Ten soudruh ze skláren

Film mi připomněl Kopáčův počin Jejich zásluha, ale dovedenou ad absurdum. Jaroslav Mika totiž pana Františka Zahradníka strčí v pohodě do kapsy. Nositel Řádu práce po šichtě stíhá ještě vést kroužek fotbalu, gymnastek, nacvičovat se svými svěřenci spartakiádu a “v neděli si odpočne, ostatně je brigáda.“ Zdá se vám to málo? Pak bych měl dodat, že také rybaří a je kameraman fotbalových utkání. A v neposlední řadě vítězný kandidát. Pobavil jsem se…tedy moc ne, tak za 1*. (08.10.2013)

Propagandistický dokument o angažovaném skláři mě zneklidnil a zprvu jsem nevěděl, jak mu rozumět – jinak než jen jako účelové demonstraci pracovitosti a obětavosti komunistů. O Mikovi totiž na základě tohoto dokumentu nelze – nepředpojatě a poctivě – zhola nic soudit. Je jeho cesta nezištná či – v nějaké míře – prospěchářská, prostředečná? Co (se v ní) sublimuje? Je to čistá duše, která má ráda lidi, nebo se snaží dostat z chaotického labyrintu svého Já – a chaosem funkcí se znovu sjednotit? Je to drama, nebo jen „still-life"? Nevím, ale muž v dokumentu mě děsí, tedy jeho obraz. Mikovi není v celém portrétu umožněno promluvit, a tak se z jeho duše neodkryje zhola nic, protože i jeho konání zachycuje kamera tak stylizovaně a uzavřeně, že to působí, jako by ten muž kdysi strnul a kolem něj běžel svět povinností a závazků. Odosobňující záběry důsledně proměňují živou bytost, ohnisko otázek, na pouhou figurínu, jakéhosi nebezpečného manekýna, strašlivou loutku zosobňující kýmsi napsané curriculum vitae nebo čímsi organizovaný životní sloh. Dokonalý obraz (a projev) komunistické společnosti, v níž je každý život jen látkou k stranicky založené interpretaci. Surovina socialismu. (12.07.2016)

Kdo je génius? Přeci soudruh Mika! Kdo? Ten soudruh ze skláren... Bolševická kuriozita, věrně ilustrující společenské klima přelomu padesátých a šedesátých let. (16.10.2014)

Setkávám se i dnes se spoustou takových, které práce nesmírně baví, je pro ně zároveň koníčkem a stíhají toho mnohem víc, než bychom my ostatní třeba i dokázali. I přese všechno to honění se s časem mám dojem, že jsou to ti nejšťastnější lidé. Krátký dokument z dílny Václava Táborského jednoho takového pána času představuje i když celý je tak trochu v duchu „ Čs. filmového týdeníku“. (12.11.2014)

Nad tímhle už Homo modernis jenom nevěřícně kroutí hlavou... Jára je hotový Superman :) v neděli si odpočine po náročném týdnu, trochu se prospí, ale musí ještě na brigádu. Natočí fotbalový zápas, ale na kameře není ani jeden gól :D stíhá spartakiádu, relaxuje u rybníka a chytá ryby. U snímku jsem se docela zasmála, i když tehdy to žádná sranda nebyla.. (27.10.2014)