Divočina

Cherylina púť k sebaodpusteniu a k hľadaniu pokoja pre divokú ženskú dušu. Autobiografická skúsenosť, vďaka ktorej sa dostane tam, kam chce a to na dno svojich možností a vrchol svojho poznania. Je pravda,že už tu bolo dosť podobných a lepších pokusov podať hraničné životné príbehy ( In to the wild, 127 hours), nepamätám si však žiaden ženský príbeh. A tu ho máme. S Reese a na dve hodiny. (05.05.2015)

Lepší než roztahaný Útěk do divočiny, neboť zde se mnohem lépe pracuje s dávkováním informací a stále je co odkrývat. Reese je skvělá a zájem o její postavu nepolevuje, byť řada scén zrovna nepatří k těm pamětihodným (ale řadu scén zase obohacuje El Condor Pasa). Pro mě ale hodnotné i jako vzdělávací dokument - opět jsem se ujistil, že na dlouhou túru do přírody bych vyrazil jedině s partou ozbrojených přátel a s doprovodným vozem, který by vezl basy piv, chladící box a gril. To by byla teprve divočina. 75% (09.04.2020)

Holka s krosnou na zádech, to je přesně něco pro mě. I když teda upřímně, Reese alias Cheryl, mnohem bezpečněji bych se na PCT cítil sám než s tebou. Kdo chlastá tvrdí, že pravý charakter člověka vyleze na povrch po osmém pivu. To těžko posoudím, protože tolik piv jsem dohromady vypil možná tak za celý loňský rok. Podle mých měřítek se opravdová člověčí velikost ukáže v horách. Tamodtud vás po zavíračce nikdo neodtáhne domů do postele, kde si hezky v klídku vystřízlivíte, v horách si nemávnete na taxíka a hory taky na rozdíl od hospody nemají ústřední topení. A stejně tak, jako se v horách ukážou ty pravé kule lidské, ukáže je i film točený v přírodě. Nemyslím si, že by životní osud Cheryl byl něčím mimořádně výjimečným, prošla si sice pořádnou kupou hnoje, ale to se tak holt někdy někomu stane... Výjimečné je to, jak tomu všemu z vysoka flusla do ksichtu. A výjimečné je i to, jak Jean-Marc všechno zachytil. Slovy neznámého autora: "I když se nedostává sil, již sama vůle je hodna chvály." (Challenge Tour 2015, film č.8) (10.04.2015)

Co někoho vede k tomu, aby se vydal na Pacifik Crest Trail je mi záhadou. Krajina byla pěkná jen místy, ale asi nejde tak o tu krajinu jako o tu sílu to přejít. Celý příběh mi přišel až lehce neuvěřitelný, i přesto, že to bylo podle skutečných událostí. Reese Witherspoon se zhostila role opravdu dobře a přesvědčivě. Pro mě to byl určitě lepší filmový zážitek než většina filmů nominovaných na nejlepší film. Něco mezi 3* a 4* (09.02.2015)

Což o to, film se mi líbil (mnohem více, než bych od recyklace "Útěku do divočiny", potažmo "127 hodin" čekala), nemohu se však zbavit dvou negativn(ějš)ích pocitů. 1) To, co Reese na plátně předvedla, by při troše dobré vůle zvládla jakákoli jiná herečka (známá i méně známá), takže nominaci za "Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli" bych nejspíš uvolnila někomu jinému. 2) Postrádala jsem moment prozření. Je sice pravda, že v nefilmovém světě se člověku málokdy rozsvítí z minuty na minutu, takže postupné utřiďování myšlenek (na základě jednotlivých podnětů) je reálnější, jde mi ale spíš o to, že nám hlavní hrdinka prozřela (jak? díky čemu?) už PŘED výpravou, která se díky tomu jeví malinko zbytečná... Oba výše zmiňované filmy jsou navíc jak herecky, tak režisérsky zvládnutější (fakt, že tady je hlavním hrdinou žena, nehraje roli), takže 3,5* zaokrouhleno dolů. (28.02.2015)

Divočina těží hlavně a pouze z flashbacků, které by tak měly být propracovanou dominantou celého snímku. Opak je pravdou. Ač není zpracování pohledů do minulostí vyloženě špatné, svým obsahem nezanechávají žádné emoce a případně i soucit s hlavní hrdinkou. Putování samotnou divočinou je jen takový lehký bonus, který ale také zůstal za očekáváním. Průměrný a zapomenutelný film. /60%/ (Kino - Prom.) (03.05.2015)

Spiritualita snímku bola založená na vode a nerozumnej duševnej malosti hlavnej hrdinky v doprovode s pocitovou prázdnotou. Netvrdím, je obdivuhodné, keď sa duševne slabší a pocitovo nevyrovnaný jedinec dokáže pozviechať a urobiť niečo pre svoju záchranu, to je tiež jediná hodnotná myšlienka tohto filmu. Nepáčil sa mi ale jej základný kameň, Cherylino "riešenie" problémov za vzniknutej smutnej situácie ma miestami minimálne udivovalo. Ľuďom sa predsa stávajú zlé veci každý deň, to však ale neznamená, že teraz všetci začnú fetovať a otŕčať frndy/pipíky každému na počkanie. Na druhú stranu, formálna stránka je dobrá, snímok je zručne natočený a Witherspoon podala výborný výkon. Škoda len, že sa divák nedočká žiadneho výraznejšieho survivalu, dokonca ani ten sľúbený medveď tu nebol, len jeden štrkáč a jedna líška. Keby nie peknej kamery a prírodných krás, filmu by dominovala výrazná nuda. 65/100 (14.07.2015)

příběh **** | hudba *** | humor – | akce – | napětí * | pustil bych si znovu *** (07.02.2024)

