The House of the End Times
Obsahy(1)
Po dlhých tridsiatich rokoch, ktoré si odsedela vo väzení za vraždu svojho manžela a syna, sa Dulce Alida vracia domov, do domu, kde sa to všetko v osemdesiatych rokoch stalo. Hoci sa odtlačky jej prstov našli na vražednej zbrani, jedného dňa sa otvorí kňazovi, ktorý ju chodí navštevovať, a prezradí mu, že zločin spáchali votrelci. Aké tajomstvo v sebe nosí ukryté dom, ktorý vybudoval v 19. storočí anglický kamenár Irahim a do ktorého sa Dulce nasťahovala so svojou rodinou? (sochoking)
(více)Recenze (60)
Výborná venezuelská strela do žánru. Síce ničím originálna, no destinačné potešenie na mojej strane.Matka ( výborná Ruddy R. ) ako nič netušiaca vrahyňa sa po 30 rokoch vo väzení vracia do prekliateho domu zbaviť sa toho, čo ju obralo o všetko. Snímok sa takto stáva jej hutnou výpoveďou za účasti farára. Je to poctivo zabalené a ako návnada pre U.S. remakesteak ako stvorené- veď ako inak - na tom sa už údajne pracuje. Na finančný debet Q.W. Alejandro! ()
Hororový blockbuster z Venezuely. A dobrý. Profesionálně natočený, atmosféricky funkční. Příběh se zprvu zdá velmi tradiční, ale postupem času se zamotává a vyústění je poměrně zajímavé. Za mě spokojenost, byť úplně nejstrašidelnější je na tom filmu patrně ta hrůza, již maskéři vyvedli starší verzi hlavní hrdinky na ksichtě. ()
,, ONI TO UDĚLALI! VETŘELCI! ONI ZABILI MÉHO MANŽELA A VZALI MI MÉ DÍTĚ....“ /// Historický archívy vydávaj svědectví, páter pátrá, současnost se střídá s minulostí a zápletka hlubší než vobyčejnej barák, ve kterým strašá. Minimum postav a duchařina, u který nemám čas přemejšlet, kolikrát je možný se za jeden život potkat. Řek bych, že tohle je film pro strašpytly! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Ještě jsem neviděl Venezuelskej film. (A bojím se duchů.) 2.) Thx za titule ,,Viny95501“ a ,,jirkazuza“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ *** ()
Nádherná subjektívna 2ka, presne ten typ zmäteného hororu, ktorý som rád, že mám za sebou. Spočiatku to vyzeralo vcelku inteligentne (hlavná hrdinka sa vracia po dlhých rokoch basy do domu odhaľovať minulosť), no v druhej polovici začalo prelínanie jednotlivých časových úsekov, a mne to začalo liezť pekne na nervy. Ženská vystupovala raz ako mladá, raz ako starena, mladší synáčik raz žil, potom bol mŕtvy, potom opäť ožil, lebo sme sa zase vrátili v čase, ďalší synáčik vystupoval rovno v dvojúlohách, ale nikto o nikom nevedel, maximálne všetci pobehovali po jednom dome. Naozaj jedno dokonalé WTF. Horor ani omylom, len mysteriózna rodinná dráma s nejakými dvoma ľakačkami. Záverečné minúty som už musel dať zrýchlene, lebo som to psychicky nezvládal. Absolútne mi to nesadlo. ()
Absolutní nezájem z mé strany. Pro slovo atmosférický jsem našel synonymum nudný a nezajímavý. Film plyne strašně pomalu, nepřekvapí ve filmu vůbec nic, příběh mě vůbec nebavil. Zde mohu pochválit pouze jedinou věc a to překrásný deseti sekundový soundtrack za doprovodu flétny. 35% ()
Venezuelský (!) horor nezačína vôbec zle. Spočiatku to vyzeralo na pekne tučnú atmosféru temného domu, to vám teda poviem. Už čoskoro však snímka upadla do letargie, monotónnosti, stereotypu, nezaujímavých postáv, čudnej zápletky s čudným rozuzlením atď. Len občas sa dostavilo znepokojenie (lomcovanie kľučkou nasledované pohľadom na ulicu). Dalo by sa povedať, že som dosť výrazným spôsobom sklamaný a nevidím jediný dôvod dať tomu viac, ako 40%. ()
