渇き
Svet Kanako
The World of Kanako
Režie:
Tecuja NakašimaKamera:
Šóiči AtóHrají:
Nana Komacu, Kódži Jakušo, Satoši Cumabuki, Džó Odagiri, Fumi Nikaidó, Ai Hašimoto, Miki Nakatani, Munetaka Aoki, Džun Kunimura, Asuka Kurosawa (více)Obsahy(1)
Fudžišima Akikazu je bývalým detektivem, nyní je z něj ochlasta, který nežije se svou rodinou. Jednoho dne mu ale jeho bývalá žena volá, že jejich dcera Kanako, výborná studentka, zmizela. Fudžišima se rozhodne, že tomu přijde na kloub a začne po Kanako pátrat. Jenomže odhaluje až šokující pravdu... (Zíza)
Recenze (25)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $6,584,000▐ som neveril vlastným očiam... som si toho moc o filme nezisťoval pred projekciou a nevedel som že toto tvoril režisér výborného thrilleru Kokuhaku, ktorý bol delikátnou záležitosťou, fakt som nechápal o čo tu režisérovi išlo, nemalo to hlavu ani pätu, je to len zmätená bizardná psycho depka a to veľkých rozmerov, sa nečudujem že niektorý to vizuálne trýznenie nevydržali a odchádzali z projekcie, ja som bojoval s tým až do konca ale nič to nedalo /videl v kine: 0%/(filmový festival Art Film Fest 2015) ()
"Bola nekonečne hlboká tá studňa, alebo som nekonečne pomaly padala tou studňou ja?" - Alica v krajine zázrakov zisťuje ako hlboko vedie králičia nora. Tou Alicou sme my diváci, tou norou je peklo, ktoré sme si my ľudia okolo seba vytvorili. Aj to je jedna z možných intepretácii príbehu filmu, v ktorom bývalý policajt pátra po zmiznutej dcére. Priamočiary príbeh je vďaka strihu a časovo nelineárnej naratívnej štruktúre rozmontovaný na malé diely a tie účelovo nanovo pospájané tak, aby odzrkadľovali duševné rozpoloženie hlavného hrdinu. V tomto smere ide Nakashima ešte výrazne ďalej ako u svojho predchádzajúceho Kokuhaku. Z hľadiska štýlu, ktorý už "brakovo ladenými" úvodnými titulkami dáva najavo svoju hyperbolickosť, to tak môže byť rovným dielom maniera a neschopnosť režiséra posunúť sa ďalej ako aj vycibrenosť, resp. postupná ciezelácia svojho rukopisu. To nech si každý v hlave vysporiada sám. Pravdou je, že už dávno vo mne nejaký film nevyvolal také zhnusenie a zahanbenie zo sledovania, ako tento, hoc stále si uvedomujúc tú náročnosť vyskladania to do tej výslednej podoby. ()
Byl jsem zvědavý jak Japonsko naloží s drsným Revenge thrillerem a překvapivě velmi hezky. Co se týká příběhu je film občas matoucí, tempo kolísá a divákova pozornost není stoprocentní, co se týká technické stránky není téměř co vytknout. Na Japonsko nadprůměrný vizuál, násilí a krve je zde více než ze čtyř popravených prasat, což mi velmi sedělo. Hlavní hrdina tedy otec hledající dceru je správný drsňák a divák mu fandí. Celkově dobré, hezky znepokojivé, brutální občas depresivní až zoufalé.Možná Odpověď na Korejský I Saw the Devil, ten byl však jinde. 75% ()
Zlatá mládež. Zlatá policie. Zlaté bahno. Zlatá komedie. Hnus až na dno, ale dobře natočené. Brutální fascinace smrtí. Zřejmě proto všichni Kanako zbožňovali. Nadmíru ji sadisticky vyhledávala. Bytí muselo být pěkně nesnesitelné. Přes brutalitu a jistou, až komediální, přehnanost si myslím, že je to film, který má co říct a který je v podstatě současné japonské kritikou společnosti (stačí si chvíli číst japonské noviny a jejich část věnovanou zločinům a jsme doma). Zárodek Kokuhaku z toho je cítit, ale vykvetl nám vskutku krvavě. ()
Ačkoliv režisér v Kawaki notně přitvrdil, nepřipraveného diváka některými přepísklými psycho scénami určitě uzemní a nemálo diváků bez rozdílu opět uvede do transu parádní audiovizuální formou, přišlo mi, že celek už není podruhé tak razantním úderem na solar plexus. Každopádně nelze filmu odepřít působivost, ani ho nelze jen tak odmávnout z důvodu, co se v něm děje a jak to je natočeno. Jeden z filmů, jenž dovede nasadit do hlavy nepříjemně vrtajícího "brouka". A jeden z minima filmů, který chci stůj co stůj vidět podruhé na plátně, jakkoliv to pro mě nebyla poprvé moc příjemná podívaná... ()
