V jeho očích

Představte si ten pocit, když ležite na pláži, slyšíte jak moře šumí. Představte si ten pocit, když jdete po rozlehlých horských cestách a vítr Vám rozčechrává vlasy. Představte si ten pocit, když jdete dehydrovaní po poušti a náhle se před Vámi objeví óáza s nomády, kteří Vám zachrání život. Představte si ten pocit, když po několika týdenní abstinaci můžete do úst strčit kousek na jazyku se rozplývající čokolády. Představte si pocit, když si po několikahodinové práci sednete a zavřete oči. Představte si ten pocit když se po dlouhé době pořádně vyserete.... To všechno jsou moc hezké věci, ale ani zdaleka se nerovnají tomu, co bylo ukázáno v tomhle filmu. Nejkrásnější queer film co jsem kdy viděl. (09.07.2014)

Kdyby jsi ukradl polibek, jak bys ho vrátil? 1) Přijetí různě handikepovaných lidí ve filmu je věc stejně ošidná jako v životě. Lidé jsou na rozpacích, cítí se provinile, nevědí, jak s nimi jednat. Chovají se podobně jako mlčící většina studentů ve filmu. Tvůrcům se však podařila jedna věc. Slepý Leo je kluk stejně přitažlivý jako neslepý, když si tedy zvykneme na různá omezení, které jeho postižení přináší. První celovečerní film se 32letému fešákovi gayovi Danieli Ribierovi (scénář, režie, účast na produkci) povedl. 2) Šťastnou ruku měl režisér i při výběru protagonistů. 19letý tanečník baletu Ghilherme Lobo (slepý Leo) není ani herec, ani slepý ani gay, je to ovšem pěkný kluk stejně jako 27letý (!) Fabio Audi (nový spolužák Gabriel). Pěkný je i 28letý Pedro Carvalho (blonďatý šikanista Fabio). 3) Hoje Eu Quero Voltar Sozinho vybralo brazilské Ministerstvo kultury, aby se za Brazílii ucházel o Oskara 2015. Bohužel však film neuspěl a nebyl nominován. (17.04.2015)

Tento film je 96 minutove objatie. Obcas trochu boli, miestami je frustrujuce, chvilu zabavne, ale hlavne je velm velmi krasne. Hlavna trojica hercov podala uzasny vykon. Film ubehol ani som si nevsimla ako. Pacilo sa mi, ze nechali vsetkych robit chyby a hluposti. Pacilo sa mi, ako vykreslili vztahy, rodinne, priatelske, romanticke. Pacilo sa mi to cele. (07.11.2014)

Svou premisou snímek přímo svádí k lacinému moralizování a emocionálnímu vydírání, Daniel Ribeiro se však ukazuje jako empatický tvůrce, který si děj snímku několikrát pořádně promyslel. Na příběh dospívajícího chlapce, který se narodil slepý a začíná prožívat svou první lásku, se dívá s porozuměním a trochu jinou optikou, než je zvykem. A napomáhá mu k tomu právě i ono výše zmíněné postižení. To skrze něj lze sledovat Leovo nazírání na sebe samého. Hoje Eu Quero Voltar Sozinho není příběhem o přijímání a objevování sebe samého. Místo otázek „Proč zrovna já?“ se Leo pouze táže „Proč mě nevnímáte jako každého jiného?“. Snímek je poměrně silný v těch nejobyčejnějších momentech, dost často se ale ke „klíčovým scénám“ dostává zbytečně násilným a doslovným způsobem (kino, západ slunce). (31.07.2014)

Mně to velmi sedlo, a to jsem poslední dobou zmlsanej. Dokonce jsem na film myslel ještě den poté. Je to takové dojemé akorát, dobře natočené i zahrané (viz sladká tancovací scéna) a herecký ensamble je "easy on the eye". Jistě, scénář by šel ještě vyhladit, ale i tak mám z téhle brazilské novinky radost. Jednak proto, že je to velký posun od posledního brazilského queer fláku, který jsem viděl (Do Começo ao Fim /2009/), a jednak film Brazílie vyslala do letošního klání o Oscary. Zcela jistě nevyhraje, ale to je teď vedlejší. Zkrátka Daniel Ribeiro mě svým autorským dílkem potěšil, jó, takové konce (napadá mě ještě Silent Youth /2012/) mám rád. (12.11.2014)