Bressona, když řekl: "Dokonalosti dosahuje jen ten, kdo se zříká všeho, co vede k zveličování." Zjevně nic jiného než skromné a prosté pozorování života." Andrej Tarkovskij, Zapečetěný čas ()
Film, u kterého jsem měla prvních 50 minut pocit, že právě začal a posledních 25 minut hltala každou vteřinu. Mistrovské dílo. ()
Až na ten pekelný vnútorný monológ veľmi dobre napísané a má to pár vynikajúcich scén. Bohužiaľ som vôbec neprijal filmovú realitu. Neviem čím to bolo, možno kamerou, strihom, réžiou alebo hercami tak strašnými, že zakaždým keď otvoria ústa by sa od hanby prepadol aj ten najhorší herec z Paneláku ale som tomu filmu neveril a iba sa mi menili pred očami obrázky a chcel som nech to čím skôr skončí. A ja blbec som sa na to tak strašne tešil ()
Marika Green *IN LOVE* - je teta Evy Green - bond girl z Casina Royale. ()
Vysoká škola kapsářství. A Marika Green (teta Evy Green!) je anděl. ()
Typická, byť trochu podivná love story podle francouzských schémat šedesátých let. Dnes už mě to přes nespornou kvalitu moc nebere. ()
Vynikajúco natočený snímok so zmyslom pre detail, ktorý sa prejavil najmä pri názorných ukážkach "práce" vreckára. Na druhú stranu ale musím povedať, že keby sa ten mladíček postavil ku mne a tváril sa tak ako sa tváril, tak by bolo všetko jasné... nenápadný ako pupák na nose. Ten koniec mohol byť tiež trocha lepšie spracovaný, aj keď do istej miery to malo svoj štýl a vychádzalo to z reality. Nadpriemer. 75/100 ()
Námět a kvalitní režisér ještě dobrý film nedělají. I přes zajímavé momenty, kterými jsou zejména samotné krádeže, zavání většina filmu (i přes krátkou stopáž nějaké hodinky a čtvrt) novovlnnou existenciální nudou... ()
LaSalle zvládnul celý film s výrazem baseta, bohužel u něj to příliš nezafungovalo. Scénáři nelze nic vytknout, ale LaSalle byla střelba nejen mimo cíl, ale rovnou mimo střelnici. ()
Pokiaľ kvôli ničomu inému, tak kvôli sekvencii na nádraží od jej začiatku až po koniec vo vlaku musí Kapsára vidieť každý fanúšik zlodejských filmov. Tých prepracovaných scén s krádežami je v ňom ale viac a tým radím tento film medzi špičku vo svojom žánri. Kapsár je ale omnoho hlbší film, je to štúdia o postupnom prepadnutí vášni, o strate kontroly nad sebou samým, o forme kamarátstva, kde človek, ktorý sa dal na cestu zločinu nechápe, že ten skutočný priateľ môže byť z opačnej strany a na prvý pohľad najhorší možný koniec znamená vlastne vyslobodenie a nový začiatok. Bresson síce používa štýl ako v Denníku vidieckeho farára, ale tu to pôsobí omnoho záživnejšie a divácky príťažlivejšie (nechcem tým povedať, že komerčnejšie), myšlienkovo ale rovnako a pre mňa ešte viac pôsobivo. No a Marika Green je krásna ako Natalie Portman, pokiaľ by ste ešte váhali.... ()