20 lží, 4 rodiče a jedno malé vajíčko

Věřím, že film jen u pěti hodnocení nezůstane, ale v červené barvě ano. Z kraje tulipánů a větrných mlýnů je to svěží vánek plný vůní lidskosti a nadhledu nad lidským soužitím. A jak je úplně jedno jaký máte věk, společenské postavení či sexuální orientaci. Svět je plný náhod a překvapení a silných okamžiků a je jich příliš mnoho a občas jsou pěkně silné na to, aby je lidské city mohli v klidu vždy ustát. Hanro to krásně vystihl s lehkostí i vtipem. Zároveň však snímek stojí nohama na zemi, což se třeba českým filmům, které mají stále potřebu něco řešit a přitom zlehčovat, vůbec nedaří. A teda toho syčáka co mi před koncem filmu začal někde za hlavou krájet cibuli si najdu!!! (14.11.2013)

Je to snad úplně poprvé, co mám tu čest sem napálit první komentář. Takže tak činím s nadšením. S velkým nadšením jsem přivítala i tento počin. Pokud jsme totiž přijímali snímek Děcka jsou v pohodě (ne, že já bych tak činila), tady si zastánci tématu přijdou na své poněkud více. Film primárně netlačí na pilu a nesnaží se ukázat v dnešní době snahy o rovnoprávnost rodičů stejného pohlaví, že jsou skvělí a mají tudíž právo na potomka jako každý jiný. Naopak. Velice vítám přístup, který byl zvolen a popisuje rodinné soužití s puberťákem jako věc, která potká nejedny rodiče a nebudou to mít lehké žádní členové rodiny. Zcela mi totiž během promítání vymizel ten pocit, že tu jde o homosexuální páry a koukala jsem na příjemné a vtipné trápení rodičů s potomkem. Oproti zmiňovanému snímku, který se snaží na darované spermie dívat jiným okem, tento je dle mého realističtější. Darovaná spermie tu totiž hraje druhé housle, těmi prvními je dospívání a těžká řeč s někým, kdo je o generaci starší. Dalším bonusem je vhled do partnerských vztahů, který je zde vykreslen úplně běžnou optikou - doma máme protiklad, hádáme se všichni úplně stejně a pravidlo dvě hlavy starostí půl tu platí bez výjimek. A ačkoli jde dle tvůrců o komedii, považovala bych to spíše za takovou cynickou komedii, protože válet smíchy po stole se rozhodně nebudete. Já odcházela z kina s pocitem, že to bylo příjemné, nenucené a koukatelné a velice jsem si projekci užila. PS: těch lží jsem se nedopočítala! (14.11.2013)