Procès de Jeanne d'Arc
The Trial of Joan of Arc
Proces Jany z Arcu
Obsahy(2)
Francie patnáctého století. Dospívající venkovská dívka Jana z Arku tvrdí, že dokáže komunikovat s Bohem, a jeho jménem vede francouzskou výpravu proti anglickým vojskům. Záhy je zajata a postavena před soud kvůli obvinění z kacířství. Během celého procesu biskup Cauchon na dívku neúnavně naléhá, aby přiznala, že o vzkazech od vyšší moci lhala. Jana však zůstává věrná svým ideálům, i když se hrozba brutální veřejné popravy pomalu stává skutečností. Režisér Robert Bresson vychází z oficiálních zápisů ze skutečného soudního procesu a vytváří osobitou adaptaci života a utrpení Jany z Arku, která ukazuje její zranitelnost i houževnatou víru. (Cinemax)
(více)Recenze (41)
Maximální hutnost na minimálním prostoru, dokonale zužitkovaných 65 minut. ()
Už samotné Utrpení panny orleánské bylo hodně strohé, avšak co do minimalismu se nemůže měřit s tímto Bressonovým experimentem. Sice zde nehraje roli mimická drobnokresba přímo hltaná kamerovými detaily, protože ona zdánlivá nedramatičnost tkví v tom, že Johanka téměř ani nehne brvou a tím dle Bressonova konceptu naplno vystupuje její charakterová podstata - nezlomnost, víra, odolnost vůči jakémukoliv determinismu - tedy neopakovatelná vnitřní svoboda, jež jen čeká na hranici, aby mohla být zbavena i vnější zátěže, což vrcholí výborným okamžikem, kdy je zabrána hranice a na ní ani stopa po tělesné schránce jako prvotního znaku veškerého omezování. Velmi působí i snaha veškeré kamerové výřezy směřovat pouze k postavě Johanky a jejího vnímání situace, ocitáme se tedy tak blízko její osobnosti, že i přes chladný narativ si odstup zachovat nemůžeme a o to rychleji se noříme do nadčasových myšlenek, jež překvapivě vystupují z každičké věty pozorohudného soudního zápisu. Ačkoliv osobně jsem více podlehl působivému Dreyerovu opusu, který se skutečně dotýkal budoucnosti filmového média a jeho vyjadřovacích schopností, síla Bressonova snímku - mnohem nenápadnější a rafinovanější - mě rovněž okouzlila, avšak slovo uhranutí bych použil jednoznačně u snímku staršího. ()
Film formou minimalistický, leč svým účinkem maximalistický. Jeho sledování je zážitek intenzivní, též mnohdy tísnivý a až nepříjemný, ale ten boj o vlastní důstojnost a vlastní duši proti mocenskému ideologickému molochovi, rozhodnutému Janu zlomit nebo zabít, je stále fascinující. ()
ocenenia : MFF Cannes 1962 - Špeciálna cena poroty ()
Naprosto chladný a bezemoční remake Utrpení Panny orleánské, který Bresson chtěl obsahově očividně postavit na tom úplně samém, ale s tímhle jeho stylem mu to prostě nefunguje a nikdy ani nebude. Jako sorry, ale takhle se takový námět prostě točit nedá. A nezachrání to ani solidní kamera, ani hodně příjemná stopáž (a i přes ni mě to v druhé polovině začalo solidně nudit), ani snaha být artovější než Dreyer. Takhle to fakt působí vyprázdněně, spíš jako výsměch celému tomu příběhu než jako pokus o jeho nejrealističtější a nejminimalističtější zpracování. Bohužel se mi i tady potvrzuje, že čím méně slavnější nějaký Bressonův film je, tím víc je slabší a mdlejší... 2* ()
Fádny statický dej, ktorý kontrasuje s dlhými rýchlohovoriacimi dialógmi vypočúvania. Jana z Arcu ako historická postava mi nebola nikdy dvakrát sympatická, a tento film to nevyvracia, možno naopak. Neviem prečo, ale kvôli drzosti hl. hrdinky ako keby to bol malý nevychovaný spratok mi boli sympatickejší tí kňazi a mnísi v mundúroch. A to asi cieľom tvorcov filmu nebolo. Naviac chýba dramatický prvok. Záver s popravou je síce zpracovaný solídnejšie ako zvyšok snímku, ale za dramatický prvok to nemožno považovať. Ešteže stopáž nie je dlhá. ()
