Pozůstalí

The Leftovers nejsou úplně ideálním seriálem na "seriálové" sledování, tedy díl po dílu s týdenním odstupem. První dvě epizody jsou totiž poměrně zmatené, tvůrci v nich nejdou divákovi úplně naproti a tak chvíli trvá, než člověk pochopí, co / kdo / proč dělá. Ale od třetího dílu začnou být epizody sevřenější, zaostřenější a skládačka do sebe začne zapadat. Takže pokud seriálu chcete dát šanci, rezervujte si večer, pusťte si několik prvních epizod hned po sobě ... a třeba dopadnete jako já a zkejsnete u toho do pěti do rána. Leftovers jsou především citlivým komorním dramatem, okořeneným trochou sci-fi, mystiky a duchovna. Jsou o lidech, kteří kvůli nepochopitelnému nadpřirozenému jevu přišli o svou ontologickou jistotu a ani po třech letech se s tím nedokážou smířit. Každý se s tím vyrovnává po svém, většinou dost zvláštně. Emoční dopad na diváka schopného empatie je značný, zvlášť když ve správnou chvíli přijde flashback, který ukáže, jak tito lidé žili před onou událostí. Nehledejte racionální odpovědi, hledejte smysl. Mimochodem skvělí herci a hudba. Po první sérii nadšení. EDIT: Po druhé a třetí sérii: Nejlepší moderní seriál. Styďte se vy, kterým tu visí popilotní nízké hodnocení :D (12.11.2014)

Znáte to, jak si takhle jdete do sámošky, pracujete, nebo vaříte večeři, a najednou fuk, a před očima vám zmizí kamarád/ka, dítě, manžel/ka nebo rodič? Zmizely sice jenom dvě procenta lidí, ale ať už mezi nimi byl nějaký váš bližní nebo ne, život už pro vás nikdy nebude stejný. The Leftovers jsou potenciálně velice frustrujícím zážitkem. Díl za dílem totiž přináší celou řadu otázek, a málokdy některou z nich zodpoví. Odpovědi totiž nejsou tak docela důležité, v jádru všeho stojí ona ztráta a nevratná změna, a způsob, jakým se s ní postavy snaží vyrovnat. Jsou tu ti, co hledají odpovědi v náboženství, další ve vědě, a někdo se pokouší předstírat, že se to vlastně nikdy nestalo. Hlavní postavy nejsou žádní hrdinové, jsou to lidé z masa a kostí, kteří se snaží udržet si všech pět pohromadě ve světě, který se zbláznil. Seriál se jim někdy věnuje rovnou měrou (první dva díly, pár vybraných dalších), většinou se ovšem co díl zaměřuje na jiný charakter, a tak navzdory relativně velkému počtu regularů spoustu z nich uvidíme jenom sporadicky. To divákovi na jednu stranu dovoluje se s každou hlavní postavou seznámit na takřka intimní úrovni, na straně druhé to představuje ten problém, že ne všechny postavy jsou stejně zajímavé/zábavné (což je ovšem samozřejmě čistě otázkou vkusu). Přesto se relativně brzy a trvale dostavuje intenzivní drama, které svým pojetím a záběrem nabízí rozjímání nad životem a ztrátou, jako žádné jiné. Pečlivě budovanou hloubavou atmosféru dokonale dokresluje úžasný soundtrack, ze kterého mi pravidelně naskakovala husí kůže. Není to pro každého, je to velice jiné, než jsem to podle námětu čekal, ale je to smysluplné, fantasticky zahrané (Theroux, Brenneman, Coon!) a mistrovsky zpracované. Malé PS a vysvětlivka toho, proč se navzdory samým superlativům zdržuji páté hvězdy. První série mi (narozdíl od většiny ostatních, koukám...) seděla mnohem víc než ty další. Její vyvrcholení bylo pro mě osobně záležitostí nezapomenutelnou a téměř nerozdýchatelnou, zbytek seriálu už jenom velice dobrý. (13.03.2018)