Žena odsúdená za zabitie manžela a tiež syna, ktorý sa ale nikdy nenašiel, sa po 30 rokoch vracia z väzenia do domácej väzby. Stará nočná mora tu na ňu však ďalej čaká a popri rozpovedaní jej príbehu miestnemu farárovi, sa v dome začínajú diať podivné veci... Vcelku vydarený a atmosférický horor, ktorý zo začiatku síce trochu vyzeral ako telenovela, no keď ma po chvíli prefackal niekoľkými kvalitnými ľakačkami, donútilo ma to pozerať so značným záujmom. Pointu zaujímavého príbehu, ktorý sa postupne odkrýva, je síce možné vďaka viacerým indíciám prekuknúť už v prvej tretine, no príliš to nevadí, pretože film každú chvíľu niečo ponúka, burcuje divákovu zvedavosť a rozohráva slušnú hru s postavami, ktoré (prekvapivo) ani nie sú otravné. Takže na 1 pohodový hororový večer je to ako stvorené. ()
Je to celkom dobrá mysteriózna dráma z venezuelskej produkcie. Má dosť dobrý príbeh o žene, ktorá je po prežití zvláštnych udalostí odsúdená na tridsať rokov za vraždu manžela a syna, ktorý sa ale nenašiel a tak skončí vo väzení. Po dlhých rokoch sa opäť vracia domov, ale čoskoro sa podivné javy opäť vrátia. A tak spolu s mladým farárom, ktorý si uvedomuje, že s domom skutočne nie je všetko v poriadku chcú odhaliť celú pravdu. Spracovanie je na tom dobre, po zaujímavom atmosfériskom úvode sa dej rozdelí na dve línie, súčasnú s hľadaním pravdy a minulú s udalosťami, ktoré tragickej udalosti predchádzali, kde síce tie pokojné rodinné scény vzhľadom na úvod možno trochu rušia, no aspoň sa dá vytvoriť vzťah k postavám. Ale následne sa to už začne rozbiehať, pribudne viacero zaujímavých prvkov, takže dej je dostatočne zaujímavý a aj napriek tomu, že sa odohráva hlavne v jednom dome si drží až prekvapivo dobré tempo. Ale najlepšia je aj tak posledná tretina, kedy sa už naplno odhalí celá pravda. Síce ma možno trochu mrzí, že jej časť sa dá predvídať už podstatne skoršie, ale keďže je celková pointa dosť prepracovaná, veď vlastne jej kompletné vysvetlenie sa deje počas celej tejto tretiny, tak to nakoniec vôbec neprekáža, prišlo mi to dosť zaujímavé a tvorcovia si na tom dali viditeľne záležať. Spokojný som aj po hororovej, mysterióznej stránke, je tu slušná atmosféra, niekedy funguje aj napätie, tých pár výrazných prvkov, ako tajomný starý muž tiež nesklamú, takže všetky zásadné scény mi prišli zvládnuté dostatočne kvalitne. Herecké obsadenie je na tom dobre, je tu prakticky len päť plnohodnotných postáv, ale všetky na čele s hlavnou hrdinkou mi prišli úplne ideálne. A čo sa týka réžie a technickej stránky, vizuál možno pôsobí občas trochu lacnejšie, než by bolo vhodné, ale ani takto to nie je zlé a hlavne, že všetko ostatné funguje viac než dobre. Takže som spokojný, tento typ mysterióznych filmov mám rád a House of the end times im určite hanbu nerobí, dobrý film, kde o hodnotení nemusím pochybovať. 73% ()
Dulce Alida strávila posledných tridsať rokoch vo vezení. K tomuto nemilosrdne dlhému trestu bola odsúdená za vraždu svojho muža a syna. Napriek tomu, že necítila vinu, na osudný večer mala odlišné spomienky, trestu sa nevyhla. Jej opätovný návrat do domu "hrôzy" prinesie odpovede na nezodpovedané otázky. Veľmi zaujímavá ducharina z Venezuely, ktorá nijak neurazí. Práve naopak. Vďaka miestami solídnej atmosfére a pár lakačkám, stojí za pozornosť. Najsilnejšou stránkou je príbeh a spôsob jeho rozuzlenia. Škoda, že to predsa len nebolo o niečo "tvrdšie" - 65%. ()