"NEZAPOMEŇTE, MUSÍ SKONČIT NA HRANICI!" Dal jsem si v krátkém sledu 4 filmy Roberta Bressona a dojmy a postřehy trochu jak přes kopírák. Jednak musím ocenit obrazovou kvalitu materiálu, to byl pokaždé jednoznačný plus. Potom je tam otázka ambivalentního efektu, kdy těžko říct, zda vyznění považovat za plus nebo mínus - všechny ty filmy vypadají jako točené bez scénáře, děj má sice evidentní kostru, přesto působí stylem hala-bala a otázka přímého dialogu nebo monologu v nějaké lepší orientaci skoro nepomáhají. A potom samozřejmě z mého pohledu mínusy - záliba v obsazování neherců a hustém používání glycerínových slz, z tváří potečených tím sajratem se mi bude dělat blbě ještě na smrtelné posteli. 60% ()
Andrej Tarkovskij řekl o tomto filmu v dokumentárním filmu Cesta k Bressonovi: „Nadchl mě film o Janě z Arcu. Je na divákovi naprosto nezávislý. Myslím tím, že nevnucuje podívanou, ale prochází člověkem jako kus přírody, života. Díváte se, nebo ne. Můžete vnímat film jako umění, ale nemusíte. Taková nezávislost na divákovi a kritice se mi pro postoj režiséra stala příkladnou.“ Je to zajímavý pohled na tento film. A ještě mě napadá: Jaký film by o sobě asi natočila Jana z Arcu, kdyby měla tu příležitost? Obsadila by do hlavní role tu nejkrásnější herečku a vyšperkovala by ho triumfálními záběry z bitev, které vyhrála (za použití nejmodernějších filmových triků)? Možná se nějakým zvláštním způsobem svaté Janě z Arcu blíží tento film, který mnohé dává stranou a soustředí se pouze na proces s ní. Nejsou tu vyloženě kladné a vyloženě záporné postavy, ale velice záleží na tom, CO a JAK kdo dělá. A na to se tento film soustředí perfektně. Pro mě filmový klenot. Zajímavé komentáře: Mariin, Karlos80, Vitex, rawen, Devadesát Dva. ()
Halas. ()
Strohé, čistě na proces zaměřené, takže vlastně přesně dle názvu. Jako dokumentární přepis historických událostí jistě zajímavé, jako film už méně. Chybí tomu hloubka postav a tím i drama, které bych vzhledem k tématu čekal. Jenže Robert Bresson se drží svého i v závěru při vykonání rozsudku, kde konečně mohla přijít filmovost. Ten zůstává stroze minimalistickým, na zásadnější emoce tak není místo ani zde. 60% ()
Po zhlédnutí Bressonových filmů není těžké věřit, že člověk byl vskutku stvořen k obrazu božímu. ()
Série kapciózních otázek a odpovědí, které by člověku na mysl nepřišly. Často neumělé dialogy, za které jako by se herci neherci spíše styděli. Očekávání velkého dramatického hollywoodského konce... takový heroismus tváří tvář smrti však může těžko přijít v případě skutečného člověka. Zmatení, zlomení, ztráta vize a orientace. Dokonalá církevní práce. Kdyby se tak podřídila svému Pánu a tomu, co (alespoň teoreticky) hlásá. Věčný spor o to, jestli má jedinec dát více na svou náboženskou zkušenost, nebo na institucionalizovanou zkušenost tradice. Počátek reformace. Hus a Luther jako vyšití. A co říci závěrem? Ono se tam toho vlastně tolik nestalo nestalo... ()
Bressonovo zpracování procesu s francouzskou světicí se na první dojem může zdát zcela zbytečným a prázdným činem, kdy se chtěl filmař jen vyřádit na fascinující postavě z národních dějin, či snad měl v úmyslu přepracovat a tedy i referovat na tou dobou již ustálené klasické dílo světové kinematografie. Avšak aplikace minimalistického stylu na tuto látku, popření profesionálního herectví jako umění nejefektivnějšího dosáhnutí požadovaných emocí a použití historických pramenných zápisů z procesu dohromady tvoří skvělou podívanou, u níž se divákovi po celou dobu trvání tají dech. Strohé odosobněné herectví režisérových "figur", jejichž ústy k nám jakoby promlouvají historické postavy z dalekého 15. století, pak působí v nevykalkulovaném, uměle nedramatizovaném příběhu až velice skutečně. Krutost středověku a vášnivost tehdejšího křesťanstva se tak jeví laxně či lehkovážně, což jen přidává na hrůze zmanipulovaného církevního (a přece politického) soudu. Spravedlnost ve vztahu jedinec vs. instituce na tomto světě neexistuje, nezbývá než doufat v její zjednání na druhé straně. ()
