Muž bez minulosti

Muž bez minulosti zavřený ve vakuu přítomnosti. Hadrový panák smetený na okraj společnosti. Za okrajem hráze z lidských těl břeh a za ním voda - hlubina rybí rozkoše. Rozkoš bez paměti - v dotecích, polibcích Vše již dávno neplatné odeznívá. (29.03.2009)

Nesmírně zajímavý film. Jak svým obsahem, tak i svým podáním. Strohé ale výstižné dialogy měly něco do sebe. Tímto mi připomněl film Hoří má panenko. Ač nemám ráda dlouhé scény, kde se nic neděje, v tomto filmu je považuji naopak za přednost, protože tak dokonale utvářejí atmosféru. V mé paměti se usídlila zejména scéna studující rozdělování polévky zatím bezejmenným ale uzdravujícím se bezdomovcem při příležitosti kolaudace svého kontejneru. Aki Kaurismäki se mi představil dobře a v blízké době se jistě vrhnu na nějaký další jeho film. Už se těším. (19.03.2010)

Dle mého zbytečně unylá povídačka o "druhém narození". Jediné co mě zaujalo je, že i přes chladný styl vyprávění (pro mě charakteristický rys Severské kinematografie), můžu film označit přídomkem - radostný. A také nesmím zapomenout zmínit scénu bankovní loupeže, ta má v sobě totiž cosi nezapomenutelného. 65% (14.09.2012)

Film mě prvními okamžiky velice navnadil. Scéna ve vlaku, následovaná útokem mladíků a pak ,,vstáním z mrtvých", to nemělo od dokonalosti daleko. Bohužel, postupem času se to proměnilo v... nic. Nebylo to nudné, ale ani nezapomenutelné. Je pravda, že Kaurismäki se snaží ze všech sil vysvobodit romantické příběhy od nejrůznějších klišé. Problém je, že do nich asi ta klišé patří. Nevím. Jsem z toho trochu rozpačitý, potřeboval bych to vidět ještě jednou. Každopádně se mi ale líbilo provázání příběhu s hudbou a absurdní situace, vyplývající z na první pohled tak nicotného problému, jakým je nevědomost svého jména. (12.01.2007)

Nenene.. Kaurismäki mě opět nepřesvědčil a jeho (jakkoli originální) styl se mi od základů příčí.. Absence jakéhokoli herectví a plytké dialogy se míjejí účinkem a já stále nechápu, jak tenhle finský podivín může být považován za jednoho z nejkvalitnějších režisérů Evropy.. (19.04.2010)

Doteraz najlepší kúsok od Akiho Kaurismaki je jeho najvypiplanejšie dielko - neodlišuje sa výrazne od jeho iných filmov, ale tentokrát dokázal vo svojom filme oživiť jeho typické outsiderské postavy do takých rozmerov, že nie sú len cool panoptikom akov Tatjane či Juhovi, ale romantický motív prekonáva doposiaľ jeho najlepší kúsok Mraky odtiahli. K tomu dokonalá hudobná zložka, nezávislé európske kino v najlepšej forme. (16.05.2005)

Nádherný film, který jasně ukazuje, že i provařené klišé - tj. ztráta paměti jako odrazový můstek - se může podat takovým způsobem, že člověk má pocit, že nikdy nic podobného neviděl. (19.12.2006)

Moc pěkný a příjemný film. (26.06.2006)

...aneb Jak je těžké najít sám sebe, když si nic nepamatuju. Zajímavé a osobité...i když, aspoň pro mě někde na půli cesty. Tak nějak nesdílím obecné nadšení úzké části publika. (21.07.2008)

Další z Kaurismäkiho filmů o životních loserech. Nedosahuje kvalit jeho mistrovského filmu Život bohémy, přesto ale patří k tomu nejlepšímu v jeho filmografii. (27.06.2005)

Stoicky klidný film s velice zvláštním a kouzelným humorem. (02.04.2006)

