Shihun
Soul
Obsahy(1)
Introvertní kuchař omdlí během porcování ryb v japonské restauraci. Je mu diagnostikována deprese. Nebyla by to však duchařská podívaná, kdyby v příčině drsného pádu nebylo něco víc. Podivné chování kuchaře se vymkne kontrole a poklidné místo odpočinku na úpatí hor se promění na tratoliště krve. Režisér Chung Mong-hong zkoumá skryté motivy duševního kolapsu a značně pokroucený vztah otce se synem. Servíruje poetické obrazy přírody v kontrastu k extrémnímu násilí, ve kterém nabízí kousavý humor i filozofické hlavolamy. Tchajwanská duchařina plná absurdit důkladně překrývá realitu s fantazií a nabízí tak napětí, které zaleze až do morku kostí. (Febiofest)
(více)Recenze (7)
Poměrně nekonzistentní a těkavý film. Jeden motiv uhýbá druhému a neustálé kladení otázek nekončí ani závěrečnou scénou, která se mi nezdá být patřičným vyvrcholením. Rozhodně to není film o depresi. Ani to není horor. Ani to není moc o duši (ano, samozřejmě, každý film je o duši. A o životě). Je to však i přesto poutavé. Velmi nápaditý střih, krásné záběry krajiny, podivně nevypočitatelné emoce postav, krásně vybudovaná atmosféra. Něco mu ale chybí; film neumožňuje přílišné ztotožnění se s protagonisty, dokonce jej snad záměrně odmítá, chybí mu lidskost, přirozené emoce, film je chladný jako mlha v sadu v horách, ve skutečnosti by se takovýto přerod nemohl odehrát takto "hladce". A něco přebývá; pokusy o vtipné odlehčení končí fiaskem, poněkud předimenzovaná krev stříká z plátna až na diváka, místy tvůrci hudebně i výrazově příliš tlačí na pilu. Bylo to však poprvé, co jsem šel do kina sám a film jsem si užil, za vidění rozhodně stojí. ()
Duše je sice profesionálně natočená a občas krvavá, ale mně absolutně nic neříkající, nudná, zdlouhavá a podivná hororová podívaná, na kterou si už zítra nevzpomenu. 2* ()
Vypadá to jako psychologická mimotělní zkušenost. Obsazení není špatné,lokace a soundtrack také a vyprávění je neobvyklé. Tématem je schizofrenie. Trochu neuspokojivý konec. Stojí za to podívat se kvůli atmosféře. Fanoušci hororu film ocení. Film vzbuzuje mnoho otázek a nepodává odpovědi. ()
[Febiofest 2014] Podivnej horor. Dlouhý záběry spolu s rozvláčným tempem nádherně budujou atmosféru. Otázkou je, jestli tam vůbec bylo nějaký nadpřirozeno a jestli nešlo spíš o poněkud syrový a místy brutální poetický psychologický drama. Duchařina vypadá jinak a i když to tak ze začátku úmyslně nevypadá, tak je děj ukotvenej v realitě a nejednou vás překvapí. Celej film mi vrtala hlavou motivace otce a jestli vám během sledování přijde film divnej, tak si počkejte na poněkud nehororovej konec. ()
Ač se krví ve filmu zrovna nešetří tak o tradiční horor nejde ani zdaleka. Soul je meditativním dramatem o životní cestě, smrti a rodině. Přívlastek meditativní je potřeba zdůraznit, protože nejen tempo ale spíš celý film včetně děje, kamery a moc povedený audiovizuál je mu podřízen. Nejde tedy o snadno stravitelný film, ale padnoucí výkony a mimořádně krásný les taiwanského Alishanu to trávaní značně zpříjemní. ()
Horror bych tomu mermomocí neříkal, ale celkem zajímavé psychologicko-duchařské drama. Škoda té rozvláčnosti. ()
