Reklama

Reklama

V luxusním lázeňském hotelu ve švýcarských Alpách se každý rok setkávají staří přátelé Fred Ballinger (Michael Caine) a Mick Boyle (Harvey Keitel). Letos se zde Fred léčí pod dozorem své dcery (Rachel Weisz) a mezi léčebnými kúrami s Mickem vzpomínají na své pestré životy hudebního skladatele a filmového režiséra a se suchým humorem komentují své chátrající tělesné schránky. Kypící život kolem nich a ostatní excentričtí hosté - jihoamerická fotbalová legenda, mladý herec z Kalifornie (Paul Dano) nebo současná Miss Universe - jim poskytují bohaté podněty k úvahám o mládí, kráse, kreativitě, zkrátka o všem, co zahání myšlenky na blízký konec. (Aerofilms)

(více)

Recenze (446)

POMO 

všechny recenze uživatele

Formálne skromná a o to príjemnejšia Sorrentinova meditácia. Vlákno životných metafor, z ktorých niektoré potešia trefným tnutím do živého, a iné se zacyklia v prázdnom, ale hravom intelektualizme. Zasadené do ukľudňujúcej, pomaly plynúcej atmosféry prírodného prostredia, recitované báječnou hereckou zostavou. K stareckej múdrosti hlavných dvoch postáv som cítil rešpekt, úctu a bolo mi s nimi fajn. A zrelá zranená Rachel Weisz má niečo do seba. ()

verbal 

všechny recenze uživatele

Šukání ovcí může být někdy pěkný opruz. Zvlášť pro ty z vás, kteří si před zásunem potrpí na trochu toho orálního potěšení. Ovce je totiž přežvýkavec, jak jistě víte, a tak se romantickému milovníkovi může při šedesát devítce snadno stát, že když toho vnadného sudokopytníka pořádně rozparádí jazykem, bude se muset záhy vypravit na žaludy do bachoru …. Ups, Ježyš pardon, trochu jsem si to popletl. Tohle bylo určeno odborné veřejnosti na Česko-maďarské databázi nové a lepší zoopublicistiky. Odtamtud se mě ale vyštvat nesnaží, protože to tam vede charakterní heterosexuál, který je povznesen i nad to, když nedopatřením řeknu při všem tom erudovaném publikování nějaké krávě „Ty kozo!“. To byl ale roztomilý omyl, že? *** Tady vidíš, milé Iňáriu, že se dá film o excentrických snobských kokotech natočit i tak, aby verbal nehodil po chvíli kosu a apriori nezačal nesnášet všechny tvé budoucí počiny. Jedná se sice taky o kýčovité a užvaněné hovno, nicméně hovno s jistou grácií, které je místy dokonce i svým způsobem vizuálně podmanivé, například když se takhle Miss Venezuela rozhodne vycachtat si pysky v geronty zaplísněném bazénku. Hovno, u nějž se člověk sem tam i zachichotá a esteticky se pokochá něžně bučícími Milkami a vyjící korejskou sopránprasistkou. Sorentýnovi už začíná evidentně jen kapat a následně i na karbit, a tak pateticky, povrchně a pseudofilosoficky unyle drnká na prostatickou strunu všem těm Vašutům, co se nedokáží smířit s viagrou a vakuovými pumpami. Ale evidentně přitom zase nakrmil i pár artových teplometů a ti teď velkohubě zasírají internety sebestřednými polucemi, přičemž nepsaně soutěží o to, který pičusek objeví v řídké sračce víc skrytých metafor pro situaci, kdy má Míša Kejn ptáka v kleci. Já bych si na tomto místě dovolil fundovaně deklarovat, že to nejspíše interpretuje „aparentní endogenní depresi z aproximativní percepce paradigmatu“, že už ho tam může Miss Venezuele akorát tak nadrobit. A ty už začni konečně žrát ty prášky, Madbendere! Nicméně, oproti Birdmanovi naprostý skvost, který prostě musím ocenit oxymoronickou krásně hnusnou dvojkou! ()