Ani zdaleka ne tak silný zážitek jako u 127 hodin s Jamesem Francem, ale tak jako tak to byl zajímavý film, kde můžeme sledovat strasti mladé ženy, která se rozhodne udělat tlustou čáru za svým dosavadním životem tím, že se vydá na dlouhou trasu do divočiny. Reese Witherspoon se očividně snažila dát do této role vše, co mohla, a byla mi v tomto filmu hodně sympatická. Konec měl být podle mého silnější, přišlo mi, že to jen tak nějak "vyšumělo". ~(3,4★)~ (25.04.2015)

Mám s Divočinou jeden zásadní problém - její hrdinka je pro mě nezajímavý člověk, a co víc - slaboch. Sama o sobě se vyjádří, že je "shitty person". Ano, vyrůstala ve složitém rodinném prostředí a stala se jí hrozná věc... ale jsou lidi, co se k takovým věcem postaví jinak, než že si píchají, co se dá, a píchají, koho se dá. Chápu, lidí jako Cheryl, je hodně, ale já nemám důvod se na ně dívat ve filmu, protože s jejich story se nemůžu ztotožnit. A že je to teda story - Cheryl se vydá na cestu, ujde tisíc mil a skončí na mostě... kde je jen o něco klidnějším a lepším člověkem, než když se na cestu vydala. A bohužel ona cesta je sice docela hezky natočená, ale já jsem ji vůbec neprožívala. Z americké divočiny a setkáními s různými lidmi se rozhodně dalo vytěžit víc (kde je nějaké meditování nad krásou přírody, kde jsou nějaké hluboké rozhovory s cizinci?). A jsem jediná, komu lidé, které Cheryl potká, připadají jako naprosto jednorozměrné postavy? Navíc jsou setkání s nimi natočená tak divně, že jsem čekala, kdy ji někdo znásilní nebo zavraždí, případně obojí. Za mě palec dolů. (10.04.2015)

Možno tento nápad prelínania dvoch dejových línií, pričom jedna je subjektivizovaná retrospektíva, nefunguje dokonale, ale skôr tu ide o to, či máte proste iba radi filmy z prírody a ako vám to celé sadne. No a Divočina aj napriek tomu, že mohla ísť viac cestou drsnej sociálnej drámy, presne na mňa takto pozitívne zafungovala. Kniha bude asi omnoho viac intímna a nejeden čitateľ bude sklamaný, ale aj vnútorné monológy, presne vypočítaný strih medzi oboma líniami a detaily strhanej tváre Reese sú samé o sebe dostatočne výstižné. Áno, život je ťažký rovnako, ako turistika osamote cez hory. Tiež prekonávame zdanlivo neprekonateľné prekážky a nevieme, na koho narazíme a musíme si dávať bacha na každom kroku. (24.09.2017)

Nebylo to tak strašné, jak jsem se před zhlédnutím obával. Nejsem ovšem ani nikterak nadšen. Dobrou úvodní hodinku mi trvalo, než jsem se do příběhu trošku zakoukal a začala mě tahle 2000km pouť za hledáním nového impulzu k žití bavit. Reese Whiterspoon je na 38 let zachovalá ojetina, ale na sdílení lože to vyloženě nebylo, a to nejen kvůli absolutní ignoraci veškeré hygieny. Zaplať Pán Bůh za to, že zde ještě stále neexistují televizky, které by kromě našich očiček obohacovaly i naše nosánky. Věřím, že by to nebyl příjemný počich. Nejvíce ze všeho mě zřejmě zaujal slečnin batůžek, který byl vybaven větším počtem kondomů, než bývám vybaven obvykle já, zamířím-li si to do hospůdky. Nevím zda čekala, že ji na cestě pustinou obtěžká medvídek několika medvíďátky. Jináč na svojí cestě potkávala poměrně dost lidí. Neubráním se srovnání s Chrisem, který měl svoji trasu podstatně zajímavější. Pár pěknějších momentek se najít dalo a pro podobné výpravičky v sobě nalézám posledních pár let jistou slabost, takže v nedohledné době očekávejte úžasný film o mně. Tento do kategorie úžasných bohužel nespadá ani vzdáleně. Nepřestřelujme! Slaboučké 2 *. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybral uživatel fimler. (26.04.2016)

Reese Witherspoon předvedla ohromný výkon a celkově hrála jiný charakter, než kdykoliv jindy. Příběh je zajímavě podaný a napínavý. Člověka to až donutí se zamyslet nad životem.. (30.01.2015)