Pozůstalí jsou ze stejného těsta jako francouzští Les Revenants. Také je to o důsledcích mysteriózního jevu na běžné lidi a o ztrátě a vyrovnávání se s ní; ať již se postav dotkla přímo či nepřímo. Rovněž jde o hutnou komorní psycho(logickou) bezútěšně melancholickou depku a o jedincích kteří jsou jeden každý tak či onak v háji a ani tak nežijí jako spíše přežívají bez vyhlídky na lepší zítřky. A všichni k tomu mají oprávněný důvod (a u všech ho postupně zjistíme). Je to čistě a jen o živoucích postavách, které vám nebudou ukradené. Pokud očekáváte či snad vyžadujete náhražku za Ztracené (a ona by kombinace „Lindalof a ztracená dvě procenta populace“ něco takového papírově i slibovala); tedy seriál naplňující škatulku mysteriózní sci-fi, kde se řeší „jak a proč“, tak se obraťte spíše na FlashForward, protože tady nepochodíte a ostatně ani nebylo záměrem tvůrců, aby zde takový divák pochodil. Každopádně premisa je těžená až na kost a daří se vytvářet dojem „že až jednou nevysvětlitelně v mžiku oka zmizí dvě náhodná procenta světové populace, tak tři roky poté to bude mezi běžným plebsem na americkém maloměstě vypadat přesně takto“. Každý bude hledat odpověď, ať již v náruči církve, v kultech vznikajících jak houby po dešti, v nihilismu, drogách, konspiracích či děláním „jako by se nic nestalo“. Uvěřitelnost sci-fi (chceme-li mermomocí toto za sci-fi označovat) je ve zdánlivě nepodstatných detailech; ve věcech neexplicitně řečených, ale zapracovaných tak, že vytvářejí fungující společnost. A v tomto nemají Pozůstalí konkurenci; ať už je berete jako sci-fi, satiru na americký sen či snad alegorii na svět po 9/11, tak působí uvěřitelně. A ještě v něčem nemají konkurenci… V emocionálním prožitku; druhou tak neprvoplánovitou (snad nikde jinde než v produkci HBO by neprošel odvážný tah nedat devátou epizodu jako pilotní; přitom to dává dokonalý smysl, protože takto je to mnohem působivější a o tolik více zdrcující) emoční ždímačku nenajdete. Druhá a třetí série pak sympaticky a nečekaně změní styl, do jisté míry i žánr a vůbec celkové zaměření. Je nesporné, že jsou mnohem sevřenější, mnohem více se v nich děje (a dává to smysl), jsou čistě "filmařsky" na absolutním vrcholu seriálové tvorby, emoce nelacině ždímou jako nic jiného a nelze proti nim říct ani ň. Jen osobně mi tak nějak více sedla řada první o obyčejných lidech ze zapadákova spíše než ty zbylé dvě o lidech (zdánlivě a z jejich pohledu) v centru všeho "existenčního" dění. Každopádně všechny jsou skvostné a natolik své, že nic podobného nenajdete. Úplné finále ovšem výtečné a trefně jdoucí po esenci celé série ve vztahu "nutnost jakýchkoli odpovědí, klidně i laciných (ne)náboženských obezliček, v rámci nás versus nemožnost odpovědí a věčnou nejistotu". | S1: 5/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 (20.10.2014)

„UDÁLOSTI 14. ŘÍJNA SE DOTKLY KAŽDÉHO Z NÁS,…“ /// Po zmizení 2% populace, jsem očekával lavinu neuvěřitelnejch záhad. HOVNO! Vyvalilo se akorát několik osudů, který nemaj šťávu. Záhadný společenství bílejch kuřáků si nedělá starosti s rakovinou, ani s ničím jiným. Sere všechny a mě vlastně taky, páč místo hejbání příběhem, zvyšuje maximálně tržby tabákovýmu průmyslu. Je tady fajn ukamenování, ale tím asi výčet kladů končí. Je to nudný a vo hovně! (vím, že se vopakuju, ale voni si začali!) Nakonec to vzbuzuje jakýsi otázky ohledně lidí, ale zrovna v tomhle já mám celkem jasno. A jestli to mělo filozofovat i jinak, tak to sem ňák nepobral. Ještě že to má jen 10 dílů! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2011 napsal Thomas R. Perrotta, neznám. 2.) Jsem předplatilem časáku National Geographic. 3.) Thx za titule ,,mark82“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (18.05.2015)

Tak rozpolcený pilot jsem už dlouho neviděla. WTF momenty střídají scény, ze kterých běhá mráz po zádech. Rozhodně dám seriálu šanci, ale jestli se chystá Damon Lindelof opět jen tahat diváka za nos a libovat si, jak jsme z toho všichni krásně zmatení, pošlu jeho seriál rychle k šípku. Naopak plnou důvěru mám v Justina Therouxe, který je snad schopný ten tvůrčí zmatek utáhnout. Pilot - 60% Kdo by po tom nemastném neslaném úvodu čekal, že se to takhle rozjede. Problém seriálu je nakonec hlavně v mylných diváckých očekáváních. Tohle je hutné psychologické drama, jež je hlavně o postavách a té totální beznaději, kterou je každá scéna nasáklá. Je velká škoda, že ten rozjezd byl tolik zmatený, netrpělivý divák se tím holt horko těžko prokouše. Každopádně, jakmile začnou postupně zapadat střípky do mozaiky, už vás tohle hodně zvláštní, ale rozhodně zajímavé dílo nepustí. Ke konci série už jsem byla vyloženě nadšená, ať už hereckými výkony (zejména Justin Therouxe), hudbou či atmosférou. Jsem hodně zvědavá, co nám nabídne druhá řada. 1. série - 80% (05.07.2014)