Gemini 

všechny recenze uživatele

Maximum artu, které jsem ještě schopen a ochoten snést. To je možná trochu přehnané hodnocení, navíc je otázka nakolik je to art, když divákovi naservírujete DOKONALÉ obrazy. Naštěstí to zdaleka není jen o nich. To, čím procházejí a o čem vyprávějí tři ústřední postavy, to je sice celkem předvídatelné, ale díky umění jejich představitelů (umocněnému ještě prací scénáristy a režiséra v jedné osobě, kamerou a hudbou/zvukem) si vás jejich vyprávění o životech více i méně výjimečných dokáže zcela podmanit. 80% ()

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

(50th KVIFF) Můj poslední film padesátého karlovarského festivalu měl být i jeho vrcholem. Ale nebyl. Zklamal. Hodně. Mládí je pro mě bohužel nakonec umělý neupřímný kýč, přeplněný vizuální a audiální nádherou, otrávenou rádoby hlubokými frázemi a vzletnými, ale falešnými životními pravdami. Zkrátka sem tam scéna hodná pohlazení (především ty méně vzletné, humorné rozhovory mezi Cainem a Keitelem), sem tam scéna hodná facky. Minimálně v jednom momentě, kdy se herec robota Q baví v obchodě s moudrou malou holčičkou, mi ruka s hlavou samovolně provedly facepalm, nešlo to zastavit. Po pompézní Velké nádheře, která měla vypovídací hodnotu možná právě navzdory sobě samé a svému režisérovi, představuje Mládí pád na držku. Kvůli dechberoucímu řemeslu Sorrentinovi méně než tři hvězdy dát nemůžu, nutkání by ale bylo. 60 % ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Neřekl bych, že filozoficky by na tom film Mladí byl hůře než Velká nádhera. Jeho obrovskou výhodou je ale prostředí švýcarských alp, kde se v jednom údolí provozuje hotýlek pro sešlé hvězdy západního světa jakéhokoliv průmyslu. Ve filmu se potkáte s klasicky zajetými profesemi. Tlustej fotbalista (Maradona hadr), nešťastnej herec jedné role, kterou mu veřejnost omílá stále dokola, režisér, který má hlavu plnou myšlenek, jak natočit vrcholné veledílo, Miss Universe, za kterou mluví krása nebo hudební skladatel, jež je unavený skutečností, že složil něco jedinečného. Ti všichni tu jsou dobrovolně, jako na dovolené, aby si odpočinuli. Ti všichni tu mluví, přemýšlí, filozofují a s nimi tu můžou, ale nemusí být i jejich nejbližší. A nejkrásnější na tom všem je, že tenhle příběh natočil snad nejzajímavější evropský režisér současnosti - Paolo Sorrentino, který jak kdyby se ty velkolepé scény učil od samotného Kubricka. Plný počet nedám jenom proto, že těch myšlenek tam bylo tak strašně moc, že jsem to za ty dvě hodiny nebyl schopný dohromady utáhnout. Nicméně pořád se jedná o neuvěřitelný, nejen filmový, zážitek, kde závěr je přesně to, co dělá filmy tak jedinečné. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Ne, Paolo. Zas je to studený terárium plný podivně akademizovanejch plazů. A ten orchestr prostě nezazní mohutně, jenom rozklíženě, jako by každá sekce hrála jinou skladbu. Strašně jsem tomu fandil, po Velké nádheře cením místy větší uvolněnost tónu a sklon k absurditě, ale celek vyznívá podobně zatěžkaně a nepřesvědčivě. Sorrentino navíc stále úspěšněji kolonizuje těžko představitelné teritorium mezi lidovou komedií plnou prostopravd a snobáckým "uměníčkem", což se místy stává dost nesnesitelným. Back to the small things, please. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Grandhotel Budapest v manýře Paola Sorrentina. Narozdíl od Wese Andersona si ale v tomhle hotelu coby divák připadám jako při návštěvě v muzeu - opravdu krásné obrazy, docela studená chodba... ()