Multižánrový talent Tecuja Nakašima přichází s extrémním dílem, v němž se stylově nesnoubí jen Takaši Miike a Šion Sono, ale též několik výrazných ér nejen japonské kinematografie. Celý snímek se nese v duchu své předtitulkové sekvence, která není ničím jiným, než sestřihem krátkých scén z budoucího dění. Příběh podávaný skrze nespolehlivého vypravěče, opilého a upoceného exdetektiva, sází na neustálé změny tempa a nálad… Snové scény střídají animované šplíchance krve a děj valí neskutečnou rychlostí do svého cíle. Divákovi však nenabízí příliš styčných bodů. Ustavičně zpochybňuje vlastní tvrzení místo a sympatických postav ukazuje samé zvrácené figury. „A o čem sníte?“ zní otázka jedné z postav, na kterou Akikazu odpodívá: „Sním o tom, že mám krásnou manželku a dceru, které mě milují… A já všechno tohle štěstí vlastnoručně zničím. To je to o čem já sním.“ Nakašima v Žízni nenabízí svět, který se změní mávnutím kouzelného proutku v lepší místo, ale vede nás stále hloub a hloub do nekonečné králičí nory. Je to jako spirála, do které se Akikazu neustále vrací se stále zkrvavenějším oblekem. ()
Tetsuya Nakashima, tvorca jedného z najlepších filmov, aké som vôbec videl, Confessions, prichádza po niekoľkých rokoch s ďalším thrillerom na tému pomsty, takže som bol veľmi zvedavý na výsledok, pričom som ale predsa len skôr čakal, že sa mu už niečo tak kvalitné natočiť nepodarí, no našťastie som sa mýlil a aj tentoraz som úplne nadšený. Už od začiatku cítiť, že to natočil práve on, svoj neopakovateľný štýl si zachoval aj tentoraz, takže ma to úplne pohltilo, pričom tá intenzita vynikajúcich momentov, scén a prvkov je priam neskutočná, takže som sa popri svojom nadšení ešte aj celý čas obával, aby sa to nepokazilo, no to sa nestalo a film si svoju vysokú kvalitu udrží až do úplného konca. Dej je mimoriadne zaujímavý, dosť prepracovaný, no navyše aj plne prehľadný a tak aj napriek množstvu postáv a tomu, že nejde priamo do cieľa, ale tých odbočiek z rôznych období je tu nespočet si zachováva bezproblémovú prehľadnosť a tak nie je žiadny problém sa v tom orientovať. A to množstvo odbočiek rozhodne nie je problém, práve naopak, aspoň sa dá lepšie zoznámiť s jednotlivými postavami a ich minulosťou, takže aj v ich motiváciách sa dá lepšie orientovať. K tomu množstvo perfektných prvkov, ktoré mám nielen v tomto žánri veľmi rád, pričom je to podané tak perfektne bizardne, ale aj surovo a nadnesene a tak sa tu kombinuje zaujímavé vyšetrovanie s netradičným, ale výborným hlavným hrdinom, ktorý rozhodne nie je žiadny ideál, či už muža, alebo detektíva s nejakou tou psychológiou, symbolikou a množstvom typycky japonských prvkov vo svete plnom psychopatov a úchylákov, v ktorom je násilie a smrť úplne normálny jav. A berie si to to najlepšie z toho, na čo sa dá v jedinečnej japonskej produkcii naraziť a tak som bol z toho úplne nadšený od prvej do poslednej minúty. S obsadením tu tiež nemám žiadny problém, Koji Yakusho, obvyklý predstaviteľ charizmatických a správnych mužov tentoraz predstavuje prakticky svoj protiklad, no zvládol ho nemenej dobre, vždy ma potešia aj Jun Kunimura a Joe Odagiri a množstvo skvelých, prevažne ženských vedľajších postáv, ale určite musím spomenúť aj mladého detektíva s lízatkom, ten bol skvelý. Tetsuya Nakashima odviedol vynikajúcu prácu v každom ohľade, vizuálna stránka je dychberúca, rovnako aj celé to prevedenie, ktoré ešte osvieži aj atmosféra vianoc, pričom si tu zachoval prakticky všetky svoje skvelé prvky z nezabudnuteľného Confessions, no navyše to doplnil aj o plno prvkov známych hlavne z tých uletenejších Sonových filmov a tak je to ešte trochu pestrejšie. A hudba je tiež výborná. Takže Confessions u mňa zostalo neprekonané, to mi prišlo o trochu originálnejšie, postavy ma zaujímali o niečo viac a aj tá jedinečná chladná atmosféra mi brala dych, ale to kvôli jeho mimoriadnym kvalitám nie je žiadny problém. World of Kanako je rovnako nezabudnuteľná záležitosť, v ktorej som si užíval úplne všetko a lepší film som za posledný rok nevidel. 