Paganini
Režie:
Klaus KinskiScénář:
Klaus KinskiKamera:
Pier Luigi SantiHrají:
Klaus Kinski, Debora Caprioglio, Nikolai Kinski, Dalila Di Lazzaro, Bernard Blier, Marcel Marceau, Eva Grimaldi, Fjodor Šaljapin ml., André Thorent (více)Obsahy(1)
Ryze autorský počin Klause Kinskiho (scénář, režie, hlavní role, střih) vypráví svébytnou formou o vrcholu a sklonku života houslového virtuosa Niccoly Paganiniho. Plné koncertní sály, davy fanatických fanoušků a povolných fanynek a také zástupy mravokárných odpůrců, především pak ale jediný fatální vztah s pěvkyní Antoniou Bianchi (Deborah Caprioglio), jež mu povila syna Achilla (Nikolai Kinski). (J.Connor)
(více)Recenze (9)
Klaus Kinski završil svoji pozoruhodnou dráhu zajímavým dílem, v němž si po boku své manželky Debory a syna Nikolaie nejen zahrál hlavní roli, ale taktéž si ho sám zrežíroval. A nutno dodat, že jde o snímek zvláštní... tak zvláštní, že přesně odpovídá Kinského osobnosti. Démonický Kinský v tomto filmu vypráví životní osudy Niccoly Paganiniho, jehož příběh považoval za velmi podobný svému. Nejen v zálibě v mlaďounkých dívkách, ale i v neuvěřitelném zaujetí svou prací a láskou k svému synovi. Rocker 19. století Paganini má opravdu mnoho společného s hereckým čarodějem Kinskim... Film samotný je směsicí výrazných erotických výjevů, vášně a krásné hudby a to vše v nezvyklém filmařském podání bez jediné jiskřičky umělého osvětlení. Tato forma mi v první třetině vyhovovala a docela se mi i líbila, ale postupně jsem jaksi otupěl. Paganiniho příběh taktéž byl zajímavý, žel v Kinského režii vyznívá snad až příliš vášnivě (viz Kinského/Paganiniho afektovaný cunnilingus..:-) a hudba jej mnohonásobně přehlušuje. A ještě perlička: Klaus Kinski prý původně nabídl režii Werneru Herzogovi, který však odmítl. ()
Nekonečný videoklip vypadá na první pohled jako Kinského exhibice. Nezapře se inspirace artovými a novovlnnými filmy 60. a počátku 70. let. Do jisté míry vítězství formy nad obsahem. A přeci právě kvůli Kinskému má tenhle film i další přidanou hodnotu. Asi nemusel příliš pouštět svoji fantazii z uzdy, jelikož měl se slavným virtuosem dosti společného....především zájem o ženy. Kamera, tu šerosvitná, tam poetická a lyrická, jinde nepříjemně rozkývaná, z větší části však výtvarná, je doprovázená božským nástrojem, který jen několikrát na chvíli utichne. Přiznám se, že ač mám housle velmi rád, byly chvíle, kdy jsem jich měl plnou hlavu (a zuby). Mozaika příhod, snů, vzpomínek a běžných pracovních činností té doby je doplněna o hráčské kreace a vášnivou erotiku. Především pro milovníky houslí a fanoušky Kinského. ()
Some animals were harmed during making of this movie....Velmi zvláštní a velmi rozporuplný film. Svůj vysněný projekt Kinski prezentoval jako absolutní vrchol své kariéry a hodlal jej uvést v asi 3hodinové verzi. Měl jsem možnost vidět DC a byť by to mohlo být zajímavé, dvojnásobnou verzi bych asi shlédnout nechtěl. Kinski Paganini neustále osciluje mezi kýčem, softpornem (kolik už umělců mělo tyto sklony na chvostu kariéry), vážným uměním a zpovědí. A především ve zpovědi shledávám největší devízu filmu. Stejnou měrou jakou film vypráví příběh Paganiniho, vypráví i příběh Kinského. Záleží pak už na