Ach, u takovéhoto typu filmu vždy cítím - ne nepřekvapivě, řekl bych - vůni dálek. A stejně pak smrdím zalezlý doma, v práci, ve škole nebo v hospodě. Taky by se mi asi líbilo si takhle vyrazit. Ale nemusel bych jít asi x stovek mil pouští... Reese dobrá, celým filmem se příjemně linou tóny Simona a Garfunkela a Hobo Times fakt neměly chybu... 80% (04.03.2015)

Reese nám trošku zestárla, malinko zhubla a hlavně úplně změnila image. Blbou blondýnu vyměnila za úchvatnou krajinu, pubertální kámošky za batoh, spacák a pevné boty. Vyrazila sama do přírody, vyčistit si hlavu, zavzpomínat, bilancovat a možná si nějak přerovnat svůj dosavadní život. A jde jí to všechno tak nějak na půl. Hlavní problém spatřuji v obsazení hlavní hrdinky. Vůbec ne co se týče jejího herectví, ale spíše typu. Prostě mi do tohoto prostředí nějak dvakrát nesedla a zbytek filmu tenhle můj dojem napravil už jenom nepatrně. Když si vzpomenu na výraz v očích Emileho Hirsche v Útěku do divočiny, nebo pohled Miy Wasikovské ve filmu Tracks, tam jsem jim věřil naprosto všechno. Tady toho bohužel nebylo tolik. To ani náhodou. (11.02.2015)

Poměrně dojemné road movie, u kterého si člověk vzpomene na "Útěk do divočiny" popř. "Waltera Mittyho". Zdařilé záběry přírody a samotná cesta hlavní hrdinky jsou ale až příliš často narušovány flashbacky a vpomínkami na minulost, což nesedne každému a celkové kvalitě ubírá. (27.02.2015)

Reese Witherspoon opouští svou čivavu i šminky z Pravé blondýnky a vrhá se vstříc drsné severoamerické divočině. Tak trochu jiné road movie s retrospektivními problesky na krutý život Cheryl dle skutečné události. Snad více než atraktivní protagonistka ale zaujmou dech beroucí exteriéry panenské přírody, které nebýt od nás Evropanů tak daleko, přitáhly by dost možná na Pacific Crest Trail mnoho uchvácených diváků. Více zde. Nejlepší soundtrack z filmu: Homeward Bound. 70 % (29.03.2015)

"It took me years to be the woman my mother raised. It took me 4 years, 7 months and 3 days to do it, without her. After I lost myself in the wilderness of my grief, I found my own way out of the woods. – And I didn't even know where I was going until I got there, on the last day of my hike. Thankyou, I thought over and over again, for everything the trail had taught me and everything I couldn't yet know." Takové americké chození a filozofování. Líbil se mi ten trail, ale jinak průměr. (18.10.2017)

[ČSFD projekce] Hezký příběh, hezká příroda a strhaná Reese se svým strženým nehtem na palci u nohy, která místy vypadá na 60. Pohodový film, který vás pohladí, když se necháte obměkčit tisíckrát slyšeným příběhem o hledání nového smyslu života, když už jeden zakopne a snaží se znovu vstát. Dost silně na vás zapůsobí především fotky v závěrečných titulcích, kde je vidět, jak věrně filmaři hlavní hrdinku napodobili. Je to v první řadě o přístupu diváka a mně osobně se líbilo, jak dobře na mne působil, ačkoliv podobnost s Útěkem do divočiny si nemohu vytlouct z hlavy. Takže další z řady solidních snímků, které mohu doporučit, a také nový přírůstek mezi mými oblíbenými soundtracky. 80% (27.02.2015)

Život je cesta a cesta je život. Úžasný příběh, který ve mně velmi intenzivně dozníval ještě několik dnů. Film, který, ač je na první pohled rozvláčný a svým způsobem monotónní, mě dokázal během několika minut zcela pohltit a umožnil mi tak velmi intenzivně prožívat většinu emocí, kterými přetéká v každém okamžiku, ač to třeba při letmém pohledu není patrné a na plátně se vlastně nic moc neděje. Naposledy jsem myslím podobně intenzivně prožil před lety Madisonské mosty, kdy jsem po skončení filmu zůstal sedět v kině ztuhlý, hluboce pohnutý intenzivním prožitkem a neschopný jen tak vstát a vyjít ven z kinosálu. Nádherný příběh o cestě na dno a zase zpátky, o hledání pevné půdy pod nohama, o ztrátách, které nelze nahradit, o cestě za vlastní záchranou. Téměř v každé scéně mě dokázal oslovit a zabrnkat na struny mých vlastních tužeb i jizev, které jsem cestou životem nasbíral. K tomu všedmu nádherná příroda, která láká obout pohory a vyrazit, a výtečné herecké výkony Laury Dern a Reese Witherspoon, která mi umožnila dokonale duševní souznění s její postavou. Zkrátka, i když to tak možná mnozí cítit nebudou a bude to pro ně jen další z řady průměrných filmů, pro mě je Divočina okamžitá srdcovka a v tuto chvíli nejspíš osobní film roku. (16.05.2015)