Duchařiny posledních let příliš nevyděsí a příběhy o strašidelných domech jsou už poněkud omšelé a bez nápadu. Jenže tenhle film je tak trochu z jiného těsta. Nejde o prvoplánový horor, ale o tísnivé drama rodiny, jíž není souzeno žít v klidu a co nejdéle. Stíny ze záhrobí mají dlouhé prsty a než se nadějete, skončíte ve vězení. Poměrně dlouhou dobu jsem film viděl na průměrné tři, ale směrem k závěru jsem měl stále větší zájem, jak vše dopadne. A musím říci, že finále mne příjemně překvapilo, a tak jednu hvězdu přidám. Mainstreamový divák očekávající jen prvoplánové strašení bude nejspíš zklamán... ()
Tradičně netradiční duchařina. Osobně mám tenhle typ filmů, nebudu říkat jaký, abych nespoileroval, hodně rád, což se asi taky projevuje v mém hodnocení. Také přiznávám, že v zásadě nejde o nic nového pod sluncem, takže toho, kdo má nakoukáno, film asi nijak obsahově nepřekvapí, Já jsem ale v rámci možností příjemně překvapený byl, takže nemám vůbec potřebu tuhle podivnou smyčku strhat. Na Venezuelu dobré, za mě nadpůměrné. 70% ()
Nečakal som nič extra, ale žiaľ dostal som ešte menej ako som si pôvodne myslel. O horore a ducharine tu nemôžeme byť ani reči, keď si odmyslíme pár ľakačiek, ktoré divák aj tak čaká, tak ide skôr o priemerný thriller s miernym príklonom ku vzťahovej dráme kde hrá hlavnú úlohu hrozné sociálne zázemie a tragédia danej rodiny. Na druhú stranu mám rád námet, kde sa riešia časové slučky, ohýbanie času, prelínanie časových rovín a pod. Len škoda, že v tomto prípade to bolo nešikovne prekombinované a miestami možno aj trochu zmätočné. 55/100 Videné v rámci Horror Challenge Tour. ()
"Jen ho píchni, otčíma! Třeba budeš nevinná?" Matka rodu courá barákem a sklepením, s kuchyňským nožem velkým tak, že by s ním mohla 30 let staré matrace krájet, buší do dveří, lomcuje divoce klikami jako blbá z chudobince a trousí po místnostech znepokojivé otázky. Během své vzpomínkové vycházky potkává množství postav, hlavních, vedlejších i zcela vedle, resp. mimo sebe, ozbrojených noži velkými tak, že by se s nimi i za 30 let daly matrace krájet, které courají barákem a sklepením, buší do dveří jako navedení, lomcují divoce klikami a trousí po místnostech znepokojivé odpovědi. Není divu, že z toho matka předčasně zešediví. Když už opravdu neví kudy kam a kde by si ještě divoce zalomcovala, potká děda Vševěda, samozřejmě s nožem velkým tak, že by se s ním ... který se na ni láskyplně usměje a místo tří svých vlasů jí daruje ten nůž, spolu s instrukcemi, koho s ním zapíchnout. Toť v kostce vše. Pardon, málem bych zapomněl na sportovní baseballovou vložku a prďácky smrtící homerun. Ten to fakt zabil :-). ()
Scénka, ked' mladý Leopoldo drbne hlavou do lampy, ''je'' úplne ideálna do hororu, by som povedal a hoci koniec bola taká sci- fi telenovela, čumel som s otvorenou papuľou! Jasných päť. ()
A potom že originalita neexistuje .. ()
První a jediný venezuelský film, který jsem dosud viděl. Díval jsem se spíše se zájmem kulturně-historickým. Herci - mestici s výrazně indiánskými rysy, katolický kolorit. Příběh je dle mého názoru dost zamotaný, ke konci už mne přestával bavit. Zajímavé je, že strašlivý dům je zde podán jako dům zednáře, který si jej postavil v roce 1800. ()