Vás jestli tuto zpověď přijmete bulvárně, voyeristicky či jako objekt vědeckého zkoumání, ať už z hlediska disciplín filmové historie či psychologie. Každopádně pro fanoušky KK by měl být povinností, neboť poodkrývá rouškou nejednoho mistrova tajemství. Díky obsazení v podstatě ještě velmi dětské Debory a realitou jejich bortícího se vztahu s Klausem, stejně tak jako prezentací vlastního syna Nikolaie, byl na mě film někdy možná až moc osobní. Každopádně Paganini dokáže zvolenou formou nejprve velmi zaujmout (kamerové exhibice, v podstatě žádné dialogy, (ne)svícení a samozřejmě i explicitní sexuální scény), aby zhruba po polovině ztratil tempo a vše vyvážil velmi působivým sebedestruktivním finále (a to nemyslím zdaleka jen podříznutí kozla ve slow motion jako paralelu na Niccolovo poslední sólo na terase zámečku). Jako umělecký experiment možná průměrné, jako memento velký zážitek. ()
Klaus Kinski konečně natočil to, po čem tak dlouho toužil. Tak mu tu neberme. /// XIII. seminář archivního filmu, UH 2011 ()
Ono se na to dá koukat ze dvou úhlů... Jednak jako na umělecky stylizovanou mozaiku plnou snové atmosféry, rozmanitých nálad a téměř impresionistických obrazů které Klaus skládá odvážně vedle sebe na základě pocitů a intuice bez ohledu na to jestli výsledek bude obvyklý či divácky atraktivní a stravitelný. Tvoří svůj egomaniakální autoportrét skrze Paganiniho osobnost a nutno dodat, že ty paralely jsou často tak výrazné, že nelze pochybovat o tom, že pro Klause to musel být velmi osobní a nitroobnaující projekt. Je až mrazivé jak se mu díky mapování Paganiniho/svého života povedlo nahlédnout do vlastní blízké budoucnosti a vlastně zdokumentovat svou smrt........... Stejnětak jde na celý film koukat okem skeptičtějším, které stylizaci vidí spíše jako prostor pro maskování myšlenkové neucelenosti, režijní nevyzrálosti a technické průměrnosti... Já mám Klause rád a tak jsem ochoten otevřít se první variantě. Vysnil si to a přes extrémní obtížnost ( i Herzog mu to odmítl režírovat jako nezfilmovatelný projekt) se s tím popral nesmírně statečně. Zvláštní a osobitý film. ()
Paganini hraje davy šílí a já taky. Z toho jeho fidlání jsem dostával psotník, příšerná houslová kakofonie je bohužel protkána tímto šíleným paskvilem skrz na skrz. Ach bože co sem si myslel, no ovšem já sem si to vlastně pustil kvůli těm erotickým vášním,které by rajcovali možná tak lovce mamutů co mají ve zvyku ženu praštit kyjem po hlavě a odtáhnout ji do jeskyně.Příšerně přehrávající hysterické kurvy ječí tak žeby vaše libido spolehlivě zchladili na bod mrazu a nepomůže ani to ,že sou celkem pohledné když už vás jednou něco zhnusí nepomůže ani svěcená.Tak ste to měl v plánu pane Kinski na sklonku života ještě naposledy otrávit diváka? ()
Klaus byl dobytek ... geniální dobytek ... ()
Moc pěkný obraz, syrový, nezreslený a vystihující dobovou každodennost. Jinak děj slabší, Klaus většionu jen fidlá, mrdá, osahává syna, mrdá, fidlá, mrdá, mrdá, mrdá atd. Velcí herci mají jistě jako své vrcholné dílo sklon natočit nějaký dokonale promyšlený oduševnělý a dospělý počin, ale Klaus se rozloučil tou největší prasárnou Bravo! ()
