Amores perros - Láska je kurva

Tři povídky, jedna bouračka. První povídka k bouračce vede, zbylé dvě z ní vycházejí. První část je nejlepší, syrová a krutá podívaná s vynikajícím Bernalem. Druhá a třetí povídka již ztrácí dech a nevtáhne tolik do děje jako začátek, ale stále se jedná o vysoký nadprůměr. Zdvyžený palec pro Inárritua. (02.08.2006)

Prepletenec niekoľkých príbehov a osudov ľudí, kde je ústredným motívom láska, či už je to partnerská, otcovská alebo láska ku zvieratám. Kvalitu snímku trocha znižuje dejová linka s otcom, ktorý sa snaží zblížiť so svojou dcérou. Prišlo mi to veľmi povrchné a zbytočne uťahané, tiež koniec tohto príbehu akosi vyšumel do prázdna, tam kde bolo treba ubrať bolo pridané a naopak. Je to škoda, pretože príbeh o dvoch bratoch rivaloch aj o nešťastnej modelke vážne stáli za to. K tomu treba ešte prirátať aj slušnú atmosféru hlavne v spojitosti s depresívnejším prostredím a 150 minút prejde ako voda :). 80/100 Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (13.04.2015)

Když jsem se před lety k "Amorres Peros" dokopala, předpokládala jsem navzdory oceněním a nadšeným reakcím, že pro mě tenhle film bude těžko stravitelný, nebudu se orientovat, bude mě nudit. A pro jednou jsem se zmýlila. Tři dějové linie, spojené motivem různých podob lásky, psími společníky a dopravní nehodou, postupně gradují a nenechají diváka netečným. Depresivní atmosféra blížící se tragédie, solidní scénář s výborně zpracovanými myšlenkami, skvělé herecké výkony... proč tedy jen 4*? Občas jsem trochu postrádala "větší tah na branku" a nesnáším týrání zvířat, na to se mi koukalo opravdu těžce. Nevšední podívaná - 85% (12.11.2009)

Nejenom kompozičně, ale i stylově a filmařsky jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy vůbec viděl. Ani se nechce věřit, že jde o úplný filmový debut, mexický režisér Alejandro González Ińárritu tu již naplno a velice zkušeně a rutinérsky nastínil divákovi svého filmařského génia, když do plného světla ho poté o 3 léta později postavil již v Hollywoodu na režijní stoličce zatím svého vrcholného filmu 21 gramů. Amores perros je v té době (asi hlavně díky megaúspěchu Tarantinovského Pulp Fiction) velmi módním filmem povídkovým. A stejně jako v Historkách z podsvětí se všechny tři povídky vzájemně proplétají, doplňují, reflektují a posunují význam a smysl filmu samého. Velmi důležitou roli tu pak hrají psi (už z názvu odkazující ,,psí láska") - oni jsou symbolickými hlavními aktéry filmu, i když je jasné, že o lidi kolem nich jde pak především. Ať už složitý milostný trojúhelník z povídky úvodní, reprezentující sociální dno společnosti, v konfrontaci s ním pak hlavní představitelka povídky druhé, jako kontrast k prvému, a obé shrnující a oba světy (tím, co se o něm v průběhu filmu postupně dozvídáme) prostupující hrdina - nájemný zabiják - ex-profesor (se zneklidňující minulostí revolucionáře) jako nejzajímavější i nejdůležitější postava z povídky poslední. Celý tento složitý konstrukt je jakousi dokonalou metaforou nepřehledné sociální situace v mexické společnosti a především odrazem jejího hlavního města, neuvěřitelné mnohamilionové megapole. Jakýsi novodobý labyrint světa a ráj srdce... (o významový řád výše se režisér pokusil zpracovat toto podobenství i ve svém třetím filmu Babel - Babylon) Ińárritovi se podařilo říci o současné mexické společnosti svým filmem více, než by se možná vešlo do několika knih. Jeho neokázalé výrazové prostředky (tónování filmu, práce s barvami, střih, hudba...) svědčí o promyšlenosti a propracovanosti celého složitého filmového povídkového konceptu a tento mnohorovinatý umělecký útvar cizelují do podoby novodobého Občana Kanea, i když ve zcela jiném a nesouvisejícím kontextu... (27.01.2007)

První povídku považuji za ukázku dokonalého filmového řemesla a Ińárritu pro mě při jejím sledování byl génius, kterému bych s klidem svěřil jakýkoli námět, protože jeho vizuální nápady nebo střídání kontrastů jsou naprosto bez chyby. O to víc pak moje nadšení zvadlo po zbývajících dvou příbězích, které nejsou nějak špatné, jenom na rozdíl od první tolik neznepokojují a zároveň neuchvacují divákovy smysly a spíše se soustředí na postupný psychický vývoj postav. Bohužel většinu času až příliš postupný a téměř zdlouhavý. (04.08.2006)