89% ()
"Moja dcéra bola špina. To rozhodne dokazuje, že to bola moja dcéra." povie v závere filmu vyšetrovateľ, ktorý pred nejakým časom doslúžil v polícii. Zamestnal sa ako strážca v súkromnej bezpečnostnej službe. Voľný čas následne venoval bezuzdnému chľastaniu a opileckým potýčkam. Jeho zjav pustol, primerane životospráve. Príčinou bola je náhla strata ženy, dcéry aj domu v dôsledku rozvodu. Do hry sa vráti, potom, ako mu bývalka oznámi, že dcéra zmizla. Jeho agresívne správanie pri pátraní po potomkovi je poznačené opileckou zhýraloťou. Tá však netvorí ani promile hriechov, o ktorých sa dozvedá v priebehu násilného, ukričaného, krvavého deja. Vyšinutí spolužiaci, dobre zabezpečení pedofili, školská šikana, debilne sa vyškierajúci oficiálny vyšetrovateľ, večne ocucávajúci guľaté ružové lízatko, násilnícke drogovo pasácke gangy. Všetko pod pláštikom cukríkovo farebnej vianočnej párty, umeleckých komixov a naškrobených bieloskvúcich sa školských uniforiem. Časové skoky dotvárajú vnútorné prežívanie hrdinov. Hyperbolický komentár a kritika spoločnosti v neobvyklom a formálne dokonale odvedenom podaní stráca body na prebytočnej explicite krvi a násilia. 70% ()
Akikazu je bývalý detektív, ktorý po mnohých prešľapoch s alkoholom prišiel nie len o svoju rodinu, ale i prácu. Keď ho jedného dňa kontaktuje bývalá manželka, ktorá mu uvedie, že ich jediná dcéra je už pár dní nezvestná, rozhodne sa podniknúť opatrenia, aby ju vypátral. Bohužiaľ, ani zďaleka netuší, v akom "svete" Kanako žila a kým naozaj bola. Akýsi "zmetený" spôsob spracovania v úvodnej polovici odrádza diváka od pozornosti. Preblesky, flashbacky či animované vsuvky ma miatli, pričom samotný príbeh akoby (z môjho pohľadu) strácal na serióznosti. Skutočne len sťažka si človek nachádza cestu k tomuto filmu. Mal som chuť niekoľko krát ho vypnúť, no ako to už býva zvykom, lákalo ma "svetlo na konci tunela" v podobe záverečného rozuzlenia. Je pravdou že počas plynutia deja sa objaví niekoľko zaujímavých krvavých scén, no bohužiaľ, tie ani z ďaleka nie sú najsilnejšou stránkou tohto snímku. Tou je bezkonkurenčne práve rozuzlenie či pointa v podobe rozpoznávania vlastnej osobnosti hlavného "hrdinu", ktorý prahne po pomste, bez ohľadu na fakta, na ktoré naráža - 65% ()
Japonská predstava o brutalite so soundtrackom evidentne k inému filmu. ()
Tak toto bude zložité. Premýšľam vnútorne aký postoj vlastne mám k tomuto filmu zaujať. Pretože sú veci, ktoré filmu odoprieť nemôžem, no na druhú stranu si neviem predstaviť, že by som sa k tomu niekedy vrátil, alebo by som to niekomu dokázal odporúčať. Leda máte radi filmy, ktoré majú v sebe obrovskú dávku násilia, krvi a skutočne chorého a zvráteného myslenia. Pretože všetko je vlastne len obyčajný sen. A nezáleží na ničom. Lebo nič nebude mať žiadny následok. Ak je všetko len sen, tak sa to predsa reálne nestane, že? Také je nastavenie mysle našej hlavnej hrdinky. Takže si asi viete predstaviť, čo z toho plynie. "The World Of Kanako" je asi najnepríjemenjší film čo som videl od čias "The House That Jack Built". Film nemá veľmi sympatické postavy, a čím viac toho vieme, tým viac som si prial, aby sme toho