Kinski si svoj životný projekt napísal, natočil a zostrihal určite s vášňou, energiou a zápalom, ale predsa len, keď už aj šialenec Werner Herzog povie, že nejaký scenár je nesfilmovateľný, tak aj je nesfilmovateľný - alebo aspoň výsledok nebude príliš vysokej hodnoty. Určite treba pochváliť celkom dobré kostýmy a rekvizity, výpravu, hudbu a pár zaujímavých replík a scén. Po technickej stránke je ale film natočený veľmi chabo, vraj bez umelého osvetlenia, čo možno dodáva scénam realistickejší nádych, ale je to vcelku nanič, keď človek takmer nevidí, čo sa deje alebo si zvyšky scén skôr musí imaginárne "dopredstavovať". Po zvukovej stránke je to už definitívny neúspech na plnej čiare. Anglický post-synchron jednak na viacerých miestach nesedí a hlavne je nekvalitný a v niektorých momentoch nie je vôbec rozumieť, čo sa postavy snažia povedať. Najväčší zádrhel je ale samotný dej a scenár (oboje z rúk Kinského). Tento film prakticky ani dej nemá, je zložený iba z 1,5 hodiny (nezostrihaná verzia) striedajúcich sa scénok, kde sa striedavo 10 minút nič nedeje, potom príde rýchla 5-minútová scéna plný rýchlych a takmer nezrozumiteľných dialógov a takto ďalej až do konca, pričom všetky 10-minútovky sú plné nekonečných spomalených záberov, flashbackov a veľmi zvláštnych dejových výplní (napr. donekonečna opakované jazdy kočom...). Nemožno tiež nespomenúť otvorené erotické scény zobrazujúce buď sex alebo ženské masturbácie, povkladané striedavo do dialógových alebo spomienkových sekvencií a ktoré nemožno za hardcorové označiť iba preto, lebo sú vraj simulované (aj keď minimálne pri jednej z nich je jasné, že nie je) a na ktorých film prakticky stojí, keďže Kinski sa rozhodol, že to je jedna z najdôležitejších vecí, ktorá ho vraj s osobnosťou skutočného Paganiniho spája - spolu s celkovou kontroverznosťou, kritikou katolíckej cirkvi alebo silného napojenia na syna. Herecké výkony sú priemerné až prehnané a afektované, vedľajšie postavy sú iba dejové alebo sexuálne krovie, jediné stále postavy sú Paganini a jeho syn, zahraní skutočným otcom a synom a ktorých vzťah (trochu úchylne pedofilný) je druhým dôležitým prvkom filmu. Kinského výkon je síce energický aj vyčerpávajúci (ako to zrejme aj malo byť), jeho ekvivalentné zobrazenie Paganiniho (ktorého si našiel, keď ho Kristus a Dostojevského Idiot prestali baviť) ako rockovej hviezdy je zaujímavé, na husle sa iba tvári, že hrá, čo je najjasnejšie v závere (zámena pravej a ľavej ruky) a dokopy o Paganiniho skutočnej osobnosti povie iba to, že to bol sexuálny maniak a šialený, geniálny a démonický huslista. Pár útržkov o jeho živote je narýchlo vysypaných v niekoľkých krátkych vyššie spomenutých 5-minútovkach, dej je navyše poprehadzovaný a niekde sa naozaj nedá rozoznať, čo označuje minulosť a čo prítomnosť - aj keď tu ani žiadna prítomnosť prakticky nie je... Tento film sa z filmového hľadiska hodnotí veľmi ťažko, sčasti je vidieť, že režijne sa Kinski niečo priučil u Herzoga, ale v prvom rade zostal sám sebou, film natočil veľmi svojsky, akým bol aj on sám a tým pádom - podľa mňa - hodnotiť tento film znamená hodnotiť Kinského samotného. (Mňa osobne niektoré časti zaujali až fascinovali, iné zas nezaujali až znechutili - čo môj názor na Kinského vyjadruje celkom trefne.) () (méně) (více)