Amores perros - Láska je kurva

Nejenom kompozičně, ale i stylově a filmařsky jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy vůbec viděl. Ani se nechce věřit, že jde o úplný filmový debut, mexický režisér Alejandro González Ińárritu tu již naplno a velice zkušeně a rutinérsky nastínil divákovi svého filmařského génia, když do plného světla ho poté o 3 léta později postavil již v Hollywoodu na režijní stoličce zatím svého vrcholného filmu 21 gramů. Amores perros je v té době (asi hlavně díky megaúspěchu Tarantinovského Pulp Fiction) velmi módním filmem povídkovým. A stejně jako v Historkách z podsvětí se všechny tři povídky vzájemně proplétají, doplňují, reflektují a posunují význam a smysl filmu samého. Velmi důležitou roli tu pak hrají psi (už z názvu odkazující ,,psí láska") - oni jsou symbolickými hlavními aktéry filmu, i když je jasné, že o lidi kolem nich jde pak především. Ať už složitý milostný trojúhelník z povídky úvodní, reprezentující sociální dno společnosti, v konfrontaci s ním pak hlavní představitelka povídky druhé, jako kontrast k prvému, a obé shrnující a oba světy (tím, co se o něm v průběhu filmu postupně dozvídáme) prostupující hrdina - nájemný zabiják - ex-profesor (se zneklidňující minulostí revolucionáře) jako nejzajímavější i nejdůležitější postava z povídky poslední. Celý tento složitý konstrukt je jakousi dokonalou metaforou nepřehledné sociální situace v mexické společnosti a především odrazem jejího hlavního města, neuvěřitelné mnohamilionové megapole. Jakýsi novodobý labyrint světa a ráj srdce... (o významový řád výše se režisér pokusil zpracovat toto podobenství i ve svém třetím filmu Babel - Babylon) Ińárritovi se podařilo říci o současné mexické společnosti svým filmem více, než by se možná vešlo do několika knih. Jeho neokázalé výrazové prostředky (tónování filmu, práce s barvami, střih, hudba...) svědčí o promyšlenosti a propracovanosti celého složitého filmového povídkového konceptu a tento mnohorovinatý umělecký útvar cizelují do podoby novodobého Občana Kanea, i když ve zcela jiném a nesouvisejícím kontextu... (27.01.2007)

21 gramů, Babel, Amores perros. Takto bych seřadil snímky Alejandra Gonzáleze Iñárritu. První zmíněný snímek měl vynikající atmosféru, hudbu, děj byl nejvíce propletený a zmatený, po jeho konci mi nešel jen tak lehce dostat z hlavy. Babel byl na oko nejpřitažilivější. Brad Pitt, poutavé příběhy, propletení snadné, nekomplikované, dost průhledné. A Amores perros? Blíží se více 21 gramům, ovšem příběhy mě nějak nezaujaly a na rozdíl od jiných uživatelů mne nejméně oslovil první. Herci, ač byli skvělí, mi nebyli se svými postavami vůbec sympatičtí a bylo mně tudíž tak nějak jedno, jak kdo skončí. Druhý příběh se mi líbil více a třetí zhruba srovnatelně. Vzájemné propojení bylo dost jednoduché. Příjemná podívaná za lepší 3*. (01.09.2011)

Hnusný, špinavý, násilný a depresivní film. Přesně jak to mám rád. Dějově sice ne tak komplexní jako režisérův druhý film (21 Grams), ale přesto mnohem působivější. Amores perros sestává z tří vzájemně propletených příběhů, majících úplně odlišnou atmosféru, které ovšem společně dávají celistvou a opravdu silnou emoční nálož. Doporučuji velmi. (27.02.2009)

Tři povídky, jedna bouračka. První povídka k bouračce vede, zbylé dvě z ní vycházejí. První část je nejlepší, syrová a krutá podívaná s vynikajícím Bernalem. Druhá a třetí povídka již ztrácí dech a nevtáhne tolik do děje jako začátek, ale stále se jedná o vysoký nadprůměr. Zdvyžený palec pro Inárritua. (02.08.2006)

Dokonalá, košatá nádhera rozvětvená do několika příběhů, které však svírá jednotící myšlenka o ničivosti a zrádnosti lásky. Kdybych měl hledat chyby, musel bych si vymýšlet a připadal bych si jako liliput plivající na Mont Everest. Dokonce i název, který jsem předtím pokládal za zbytečně lascivní, jsem po závěrečných titulcích musel uznat za jediný možný. (23.07.2009)