Zraněná

Film ze života. (04.08.2014)

Sonda do jedné pošramocené ženské duše. Ačkoli hlavní hrdinka nemusí řešit žádné materiální a existenční problémy, snaží se vypořádat se svou nemocnou psychikou, se svými výbuchy a o to je nalezení jakékoli rovnováhy či klidu těžší. Příčiny jejich problémů nejsou nikterak naznačeny, což je škoda, na druhou stranu se dá vytušit, že prapůvod je v rodinném (ne)zázemí, rodiče jsou rozvedení, matka má přítele, k dceři se chová odměřeně a před jejími problémy raději zavírá oči. Práce jí na psychice taky nepřidává, potkává se s nemocnými, kteří pomalu umírají a milostný život je na bodu mrazu. Mladá žena se uzavírá do sebe a jediná osoba, se kterou je schopna mluvit o svých trápeních, je virtuální kamarád na síti potýkající se rovněž se svými problémy. Smutná realita dnešních dnů, kdy k sobě mají lidé tak blízko, jedním klikem myší se člověk může propojit s celým světem, ale bezprostřední komunikace v reálném světě a opravdový zájem o druhého člověka se už z našich životů pomalu vytrácí... (10.04.2015)

Koukat hodinu a půl na ruční kameru, kroužící většinu času v metrové vzdálenosti kolem hlavy nervově labilní paní, není z nejpohodlnějších diváckých zážitků a paradoxně ani přímá cesta pod kůži postavy, spíš úzkostný odraz selfie kultury a vůbec věku sociálních sítí, na kterých se Ana tak jako tolik jejích současníků pohybuje uvolněněji než v reálném světě. Přesto Zraněná není primárně komentářem uspěchané odosobněné doby, natožpak obžalobou ošklivého novodobého kapitalismu, jak jsem se kdesi dočetl – hrdinky neúspěšně potlačující svou přirozenost a nekompatibilní s okolím tu máme minimálně od dob Emy Bovaryové a Anny Kareniny –, ale studií osamělosti, narušené komunikace, chybějící empatie (oboustranně), nenaplněné/nenaplnitelné potřeby sdílení. Oč méně se toho dozvíme o prvotních příčinách Anina sebepoškozování, kleptomanie, agresivních výbuchů vůči nejbližším, střídaných výčitkami a kontrastujících s obětavostí a citovou angažovaností v práci, o to víc nás film postupně nutí sahat do vlastních zkušeností, hledat klíč v námi prožitých vztazích, přemýšlet o svých měnících se stanoviscích k té „obtížné osobě“ a v návaznosti na to k podobně neuchopitelným lidem a momentům z našeho života. Je to zvláštní, ale tenhle odtažitý, nesympatický, do sebe uzavřený, formálně jednotvárný snímek nás nakonec se ženou přiměl k nejkošatější a nejzajímavější nefilmové debatě za celou letošní hradišťskou filmovku. (02.08.2014)

Jeden z těch filmů, který vám do šálku připraví konstantní depresi, osladí pesimismem a vše zalije bezvýchodností. Zraněná je film o ženě, která zdánlivě působí obyčejně, v pořádku a snad i šťastně. Ve skutečnosti je však pro ni svět mimo práci nepřátelským a cizím prostředím, který jí způsobuje bolest, ona se v něm nevyzná, neumí se v jeho ulicích pohybovat, bojí se ho a marně se snaží najít vnitřní rovnováhu, klid a štěstí (které u ní představuje především nalezení spřízněné duše-partnera). Všechny její pokusy o změnu většinou končí dřív, než začnou a často z nich vychází oproti původnímu stavu ještě hůř. Na druhou stranu se však odmítá se svým stavem smířit a bojuje (jakkoliv to může přijít pozorovateli naivní či kontraproduktivní). Film mě docela silně zasáhl, po většinu času bavil, rozesmál komunikací na večírku a strhnul hereckým výkonem představitelky hlavní hrdinky (bohužel ale také nenabídl vysvětlení příčiny Aniných stavů). Celkově hodnotím solidními 4*. (04.08.2014)