Příběh ženy, která za podivných okolností přichází o celou svou rodinu a navíc je obviněna z jejich vraždy, se zpočátku odvíjí jako klasická duchařina. Postupem času se však přehoupne v něco zcela odlišného, naštěstí však ne méně zajímavého. Duchařské hrátky v první půli byly opravdu vydařené. Stačí jen zběsilé lomcování klikou dveří a o napětí a děsivou atmosféru je postaráno. Pokud se to tedy umí a vzhledem k tomu, že mi šel mráz po zádech a po očku jsem sledoval dveře do naší ložnice, musím říct, že Alejandro Hidalgo bude patřit k těm, jenž umějí využít jednoduché postupy k maximálnímu účinku. V druhé půli nabere film zcela jiné obrátky a je to řádný fičák, ale nebojte se, i tohle venezuelský režisér ukočíroval slušně. Nečekejte tedy žádné úkroky do luhů a hájů filmové pitomosti, spíš si připravte mozkové závity a bavte se. Povedená čtyřka, přece jen by se nějaké drobné chybičky, zejména stran jednání jednotlivých postav, našly. Viděno během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií ()
Vplyv španielskych horrorov posledný rokov je evidentný, a to vôbec nie je na škodu. Snímok sa odvíja v rôznych časových rovinách, a keď sa pretnú, začne to byť enormne zaujímavé. Ľahko nadpriemerný film je určite zaujímavou sondou do nepoznanej kinematografie. ()
Nakonec a za konec tomu slabé 4 hvězdičky dám, ačkoliv celou dobu je to hodně průměrně natočené a štvalo mne množství nakonec pro děj nepotřebných scén (především zdlouhavé hry i „hry“ dětí nebo rozhovor manželky s druhým manželem o tom, proč nepracuje, to sem nepatřilo nebo se stačilo krátce zmínit. Na druhou stranu i zoufalý otčím by měl dostat dostatečnou psychologickou pobídku, proč se chystá udělat, co se chystá udělat, jen ten dopis mi přišel v té chvíli málo. Ve filmu se objeví zajímavý motiv, k němuž ale ostatně odkazuje samotný název filmu, jenž se tedy tak stal sám sobě spoilerem (ačkoliv třeba Korejci s podobným motivem taky rádi pracují, mi teď došlo), a díky němu mi ten film přišel nakonec zajímavý, byť celkově ne až tak domyšlený. Jako – ono to celé do sebe zapadne naprosto skvěle, včetně různých detailů (třeba krev syna na jejím oblečení), víme, kdo je kdo, proč, kde a kdy, ale přece jen mi tam některé scény přišly nedodělané, dalo se na nich víc zapracovat a pracovat se dalo i s tou mytologií domu, která je opět jen naznačena jednou jedinou větou. Přitom podružnostem se film jinak věnuje až moc, ale to už jsem psal. Také mi přišlo divné, že by se věřící žena obrátila na věštkyni, a ne rovnou na kněze, nechápal jsem, proč si zamykají pokoje, nebo proč do těch sklepů nemají zavedenou elektřinu a musejí tam chodit s lampičkami a svíčkami (vlastně, ani na baterku asi neměli). A pobavilo mě, že ten druhý manžel vypadá jak můj strejda Giesel, ale to je takové moje soukromé guilty pleasure. Takže shrnutí - podstatné věci se řeknou často rychle, jednou větou, plků je oproti tomu víc, ale skládačka do sebe na konci zapadne dokonale (byť nezkoumám raději paradoxy) a konec je řekněme nakonec přece jen hřejivý (bez ironie). ()
La Casa del fin de los tiempos sa sprvoti tvári ako tuctový duchársky haunted house horor, príbeh sa však časom vyprofiluje do osobitého a miestami mrazivého mysteriózneho thrilleru s pozoruhodným rozuzlením, vzdialene pripomínajúceho španielsky Los cronocrímenes. Môj prvý kontakt s venezuelskou kinematografiou skončil hneď päťhviezdičkovým zárezom. ()