Jak jsme hráli čáru

Příběh malého chlapce, který zůstal v péči prarodičů, mě zaujal na první dobrou, neb malý Labuda je naprosto odzbrojující stvoření, Milan Lasica s Libuškou Šafránkovou jsou tu báječní, k tomu se mi líbí slovenština, ráda ji poslouchám.. No, na druhou stranu jsem nerozuměla ani ň z té hatmatilky, kterou se spolu ti dva tajně bavili.. Ondra Vetchý dal tu zelenou gumu v kvalitě A+, Szidi Tobiášová mě vyloženě potěšila, pak mě zaujal ještě Milan Ondrík a Miro Noga.. A ten dětský svět dokáže být krásný i krutý zároveň, stejně jako ta naše tíživá minulost.. Pro mě příjemné filmové ohlédnutí.. (13.06.2021)

Kiny to prošumělo, ale uvedení v televizi bylo hodně fajn. Milan Lasica a Libuše Šafránková v rolích prarodičů perfektní a Ondřej Vetchý taktéž nezklamal. Příjemné retro s pár tragickými momenty, ovšem nekončí se tak fatálně jako třeba Pelíšky nebo Rebelové. O to víc je Čára lepší než oba zmíněné filmy. (29.05.2016)

Nečetl jsem předlohu, tak nechci soudit, kdo zakopal psa  z pořadu Věřte nevěřte. Protože ano, Rukojemník je lidsky přitažlivý a co do charakteristiky i charakteru svých postav příjemný a uvěřitelný příběh, ale dějí se jim občas poněkud příliš podivuhodné věci (ztracený spis STB, ztracená pistole, pohraničníci v akci na čáře nechávají bez povšimnutí čumily...). Potlačím-li však v sobě suchara, musím si přiznat, že takové pohlazení po duši, kde i "zlý" komunistický pohraničník je jen člověk, zapřisáhlý komunista jen otcem nemocného kluka, postarší ale pořád sexy učitelka si čte Casanovu pod katedrou a kluci zažívají všelijaká dobrodružství,  na mě prostě vždycky bude působit dobře.  Film, který sice kritizuje dobu, na jejíž tisíckrát v naší (československé) kinematografii odhalenou tvář snad již nelze vyrýt další jizvu, ale ve svém důsledku tu nakonec to čtyřicetileté jho není tím podstatným. Podstatným je smutek  dědy, který vrací syna rodičům po velmi dlouhých "prázdninách". A tak jsem se postupně proplakal až k pěti hvězdám. Přiznám se, že ta pátá je za Libušku, jejíž laskavé  herectví v Rukojemníkovi naposledy zazářilo. (10.06.2021)

Nové Pelíšky se nekonaly, ačkoliv se o to Nvota snažil seč mu síly stačily. Příběh je sice situován do stejné doby, ale chybí mu nadhled a snaha o vtip tu vyznívá dost křečovitě. Naopak místy film působí depresivně, což by sice nebylo od věci, vzhledem k té svinské době, ale ve zvoleném formátu to působí nemístně. Z herců potěší pár známých, leč ne zcela využitých tváří a překvapí i výkon malého Richarda Labudy. Z toho kluka jednou něco bude. Na jedno podívání OK, ale jinak nic, k čemu by se člověk v budoucnu vrátil. 50% (29.06.2015)

Mám moc rád Milana Lasicu i Libuši Šafránkovou, a mám taky rád filmy s historickými náměty. Dlouho jsem se na tento film těšil (zvláště když se psalo, že jde o slovenské Pelíšky v kombinaci se slovenskou Obecnou školu) a říkal si, že nechápu, proč má film přeci jen relativní nižší hodnocení. A taky jsem si myslel, že tomu filmu jistě dám plný počet hvězdiček. Očekávání tak nakonec bylo asi přeci jen trošku vyšší, než realita. Není pochyb, že jde o pěkný snímek s řadou silných témat (šikana, zaostalý spolužák, smrt...). Jen možná jich zde je na jeden film až moc. Občas mi přišlo, že autoři nemají jasno, zda cílí na dětského nebo dospělého diváka. Pro toho dětského zde těch vážných témat bylo podle mě až moc, dospělý zas mohl někdy mít pocit, že to vyobrazení dobových reálií mohlo být přesnější. I když chápu, že tady šlo asi primárně o to ukázat pohled na tehdejší dobu očima dítěte. Na to mi zde možná ale zase chybělo trošku více humoru. Ovšem vyobrazení zla v dětském světě (šikana) zde bylo excelentní a už jenom za toto je třeba film ocenit. Stejně tak vynikající jsou všechny scény s Milanem Lasicou (a jeho závěrečná posmutnělá píseň během titulků je krásný bonus navíc). A snad už ani nikoho nepřekvapí, jak skvěle se zde s rolí pohraničníka s lidskou tváří vypořádal Ondřej Vetchý. Ještě si neodpustím komentář k určité historické nelogičnosti ve scénáři. Že do roku 1968 nebylo možné, aby se chlapec dostal za svými rodiči do Rakouska, tomu rozumím. Ale že to nešlo v období pražského jara a že to zas najednou šlo po sovětské okupaci, to mi trošku nedává logiku. (06.02.2017)