Shi Hun alebo anglicky aj Soul je taiwanská mysteriózna dráma s prvkami hororu od Mong-Hong Chunga z minulého roka, ktorú Taiwanci poslali ako zástupcu o boj o Oscara za svoju krajinu. Do užšej nominácie sa však snímok nedostal, čo môže byť zapríčinené práve jeho žánrovou rozpoltenosťou a rôznorodosťou tém o ktorých pojednáva, od reinkarnácie cez posadnutie démonom a to všetko mieša s krvavými scénami takmer ako zo slasheru. Príbeh filmu pojednáva o kuchárovi menom Ah-Chuan (Hsiao-chuan Chang), ktorý jedného dňa počas prípravy jedla odpadne a následne je poslaný zregenerovať si myseľ k svojmu otcovi do odľahlých hôr. Na pomoc príde aj Ah-Chuanová sestra Yun. Je však Ah-Chuanov stav skutočne zapríčinený depresiou ako tvrdil lekár alebo bola jeho telesná schránka posadnutá zlým duchom kvôli ktorému začne páchať vraždy? Ah-Chuan síce tvrdí, že už to nie je on, ale kde je skutočne pravda? Otec (Yu Wang), vo filme titulovaný ako strýko Wang, verí, že skutočný Ah-Chuan sa do svojho tela môže vrátiť, preto sa po sérii rôznych udalostí rozhodne Ah-Chuanovi pomôcť. Je hnaný láskou k svojmu synovi a tak ho uväzní v priľahlej miestnosti svoju domu, dokým nenájde riešenie. Hrôzostrašné udalosti sa však týmto jeho činom nekončia a ako náhle sa do prípadu zaangažuje aj polícia je strýko Wang nútený k ohavným skutkom. Napriek popisu a tomu, že krvou sa v niektorých scénach nešetrí, nie je Soul možné jednoducho charakterizovať ako horor. Jedná sa prekvapivo skôr o meditatívnu drámu o živote a smrti a hlavne o rodičovskej láske. Napriek niekoľkým nadprirodzeným prvkom je film silne ukotvený v realite. Sústredí sa výhradne na postavy a motivácie ich činov, ktoré jednoznačne nevysvetľuje, ale ponecháva na divákovi, aby premýšľal nad tým ako sa postavy zachovali a prečo. S tým súvisí aj pomalé tempo filmu, ktoré sa za tých necelých 115 minút neženie dopredu, neprekvapuje výraznými dejovými zvratmi, ale prehlbuje práve nejednoznačný vzťah otca a syna. Dej zasadený do taiwanského lesa Alisahnu ponúka priam prekrásne zábery hmlistej krajiny a tým dotvára meditatívnu atmosféru celého filmu. Napätie následne eskaluje nevypočítateľné smerovanie deja, kedy nie je možné odhadnúť ako sa postavy budú chovať v nasledujúcej scéne. Po technickej stránke nie je filmu čo vytknúť. Má profesionálnu kameru využívajúcu modré, zelené, žlté filtre, znamenitý strih, ktorý strieda dlhšie scény s takmer až videoklipovým rýchlym strihom a krehký hudobný doprovod. Najvýraznejších je však niekoľko málo krvavých scén, ktoré využívajú spomalené zábery s detailmi na kvapky krvi , aby znepokojili diváka. Dotvára sa tým zároveň akýsi obrazový kontrast čistej prírody versus ľuďmi páchaných zverstiev. Pre diváka nezvyknutého na ázijské snímky však bude Soul značne neštandardným zážitkom. Nejedná sa totiž o ľahko stráviteľný film vďaka žánrovej nejednoznačnosti. Film preto pôsobí ako pomerne nekonzistentný a jeho príbeh nedokáže dostatočne odôvodniť svoju dĺžku. Prezentovaných motívov je tu mnoho, ale žiaden nie je rozpracovaný do dostatočnej hĺbky a mnohé otázky aj naznačené témy vyšumia s pribúdajúcimi minútami do prádzna. Nepomáha ani fakt, že s ústrednými postavami sa kvôli ich nejednoznačným činom divák nedokáže dostatočne ztotožniť a tak v mnohých scénach nefunguje ani pokus o vzbudenie emócii. Film to je tým pádom pomerne odťažitý, čo pravdepodobne bolo režisérovým zámerom, ale tým sa pre diváka stal dosť rozvláčnym. Ako náhle sa totiž karty po nejakej hodine plne vyložia na stôl tie ďalšie už neponúknu adekvátny dôvod na ich sledovanie. Príbeh sa začne točiť v kruhu, pôsobí akoby nikam nesmeroval a ani záver nie je dostatočnou katarziou. Nie je síce zbytočne jednoznačný a necháva pracovať divákovu fantáziu, ale zároveň pre neho po uplynutých dvoch hodinách nepredstavuje ani dostatočnú satisfakciu. CELKOVO: 3* (6/10) () (méně) (více)