mohli vedieť menej. Možno by som si prial, aby aspoň niektorá postava nepôsobila tak nesymapticky. Keby to malo aspoň nejaké srdce. Niektorí písali, že hlavnému hrdinovi budete fandiť. Úprimne, na konci filmu a so všetkým čo som sa dozvedel som bol viac na opačnej strane. Pretože čo pochopíme z posledných 15 minút je podľa mňa tak neskutočne odporné a choré, že si Kanako svoj osud skutočne zaslúžila. Okrem toho mi aj vadí, že je film často natočený tak chaoticky, že budeme mať kombináciu asi všektého možného. A je to celkom slušný bordel. A soundtrack... tak ten mi tu fakt nepasuje. Neviem čo k príbehu viac povedať. Film je skutočne násilný, drsný a pôsobí veľmi naturalisticky. Myslím si, že nás mal znepokojiť a to sa mu podarilo. Určite sa k nemu nikdy nevrátim, no aspoň si môžem povedať, že som ho videl raz. Ak máte radi násilné filmy, tak vás to možno chytí. Ale aj tak si nie som istý, či by sa vám chcelo orientovať v tej vlne flashbackov, snov, spomienok iných postáv a súčasnosti. Hodnotenie: C+ ()
Posledná polhodina je skvelá. Riadne krvavá, oproti predchádzajúcim šialene nastrihaným a farebným minútam aj umiernenejšia. Má akýsi poetický presah a značne explicitné scény. Dokonca sa tu prejaví akýsi zvrátený aspekt spoločnosti na ktorom si holduje vo svojich filmoch Cukamoto, Sono alebo Miike. Lenže aj napriek určitej demystifikácií japonskej mládeže sa jedná o pomerne zbytočne prehnaný film, tlačiaci na pílu takmer vo všetkom a nenechávajúci priestor pre akési vydýchnutie. Formálna stránka je výraznejšia ale aj otravnejšia než samotný príbeh. Keď si spomeniem na Nakašimove Confession, tak bolo omnoho silnejšie pričom si tiež nebralo servítky pred ústa. Toto je formou mimo mňa. Čo zamrzí, lebo niektoré scény sú fakt chuťovky. Ale osobitosť sa tomu uprieť nedá. ()
Dívalo se na to velice špatně, co si budeme povídat. Ten film se totiž přímo koupe v krvi a je plný dalších odporných věcí, jako přítomnosti šílenství, zla, drog a šikany. Otec si na pátrání po své dceři oblékne bílý oblek, který má celý film a vzhledem k okolnostem pak v závěru vypadá jako když se střídavě válel na jatkách a v popelnici, nepřidává tomu ani jeho alkoholismus. Sama se divím, že mě film vtáhl, netušila jsem, co všechno jsou lidé schopni natočit, že je vám z toho sice non-stop zle, ale zároveň si “užíváte” tu strašnou hrůzu, kterou někteří hledají třeba právě v hororech. Tohle je ale tím strašnější, že to může být realita. A mnohem hrůznější, pokud se na to díváte jako rodič a ještě ke všemu rodič dcery. Film byl sice vizuálně i obsahově hrůzostrašný, ale zafungoval a pokud se chce někdo upřímně vyděsit, vřele doporučuji. ()
Tohle jsou Japonci, jak je mám - přiznám se - rád. Film má revenge podstatu, což není nutné, ale je to prvek, který mě vždycky táhne, ale pak je zde především brutalita, která je skoro až nemístná, ale skvěle provedená, do toho bizarnosti jako třena náhlá animovaná sekvence, i když je to jen kraťoučký záběr. A do toho tíživá syrovost. ()
Kanako si mě naprosto získala svou osobností. Krásná ukázka, že geniální lidé jsou často "šílení". Akorát mně šílená nepřišla, docela jsem jí chápal. Kdo se trochu vyzná v japonském stylu myšlení a v jejich společnosti, ten toto dílo určitě ocení. Pro diváka, který má východní kulturu v paži to bude asi hodně střelená krávovina se skoro až nesmrtelnejma postavama co jsou ready i po X kulkách a ranách nožem. Kromě Kanako, rozhodně silně zaujme i Akikazu, který není zrovna 2x milej týpek a policajt s lízátkem, který se směje za všech okolností. Já si to každopádně užil a velmi se mi líbilo postupné odhalování skutečnosti, že krev opravdu není voda, dokonalost se dá chápat více směry a slova - Miluji Tě - mohou mít vskutku vražedný význam. ()