Eodeon 

všechny recenze uživatele

jako vyznavač ironicky poněkud staromilné auteurské teorie si nemohu pomoci nevinit přímo Sorrentina. jeho minimalistické Následky lásky zhlédnuté před více než deseti lety otevřely v jediném dokonalém gestu a v jediné větě vstup do nesmírně bohatého a silného vnějšího světa. řekly vše. vše, co se Sorrentino tak rozmáchle, tak usilovně, tak výmluvně, křečovitě a hlavně tak marně pokouší od té doby zopakovat, a ještě mnohem více. jeho Božský byl sice hoden svého názvu a ani titul Velké nádhery příliš nepřeháněl, přestože významová hodnota s přibývajícími filmy postupně slábla - snad úměrně s přibývajícím věhlasem a větší dostupností financí? skromnější podmínky by snad umožňovaly komunikovat zadaná témata přesněji, přičemž Sorrentino svůj repertoár témat jako příkladný auteur nemění, ačkoliv scházející oduševnělost, čímž mám na mysli především ucelenost a symetrickou uspořádanost významové struktury, mě v případě Mládí nutí nehovořit ani tak o tématech v pravém smyslu slova, jako spíše o významových elementech, kterými jsou v tomto případě situace sklonku života, ohlížení, výčitky a nostalgie a samozřejmě pevné životní přátelství dvou mužů. už při výčtu "témat" je tedy zjevné, že přestože se Sorrentino "inspiruje" u svých slavných předchůdců, nejvíce se inspiruje tvůrcem, kterým sám kdysi býval, ale na kterého už ani při vší snaze nestačí. nepochybně disponuje většími prostředky, a tak i většími možnostmi. může si dovolit, co bylo dříve nemyslitelné. snadno si zajistí věhlasné herce, zaplatí drahé lokace a mezinárodní koprodukci, ale smysl se nekoupí. jeho pramen se nachází jinde. není tedy divu, že Mládí i přes několik velmi výstižných a nápaditých momentů zůstává jako celek plochým a povrchním souborem anekdot ze života i neživota postav, sledem bonmotů namísto dialogů, "pohlednic" namísto obrazů a romantizace namísto poctivé pocitokresby. nezachrání to určitá režijní zručnost, ani nesmírný talent Luca Bigazziho a Davida Langa. to vše spíše svědčí o Sorrentinovi jako o režisérovi s vynikajícím vkusem, ne však nutně o režisérovi s uměleckými dispozicemi. ()

Marius 

všechny recenze uživatele

Youth je presne ten príklad filmu, kde recyklácia formy a atmosféry do pre bežného diváka uchopiteľnejšieho výsledku naserie mnoho tzv. filmových kajšmentke čo očakávajú stále nové obzory a paradoxne sa bude páčiť aj ľuďom, ktorí by o Sorrentina inak nezakopli. Áno, ten film je oproti Grande Bellezza (i keď tá je aj u mňa ešte o čosi lepšia) omnoho stráviteľnejší, áno je jednoduchší a doslovnejší, question is who the fuck cares, if it works. Sorrentinove postupy (kompozície obrazu a špeciálne muzika + obraz, toto vie málokto) fungujú stále dokonale a Rachel nebola nikdy krajšia (vlastne sa mi až do tohto filmu vôbec nepáčila). Mimochodom, tie dve hodiny ubehli ako 5 minút. 10/10 P.S. Hereticky si tak rozmýšľam nad tým, či by Sorrentino nebol ten správny režisér na adaptáciu niečoho od Milana Kunderu... ()

movie 

všechny recenze uživatele

Má to Sorrentinovu úžasnou filmařskou patinu, tzn. tu zcela unikátní atmosféru, kterou znám jen z jeho filmů a je to skvěle obsazené. Ale podle mě i trochu prázdné, tu Sorrentinovu potřebu ve 45ti letech točit filmy z perspektivy sedmdesátníků (a výš) a tvářit se, že jsem tou cestou už prošel, moc nechápu. ()