Úvod, kdy pohyblivá kamera zhruba ve výši hrudi sleduje z ptačího pohledu něčí kroky, mě docela slušně navnadil. Později už nastupuje tradiční bressonovský minimalismus. Opět se zde hodně mluví a měl jsem co dělat, abych proudy titulků vůbec stíhal číst. Bressonovy filmy tradičně nehrají na divákovy city, ale je dobré si položit otázku, jestli zrovna velké historické téma je pro tohoto režiséra vhodnou látkou. Osobně se myslím, že nikoliv, a z jeho skromné filmografie hodnotím tento film jako jeden z těch slabších, ovšem celkově se pořád jedná o slušné dílo. ()
Nerozumím vysokému hodnocení tohoto počinu. Snímek nás přenáší do první poloviny patnáctého století, kde čelí mladá dívka jménem Jana z Arku obviněním z kacířství. Pro pochopení tohoto snímku je dle mého názoru nutné pochopit také vztah Francie k této hrdince, jelikož její idealizování je v téměř stejné úrovni, jako idealizování si Karla IV. v naší zemi, s tím rozdílem, že Karel IV. nevedl dialogy s bohem a veřejně nehovořil o svých (někdo tomu říká halucinace) vidinách. Snímek se odehrává ve velmi těsném prostoru, jedná se pouze o vylíčení procesu s Janou z Arku, nikoli o její příběh. Je příliš navoněný, uhlazený a místy z něho čpí kult osobnosti a přílišné idealizování. Problémem moderního diváka je to, že je příliš rozmlsaný filmy jako např. Posledním soubojem, Statečným srdcem apod. pakliže do ruky dostaneme něco, co se ve své podstatě mnohem více podobá Janu Žižkovy (1955, Vávra), který je stejně navoněný, příliš čistý a přeplněný údernými hesly, nevěřím, že to dosáhne patřičného efektu. Nabídnu zde srovnání naopak s Kladivem na čarodějnice. Pakliže bychom z filmu vystříhali pouze scény, které se odehrávají uvnitř věznice, a kde porota vyslýchá obžalované, jsem přesvědčená, že by se stále jednalo o kvalitnější snímek. V závěru musím říct, že mi film utekl velmi rychle, překvapivě nebyl těžký ani depresivní. Jednalo se o jakousi nedokonalou výpověď, u které věřím, že její záměr dokonalý byl. ()
Pojetí procesu s Janou z Arcu jako civilně interpretovaného komorního soudního dramatu mi sice bylo dosti sympatické svou obecnou platností ohledně logiky vykonstruovaných procesů se ženami, avšak v silné konkurenci ostatních Bressonových filmů, s nimiž má vlastně společné téma outsiderství, snímek přece jen trochu zaostává. Převážně konverzační charakter díla totiž Bressonovi neumožnil plně rozvíjet charakteristickou obrazovou poetiku, která byla jeho hlavním přínosem kinematografii. ()
Zdrženlivým způsobem natočené, navíc v extrémně prázdném a vyzáblém provedení, které se striktně omezuje na vylíčení celého inkvizičního procesu Johanky z Arku. Veškeré zřeknutí se klasické filmové dramatizace je v tomto ohledu, i přes duchovní rozměr události, těžko stravitelným filmovým počinem. ()
Skvělá úžasná záležitost. Ale prostě silná a drsná. Jak to má být. Na ten rok…a hodně malý vše , však velký příběh. Musím dát plný počet. Nehažte kamení. I když toho se nebojím. ()
Bez štipky akejkoľvek emócie a pritom to mohol byť tak emotívny počin,keby to natočil niekto viac empatický.Nevyvolalo to vo mne nič,ani ľútosť,tak nudné to bolo. ()
Další výborný kousek Roberta Bressona. Natočit minimalistický film tak, aby - přes předem daný vývoj příběhu - dokázal udržet diváka v pozornosti, opravdu neumí každý. ()