Trochu moc hlučné, ukřičené a zvrhlé dílo... ()
Z lecjaké synopse zápletka může vyznít jako tradiční rodinně/psychologické drama. Ve skutečnosti jde o jeden z nejostřejších a nejbrutálnějších thrillerů poslední doby. Nakashima tedy po už beztak velmi výživných Confessions s Kanako ještě velmi velmi přitvrdil. Šikanou počínaje, přes nucenou prostituci, mučení, znásilňování, sebevraždami a vraždami konče tu protečou hektolitry krve. Vtip je ale v tom, že Nakashima opět nešetřil stylizací a i ty nejostřejší scény jsou plné over-the-top stylového eye-candy. Krom jasného satiricko-kritického nahlédnutí do nitra současné japonské společnosti se Nakashima dozajista hlavně také snažil natočit ultra cool film. Nutno dodat, že se mu to náramně povedlo. Kôji Yakusho si tentokrát střihl Anti-hrdinu s velkým A. Atypická role Grázla s velkým G mu skutečně Sedla s velkým S. V menší roli se objeví taktéž stabilně dokonalý Odagiri. Co se týče žen má Japonsko podstatně větší výběr osvědčených či velmi nadějných hereček. Zde je potřeba vyzdvihnout hlavně učitelku v podání ostřílené Miki Nakatani či Kanako samotnou (slibná a hlavně trefně obsazená Nana Komatsu). Akce i příběh samotný jso pro efekt velmi přitažené za vlasy a tentokrát to funguje o poznání lépe než v podobně over-the-top Confessions. Na agresivní střih a ještě agresivnější úhly kamery si je sice potřeba ze začátku chvíli zvykat, ale film se brzy odmění svou vystilizovanou coolnessí. Jediným háčkem celého nsímku je to, že předčasně vyvrcholí po 90 minutách a závěr i přesto, že není vůbec zlý ve srovnání působí trochu vyčpěle. Podtrženo a sečteno jde o ultra-stylové a ultra-brutální nahlédnutí do (ne tak docela) odvrácené strany moderní společnosti. Skvělé je to, že film se nesnaží nic zbytečně "chytře" komentovat ale sází jen na maximální zábavnost postavenou na líbivém audiovizuálu a efektně přehroceném příběhu. Tak jako tak nic pro slabé nátury. 9/10 ()
Tak trochu šílené, tak trochu pravdivé...jak můžeme vidět lidi v úplně jiném světle. Těžko se na ty nejbližší vždycky dívat těma správnýma očima. viděno v rámci Výzva 2016 ()
Už v předchozím Kokuhaku se Nakašima pokusil zprznit výborný námět množstvím zbytečných počítačových efektů. Tehdy se mu to ještě nepodařilo, tady už byl podstatně úspěšnější. A opět měl k ruce skvělý námět - tentokrát o potem, krví, chlastem a fetem zapáchajícím psisku, které zjišťuje, že jím léta zanedbávané štěňátko byla vlastně zmije klikatá. Že Nakašima využívá retrospektivní formu vyprávění prostřednictvím flashbacků, bych mu ani nevyčítal, nějak jsme se museli dozvědět, jaký mělo to hádě život. Jenže když se některé záběry (včetně animevložek) opakují ve filmu asi dvacetkrát, začíná mít běžný divák pochybnosti o režisérově příčetnosti. Navíc tam proteče větší než malé množství krve, ale to vlastně vůbec nevadí, protože ti, co žít mají, samozřejmě přežijí, neboť mají opravdu tuhý kořínek. Ne, vůbec to není to špatný film, ale hodnotil bych ho asi lépe, kdyby s horším námětem dokázal režisér vyprodukovat alespoň toto. Tento námět to množství různých srandiček vůbec nepotřeboval, naopak by bez nich byl mnohem syrovější a uvěřitelnější. 50% ()
Uff...tak tedy myslím, že jednou tohle fakt stačilo. Neskutečně brutální a krvavé hledání jedné nepříjemné pravdy. Sice je to plné typicky asijské nadsázky (co se drastických scén týče), občas jsem si ale přeci jen pomyslel, zda mám vůbec tohle zapotřebí. :) Hlavní hrdina, nebo spíš antihrdina, je v podstatě takovej švihlej westernovej Drsný Harry, co je střídavě v lihu a na psychofarmakách. Prostě magor. :) A jeho dcerka, taková milá japonská školačka, mno...I díky závěru slušný, ale stačilo. ()