Doposiaľ neprekonaný vrchol fínskeho filmu. (30.12.2016)

Mé první setkání s Kaurismäkim a finskou kinematografií vůbec asi nemohlo dopadnout lépe. Bavily mě kamenné výrazy herců, mnohdy absurdní scény, líbila se mi myšlenka solidarity a nezištné pomoci druhému v nouzi (Jeden příklad za všechny: titulní hrdina přijde do kavárny, poprosí o hrnek vody, která je zadarmo, a louhuje si v ní vlastní sáček čaje. Nejen, že ho z kavárny nevyhodí, ale ještě mu donesou zbytky z obědového menu.). Soundtrack se taky moc povedl. Prima záležitost. (30.01.2020)

Další mistrovský kousek z dílny Akiho Kaurismäkiho. Muž bez minulosti svým způsobem představuje v režisérově dosavadní tvorbě jistý posun - stopáž je delší, postavy jsou výmluvnější - přesto však stále pevně dodržuje svá "pravidla" narace a podává nám komorně laděný, přesto neuvěřitelně silný příběh muže bez paměti (perfektní Markku Peltola), jenž se v komunitě bezdomovců a ve společnosti pracovnice Armády spásy (jedinečné sólo Kati Outinen) snaží vrátit zpátky do života, který si ovšem nepamatuje. Musí tedy začít znovu! I v tomto díle můžeme nalézt Kaurismäkiho tradiční témata - periferie společnosti, chladný obraz své domoviny Finska, i ukázku lidské pospolitosti a solidarity, stejně jako zrůdnosti. Z mého pohledu se jedná o mimořádně krásný film. Normálně by to bylo za krásné čtyři hvězdy. Ale za mile nenápadnou vzpomínku na Kaurismäkiho dvorního herce Matti Pellonpää si Muž bez minulosti zaslouží o půl bodu navíc. (28.12.2020)

ocenenia : Cannes 2002 - Veľká cena poroty, Najlepšia herečka (Kati Outinen) ◘◘◘◘ Oscar 2003 - Nominácia na najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ ...pre mňa stelesnenie humanizmu...bez zbytočných rečí a veľkých giest, povedané všetko (27.03.2006)

Mé očekávání bylo daleko větší. Aki má obrovskou aureolu výjimečného tvůrce, ale v tomhle filmu jsem ji neobjevil, tak snad příště... (31.12.2007)

Jeden z nejlepších filmů roku. Jednoduché až banální a přitom tak výsostně lidské a silné. Nejlepší Kaurismäki? (15.01.2003)

Mé druhé setkání s panem Kaurismäkim (poprvé jsem měl tu čest s Drž si šátek Taťjáno) a opět nadšený. (26.04.2009)

4* Po repríze musím mou původní známku o trošku snížit, protože přece jen od první projekce mám za sebou více Kaurismäkiho filmů a mám i větší rozhled ve skandinávské kinematografii. Ale i přesto mě režisérův typický toporný minimalismus bavil až do jeho netypického happyendu. Divák tu dostane dostatečnou dávku absurdního a suchého humoru, takže kdo nemá tyto ingredience rád, tak si ho asi tak neužije. Snad můj komentář zbytečně nespoileruje a naláká jen ty artové fajnšmekry, pro které je určen. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ... A zase nutné BLÁBOLENÍ u kratších komentářů nakonec, kvůli zdejšímu novému a omezujícímu pravidlu pro recenze (vysvětlení najdete v mém deníčku) ... BLA BLA (10.08.2021)

Velmi dobry finsky fryler od Kaurismakiho /Calamari Union, Stiny v Raji, Mraky Odthaly/o amnezii, ktorou trpi jeden clovek. Po zvyknuti si na novu identitu- kedze staru si nepamata - sa odrazu prihlasi minulost. Z hercov nepoznam nikoho, ale Kaurismaki je velmi dobry reziser, filmu sa rozumie a Kati Outinen bola vyborna. 85 % (18.06.2016)