emma53 

všechny recenze uživatele

Velká nádhera a Následky lásky jsou filmy, které jsem mohla od Sorrentina už vidět a tak jsem čekala předem, že to bude zase nějaká zvláštní pochoutka, kterou budu pomalu vstřebávat a rozebírat různé ingredience, které se propojí ve zvláštní, ale velmi chutný film. Ne, opravdu to není pro každého. Je to jako jet do daleké země, kde dostanete na talíři neznámé jídlo a bude záležet jen na vašich chuťových buňkách, jestli talíř odložíte stranou a nebo se vám dostane něčeho jiného a přitom lahodného, co si budete chtít zapamatovat na hodně dlouhou dobu. Obzvlášť Michael Caine mně určitě po tomto filmu dlouho utkví v paměti, jak sedí na pasece a diriguje....nádhera. Některé dialogy Micka a Freda byly pro mě takové, že se dotkly i mého jávství, například jen když zmíním jednu větu, kdy Mick říká Fredovi: "Víš, jaký je mezi námi rozdíl? Že já nemám život dostatečně rád." Je to film plný nádherných vizuálních obrazů a momentů, které nám Paollo Sorrentino předložil a je na každém jedinci, která z těch ingrediencí mu zachutná. Při závěrečném finále jsem měla husí kůži po celém těle a byla jsem napnutá jak struna.....přijde......nepřijde....... ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

"Snad se vychčijeme zítra." Problémy s močením, vzpomínky na mrtvoly, rekapitulace života ani ztráta paměti nejsou tím, proč bych se těšil na důchod. Důchodci Fred s Mickem se mě přitom několikrát pokusili pobavit, ale z celé té umělecké nudy si nakonec stejně budu pamatovat jen krásu Miss Universe a škaredost Diega, když v tukovém obalu famózně žongloval s tenisákem. Asi jsem si toho měl odnést víc, ale ze své stabilní pozice kulturního barbara jsem na to prostě neměl. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Mrtvý film páchnoucí tlejícím masem a pudrem. Jestli tohle dělá Sorrentino dnes, co bude dělat, až mu bude jako Menzelovi, jehož styl posledních let mi evokuje primárně? ()

Morien 

všechny recenze uživatele

Nevím, jaký druh krize kterého věku Sorrentino má, ale jestli rychle nenatočí něco o zombících a ženách se sekyrami, tak najisto přijde o poslední šanci navázat nějaký kontakt s "realitou". Klidně ať všechny zombíky hraje Paul Dano, ale hlavně ať tam nejsou žádní bělovlasí mužíci vzpomínající, jak asi vypadá smysl života a nahá samice. ()

Bebacek 

všechny recenze uživatele

Krásně nasnímané a nastříhané obrázky, ale zase jsme se Paolem nepotkali. --- PS: S narůstajícími hodinami po projekci ve mně ten film roste a roste. Jdu na 4 a na další projekci. Wow! ()

Kaka 

všechny recenze uživatele

Precizní výprava a grandiózní herci ve scénáristicky místy lehce bizarní reminiscenci dávného mládí. Hledání odpovědí na dávno položené otázky, pokládání nových, smíření se se skutečností, že čas je štěstí a jednou musí každý odejít. Samozřejmě nechybí dílčí rodinné křivdy a lehce pohnutá minulost. Sorrentino ale tématické impulsy řeší s grácií a místy s lehkou dávkou cynismu a ironie - což sedí hlavním dvěma hereckým esům. Tedy nedostane se divákovi zbytečně nakypřených emocí, nebo teatrálních výstupů. Nedokáži se ale ubránit pocitu, že tuhle lehce ambientní švýcarskou krasojízdu by amíci zvládli trochu mrštněji a lépe odvyprávět. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Paolo Sorrentino mě vždycky něčím dostane. Dokože vytvořit ve zdánlivě banálním příběhu okamžik, kdy mi zatrne. Může to být třeba modelka nebo holčička, která navzdory věku vysloví nečekaně hlubokou pravdu. S tímhle pánem sice nejsem na stejné vlnové délce, ale hodně korespondujeme. Název působí skoro nenáležitě, film o dvou starcích se jmenuje Mládí? Právě v tom vidím veliký půvab, s nesmírným citem dokáže Sorrentino postavit do kontrastu dva staříky oproti mladé dívčině a nepůsobí to ani nepatřčičně, ani lacině a už vůbec ne prvoplánovitě. Myslím si, že se během natáčení prostě kochá, nastaví situaci a nechává ji plynout. Film, který možná není pro mladé, ale hodně mladosti v sobě má. ()

Spiker01 

všechny recenze uživatele

Tohle je na mě až moc intelektuální. Skvělý soundtrack i obsazení (samozřejmě jak jinak Michael Caine), ovšem jinak až příliš dlouhé a monotónní...5/10 ()

Reklama

Reklama